Ahoj hrošánku,

to je krásnej příběh.

Já si myslím, že jsi do toho kolegy opravdu zamilovaná, protože jsi celá léta žila emotivně utlumená v zájmu zachování fér přístupu ke tvému muži a také v rámci snahy zachovat v rodině status quo.

Tvůj muž je určitě prima chlap a svým způsobem "výhra" (oproti jiným mužským, kteří jeho kvality nemají), ale sama vidíš, že ti to najednou nestačí.

Není se co divit, máš v sobě temperament, jsi zajímavá ženská s espritem - úplně se umím vžít do tvých pocitů. Ale co ti poradit, to tedy fakt nevím.

Dřív bych napsala - odejdi od muže a nenech svou lásku odejít - jenže dneska už nejsem takový romantik a stojím nohama na zemi. Nejde o to, že u muže  máš "své jisté" a u  přítele ne. Jde o to, že můžeš muže opustit, s přítelem se vztah posune na jinou bázi a třeba přestane fungovat - a ty nakonec zjistíš, že jsi "ublížila" manžovi, dětem, příteli i sama sobě.

Že ta zamilovanost je sice krásná, ale vlastně nevíme, kam nás zavede. A láska (vztah) je vždycky tak trochu i závazek - že se budeme o druhého starat v dobrém i zlém. Ten slib jsi dala manželovi.

Tak fakt nevím, co poradit - ale posílám aspoň kopu energie a dobré nálady.

Hrošánku, mám doma podobného muže jako ty a úplně tě chápu. Občas se stane, že cítím velké souznění s jiným člověkem, stane se, že mě někdo začne přitahovat. Nechávám si to pro sebe jako tajemství a těším se těmi pocity, protože vím, že vznikly v mém nitru a že s dotyčným, který zafungoval jako roznětka, mají často pramálo společného.

Vím, že kromě oddané partnerky a spořádané hospodyňky mám v sobě spoustu jiných ženštin, které mají různé spády, a já jim věnuju odpovídající pozornost a ventiluju jejich vrtochy a svou touhu po divokosti a svobodě, aby mi nepřerostly přes hlavu a nezničily to nejcennější, co v životě mám, reálný vztah s člověkem, se kterým jsme si byli souzeni a se kterým snad už brzy založíme rodinu.

Neodcházej od muže a nenech odejít ani svou lásku. Opakuju: nenech odejít svou lásku, svou touhu a svou nespoutanost. Kolegu pusť, aby si mohl najít ženu pro život, udělej si třeba nějaký symbolický odlučovací rituál (předměty připomínající vztah doporučuju svěřit zemi, vodě nebo větru, žádný oheň, nemáš zapotřebí nic rozdmýchávat; v meditaci si představuj, jak rozvazuješ vlákna, která tě k němu poutají).

A pokus si uvědomit, které struny to v tobě rozeznělo, co ses o sobě díky tomu naučila, poděkuj za všechno a najdi si cestu, jak dát průchod všem stránkám své přirozenosti a přitom zůstat věrná té části sebe sama, která nade vše miluje tvého manžela.

Přeju ti hodně štěstí

hrosanek posielam ti sz

o čom je tá kniha?

Má podtitul "Mýty a příběhy archetypů divokých žen".

Hrošánku, to je přece úplně normální, že chceš cítit něco jiného než přátelství a chceš zažít i něco jiného než klid... Za to se nestyď!!!

Taky jsem k výběru partnera dospěla stejnou cestou jako ty. Než jsme se s přítelem poznali, prodělala jsem několikaměsíční šílenou lásku k muži typu Černý myslivec od Viktorky. Vnitřně mě to úplně rozežralo a pochybovala jsem, že se dám ještě někdy dohromady. Chtěla jsem hlavně jistotu, klid, něhu, důvěru, a to všechno mi můj současný přítel dal vrchovatě. Bylo strašlivě těžké pustit ho k sobě, otevřít se lásce, a mám s tím problém dodneška.

No a připustit si po tom všem ještě vášeň a touhu, to je další obrovská výzva. Pevně však věřím tomu, že to jde, a že to jde skloubit s životem, který chci mít, vedle svého muže...

Ptám se, ptám se každou sekundu od toho rozchodu. Ptám se, nechybělo mi to, protože jsem nevěděla, co to je? Nejde mi o toho "kluka" (teda jde, ale ne tak, abych mu bránila jít hledat mě v někom jiném), chci cítit, že žiju jako ženská. Během těch dvou měsíců jsem si uvědomila, že jsem sice srovnaná s tím jaký je můj životní partner, ale právě protože vím, že takový bude celý život, tak se na něj dívám jinýma očima. Co když v něm taky někde dříme touha po tomhle a jenom to nedokážeme cítit k sobě?

Judita napsal(a):

Pokud ti ta epizoda dá impuls pro hledání cest k oživení tvého manželství, je to asi to nejlepší, co z toho můžeš vytěžit Lidi se vyvíjejí a je možné, že tvůj muž má v sobě stránky, o kterých sám neví... Sice například temperament je do velké míry vrozený, ale možné je ledacos, pokud si člověk sám cíleně nezužuje obzor, neuzavírá se před novými pohledy na věc, neztrácí důvěru... Před chvílí jsem napsala větu "zázraky se čekat nedají", ale smazala jsem ji, protože je to právě jedna z těch hloupostí, kterými si zavíráme nejedny dveře.

Zároveň se mi vybavilo jedno rčení - Člověk se někdy není ochoten smířit s tím, že jabloň dává jablka, a přál by si, aby na ní rostly taky třešně, jahody nebo fíky.

Jsou věci, které si můžeš zajistit od někoho jiného, než je tvůj životní partner, třeba intelektuální debaty o knížkách nebo doprovod na koncert world music, a jsou oblasti, ve kterých to, co nedostaneš od svého muže, budeš muset najít v sobě...

Judito,náhodou jsem si přečetla Tvoje příspěvky pro Hrošánka, a věř mi,chce se mi -upřímně,  plakat.
Tvoje názory jsou tak nádherné:nikoho neodsuzuješ, nikoho k ničemu nenutíš, jen pohladíš svou moudrostí.Hrošánku,Ty jsi také fantastická.Svou "epizodku" si schovej do šuplíčku nádherných vzpomínek,určitě Ti pomůžou k obohacení vztahu se svým manželem!.

Upravil(a) Jari (3. 3. 2007 20:42)

Taky Ti moc děkuju Judito, jsi báječná. Uklidila jsem dneska každý centimetr doma. Dělám to tak odjaktěživa. Uklidím dům, uklidím duši. Nejsem fantastická. Udělám všechno pro nalezení štěstí s manželem. Všechno. Jen smutně říkám, že kdyby mé snažení ani po letech nemělo účinek, odejdu. Nevím kdy a ani kolik budu potřebovat času, abych poznala, že jsem vyčerpala všechny možnosti.

Vašíku já nemůžu říct, že bych do začátku ledna měla nějaký problém. Utíkala jsem jen vybíjet energii někam jinam. Jsme jiní, nemůžu ho chtít změnit. Je takový. Jsem mu vděčná, že se nesnaží změnit mě. Poprvé v životě mám ale pocit, že to nestačí.

hrosanek napsal(a):

Vašíku já nemůžu říct, že bych do začátku ledna měla nějaký problém. Utíkala jsem jen vybíjet energii někam jinam. Jsme jiní, nemůžu ho chtít změnit. Je takový. Jsem mu vděčná, že se nesnaží změnit mě. Poprvé v životě mám ale pocit, že to nestačí.

takže neví!

možná by chtěl taky vybíjet energii nebo něco změnit, ale když si to neřeknete tak bude kolem sebe jen chodit a čekat zda to vydrží nebo se to pose....


tak si s ním nejdřív promluv, řekni mu co a jak a pokud mu na tobě záleží jak píšeš určitě se bude snažit ...

Hmmm asi mám dnes špatný den