Erem, díky, to mám radost, že se vše k dobrému obrátilo. Kdo by to byl řekl, když jsi sem psávala o trampotách se synem.
Užívej vnoučat, dětí i života obecně.

U mě taky dobrý, tři vnoučata, děti mi dělají radost a mám 6 let hodného přítele, se kterým dost cestujeme.
Teď jsem měla narozeniny, a když mi lidi přáli, říkala jsem po pravdě - mě úplně stačí, když vše zůstane jak je.

Eva. napsal(a):

Tak já se taky přidám. Syn je už 12 let v Anglii, děti nemá. Dcerka umřela před 2 lety. Vnoučkovi je 15, zítra má slavnostní vyřazení v 9. třídě, těším se na hezkou akci. Láska k vláčkům se ho stále drží, jde studovat dopravní průmyslovku. Vnučce je 12,5 roku. Já jsem sama, mám 17 měsíců do důchodu a moc se těším, hlavně na cestování, Stezku Českem atd. Hodně času trávím s vnoučaty, i když nás dělí asi 100 km. Ale snažím se užít si to s nimi, dokud ještě chtějí být s babičkou. A aspoň trošku zastoupit jejich maminku, která tady už nemůže být. V rámci možností jsem celkem spokojená. I když bez dcerky to už nikdy nebude, jako předtím. Smutek a pocit ztráty jsou v pozadí navždy. Tolik mi chybí. Tolik bych ji chtěla obejmout...

Evo,verim,ze je to nepredstavitelna bolest ,kdyz ztratis dite,ani si to nedovedu predstavit. Drz se a uzivej vnoucatek.

vrabčák napsal(a):

Erem, hezky se to čte, blahopřeju!

Jo,jo,dekuji.Ja,uz ani nedoufala,ze se neco zmeni.Tehdy,kdyz byl syn v lecebne ,me odsoudila ma davna kamaradka z detstvi,ze jsem tam syna donutila jit,ze tohle ona by nikdy svemu diteti neudelala.Jeji syn byl na drogach taky,do toho pil.......vzal si zivot.Bylo to jeji jedine dite pro ktere delala prvni,posledni.Od te doby jsme spolu,uz nemluvily.Uz to bude 5 let.Me hodne pomohl soucassny pritel ktery me donutil udelat ten krok a syna nechat spadnout na dno a pak ho odvezt do lecebny.Verim,ze kdybych byla tehdy sama ,nikdy by se syn s toho nedostal a ja,uz bych byla nekde na psychiatrii.

eremuruss napsal(a):

Niky123 napsal(a):

Erem, tak napiš, jak to dopadá aspoň u vás. Jestli si dobře pamatuji, máš už tři vnoučátka, dvě od syna a jedno od dcery?

Niky u nas to vypada zatim dobre.Syn bydli v Pardubicich a ma dve deti 4 leteho chlapecka a rok a pul starou holcicku.Ma dobre placenou praci a myslim si,ze se mu vyplnilo vse co v zivote chtel.Ani jsem neverila,ze vse takto dopadne. Je fakt,ze o jeho minulosti nikdo v praci nevi.Zacal tam novy zivot.O jeho minulosti se dozvedela jeho pritelkyne,az kdyz cekali miminko.Byla dost prekvapena a nikdy by to do nej nerekla.
Dcera ta bydli 25 km ode me ,bydli v baracku ktery mel,uz jeji pritel predelany ,takze to maji nove zrekonstruovany.Bydli na krasne Sumavske vesnici kde na srnky koukaji z okna. Maji rok a pul stareho chlapecka.S dcerou se vidam kazdy tyden,uzivam si vnoucka jak jen to jde.
U me zadna zmena,porad pracuji jako prodavacka a ziji s pritelem.

Vše dobře dopadlo Moc hezky se to čte!

Eva. napsal(a):

Tak já se taky přidám. Syn je už 12 let v Anglii, děti nemá. Dcerka umřela před 2 lety. Vnoučkovi je 15, zítra má slavnostní vyřazení v 9. třídě, těším se na hezkou akci. Láska k vláčkům se ho stále drží, jde studovat dopravní průmyslovku. Vnučce je 12,5 roku. Já jsem sama, mám 17 měsíců do důchodu a moc se těším, hlavně na cestování, Stezku Českem atd. Hodně času trávím s vnoučaty, i když nás dělí asi 100 km. Ale snažím se užít si to s nimi, dokud ještě chtějí být s babičkou. A aspoň trošku zastoupit jejich maminku, která tady už nemůže být. V rámci možností jsem celkem spokojená. I když bez dcerky to už nikdy nebude, jako předtím. Smutek a pocit ztráty jsou v pozadí navždy. Tolik mi chybí. Tolik bych ji chtěla obejmout...

Evo, to je mi moc líto, nejsou na to ani vhodná slova Uživej vnoučat a také těšení se na důchod a koníčky! Stezku Českem jsem nikdy nešla, ale moc se mi to líbí a sleduji stezkaře na internetu (skupina o stezkce na Facebooku) a mám i knížku.

Eva. napsal(a):

Tak já se taky přidám. Syn je už 12 let v Anglii, děti nemá. Dcerka umřela před 2 lety. Vnoučkovi je 15, zítra má slavnostní vyřazení v 9. třídě, těším se na hezkou akci. Láska k vláčkům se ho stále drží, jde studovat dopravní průmyslovku. Vnučce je 12,5 roku. Já jsem sama, mám 17 měsíců do důchodu a moc se těším, hlavně na cestování, Stezku Českem atd. Hodně času trávím s vnoučaty, i když nás dělí asi 100 km. Ale snažím se užít si to s nimi, dokud ještě chtějí být s babičkou. A aspoň trošku zastoupit jejich maminku, která tady už nemůže být. V rámci možností jsem celkem spokojená. I když bez dcerky to už nikdy nebude, jako předtím. Smutek a pocit ztráty jsou v pozadí navždy. Tolik mi chybí. Tolik bych ji chtěla obejmout...

Evi, často si na tebe vzpomenu.
Vnukovi se nedivím, taky mám od mala ráda vlaky. Blahopřeju mu k přijetí na dopravní průmyslovku a ať je tam jako ryba ve vodě!
Je obdivuhodné, jak se věnuješ vnoučatům, i přes tu vzdálenost.
Máš hodně zájmů, žiješ naplno a to je moc dobře.

vrabčák napsal(a):

Lennno, a jak se máš ty? Co se změnilo? Máš pejska (- y)? Proháníš auto? Jsi spokojená v práci?

vrabčáku, děkuji za optání! A máš tedy paměť! Nevím, co jsem tu psala a co ne, tak možná se budu opakovat... změnila jsem práci, úplně jiný obor - vedoucí funkce, hodně zodpovědnost, strest a dost pracuji (myšleno časově), ale moc hezká práce a baví mě. Jeden pejsek mi umřel - rakovina lymfatických uzlin, byly to šílené 2,5 měsíce, týden co týden u veterináře, stále ji léčil na něco jiného, až ke konci na to přišel a po verdiktu za 14 dní jsem ji musela nechat uspat. Nebylo to hezké období a hodně špatně jsem to nesla, že jsem si říkala, že už žádného psa nechci. Auto proháním jen velmi zlehka - jezdím denně, ale bohužel se stále bojím, takže nikam moc dál nevyjíždím Ale extra mi to nevadí, nejsem moc cestovatel, nikdy jsem nebyla. Když už někam jedeme, tak jedeme s kamarády. Jinak vše asi při starém, mám se fajn, chybí snad jen víc času, ale to známe asi každý.
Jak se máš ty? Co nového?

Niky, díky za díky.

Zaneřádili to tu spameři. Tak se už asi nikomu nechce psát.
Každopádně zdravím, Leno. Snad se tady ještě někdo "z našich" objeví a napíše.
Přeji pěkný den.