14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Zajímá mě, co si pamatujete ze základky, nějaké zajímavé vzpomínky. Já si třeba pamatuju, e jsme byli na jaře na exkurzi na elektrárnu Dlouhé Stráně, kde jetě zbylo trochu sněhu a tam jsme se koulovali. Taky si pamatuju, e jsme se spoluákama při obědě soutěili, kdo toho nejvíc sní a kuchařky z nás ílely, kdy jsme si chodili furt přidávat.
Není tady
a my jsme napíchaly na věáky hnusné spálené vdolky, které jsme dostaly k obědu
Není tady
Na základce (ZD) jsme prováděli vechno moné, ale větina třídy byla od estky ve skautu a k tomu vesnická kola, tak ty nae legrácky větinou probíhaly v rámci slunosti a počestnosti.
Nejvelkolepějím záitkem byl ovem pohřeb parníčků, ale mám dojem, e jsem to na babi před lety u líčila.
Začalo to lyařskými závody v Krkonoích, kde jsme ve volných chvílích začali skládat parníčky z papíru. Po návratu z hor jsme pokračovali ve třídě a stala se z toho úplná mánie. Kadý měl svoje loďstvo (já Abraháma, kamarád Clobstocka...) a vznikaly parníky nejrůznějích velikostí; nejmení byl pečlivě vyroben pod lupou, největí z archu balicího papíru. Ve třídě byly vystavené úplně vude: mezi dvojitými okny, na skříních, poličkách... Dělali jsme je i při hodinách. Učitelé se tomu nejdřív smáli, ale později se u začínali zlobit, a přiel přísný zákaz výroby. A tak vznikl nápad uspořádat pohřeb parníků. Vyrobila jsem rakev z krabice od bot, spoluák přinesl magneák s pohřební hudbou, napsali jsme parte a najali jsme si plačky z vedlejí 9. A. Obě devítky se nacházely ve 2. patře.
V den pohřbu jsme se patřičně vymódění seřadili před naí třídou do smutečního průvodu, i plačky u byly na svém místě. Zjistili jsme, e jedna vyjevená učitelka strhla se stěny na chodbě umně vyvedené parte..., co nás pěkně natvalo, ale stejně u ho vichni zvědavci měli přečtené.
Důstojně jsme sestupovali, s rakví na velkém příloníku, ve dvojicích po schoditi dolů; nae cesta vedla ke kotelně ve sklepě. V mezipatře ale náhle přestala hrát hudba, co bylo moc dobře, protoe po chodbě v 1. patře kráčela rázným krokem (klapání podpatků se silně rozléhalo) hodně přísná ředitelka, natěstí zády k nám a směrem k ředitelně. Kdy byl čistý vzduch, spoluák opět spustil, ale co nejtieji, smuteční pochod. Kolem ředitelny jsme se doslova proplíili, raději zase bez zvuků hudby. Venku byl sníh, ale statečně jsme se ubírali v bačkorách či pantoflích do kotelny. Kupodivu jsme se tam lehce dostali a ani nenarazili na kolníka. Rakev jsme důstojně sesunuli do plápolajícího ohně pod námi. A pak hodně rychle do třídy.
Není tady
Jetě si třeba vzpomínám, e ve kole byli jednou policajti, kteří chytili jednoho kluka, jak ukradl v obchodě pár výkaček. Měli jsme z toho docela srandu.
Anebo jednou v jídelně vypukla jídlová bitva, nače vyběhla kuchařka z kuchyně, vechny zúčastněni seřvala a nechala je to uklidit. Vyráběli jsme si vlatovky z papíru, které byly poházené vude, oblíbená byla taky výroba flusbroků z propisek, střelivo byly papírové kuličky. Z toho byl taky vude svinec.
Taky jsme se jednou vozili na kolečkové idli, která patřila učitelce a urvali jsme jí kolo. V
V jedné třídě jsme měli na hraní nějaké kostky, uité z látek a tím jsme se mlátili hlava nehlava.
Jindy zas kluci sebrali lepicí pásku, kterou měla učitelka na stole a svázali s ní jednu spoluačku a zalepili jí pusu. Nakonec jí přivázali k lavici. Druhá spoluačka jí chtěla rozvázat, tak ji svázali taky. Rozvázali je, a kdy je sprdla učitelka, která měla zrovna dozor.
Není tady
Zajímavý záitek byl, kdy byli ve kole na přednáce policajti. Zajímaly nás předevím pistole a samopal, neprůstřelná vesta a kdy nám brali otisky prstů, jejich naučná přednáka u tolik ne. Překvapilo mě jak je neprůstřelná vesta těká.
Není tady
Vzpomínám si jetě, e jsme měli kdysi vzadu v jedné třídě nějaké poltáře a těma jsme se pořád mlátili a házeli je po sobě. Jednou jsme tím rozkřápali květináč.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Na základce (ZD) jsme prováděli vechno moné, ale větina třídy byla od estky ve skautu a k tomu vesnická kola, tak ty nae legrácky větinou probíhaly v rámci slunosti a počestnosti.
To jsem si právě říkala, e si nevzpomínám na nic moc, co bych mohla a chtěla veřejně sdílet Ale to nevadí, záitky byly z té domovské základky vesměs pozitivní a to je důleité
Není tady
Palomita napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Na základce (ZD) jsme prováděli vechno moné, ale větina třídy byla od estky ve skautu a k tomu vesnická kola, tak ty nae legrácky větinou probíhaly v rámci slunosti a počestnosti.
To jsem si právě říkala, e si nevzpomínám na nic moc, co bych mohla a chtěla veřejně sdílet Ale to nevadí, záitky byly z té domovské základky vesměs pozitivní a to je důleité
Teď se zeptám asi úplně blbě, ale nezaila jsem to... vy jste mohli být ve skautu? Nebyl povinný pionýr? Já si myslela, e to bylo povinné... netuila jsem, e tu byl i skaut a mohlo se chodit do něj. To je super!
Není tady
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnějí období. Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můe přečíst na internetu.
Upravil(a) vrabčák (9. 12. 2022 18:42)
Není tady
vrabčák napsal(a):
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnějí období. Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můe přečíst na internetu.
Tak my jsme měli opravdového Pionýra.....pionýrský átek na krku, jednou jsme skákali na kry a promočili si boty, vycpali jsme si je pionýrskými átky, ne jsme doli domů...............řeilo se to ve koly, důtky, 2 z chování, rodiče do koly......jak jsme mohli tak zneváit
já měla ráda čtvrtky.........to se prodávalo maso a stála se fronta, la jsem z druiny ve 14 h a stoupla si do fronty, matka přila v 16
a koupila maso-muselo se koupilt vepřové i hovězí
bylo nás tam dost děcek ...........poslouchaly jsme, co si lidi povídají........dohlíel jeden pán z naí ulice, navlíkl si pásku s LM a říkal prodavačce, e je to početná rodina, a přidá............nebo, e v domácnosti jsou jen 2, e moc nepotřebují.......
hádali se a občas se i porvali..............teď jsme na to při srazu Z vzpomínali
Není tady
vrabčák napsal(a):
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnějí období. Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můe přečíst na internetu.
Tak to je fajn, e to bylo Ono asi tak nezáleelo asi na názvu, ale na tom, e se tam uilo plno zábavy a dobrodruství Také na to ráda vzpomínám. Já chodila do Jisker, později asi chvíli do Pionýra, to u nepamatuji přesně. A po revoluci do Skauta. Ale v podstatě lo téměř o to samé. Alespoň já to tak jako dítě vnímala. Chodila jsem ráda a bylo plno záitků.
Není tady
My měli také Skauta pod lavičkou Pionýra. Ale stejně me to nebralo, já nikdy neměla ráda tyhle organizované činnosti.
Není tady
vera napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnějí období. Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můe přečíst na internetu.Tak my jsme měli opravdového Pionýra.....pionýrský átek na krku, jednou jsme skákali na kry a promočili si boty, vycpali jsme si je pionýrskými átky, ne jsme doli domů...............řeilo se to ve koly, důtky, 2 z chování, rodiče do koly......jak jsme mohli tak zneváit
já měla ráda čtvrtky.........to se prodávalo maso a stála se fronta, la jsem z druiny ve 14 h a stoupla si do fronty, matka přila v 16
a koupila maso-muselo se koupilt vepřové i hovězí
bylo nás tam dost děcek ...........poslouchaly jsme, co si lidi povídají........dohlíel jeden pán z naí ulice, navlíkl si pásku s LM a říkal prodavačce, e je to početná rodina, a přidá............nebo, e v domácnosti jsou jen 2, e moc nepotřebují.......
hádali se a občas se i porvali..............teď jsme na to při srazu Z vzpomínali
Tak u nás bylo maso kadý den. Ale pamatuji se na občasné fronty na nuceném výseku (měli tam prý i koninu). mamka tam teda nikdy nenakupovala, ale prodejna byla před kolou.
Není tady
Já mám jeden nepříjemný záitek ze základky. Bylo to jetě na prvním stupni. Do vedlejí třídy chodila taková malá kulatá holčička a děcka ji hlavně o přestávce dost trápila. Vzpomínám, e ji jednou o přestávce nahnali do kouta a ona tam vyděeně stála. Já stála opodál, ona těkala očima z jednoho na druhého a nikdo jí nepomohl. Ani já. Doteď se za to stydím. Občas ji potkám a vdycky mám ten pocit studu.
Není tady
Vzpomínky na základní kolu, její kolektiv a celkově ty roky jsou asi ty nejhezčí, později na střední kole ani na VO u to takové nebylo.
Ač to bylo paradoxní, asi mnozí pamatujete, branná výchova, to nás bavilo. Zkouení masek, měření nosu, plíení se tak, aby nás nebylo vidět, skákání v pytli .... atd.
Celkově učitel byl autorita, ale v dobrém. Neexistovalo to, co se děje dnes, abychom si doma stěovali, e nám někdo ve kole něco řekl, jetě bychom dostali z druhé strany, jak se říká. Učitelé byli sice přísní, ale spravedliví, alespoň tolik má zkuenost.
Pamatuji si dodnes, i kdy je to velmi smutná vzpomínka, jak nám ve třetí tříde zemřela nae třídní učitelka (tragicky zahynula při dopravní nehodě, auto řídil její syn). Celá třída jsme li pochopitelně na pohřeb, před rakví, neptejte se mě proč před, netuím. Pohřeb se konal v kostele, doba komunistická, vechny učitelky - kolegyně zůstaly během obřadu před kostelem, dovnitř prostě nesměly.
O pár let později, tuím cca 8. třída, přila sametová revoluce. V těchto hektických dnech do třídy vplula paní učitelka (tehdy jetě tedy soudruka učitelka), která nám sdělila, e toto u neplatí, e od nynějka je to paní učitelka. Také rutina se přestala vyučovat a místo toho přila angličtina.
Základku jsme skončili pořádným mejdanem a iluzí, jak máme celý krásný ivot před sebou a jak nám celý svět leí u nohou. Kdybychom jen tuili tenkrát, co ve nás čeká
Není tady
Judyna napsal(a):
vera napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnějí období. Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můe přečíst na internetu.Tak my jsme měli opravdového Pionýra.....pionýrský átek na krku, jednou jsme skákali na kry a promočili si boty, vycpali jsme si je pionýrskými átky, ne jsme doli domů...............řeilo se to ve koly, důtky, 2 z chování, rodiče do koly......jak jsme mohli tak zneváit
já měla ráda čtvrtky.........to se prodávalo maso a stála se fronta, la jsem z druiny ve 14 h a stoupla si do fronty, matka přila v 16
a koupila maso-muselo se koupilt vepřové i hovězí
bylo nás tam dost děcek ...........poslouchaly jsme, co si lidi povídají........dohlíel jeden pán z naí ulice, navlíkl si pásku s LM a říkal prodavačce, e je to početná rodina, a přidá............nebo, e v domácnosti jsou jen 2, e moc nepotřebují.......
hádali se a občas se i porvali..............teď jsme na to při srazu Z vzpomínaliTak u nás bylo maso kadý den. Ale pamatuji se na občasné fronty na nuceném výseku (měli tam prý i koninu). mamka tam teda nikdy nenakupovala, ale prodejna byla před kolou.
No, to byl rok 1962................v masně maso 1x týdně a to bylo v Brně-Tuřanech......................
Není tady
moje dětství................nejkrásnějí období mého ivota................s úasnými rodiči
přila jsem domů, práskla s aktovkou a u mě nebylo................příchod domů v 7 večer
Není tady
Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako větina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
Vechno je v lidech; do skautu jsme chodili skoro vichni ze třídy. Schůzky, výpravy (výlety) i tábory byly vdycky moc zajímavé, vedoucí to měli promylené, zaívali jsme spoustu dobrodruství, legrace, hodně jsme zpívali s kytarou u ohně, ve vlaku, při kadé příleitosti. Později jsem i vedla světluky.
Moje sestra je, Judyno, jiná povaha. Taky s námi jezdila, ale tolik ji to nebralo.
Máme třídní srazy, ale při kulatých výročích i skautské.
Věro, kadodenní lítání venku, vybika a brázdění okolí na kole bylo pro nás samozřejmostí. Úkoly se nějak stihly, s učením jsme to tedy rozhodně nepřeháněli, to a těsně před přijímačkami na S a pak tam. Dnení děti vymetají krouky (pokud na to ovem rodina má) a svobodné běhání venku snad vůbec neznají...
Není tady
AndreaP. napsal(a):
Vzpomínky na základní kolu, její kolektiv a celkově ty roky jsou asi ty nejhezčí, později na střední kole ani na VO u to takové nebylo.
Ač to bylo paradoxní, asi mnozí pamatujete, branná výchova, to nás bavilo. Zkouení masek, měření nosu, plíení se tak, aby nás nebylo vidět, skákání v pytli .... atd.
Celkově učitel byl autorita, ale v dobrém. Neexistovalo to, co se děje dnes, abychom si doma stěovali, e nám někdo ve kole něco řekl, jetě bychom dostali z druhé strany, jak se říká. Učitelé byli sice přísní, ale spravedliví, alespoň tolik má zkuenost.
Pamatuji si dodnes, i kdy je to velmi smutná vzpomínka, jak nám ve třetí tříde zemřela nae třídní učitelka (tragicky zahynula při dopravní nehodě, auto řídil její syn). Celá třída jsme li pochopitelně na pohřeb, před rakví, neptejte se mě proč před, netuím. Pohřeb se konal v kostele, doba komunistická, vechny učitelky - kolegyně zůstaly během obřadu před kostelem, dovnitř prostě nesměly.
O pár let později, tuím cca 8. třída, přila sametová revoluce. V těchto hektických dnech do třídy vplula paní učitelka (tehdy jetě tedy soudruka učitelka), která nám sdělila, e toto u neplatí, e od nynějka je to paní učitelka. Také rutina se přestala vyučovat a místo toho přila angličtina.
Základku jsme skončili pořádným mejdanem a iluzí, jak máme celý krásný ivot před sebou a jak nám celý svět leí u nohou. Kdybychom jen tuili tenkrát, co ve nás čeká
Andrejko, mám velmi podobné vzpomínky! Já teda tisíckrát víc milovala dobu středny, to byly nejkrásnějí roky. Sladkých -nácht. Ale základku mám také ráda a také hezké vzpomínky.
- přesně, učitel byl autorita a to jak pro nás áky, tak i pro rodiče a velká koda, e to neplatí i dnes. Pamatuji i přísné učitele, občas někdo schytal lepáka, občas po někom přiletěly klíče, občas zatahání za ty jemné vlasy u obličeje a bylo to podle mého v pořádku.
- já byla při převratu asi v 5. třídě (nebo 6?) a z té doby pamatuji hlavně na to, jak vichni učitelé (nebo větina) začali nosit připnutou stuku trikolory a opravovali nás, e jim nemáme říkat "soudruko učitelko" A z rutiny se přelo na němčinu a angličtinu, ti učitelé nás to učili a sami neuměli, byli jen pár lekcí před námi.
- a zakončení základky mejdanem a velkým očekáváním, e svět se točí jen kolem nás a leí nám celý u nohou.... to je přesné!
Není tady
vrabčák napsal(a):
Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako větina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
Vechno je v lidech; do skautu jsme chodili skoro vichni ze třídy. Schůzky, výpravy (výlety) i tábory byly vdycky moc zajímavé, vedoucí to měli promylené, zaívali jsme spoustu dobrodruství, legrace, hodně jsme zpívali s kytarou u ohně, ve vlaku, při kadé příleitosti. Později jsem i vedla světluky.
Moje sestra je, Judyno, jiná povaha. Taky s námi jezdila, ale tolik ji to nebralo.
Máme třídní srazy, ale při kulatých výročích i skautské.
Věro, kadodenní lítání venku, vybika a brázdění okolí na kole bylo pro nás samozřejmostí. Úkoly se nějak stihly, s učením jsme to tedy rozhodně nepřeháněli, to a těsně před přijímačkami na S a pak tam. Dnení děti vymetají krouky (pokud na to ovem rodina má) a svobodné běhání venku snad vůbec neznají...
I my jsme lítali celé dny venku, s klíčem na krku, často se nám nechtělo večer ani domů. Má pravdu, e dnení děti větina jen krouky, často proto, e musí a vechen moný čas jinak doma na mobilu, počítači.
Není tady
bě ven.................je trest pro dnení děti
chtějí být doma a nejraději čumět na tv, tablet, mobil................to mě bere čert
a na co se dívají v tv..............na 14 puberáky, jak erou brokolici, která jim leze z uí a nosu.......
Není tady
vera napsal(a):
bě ven.................je trest pro dnení děti
chtějí být doma a nejraději čumět na tv, tablet, mobil................to mě bere čert
a na co se dívají v tv..............na 14 puberáky, jak erou brokolici, která jim leze z uí a nosu.......
vero, u nás to bylo včera jak za naich dětských let. Venku tma a kosa a děcka nechtěla jít domů. Nejvíc jsem se nasmála, kdy si maminka jednoho z děcek posteskla, e její dítě tam muselo mrznout, kdy mu ostatní nedovolily jít domů, protoe by se to pak celé rozpustilo. Pobavilo mě, e děti měly pravdu (opravdu jsme čekali na prvního navrátilce a e se půjde domů - vichni přespolní) a taky ta jejich soudrnost. Myslím si, e to často není a tak o dětech, jako o rodičích, kteří dnes mnohdy musí kontrolovat kadou vteřinu, co jejich dítě vlastně dělá a hlavně mu říkat co a jak má dělat. A děti pak logicky volí cestu nejmeního odporu.
Nae děti můou vechno, ale nemají s kým, protoe v jiných rodinách to děti nemají dovolené. Dítě si nemůe jít hrát ven, nebo nedej boe do lesa. Ne, pouze doma na zahradě. Věřím tomu, e okolí si o nás myslí, e se o své děti nestaráme, ale to e jim neřídíme kadou minutu jejich ivota přece neznamená, e nás nezajímají. Naopak. Je jen přirozené, e děti chtějí trávit čas se svými vrstevníky a jestlie ten nemůe to a ten zas tamto, je ideální se sejít online při nějaké hře a komunikovat tímto způsobem. Byla bych mnohem radi, kdyby ly lítat ven, ale jednodue nemají s kým, take v tomto ohledu jim pak zbývá jen ten mobil. Ale ano, má pravdu, říct naemu klukovi "bě ven", kdy ostatní jsou pouze online, bral by to jako trest. Ovem kdy můou ven i ostatní, neudrí ho doma nic
Není tady
vrabčák napsal(a):
Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako větina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
My měli (asi) dobrý program jisker i pionýra. Chvilku jsem chodila do jiskřiček. Ovem kdy na nás vytáhli, e musíme sloit slib, tak jsem rychle vycouvala. Odcházela jsem s tím, e pokud jim nestačím já, tak na mém slibu také nezáleí a bylo po jiskrné kariéře
Není tady
lepí je to v zimě.................bruslení, sáňkování i lyování............mají 5 min. od baráku, to jdou
loni dokonce....................bruslila celá ulice na takovém mokřidle, velcí to kadý den upravovali, polévali vodou.......super
vozili jsme tam na sáních čaj někteří i cukroví..............od té doby se srdečně zdravíme
nezapomenutelný záitek....................dřív jev zcela normální
Není tady
Palomito, to je , e vae děti můou venku dovádět téměř bez omezení.
Na program jisker si u vůbec nepamatuju, ale bylo to určitě nějak propojené se kolou. Při slibu jsem dostala kníku Dětem od J. V. Sládka, s kresbami M. Ale; z té jsem měla velkou radost a mám ji ráda dodnes.
V pionýru nás vedla maminka jedné spoluačky. Byla a moc hodná. Kdy jsme měli schůzku ve kole, dost jsme ji zlobili, protoe nás program nebavil. Venku to bylo lepí, ale jen takové běné činnosti - procházka, závody v běhu... Natěstí nás neotravovala s ádnými pionýrskými zásadami. Pionýrský slib jsme absolvovali v Leninově muzeu a vichni jsme byli patřičně hrdí.
Ale skaut - to bylo pro nás něco úasného od samého začátku. A v člověku to zůstane napořád.
Není tady