Palomito, u vás tedy muselo být veselo!

Soleil, i tobě dodatečně VŠECHNO NEJLEPŠÍ, hlavně zdraví!

Anoano, abyže nám (alebo aby ženám) dobre bolo! Oslávencom jasné, ale aj ostatným... Snáď už bude aj nejaké pekné babie leto.

Mám takých dosť, v rámci práce... Prežijú vždy všetci, ale občas je to tak-tak... A pikoška je, keď sa ich takých zíde na jednu triedu/skupinu viac . To je len potom boj o pozornosť! (A tí, čo na to majú "glejt", to sú úplne rozkoše... )

Upravil(a) Selima (6. 10. 2022 14:46)

Jo, děti a mládež bez hranic - to je síla! Ale radost mi to nedělá.

Palomita napsal(a):

Dnes jsem se setkala s děckem "bez hranic". Kdo si tohle dobrovolně na sebe uplete, tomu nezávidím. Mám radost, že dítě přežilo Ta neustálá potřeba pozornosti, skákání do řeči dospělým, vymýšlení hloupostí (dělání naschválů), organizování (až buzerace) dospělých, zkoušení hranic. Myslím, že to bylo zajímavé setkání pro obě strany

Palomito, mohla bys, prosím tě, trochu prozradit, jak konkrétně sis v téhle situaci vymezovala hranice? A co tě při setkání s onou rodinkou pobavilo? Mám totiž trochu dojem, že se něco takového, naštěstí v menší míře, vyskytuje v naší širší rodině...
Rodičům z tvého setkání se to vrchovatě vrátí a ani to nebude moc dlouho trvat. Budou se divit.

vrabčáku, jak jsem psala, bylo (je) to opravdu velmi chytré dítě a není zlé, to je taky důležité říct. Stačilo jednoduše popsat situaci a jaký a proč na to mám náhled já. Příklad, šli jsme spolu do kuchyňky, kde mě v půlce dítko rozmilé nechalo samotnou a uteklo. Nijak jsem to nekomentovala. Při mém dalším odchodu jsem šla sama a ani jsem jej nepozvala. To se ho dotklo a zahájilo "protiakci".. To jsem zase nijak nekomentovala jen jsem prohlásila, že děti, které mě nechají uprostřed vykonávání úkolu samotnou a utečou, tak ty nikam neberu, protože se na ně nemohu spolehnout. Že počítám s tím, že když dva odcházíme, tak se také dva vracíme. Když jsem měla zase odcházet, už byl vznesen dotaz, zda může jít se mnou. Tak jsem se jen dotazem ujistila, že jsme si rozuměli.. a ano, rozuměli. Už mi pak neutíkal. Další.. Lozil mi do mých osobních věcí, co měl v ruce jsem si jemně vzala zpátky a vysvětlila mu, proč se takové věci nedělají, jak to vnímám a jak příště může postupovat. Pak přišel a říká "já mám taky žízeň".. říkám tak si tu vem sklínku.. já vím, jen ti to říkám, abys věděla Poděkovala jsem za ohleduplnost a za porozumění. Při skákání do řeči jsem si jej vzala na klín, škrabkala po zádech, nebo jednoduše obejmula a pak jsem mu vysvětlila, že se neumím soustředit na dvě mluvená slova najednou a že mě to velmi ruší. Prý když všichni telefonujeme najednou, tak se taky nerušíme. No, mě to ruší velmi a proto se tomu snažím vyhýbat a nedělat to. Mě už do hovorů neskáče, jen přijde a stoupne si ke mě a "čeká", ví, že pak bude mít mou plnou pozornost zase on. Další.. Nehraju s ním jeho hry na upoutání pozornosti. Na to mě neužilo ani u vlastních děcek, natož u cizích. Přijdu, ukážu dobrou vůli a když to nemá tu potřebnou odezvu, jen pronesu "jak chceš, zvládneš to sám, chtěla jsem jen pomoc" a odcházím. Buď pak přijde sám s žádostí o pomoc a nebo to zvládne. Abych se s někým dohadovala a přetahovala, na to mě neužije. Když se mě snažil organizovat a věčně tvořil situaci, která "vyžadovala" mou pomoc, tak jsem zkusila po dobrém, nezabralo, tak jsem na něj hukla jen jeho jméno, tónem, že pohár trpělivosti přetekl, a bylo. Taky by se měl ale vyjádřit on.. dneska mi řekl, že je se mnou hrozná legrace, tak nevím, jak moc vážně mě bral Ale jsem mu vděčná, že naslouchal a respektoval mé hranice. Byla to opravdu radost i když z počátku celkem náročná. Podotýkám, že se mnou nemusel být, byla to jeho svobodná volba.

Věrko, náhodou jsem teď nakoukla do kalendáře, a tak VŠECHNO NEJLEPŠÍ k tvému svátku!

P. S. Palomito, částečná náprava v tvé blízkosti mu šla dost rychle. Zaznamenali něco z toho jeho rodiče?

Palomita napsal(a):

vrabčáku, jak jsem psala, bylo (je) to opravdu velmi chytré dítě a není zlé, to je taky důležité říct. Stačilo jednoduše popsat situaci a jaký a proč na to mám náhled já. Příklad, šli jsme spolu do kuchyňky, kde mě v půlce dítko rozmilé nechalo samotnou a uteklo. Nijak jsem to nekomentovala. Při mém dalším odchodu jsem šla sama a ani jsem jej nepozvala. To se ho dotklo a zahájilo "protiakci".. To jsem zase nijak nekomentovala jen jsem prohlásila, že děti, které mě nechají uprostřed vykonávání úkolu samotnou a utečou, tak ty nikam neberu, protože se na ně nemohu spolehnout. Že počítám s tím, že když dva odcházíme, tak se také dva vracíme. Když jsem měla zase odcházet, už byl vznesen dotaz, zda může jít se mnou. Tak jsem se jen dotazem ujistila, že jsme si rozuměli.. a ano, rozuměli. Už mi pak neutíkal. Další.. Lozil mi do mých osobních věcí, co měl v ruce jsem si jemně vzala zpátky a vysvětlila mu, proč se takové věci nedělají, jak to vnímám a jak příště může postupovat. Pak přišel a říká "já mám taky žízeň".. říkám tak si tu vem sklínku.. já vím, jen ti to říkám, abys věděla Poděkovala jsem za ohleduplnost a za porozumění. Při skákání do řeči jsem si jej vzala na klín, škrabkala po zádech, nebo jednoduše obejmula a pak jsem mu vysvětlila, že se neumím soustředit na dvě mluvená slova najednou a že mě to velmi ruší. Prý když všichni telefonujeme najednou, tak se taky nerušíme. No, mě to ruší velmi a proto se tomu snažím vyhýbat a nedělat to. Mě už do hovorů neskáče, jen přijde a stoupne si ke mě a "čeká", ví, že pak bude mít mou plnou pozornost zase on. Další.. Nehraju s ním jeho hry na upoutání pozornosti. Na to mě neužilo ani u vlastních děcek, natož u cizích. Přijdu, ukážu dobrou vůli a když to nemá tu potřebnou odezvu, jen pronesu "jak chceš, zvládneš to sám, chtěla jsem jen pomoc" a odcházím. Buď pak přijde sám s žádostí o pomoc a nebo to zvládne. Abych se s někým dohadovala a přetahovala, na to mě neužije. Když se mě snažil organizovat a věčně tvořil situaci, která "vyžadovala" mou pomoc, tak jsem zkusila po dobrém, nezabralo, tak jsem na něj hukla jen jeho jméno, tónem, že pohár trpělivosti přetekl, a bylo. Taky by se měl ale vyjádřit on.. dneska mi řekl, že je se mnou hrozná legrace, tak nevím, jak moc vážně mě bral Ale jsem mu vděčná, že naslouchal a respektoval mé hranice. Byla to opravdu radost i když z počátku celkem náročná. Podotýkám, že se mnou nemusel být, byla to jeho svobodná volba.

Mňa potešil weekend konečne jesenný podľa môjho gusta... a aj to, že som prežila pondelok (teda, pracovný) - asi najnáročnejší deň z týždňa. Ostatné je neutrálne, trochu možno aj na skuhry, ale... nechváľ (ani nehaň) dňa pred večerom, možno to ešte bude pekný deň.

Pochválil ma študent, taký ten typický raubír - nielen za prístup (= asi humor, v ich skupine), ale aj za to, ako vysvetľujem. Pravda, východisková báza je po minulom roku, keď sa u nich vystriedali dve nič moč učiteľky, nízka... ale aj tak poteší.

Stužková, celkom vydarená... Toto je tá radostnejšia stránka učenia, keď sa aj raubíri a záškoláčky nahodia, sú z nich zrazu džentlmeni a princezné a snažia sa predviesť to najlepšie zo seba...  (A aj kolegovia sú nahodení a príjemní, bezstarostní, atď....)