Oznámení

9.srpna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

9.srpna : Bleskový koláč jako od babičky. Jednoduchý recept, který se nedá pokazit!

10.července : Potřebujete pomoc, nebo pomoci někomu v nouzi chcete? Dejte o sobě vědět na Pomahejtesi.cz!

#851 11. 8. 2020 20:55

vrabčák
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 17. 5. 2014
Příspěvky: 10179

Re: Odchod manžela po 21 letech

Palomita napsal(a):

Acher napsal(a):

V lásce vyhrává ten, kdo má rád méně dumbom Přestože je ideál, brát toho druhého takového jaký je a aby to bylo oboustranné, láska sama o sobě je o sebeobětování. Pokud mám touhu se tomu druhému přizpůsobovat - tedy vycházet vstříc a není to zneužíváno, ale naopak opětováno.....no, tak to je na román par

V lásce by měli chytit jackpot oba. Není to o výhrách či prohrách. Je to o souznění a kompromisech. Aspoň u nás to tak je. Navzdory tomu, jací jsme "hrozní" (co si o sobě sami myslíme a co nám mnohdy říkají i ostatní "jak s ní(m) můžeš být.."), ten druhý ví, že ho nic lepšího nemohlo potkat. A o tom to je. wink V životě jsem přistoupila na mnoho kompromisů, ale nikdy bych je nepovažovala za sebeobětování. Pokud bych měla tento pocit, nepřistoupila bych na to a museli bychom hledat jiné řešení. Ale mým cílem je, aby se partner měl dobře a cítil se spokojený a to stejné vnímám i z jeho chování. A možná i díky tomu se nám povedlo už překonat pár zásadních životních zádrhelů. Není to o tom "kdo vyhraje", ale jak můžeme vyhrát oba. Nesoupeříme smile Ano, vím, zní to jako těžká nuda big_smile

Palomito, tummenupp !


Je zcela zbytečné se ptát, jaký má život smysl.
Má takový smysl, jaký mu dáme.
                                                           Seneca

Není tady

 

#852 11. 8. 2020 21:13

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 38890

Re: Odchod manžela po 21 letech

Palomita napsal(a):

Selima napsal(a):

Vieš čo, mňa vždy fascinovalo, keď ľudia od začiatku presne vedeli, aký vzťah potrebujú, aký chcú mať... ja mávam akú-takú predstavu, ale realita sa potom často vyvrbí inak big_smile - v závislosti od druhého, od toho, o hľadá on, prípadne nakoľko sme kompatibilní... Mne vyhovuje vzťah "spriatelených garsóniek", ale keby do môjho uprataného, zariadeného života vtrhla zamilovanosť a spôsobila v ňom vietor, aj by som sa možno ešte dala na nejaké to spolubývanie...  lenže vopred to práve nikdy neviem. stolt

Vidíš, vzhledem k okolnostem jsem vždycky věděla naprosto přesně co chci. Možná právě proto jsem byla i vnitřně smířená s tím, že zůstanu sama a ta myšlenka mě nijak neděsila. Jako obvykle, život překvapil a snesl mi modré z nebe smile A i když jsem prožila i velmi vášnivý vztah, tak se naše duše nepotkaly a finále bylo celkem fiasko. Jak jsme rychle vzplály, tak jsme rychle vychladly.. Naštěstí to nejlepší přichází na konec stolt A jestli to nepřišlo, tak to jednoduše ještě není konec rodna

Prečo mám pocit, že si ďalej v príspevku odporuješ tomu začiatku...? Neviem, je to len dojem... wink


V 21. storočí je utrpenie povolené, ale už nie povinné.
Brita

Není tady

 

#853 11. 8. 2020 21:18

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 38890

Re: Odchod manžela po 21 letech

Palomita napsal(a):

Acher napsal(a):

V lásce vyhrává ten, kdo má rád méně dumbom Přestože je ideál, brát toho druhého takového jaký je a aby to bylo oboustranné, láska sama o sobě je o sebeobětování. Pokud mám touhu se tomu druhému přizpůsobovat - tedy vycházet vstříc a není to zneužíváno, ale naopak opětováno.....no, tak to je na román par

V lásce by měli chytit jackpot oba. Není to o výhrách či prohrách. Je to o souznění a kompromisech. Aspoň u nás to tak je. Navzdory tomu, jací jsme "hrozní" (co si o sobě sami myslíme a co nám mnohdy říkají i ostatní "jak s ní(m) můžeš být.."), ten druhý ví, že ho nic lepšího nemohlo potkat. A o tom to je. wink V životě jsem přistoupila na mnoho kompromisů, ale nikdy bych je nepovažovala za sebeobětování. Pokud bych měla tento pocit, nepřistoupila bych na to a museli bychom hledat jiné řešení. Ale mým cílem je, aby se partner měl dobře a cítil se spokojený a to stejné vnímám i z jeho chování. A možná i díky tomu se nám povedlo už překonat pár zásadních životních zádrhelů. Není to o tom "kdo vyhraje", ale jak můžeme vyhrát oba. Nesoupeříme smile Ano, vím, zní to jako těžká nuda big_smile

No a to je %ďalší potenciálny problém či jablko sváru - ja to mám ako Ty a bývalý naopak potreboval partnerský vzťah ako súťaž "kto z koho" a čudoval sa úprimne, že ma to nenadchýna hmm ....


V 21. storočí je utrpenie povolené, ale už nie povinné.
Brita

Není tady

 

#854 11. 8. 2020 21:23

Palomita
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 1415

Re: Odchod manžela po 21 letech

Prečo mám pocit, že si ďalej v príspevku odporuješ tomu začiatku...? Neviem, je to len dojem...

To nevím, ale nic není nemožné big_smile

Není tady

 

#855 11. 8. 2020 21:28

Palomita
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 1415

Re: Odchod manžela po 21 letech

Selima napsal(a):

No a to je %ďalší potenciálny problém či jablko sváru - ja to mám ako Ty a bývalý naopak potreboval partnerský vzťah ako súťaž "kto z koho" a čudoval sa úprimne, že ma to nenadchýna hmm ....

Jo, mě to věčný bojování ubíjí a nebaví mě to. Někdo to k životu může potřebovat, ale na to taky musí být dva. Nevyhledávám takové boje ani v práci.

Není tady

 

#856 11. 8. 2020 21:42

Acher
♥------
Registrovaný: 7. 8. 2020
Příspěvky: 22

Re: Odchod manžela po 21 letech

rina napsal(a):

Víš co?
Myslím že kdybys " nehledal" (nedoufal v... - dosaď, co je libo), tak bys sem nepsal. Ani kvůli Cibuli.
Byl bys smířenej a vyrovnanej se situací, a téma, o kt. se tady píše, by tě neoslovilo.

Vkládáte mi do úst Váš způsob myšlení rodna
Člověk je ve své podstatě jen uzlíček nervů a emocí. Nejbližší pravda nejspíš bude, že hledám i nehledám. Nějaký takový mix podle momentálního emočního rozpoložení. Nejsem stroj a nemám v srdci kámen.

rina napsal(a):

Vážně?
A kde je ta obrovská láska?

Na tohle jsem už odpověděl. Dva roky trvalo odpoutání (+-). Zdá se Vám to málo?

Judyna napsal(a):

Achere - k Tvým reakcím na moje příspěvky - píšeš o svém vztahu. Nezchci se Tě v žádném řpípadě dotknout, ale nebyla to trochu závislost z Tvé strany?

Spíš bych to nazval nekritický přístup.

Někdo tu psal, že na vztah jsou vždy dva a rozpad není nikdy chybou jen jednoho. To je pravda. Rovněž mám podíl na rozpadu mého vztahu. Nechci aby vznikl dojem, že se stylizuji do role oběti.

Není tady

 

#857 12. 8. 2020 6:26

cibule
♥♥♥----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 211

Re: Odchod manžela po 21 letech

Palomita napsal(a):

Selima napsal(a):

No a to je %ďalší potenciálny problém či jablko sváru - ja to mám ako Ty a bývalý naopak potreboval partnerský vzťah ako súťaž "kto z koho" a čudoval sa úprimne, že ma to nenadchýna hmm ....

Jo, mě to věčný bojování ubíjí a nebaví mě to. Někdo to k životu může potřebovat, ale na to taky musí být dva. Nevyhledávám takové boje ani v práci.

Ano, mám to úplně stejně. Bojovat s někým? Proč? Jednou nebo v něčem je lepší druhý a jindy zase já a to je přeci naprosto v pořádku. Jsem asi divná, ale mám radost, když se daří oběma. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem asi i dost naivní. Ale měnit to nechci, abych se musela učit s druhými bojovat. Když mě někdo využije, tak si říkám - však ono na tebe taky dojde....

Není tady

 

#858 12. 8. 2020 6:50

cibule
♥♥♥----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 211

Re: Odchod manžela po 21 letech

Tak jsem si dneska ráno vzpomněla na náš poslední výlet, který byl jen dva dny před jeho odchodem.
Byli jsme ve skalách hledat kešky. V jednu chvíli u docela vysokých skal se naše cesty rozdělily. Já paličatě hledala tu nejrychlejší cestu a on šel po pohodlné cestě, která ho tam taky dovedla, ale byla tak skoro o kilometr delší a ještě vedla po většinu té cesty po silnici, kde jezdila auta.
Na začátku jsme ani jeden nevěděli, jaká ta cesta bude, ale oba jsme si mysleli, že jdeme správně. Nechtěla jsem ho k ničemu nutit, a tak jsem ho nechala jít. Jen jsem mu mobilem řekla, že jdu ze druhé strany a sejdeme se nahoře. No, a moje cesta nakonec opravdu byla ta správná a kešku jsem docela rychle našla a ze strany, co jsem šla, byla jedině vidět. Ovšem byl tam háček, ten terén byl, jak se říká, hrůza, běs a utrpení. Ještě že se mnou nešel. To by asi nadával.... Šla se mnou paní psounková, ta z toho měla velkou srandu, tlamičku měla skoro od ucha k uchu, ale já v jednu chvíli říkala, no, tak to jsem tedy přecenila svoje síly a budu se snad muset vrátit.... Nakonec jsem to nevzdala, protáhla se mezi dvěma skalkami tak, že jsem se pohybovala metr po metru a pod nohami mi chvíliemi docela klouzala zemina s jehličím, v jednu chvíli jsem dokonce spadla o kus níž, ale nakonec jsem celá udýchaná stála nahoře. Měla jsem trochu odřenou bundu a špinavé nohy, ale velkou radost, že jsem to dala. Kešku jsem pak po chvilčce uviděla, zapsala a kochala se nádherným výhledem docela dlouhou dobu, než bývalý přišel.
A já si najednou uvědomila, jak podobný je teď můj život. Ano, teď se taky prodírám nahoru dost náročným terénem, ale budu to mít za chvilku za sebou. Jen musím vydržet a nevzdat to. A pak ten výhled.... big_smile

Není tady

 

#859 12. 8. 2020 7:03

Palomita
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 1415

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

Ano, mám to úplně stejně. Bojovat s někým? Proč? Jednou nebo v něčem je lepší druhý a jindy zase já a to je přeci naprosto v pořádku. Jsem asi divná, ale mám radost, když se daří oběma. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem asi i dost naivní. Ale měnit to nechci, abych se musela učit s druhými bojovat. Když mě někdo využije, tak si říkám - však ono na tebe taky dojde....

Máš můj respekt a obdiv. Mým problémem je zrcadlení. Jak se kdo chová ke mě, tak se chovám já k němu. Neumím být tím zdrojem změny. Být milá na někoho, kdo se ke mě chová dlouhodobě nepěkně, není můj šálek kávy. To ho radši pošlu do zádele big_smile
Se mi vybavilo: "My ženy jsme andělé. A když nám někdo poláme křídla, prostě v létání pokračujeme na koštěti! Jsme flexibilní." big_smile

Není tady

 

#860 12. 8. 2020 8:04

LENNNA
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 24. 1. 2008
Příspěvky: 3187

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

Tak jsem si dneska ráno vzpomněla na náš poslední výlet, který byl jen dva dny před jeho odchodem.
Byli jsme ve skalách hledat kešky. V jednu chvíli u docela vysokých skal se naše cesty rozdělily. Já paličatě hledala tu nejrychlejší cestu a on šel po pohodlné cestě, která ho tam taky dovedla, ale byla tak skoro o kilometr delší a ještě vedla po většinu té cesty po silnici, kde jezdila auta.
Na začátku jsme ani jeden nevěděli, jaká ta cesta bude, ale oba jsme si mysleli, že jdeme správně. Nechtěla jsem ho k ničemu nutit, a tak jsem ho nechala jít. Jen jsem mu mobilem řekla, že jdu ze druhé strany a sejdeme se nahoře. No, a moje cesta nakonec opravdu byla ta správná a kešku jsem docela rychle našla a ze strany, co jsem šla, byla jedině vidět. Ovšem byl tam háček, ten terén byl, jak se říká, hrůza, běs a utrpení. Ještě že se mnou nešel. To by asi nadával.... Šla se mnou paní psounková, ta z toho měla velkou srandu, tlamičku měla skoro od ucha k uchu, ale já v jednu chvíli říkala, no, tak to jsem tedy přecenila svoje síly a budu se snad muset vrátit.... Nakonec jsem to nevzdala, protáhla se mezi dvěma skalkami tak, že jsem se pohybovala metr po metru a pod nohami mi chvíliemi docela klouzala zemina s jehličím, v jednu chvíli jsem dokonce spadla o kus níž, ale nakonec jsem celá udýchaná stála nahoře. Měla jsem trochu odřenou bundu a špinavé nohy, ale velkou radost, že jsem to dala. Kešku jsem pak po chvilčce uviděla, zapsala a kochala se nádherným výhledem docela dlouhou dobu, než bývalý přišel.
A já si najednou uvědomila, jak podobný je teď můj život. Ano, teď se taky prodírám nahoru dost náročným terénem, ale budu to mít za chvilku za sebou. Jen musím vydržet a nevzdat to. A pak ten výhled.... big_smile

Velká pravda! Díky za připomenutí! pussa Jen vydržet!


"Před 150 lety by vás považovali za blázny, pokud byste se zasazovali za konec otroctví. Před 100 lety by se vám smáli za návrh, že by ženy měly mít volební právo. Před 25 lety by vás nazvali perverzním za obhajobu práv gayů. Dnes se nám smějí, když chceme, aby skončilo otroctví zvířat. Jednoho dne se smát nebudou."
- Gary Smith

Není tady

 

#861 12. 8. 2020 8:25

Palomita
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 1415

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule, mě se líbí, že jsi bojovnice i když se tak vůbec neprezentuješ. Přitom máš odvahy na rozdávání smile

Není tady

 

#862 12. 8. 2020 11:17

Acher
♥------
Registrovaný: 7. 8. 2020
Příspěvky: 22

Re: Odchod manžela po 21 letech

Palomita napsal(a):

Mým problémem je zrcadlení. Jak se kdo chová ke mě, tak se chovám já k němu. Neumím být tím zdrojem změny. Být milá na někoho, kdo se ke mě chová dlouhodobě nepěkně, není můj šálek kávy. To ho radši pošlu do zádele big_smile

Wov...kdybych se měl tehdy chovat k bývalce jako ona ke mě, už jsou děcka sirotci, brrr, ještě teď mi z toho cuká levé víčko  dumbom
Njn, každý jsem hold jiný...

Upravil(a) Acher (12. 8. 2020 11:19)

Není tady

 

#863 12. 8. 2020 11:41

Palomita
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 1415

Re: Odchod manžela po 21 letech

Acher napsal(a):

Wov...kdybych se měl tehdy chovat k bývalce jako ona ke mě, už jsou děcka sirotci, brrr, ještě teď mi z toho cuká levé víčko  dumbom
Njn, každý jsem hold jiný...

Jo, jsme big_smile Primárně jsem na každého milá a vlídná. Ale všechno si líbit opravdu nenechám dumbom A tebe bývalka taky nezabila i když se chovala kdoví jak, takže sláva, že děti nejsou ani poloviční sirotci wink

Není tady

 

#864 12. 8. 2020 11:55

cibule
♥♥♥----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 211

Re: Odchod manžela po 21 letech

Palomita napsal(a):

cibule napsal(a):

Ano, mám to úplně stejně. Bojovat s někým? Proč? Jednou nebo v něčem je lepší druhý a jindy zase já a to je přeci naprosto v pořádku. Jsem asi divná, ale mám radost, když se daří oběma. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem asi i dost naivní. Ale měnit to nechci, abych se musela učit s druhými bojovat. Když mě někdo využije, tak si říkám - však ono na tebe taky dojde....

Máš můj respekt a obdiv. Mým problémem je zrcadlení. Jak se kdo chová ke mě, tak se chovám já k němu. Neumím být tím zdrojem změny. Být milá na někoho, kdo se ke mě chová dlouhodobě nepěkně, není můj šálek kávy. To ho radši pošlu do zádele big_smile
Se mi vybavilo: "My ženy jsme andělé. A když nám někdo poláme křídla, prostě v létání pokračujeme na koštěti! Jsme flexibilní." big_smile

Kdepak holka, není co obdivovat. On to bude spíš jen můj způsob obrany, který se mi zatím nejvíc vyplatil. Jedna moje bývalá kolegyně mi tuhle řekla, že jsem jí v práci občas lezla na nervy tím, jak jsem se dokázala usmívat a být milá na skoro každého blba (myslím člověka obecně, ženy i muže), který se choval špatně a byl nepříjemný. Já si to ani neuvědomovala, ale když jsem nad tím zpětně přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že to byla jen moje taktika. Potřebovala jsem, abychom došli ke společnému cíli a tohle byla nejrychlejší a nejméně namáhavá cesta. wink
A bývalý by ti určitě povykládal, jak jsem se uměla občas rozčílit... big_smile
Ale je fakt, že bojovat jako kdo přečůrá výš nebo kdo má tu pravdu, tak to moc nemusím.

Upravil(a) cibule (12. 8. 2020 12:02)

Není tady

 

#865 12. 8. 2020 12:50

Palomita
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 1415

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

Kdepak holka, není co obdivovat. On to bude spíš jen můj způsob obrany, který se mi zatím nejvíc vyplatil. Jedna moje bývalá kolegyně mi tuhle řekla, že jsem jí v práci občas lezla na nervy tím, jak jsem se dokázala usmívat a být milá na skoro každého blba (myslím člověka obecně, ženy i muže), který se choval špatně a byl nepříjemný. Já si to ani neuvědomovala, ale když jsem nad tím zpětně přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že to byla jen moje taktika. Potřebovala jsem, abychom došli ke společnému cíli a tohle byla nejrychlejší a nejméně namáhavá cesta. wink
A bývalý by ti určitě povykládal, jak jsem se uměla občas rozčílit... big_smile
Ale je fakt, že bojovat jako kdo přečůrá výš nebo kdo má tu pravdu, tak to moc nemusím.

V práci tohle taky neřeším, myslím u klientů. Tam to beru naopak jako výzvu - přijde nerudnej týpek a odchází usměvavej jak měsíček na hnoji. To jde často snadno. Jednou jedinkrát se mi stalo, že na mě klient půl hodiny fakt řval a já pořád v klidu. Pak už mi došla trpělivost, postavila jsem se a zařvala na něj A CO VLASTNĚ CHCETE. Se zarazil, pak řekl, že si chce stěžovat. No to byla úleva, cíl dosažen big_smile Jsem se mile usmála a opět klidným, vlídným a hlavně úlevným tónem jsem pronesla "No, že jste to neřekl hned".. Otočila jsem se na podpatku a šla pro vedoucí, že tam má práci big_smile Ten byl fakt korunovanej dumbom Ale třeba na dlouhodobou spolupráci si vybírám i podle typu lidí. S arogantníma blbama se radši nezahazovat.
V tom zdroji změny jsem měla spíš na mysli takové to, jak je jeden ze dvojice až zlej, pořád jen nadává, kritizuje, uráží.. a ten druhej místo aby řekl "hej, zklidni to", tak jen - ano miláčku, ne miláčku, jistě miláčku a nebo mlčí. To nezvládám.

Není tady

 

#866 12. 8. 2020 15:18

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 38890

Re: Odchod manžela po 21 letech

Áno, aj ja vždy najprv skúšam po dobrom - a pokiaľ ide o pracovné veci alebo krátkodobý kontakt, tak v tom dobrom aj vytrvám. Lenže sú ľudia, ktorí slušnosť, pozitivitu a ochotu považujú za slabosť a dlhodobo sa to s nimi proste nedá. vissla kapitulation A tam sa zmením, niekedy z okamihu na okamih, na dračicu. rodna gloria Etna je proti mne ševeliaci vánok. dumbom Ale pokojná a  mierna cesta má vždy prednosť - ak je teda možná.
Druhá vec je, že ja som sa (a dodnes to občas platí) odmietala zo zásady hádať, hlavne také tie konflikty o blbosť, kde jeden chce vypustiť paru! No a keď bývalý nevypustil paru a ešte sa cítil ako nemožný cholerik - ktorým aj bol a je - tak mi to dal potom o to viac vyžrať. Takže niekedy je možno lepšie podvoliť sa, nechať  búrlivých samonasieračov vybúriť sa... a ísť ďalej.


V 21. storočí je utrpenie povolené, ale už nie povinné.
Brita

Není tady

 

#867 12. 8. 2020 17:58

eremuruss
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 6. 3. 2007
Příspěvky: 12036

Re: Odchod manžela po 21 letech

LENNNA napsal(a):

cibule napsal(a):

Tak jsem si dneska ráno vzpomněla na náš poslední výlet, který byl jen dva dny před jeho odchodem.
Byli jsme ve skalách hledat kešky. V jednu chvíli u docela vysokých skal se naše cesty rozdělily. Já paličatě hledala tu nejrychlejší cestu a on šel po pohodlné cestě, která ho tam taky dovedla, ale byla tak skoro o kilometr delší a ještě vedla po většinu té cesty po silnici, kde jezdila auta.
Na začátku jsme ani jeden nevěděli, jaká ta cesta bude, ale oba jsme si mysleli, že jdeme správně. Nechtěla jsem ho k ničemu nutit, a tak jsem ho nechala jít. Jen jsem mu mobilem řekla, že jdu ze druhé strany a sejdeme se nahoře. No, a moje cesta nakonec opravdu byla ta správná a kešku jsem docela rychle našla a ze strany, co jsem šla, byla jedině vidět. Ovšem byl tam háček, ten terén byl, jak se říká, hrůza, běs a utrpení. Ještě že se mnou nešel. To by asi nadával.... Šla se mnou paní psounková, ta z toho měla velkou srandu, tlamičku měla skoro od ucha k uchu, ale já v jednu chvíli říkala, no, tak to jsem tedy přecenila svoje síly a budu se snad muset vrátit.... Nakonec jsem to nevzdala, protáhla se mezi dvěma skalkami tak, že jsem se pohybovala metr po metru a pod nohami mi chvíliemi docela klouzala zemina s jehličím, v jednu chvíli jsem dokonce spadla o kus níž, ale nakonec jsem celá udýchaná stála nahoře. Měla jsem trochu odřenou bundu a špinavé nohy, ale velkou radost, že jsem to dala. Kešku jsem pak po chvilčce uviděla, zapsala a kochala se nádherným výhledem docela dlouhou dobu, než bývalý přišel.
A já si najednou uvědomila, jak podobný je teď můj život. Ano, teď se taky prodírám nahoru dost náročným terénem, ale budu to mít za chvilku za sebou. Jen musím vydržet a nevzdat to. A pak ten výhled.... big_smile

Velká pravda! Díky za připomenutí! pussa Jen vydržet!

Ale u kazdeho ta cesta trva jinak dlouho,nekomu staci par mesicu,nekomu let a nekdo nezapomene cely zivot.


Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene.

Není tady

 

#868 12. 8. 2020 18:19

LENNNA
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 24. 1. 2008
Příspěvky: 3187

Re: Odchod manžela po 21 letech

eremuruss napsal(a):

LENNNA napsal(a):

cibule napsal(a):

Tak jsem si dneska ráno vzpomněla na náš poslední výlet, který byl jen dva dny před jeho odchodem.
Byli jsme ve skalách hledat kešky. V jednu chvíli u docela vysokých skal se naše cesty rozdělily. Já paličatě hledala tu nejrychlejší cestu a on šel po pohodlné cestě, která ho tam taky dovedla, ale byla tak skoro o kilometr delší a ještě vedla po většinu té cesty po silnici, kde jezdila auta.
Na začátku jsme ani jeden nevěděli, jaká ta cesta bude, ale oba jsme si mysleli, že jdeme správně. Nechtěla jsem ho k ničemu nutit, a tak jsem ho nechala jít. Jen jsem mu mobilem řekla, že jdu ze druhé strany a sejdeme se nahoře. No, a moje cesta nakonec opravdu byla ta správná a kešku jsem docela rychle našla a ze strany, co jsem šla, byla jedině vidět. Ovšem byl tam háček, ten terén byl, jak se říká, hrůza, běs a utrpení. Ještě že se mnou nešel. To by asi nadával.... Šla se mnou paní psounková, ta z toho měla velkou srandu, tlamičku měla skoro od ucha k uchu, ale já v jednu chvíli říkala, no, tak to jsem tedy přecenila svoje síly a budu se snad muset vrátit.... Nakonec jsem to nevzdala, protáhla se mezi dvěma skalkami tak, že jsem se pohybovala metr po metru a pod nohami mi chvíliemi docela klouzala zemina s jehličím, v jednu chvíli jsem dokonce spadla o kus níž, ale nakonec jsem celá udýchaná stála nahoře. Měla jsem trochu odřenou bundu a špinavé nohy, ale velkou radost, že jsem to dala. Kešku jsem pak po chvilčce uviděla, zapsala a kochala se nádherným výhledem docela dlouhou dobu, než bývalý přišel.
A já si najednou uvědomila, jak podobný je teď můj život. Ano, teď se taky prodírám nahoru dost náročným terénem, ale budu to mít za chvilku za sebou. Jen musím vydržet a nevzdat to. A pak ten výhled.... big_smile

Velká pravda! Díky za připomenutí! pussa Jen vydržet!

Ale u kazdeho ta cesta trva jinak dlouho,nekomu staci par mesicu,nekomu let a nekdo nezapomene cely zivot.

Erem, jak ty se vlastně máš? Moc sem už nepíšeš, ráda tě vždy vidím.


"Před 150 lety by vás považovali za blázny, pokud byste se zasazovali za konec otroctví. Před 100 lety by se vám smáli za návrh, že by ženy měly mít volební právo. Před 25 lety by vás nazvali perverzním za obhajobu práv gayů. Dnes se nám smějí, když chceme, aby skončilo otroctví zvířat. Jednoho dne se smát nebudou."
- Gary Smith

Není tady

 

#869 12. 8. 2020 18:19

Judyna
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 13. 5. 2006
Příspěvky: 16388

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibul
Ano, mám to úplně stejně. Bojovat s někým? Proč? Jednou nebo v něčem je lepší druhý a jindy zase já a to je přeci naprosto v pořádku. Jsem asi divná, ale mám radost, když se daří oběma. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem asi i dost naivní. Ale měnit to nechci, abych se musela učit s druhými bojovat. [b napsal(a):

Když mě někdo využije, tak si říkám - však ono na tebe taky dojde....[/b]

Proč divná? To je snad normální, že člověk má radost, když se daří i jeho blízkým. Někdo má ale bojůvky rád a nemusí to být špatně , odpovídá to jeho naturelu. Mám jednoho známého velice hodný člověk, ale je prostě temperamentní, takže jeho projev někdy může vypadat, že "bojuje", ale není to tak. Je to pouze jeho projev.
ale takové ty opravdové boje, no kdo by v tom chtěl žít...
Poslední věta: tak to já mám úplně jinak.Vůbec v těchto případech nepřemýšlím o tom, že by na toho druhého mělo také dojít, ale chybu vidím v sobě, ve svém přístupu. Tím pádem se z toho snažím poučit a většinou už mě ten konkrétní člověk už nikdy "nenapálí".

Upravil(a) Judyna (12. 8. 2020 18:20)


Jakmile si uvědomíš svoji pravou hodnotu, bude se okolo tebe točit celý svět.
Rozhodnutí osvobozuje.

Není tady

 

#870 12. 8. 2020 18:19

cibule
♥♥♥----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 211

Re: Odchod manžela po 21 letech

Palomita napsal(a):

cibule napsal(a):

Kdepak holka, není co obdivovat. On to bude spíš jen můj způsob obrany, který se mi zatím nejvíc vyplatil. Jedna moje bývalá kolegyně mi tuhle řekla, že jsem jí v práci občas lezla na nervy tím, jak jsem se dokázala usmívat a být milá na skoro každého blba (myslím člověka obecně, ženy i muže), který se choval špatně a byl nepříjemný. Já si to ani neuvědomovala, ale když jsem nad tím zpětně přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že to byla jen moje taktika. Potřebovala jsem, abychom došli ke společnému cíli a tohle byla nejrychlejší a nejméně namáhavá cesta. wink
A bývalý by ti určitě povykládal, jak jsem se uměla občas rozčílit... big_smile
Ale je fakt, že bojovat jako kdo přečůrá výš nebo kdo má tu pravdu, tak to moc nemusím.

V práci tohle taky neřeším, myslím u klientů. Tam to beru naopak jako výzvu - přijde nerudnej týpek a odchází usměvavej jak měsíček na hnoji. To jde často snadno. Jednou jedinkrát se mi stalo, že na mě klient půl hodiny fakt řval a já pořád v klidu. Pak už mi došla trpělivost, postavila jsem se a zařvala na něj A CO VLASTNĚ CHCETE. Se zarazil, pak řekl, že si chce stěžovat. No to byla úleva, cíl dosažen big_smile Jsem se mile usmála a opět klidným, vlídným a hlavně úlevným tónem jsem pronesla "No, že jste to neřekl hned".. Otočila jsem se na podpatku a šla pro vedoucí, že tam má práci big_smile Ten byl fakt korunovanej dumbom Ale třeba na dlouhodobou spolupráci si vybírám i podle typu lidí. S arogantníma blbama se radši nezahazovat.
V tom zdroji změny jsem měla spíš na mysli takové to, jak je jeden ze dvojice až zlej, pořád jen nadává, kritizuje, uráží.. a ten druhej místo aby řekl "hej, zklidni to", tak jen - ano miláčku, ne miláčku, jistě miláčku a nebo mlčí. To nezvládám.

big_smile Tak to jsi mě pobavila. big_smile tummenupp
A v té dvojici jsem to bohužel asi neuměla zrovna nejlíp. Dlouho jsem mlčela a následující reakce pak byla bouřlivější než bylo nutné.

Upravil(a) cibule (12. 8. 2020 18:22)

Není tady

 

#871 12. 8. 2020 18:21

cibule
♥♥♥----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 211

Re: Odchod manžela po 21 letech

eremuruss napsal(a):

LENNNA napsal(a):

cibule napsal(a):

Tak jsem si dneska ráno vzpomněla na náš poslední výlet, který byl jen dva dny před jeho odchodem.
Byli jsme ve skalách hledat kešky. V jednu chvíli u docela vysokých skal se naše cesty rozdělily. Já paličatě hledala tu nejrychlejší cestu a on šel po pohodlné cestě, která ho tam taky dovedla, ale byla tak skoro o kilometr delší a ještě vedla po většinu té cesty po silnici, kde jezdila auta.
Na začátku jsme ani jeden nevěděli, jaká ta cesta bude, ale oba jsme si mysleli, že jdeme správně. Nechtěla jsem ho k ničemu nutit, a tak jsem ho nechala jít. Jen jsem mu mobilem řekla, že jdu ze druhé strany a sejdeme se nahoře. No, a moje cesta nakonec opravdu byla ta správná a kešku jsem docela rychle našla a ze strany, co jsem šla, byla jedině vidět. Ovšem byl tam háček, ten terén byl, jak se říká, hrůza, běs a utrpení. Ještě že se mnou nešel. To by asi nadával.... Šla se mnou paní psounková, ta z toho měla velkou srandu, tlamičku měla skoro od ucha k uchu, ale já v jednu chvíli říkala, no, tak to jsem tedy přecenila svoje síly a budu se snad muset vrátit.... Nakonec jsem to nevzdala, protáhla se mezi dvěma skalkami tak, že jsem se pohybovala metr po metru a pod nohami mi chvíliemi docela klouzala zemina s jehličím, v jednu chvíli jsem dokonce spadla o kus níž, ale nakonec jsem celá udýchaná stála nahoře. Měla jsem trochu odřenou bundu a špinavé nohy, ale velkou radost, že jsem to dala. Kešku jsem pak po chvilčce uviděla, zapsala a kochala se nádherným výhledem docela dlouhou dobu, než bývalý přišel.
A já si najednou uvědomila, jak podobný je teď můj život. Ano, teď se taky prodírám nahoru dost náročným terénem, ale budu to mít za chvilku za sebou. Jen musím vydržet a nevzdat to. A pak ten výhled.... big_smile

Velká pravda! Díky za připomenutí! pussa Jen vydržet!

Ale u kazdeho ta cesta trva jinak dlouho,nekomu staci par mesicu,nekomu let a nekdo nezapomene cely zivot.

Já myslím, že úplně zapomenout se nedá. Ale vyrovnat se s tím snad doufám, že ano. A že to nebude trvat roky. To bych opravdu nechtěla. Ale kdo ví...

Není tady

 

#872 12. 8. 2020 19:39

Palomita
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 1415

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

A v té dvojici jsem to bohužel asi neuměla zrovna nejlíp. Dlouho jsem mlčela a následující reakce pak byla bouřlivější než bylo nutné.

Jo, člověk to dusí, dusí a pak bouchne na úplné maličkosti a okolí nechápe. Ze mě musí všechno ven a pokud možno hned big_smile S oblibou říkám, že jsem velmi "nasertivní typ" - nastartuju a vytočím se i sama na počkání lol Naštěstí se tomu smějeme a většina takových výbuchů končí smíchem, protože ve finále jde vždycky o nějakou blbost. Když se máme jooo pohádat, tak mlčíme a nebavíme se. Pak si na to sednem v klidu a vše proberem bez emocí. kapitulation Tisíc lidí, tisíc způsobů komunikace a každému vyhovuje něco jiného stolt

Není tady

 

#873 12. 8. 2020 23:10

vrabčák
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 17. 5. 2014
Příspěvky: 10179

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

Tak jsem si dneska ráno vzpomněla na náš poslední výlet, který byl jen dva dny před jeho odchodem.
Byli jsme ve skalách hledat kešky. V jednu chvíli u docela vysokých skal se naše cesty rozdělily. Já paličatě hledala tu nejrychlejší cestu a on šel po pohodlné cestě, která ho tam taky dovedla, ale byla tak skoro o kilometr delší a ještě vedla po většinu té cesty po silnici, kde jezdila auta.
Na začátku jsme ani jeden nevěděli, jaká ta cesta bude, ale oba jsme si mysleli, že jdeme správně. Nechtěla jsem ho k ničemu nutit, a tak jsem ho nechala jít. Jen jsem mu mobilem řekla, že jdu ze druhé strany a sejdeme se nahoře. No, a moje cesta nakonec opravdu byla ta správná a kešku jsem docela rychle našla a ze strany, co jsem šla, byla jedině vidět. Ovšem byl tam háček, ten terén byl, jak se říká, hrůza, běs a utrpení. Ještě že se mnou nešel. To by asi nadával.... Šla se mnou paní psounková, ta z toho měla velkou srandu, tlamičku měla skoro od ucha k uchu, ale já v jednu chvíli říkala, no, tak to jsem tedy přecenila svoje síly a budu se snad muset vrátit.... Nakonec jsem to nevzdala, protáhla se mezi dvěma skalkami tak, že jsem se pohybovala metr po metru a pod nohami mi chvíliemi docela klouzala zemina s jehličím, v jednu chvíli jsem dokonce spadla o kus níž, ale nakonec jsem celá udýchaná stála nahoře. Měla jsem trochu odřenou bundu a špinavé nohy, ale velkou radost, že jsem to dala. Kešku jsem pak po chvilčce uviděla, zapsala a kochala se nádherným výhledem docela dlouhou dobu, než bývalý přišel.
A já si najednou uvědomila, jak podobný je teď můj život. Ano, teď se taky prodírám nahoru dost náročným terénem, ale budu to mít za chvilku za sebou. Jen musím vydržet a nevzdat to. A pak ten výhled.... big_smile

Čistě náhodou symbolické... stolt
Cibulko, pravidelně čtu, co sem dáváš, a řekla bych, že se tvůj příběh vyvíjí opravdu dobře. Držím palce, aby to pokračovalo stále v tomto duchu. pussa


Je zcela zbytečné se ptát, jaký má život smysl.
Má takový smysl, jaký mu dáme.
                                                           Seneca

Není tady

 

#874 13. 8. 2020 7:18

cibule
♥♥♥----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 211

Re: Odchod manžela po 21 letech

Palomita napsal(a):

cibule napsal(a):

A v té dvojici jsem to bohužel asi neuměla zrovna nejlíp. Dlouho jsem mlčela a následující reakce pak byla bouřlivější než bylo nutné.

Jo, člověk to dusí, dusí a pak bouchne na úplné maličkosti a okolí nechápe. Ze mě musí všechno ven a pokud možno hned big_smile S oblibou říkám, že jsem velmi "nasertivní typ" - nastartuju a vytočím se i sama na počkání lol Naštěstí se tomu smějeme a většina takových výbuchů končí smíchem, protože ve finále jde vždycky o nějakou blbost. Když se máme jooo pohádat, tak mlčíme a nebavíme se. Pak si na to sednem v klidu a vše proberem bez emocí. kapitulation Tisíc lidí, tisíc způsobů komunikace a každému vyhovuje něco jiného stolt

lol Dobře děláš!

Není tady

 

#875 13. 8. 2020 7:34

cibule
♥♥♥----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 211

Re: Odchod manžela po 21 letech

vrabčák napsal(a):

cibule napsal(a):

Tak jsem si dneska ráno vzpomněla na náš poslední výlet, který byl jen dva dny před jeho odchodem.
Byli jsme ve skalách hledat kešky. V jednu chvíli u docela vysokých skal se naše cesty rozdělily. Já paličatě hledala tu nejrychlejší cestu a on šel po pohodlné cestě, která ho tam taky dovedla, ale byla tak skoro o kilometr delší a ještě vedla po většinu té cesty po silnici, kde jezdila auta.
Na začátku jsme ani jeden nevěděli, jaká ta cesta bude, ale oba jsme si mysleli, že jdeme správně. Nechtěla jsem ho k ničemu nutit, a tak jsem ho nechala jít. Jen jsem mu mobilem řekla, že jdu ze druhé strany a sejdeme se nahoře. No, a moje cesta nakonec opravdu byla ta správná a kešku jsem docela rychle našla a ze strany, co jsem šla, byla jedině vidět. Ovšem byl tam háček, ten terén byl, jak se říká, hrůza, běs a utrpení. Ještě že se mnou nešel. To by asi nadával.... Šla se mnou paní psounková, ta z toho měla velkou srandu, tlamičku měla skoro od ucha k uchu, ale já v jednu chvíli říkala, no, tak to jsem tedy přecenila svoje síly a budu se snad muset vrátit.... Nakonec jsem to nevzdala, protáhla se mezi dvěma skalkami tak, že jsem se pohybovala metr po metru a pod nohami mi chvíliemi docela klouzala zemina s jehličím, v jednu chvíli jsem dokonce spadla o kus níž, ale nakonec jsem celá udýchaná stála nahoře. Měla jsem trochu odřenou bundu a špinavé nohy, ale velkou radost, že jsem to dala. Kešku jsem pak po chvilčce uviděla, zapsala a kochala se nádherným výhledem docela dlouhou dobu, než bývalý přišel.
A já si najednou uvědomila, jak podobný je teď můj život. Ano, teď se taky prodírám nahoru dost náročným terénem, ale budu to mít za chvilku za sebou. Jen musím vydržet a nevzdat to. A pak ten výhled.... big_smile

Čistě náhodou symbolické... stolt
Cibulko, pravidelně čtu, co sem dáváš, a řekla bych, že se tvůj příběh vyvíjí opravdu dobře. Držím palce, aby to pokračovalo stále v tomto duchu. pussa

Ani nevíš, jak mě tvoje zpráva po ránu potěšila! Děkuji! hjarta
A o tom ten život právě je. Každý den se najde minimálně jeden člověk (ale spíš víc), díky kterému si říkám, že vše má svůj smysl a vyvíjí se (asi) dobře. A taky mě to moc pomáhá jít dál.
Mám teď asi třetí den takovou lehčí krizi. Myšlenky útočí nějak intenzivněji, špatně spím a mám pocit, že jsem zase trošku sklouzla zpátky na kolena. ALE jako správná dáma, se z těch kolen zase zvednu, rozhlédnu se kolem, jestli někdo mé drobné zaškobrtnutí nezaznamenal, opráším si sukni, pohodím hlavou a pokračuji dál! wink

A dneska budu mít návštěvu. Mojí milou kamarádku. Těším se na ní a doufám, že to jako hostitelka moc neprojedu... smile

A ještě jednu výhodu tohle všechno má. Už obléknu a v pohodě zapnu oblečení, které jsem nosila před skoro dvaceti lety. A sukně, které jsem si ušila a už mi bohužel začínaly být malé, se vrátily zpátky do šatníku. Co bych za tohle ještě před půl rokem dala.... big_smile

Upravil(a) cibule (13. 8. 2020 7:41)

Není tady

 
NÁŠ TIP:

    Zápatí

    Powered by PunBB 1.2.24c
    © Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
    Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
    Ochrana osobních údajů