Cha, ja som myslela, že si sem zabôúdila zo sexuologickej, a už som ťa chcela sfúknuť, aby si to preboha tomu svojmu nerobila ! Som ja ale ťava sprostá
Ja som na fajčení nikdy nebola závislá, a tak som prestala, keď som sa naštvala, že ma BM zlákal na také zlé chodníčky, že kašlem ako tuberák a byt je zasmradnutý... A moja kamoška prestala, keď chcela počať zdravé dieťa. Najdôležitejší je podľa mňa silný vnútorný motív... Jej muž prestal fajčiť ako prvý, ona až potom. Ty keď budeš s fajčiarom, furt ťa to bude lákať - skús nahovoriť aj jeho, alebo možno sa chytí, keď uvidí tvoje úspechy. Každopádne ti ako potenciálna astmatička nenávidiaca fajčenie držím palce.

Já jsem kouřila asi  asi 14 let. Loni  jsem si s řekla, že přestanu a od tý doby jsme si už nezapálila....
... prostě nebyla chuť a tak jsem nekouřila...

Upravil(a) choysia (4. 4. 2011 14:02)

Neměla jsem ani jeden....
Jen jednou jsem kamarádce zapalovala cigaretu a vůbec nic to se mnou neudělalo. Já asi nebyla po 14-ti letech ten správnej závislák.....

Téééda holky, klobouk dolů, před těmi, co to dokáží!
Ale jak píše Selima, asi to chce vnitřní motivaci a pak to jde... Já hulím už skoro čtyřicet let a nikdy jsem nenašla tu odvahu, zahodit cigarety a říct "už nikdy"! Štvou mě honby na kuřáky, štve mě zdražování, ale přestat nedokážu... Je to nejenom ten zpropadenej nikotin, ale především psychologický dopad "zapálení si" a vykouření tý cigaretky. Je to akt, který značí klid, přípravu na cosi, poklid po čemsi, pohodu... prostě takový relax, mezi nečím, takový mezičas, který máme jakoby jen sami pro sebe... Je to jako jakási bublina, kdy není ještě a není už. Prostě je to takové to: "Teď ne, teď kouřím! Až dokouřím, tak pak..." Jo, je to psychický problěm a asi záleží na tom, jak to kdo umí zvládnout. Nezapálit si, je to nejmenší... Nikotin do sebe můžeme ládovat i náplastí, či žvejkou, ale ten moment toho klidu, nám žádná náplast nedá a proto nevidím jako největší problém přestat kouřit, ale mít tu motivaci a vidět to vcelku... Možná z toho plyne i ta potíž "žravosti" přestavších kuřáků? Když jím, tak je taky slušnost nerušit! Až pak... No a protože jsme schvácený civilizací, neumíme relaxovat jen tak "zbůhdarma" a potřebujem k tomu alibistickou pomůcku, tak, holt, šáhnem po cigáru... Ten, kdo vyhulí krabičku denně, má dvacet "pidipauz", přesně vymezených a přesně trvajících od zapálení po típnutí, když mu je vezmete, je nervózní, protože je zvyklý a nedokáže si ty "pauzy" naordinovat sám, jen tak... Jak povídám, asi je to složitější...

Hellga napsal(a):

Téééda holky, klobouk dolů, před těmi, co to dokáží!
Ale jak píše Selima, asi to chce vnitřní motivaci a pak to jde... Já hulím už skoro čtyřicet let a nikdy jsem nenašla tu odvahu, zahodit cigarety a říct "už nikdy"! Štvou mě honby na kuřáky, štve mě zdražování, ale přestat nedokážu... Je to nejenom ten zpropadenej nikotin, ale především psychologický dopad "zapálení si" a vykouření tý cigaretky. Je to akt, který značí klid, přípravu na cosi, poklid po čemsi, pohodu... prostě takový relax, mezi nečím, takový mezičas, který máme jakoby jen sami pro sebe... Je to jako jakási bublina, kdy není ještě a není už. Prostě je to takové to: "Teď ne, teď kouřím! Až dokouřím, tak pak..." Jo, je to psychický problěm a asi záleží na tom, jak to kdo umí zvládnout. Nezapálit si, je to nejmenší... Nikotin do sebe můžeme ládovat i náplastí, či žvejkou, ale ten moment toho klidu, nám žádná náplast nedá a proto nevidím jako největší problém přestat kouřit, ale mít tu motivaci a vidět to vcelku... Možná z toho plyne i ta potíž "žravosti" přestavších kuřáků? Když jím, tak je taky slušnost nerušit! Až pak... No a protože jsme schvácený civilizací, neumíme relaxovat jen tak "zbůhdarma" a potřebujem k tomu alibistickou pomůcku, tak, holt, šáhnem po cigáru... Ten, kdo vyhulí krabičku denně, má dvacet "pidipauz", přesně vymezených a přesně trvajících od zapálení po típnutí, když mu je vezmete, je nervózní, protože je zvyklý a nedokáže si ty "pauzy" naordinovat sám, jen tak... Jak povídám, asi je to složitější...

S tím souhlasím, já kouřím asi už 35 let tak 10-15 denně. Je to určitě psychická záležitost, kafíčko, cigárko , pohodička... člověk se  úplně snad na chvíli ponoří do tý alfa hladiny nebo co... Zatím nemám žádné problémy a tak přestat nechci, no to jsem špatný příklad k omezování kouření.... Ale jednou jsem přestala na půl roku, to mě bylo 21 let. Důvodem bylo, že jsem se po shlédnutí jednoho filmu dočista platonicky "zamilovala" do jedné herečky, která tam nekouřila a vůbec byla nějaká kladná... Ode mě to bylo až vášnivé zapálení pro to být jako ona-ta postava ve filmu... Zní to naivně a komicky, podotýkám, že jsem heterosexuál, ale ta vášeň pro věc tam asi musí být, aby člověk sám chtěl. Přestala jsem tenkrát z hodiny na hodinu bez sebemenších problémů (kouřím od 16ti let). Moje vášeň pro nekouření skončila při návštěvě jedné hospody při studentské bramborové brigádě... ach jo. Ta psychická závislost je asi mnohonásobně hlubší a horší něž fyzická, tu kupodivu ani tak nepociťuju, jsou dny (třeba soboty), kdy doma makám a doháním resty v úklidu atd., mě vůbec nenapadne zakouřit si třeba do pozdního odpoledne, to musí být ten klídek a kafíčko apod...

Upravil(a) Décima (11. 7. 2007 9:26)

Ahoj Maryt tak to ti přeju hodně štěstí a at ti to nekouření vydrží. Já jsem taky kuřačka a o to abych přestala kouřit se nijak momentálně nesnažím. Když člověk chce tak to jde, ale musí se chtít.

Ahoj
Chtěla jsem se jen zeptat na ten přípravek Champix jak tady píše KarinaA.Pomáhá to hlavné na ty absťáky?Ptám se kvůli manželovi kouří tak 30 denně.No vlastně taky kvůli sobě já jsem 100% nekuřák a ty jeho stavy bez nikotinu mě přivádějí k šílenství.Já vím mě se to mluví když to neznám.Někde jsem četla,že je to 4x účinější než ty náplasti a žvýkačky.Na kolik to tak měsíčně výjde,ten Champix?Když tak o tom přemýšlím tak já sem vlastně taky závislák... ale na sladkém,no ale to je na další a hlavně jiné téma.díky ahoj

2tisíce na měsíc?to by bylo pořád miň než co prokouří.Asi ho pošlu v zájmu rodinné pohody k doktorce hned zítra.díky ahoj

Champix užívali už tři známí a všichni přestali po měsíci kouřit-a to byli silní kuřáci (2 krabičky za den)!!!!!

Ahoj, tak mám ze svého ukončení kouření průběžnou zprávu - tři měsíce jsem brala Champix, moc mi to pomohlo, hlavně je tam dobrý ten začátek, že souběžně bereš lék, čekáš až je v tělo dost té "odvykací látky" a přitom můžeš kouřit - takže se hodně velký části absťáku vyhneš. Přestaneš kouřit, až se na to cítíš (většinou asi tak těch deset dní). Pak už je to asi spíš problém s těma pauzičkama spojenýma s cigaretou. Já si v práci natáhnu telefon na deset minut, hodím nožky na štokrli, pomalu piju kafíčko a taky to jde. Doma to spojuji s tou hudbou. Prostě jsem si do těch pauziček jenom naplánovala jinej program - abych si nepřipadala, že nemám nárok na odpočinek. Teď už Champix neberu vůbec. S primářem OK, buď se uklidnil on nebo já.....anebo jsem taky třeba jenom hledala výmluvy, jak se dostat k cigaretě.

www.vyleceni.cz reality pro kuřáky. Možnost přestat kouřit, nechat si radit od doktora, vejít ve všeobecnou známost coby "frajer, co to zmáknul" a ještě šance na 60 000. Je mi skoro až líto, že já už dokouřila. Takhle by se mi alespoň částečně vrátily ty prašulky, který jsem vypustila do povětří...

Upravil(a) KarinaA (19. 2. 2008 20:29)

dotaz na Karinu

jak jsi se k tomu léku dostala? Kolik to stojí? Jak probíhá léčba? Ptala jsem se svojí doktorky, ale ta mne vcelku hodně nepříjemně odbyla, že stačí silná vůle… bylo to hodně nepříjemné, připadala jsem si jako školačka.