|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Má některá z Vás také takovou zkušenost? Snaží se být pořád ta nejlepší, pořád a ve všem..Perfektně oblečená, perfektní chování, perfektní domácnost, vlastní podnikání, nezávislá a přesto nedoceněná? Vše je pro manžela samořejmostí. Koukám na kamarádky, které třeba nemají zdaleka tak pěkné oblečení, líčení a přesto kolem nich ten jejich skáče a má ji rád takovou,jaká je. Nevím, kde je chyba. Nejspíš ve mně, že to tak dělám...nekonečná honba za něčím. Touha po ocenění. Chtěla bych moc miminko, ale pro samou práci, starosti a stres to samozřejmě nejde. Máte doma chlapa, který ocení, že je dobře uvařeno? Zrovna včera mi sdělil, že jsem neudělala o víkendu nějaký projekt, protože jsem uklízela a vařila a když jsem se tím ohradila, tak prý a co...tak jsi uvařila a co jako...Je to taky dost práce, ocení to vůbec chlapi? Jak bych se měla změnit? Jak změnit tu situaci? Mám neustálý strach, že něco zapoměnu, udělám špatně..v neustálém napětí...
Není tady
Ahoj Charlotte,
jestli to nebude tím, že jedině jako "dokonalá a perfektní" se cítíš být hodná lásky. Znám to sama.
Jak se k tobě chovali vaši? U nás doma se akceptovali jen jedničky s hvězdičkou. Ve všem. Takže jsem se v dospívání i dospělosti snažila urvat tu hvězdičku dál. Nejen jedničku - musela mít i tu hvězdu... Perfektní make-up a vlasy, perfektní outfit, perfektně uklizený byt, perfektní doplňky (včetně auta), perfektní výkony v prestižním zaměstnání.
Perfekcionismus je ale cesta do pekla, holka.
Já se dost změnila poté, co mi osud přihrál obyčejného přirozeného (až přímo "přírodního") kluka. Přestala jsem se skoro malovat, občas nosím mastný vlasy, doma je o poznání větší binec (hlavní díky psovi, kterého do mého sterilního bytu nastěhoval), přestala jsem utrácet šílený peníze za hadry a boty... a je mi líp.
Je to ale o tom, najít partnera, který ti dá jednoznačně najevo, že tě má rád právě tak obyčejnou, jako když ráno vstáváš. Já to tomu svému nemohla uvěřit a myslela jsem, že si dělá srandu. Nedělal.
A k miminku? Jestlipak ty ho nechceš proto, aby k tým perfektním rolím přibyla ještě "dokonalá matka"? Pak se nediv, že to nejde. Jsi tak urputná, tak moc tlakuješ, tak moc máš všechno pod kontrolou, že ti osud musí nastavit zrcadlo, abys v sobě našla normální a fajnovou ženskou, kterou v nitru jsi. Abys přestala být ten šílený robot.
Máš před sebou dost práce. Stejně jako já, protože mně mimi taky nejde - tudíž jsem si evidentně s tím svým perfekcionismem a racionalitou taky ještě úplně dobře neporadila.
Není tady
Moc Ti děkuju za Tvojí odpověď. S rodiči máš pravdu...jen jedničky s hvězdičkou. Chválou se u nás šetřilo a tím to asi je...snaha pořád se někomu zavděčit, být pro někoho dobrá. Ach to sebevědomí...
Jak to tak píšeš, je to na výměnu chlapa 
. S tím si ale moc neporadím, jsme už manželé... Ale ta chyba je stejně víc u mě, než u něj. I když... Kde Ty jsi takového fajn chlapa našla?? 
Dusí mě to. Užírám se. Pořád nějaký strachy, že něco pokazím, zapoměnu...děs. Kde tedy začít, když ne tím chlapem? Tobě k tomu pomohl právě on....
Dneska máme mít, po včerejší hádce o vaření, rozmluvu. Pokusím se s ním mluvit na rovinu. Je to chytrej člověk a i chápavej, ale ve spoustě věcí ho musím kopnout. Taky to doma neměl a nemá jednoduchý. Tchýně je fakt tchýně 
Je hrozný, jak nás rodině moc ovlivňuje do budoucna...
Ještě jednou Ti moc děkuju za perfektně výstižnou odpověď.
Charlotte
avalonka napsal(a):
Ahoj Charlotte,
jestli to nebude tím, že jedině jako "dokonalá a perfektní" se cítíš být hodná lásky. Znám to sama.
Jak se k tobě chovali vaši? U nás doma se akceptovali jen jedničky s hvězdičkou. Ve všem. Takže jsem se v dospívání i dospělosti snažila urvat tu hvězdičku dál. Nejen jedničku - musela mít i tu hvězdu... Perfektní make-up a vlasy, perfektní outfit, perfektně uklizený byt, perfektní doplňky (včetně auta), perfektní výkony v prestižním zaměstnání.
Perfekcionismus je ale cesta do pekla, holka.
Já se dost změnila poté, co mi osud přihrál obyčejného přirozeného (až přímo "přírodního") kluka. Přestala jsem se skoro malovat, občas nosím mastný vlasy, doma je o poznání větší binec (hlavní díky psovi, kterého do mého sterilního bytu nastěhoval), přestala jsem utrácet šílený peníze za hadry a boty... a je mi líp.
Je to ale o tom, najít partnera, který ti dá jednoznačně najevo, že tě má rád právě tak obyčejnou, jako když ráno vstáváš. Já to tomu svému nemohla uvěřit a myslela jsem, že si dělá srandu. Nedělal.
A k miminku? Jestlipak ty ho nechceš proto, aby k tým perfektním rolím přibyla ještě "dokonalá matka"? Pak se nediv, že to nejde. Jsi tak urputná, tak moc tlakuješ, tak moc máš všechno pod kontrolou, že ti osud musí nastavit zrcadlo, abys v sobě našla normální a fajnovou ženskou, kterou v nitru jsi. Abys přestala být ten šílený robot.
Máš před sebou dost práce. Stejně jako já, protože mně mimi taky nejde - tudíž jsem si evidentně s tím svým perfekcionismem a racionalitou taky ještě úplně dobře neporadila.
Není tady
Jo a držím moc moc palečky na to miminko! 
avalonka napsal(a):
Ahoj Charlotte,
jestli to nebude tím, že jedině jako "dokonalá a perfektní" se cítíš být hodná lásky. Znám to sama.
Jak se k tobě chovali vaši? U nás doma se akceptovali jen jedničky s hvězdičkou. Ve všem. Takže jsem se v dospívání i dospělosti snažila urvat tu hvězdičku dál. Nejen jedničku - musela mít i tu hvězdu... Perfektní make-up a vlasy, perfektní outfit, perfektně uklizený byt, perfektní doplňky (včetně auta), perfektní výkony v prestižním zaměstnání.
Perfekcionismus je ale cesta do pekla, holka.
Já se dost změnila poté, co mi osud přihrál obyčejného přirozeného (až přímo "přírodního") kluka. Přestala jsem se skoro malovat, občas nosím mastný vlasy, doma je o poznání větší binec (hlavní díky psovi, kterého do mého sterilního bytu nastěhoval), přestala jsem utrácet šílený peníze za hadry a boty... a je mi líp.
Je to ale o tom, najít partnera, který ti dá jednoznačně najevo, že tě má rád právě tak obyčejnou, jako když ráno vstáváš. Já to tomu svému nemohla uvěřit a myslela jsem, že si dělá srandu. Nedělal.
A k miminku? Jestlipak ty ho nechceš proto, aby k tým perfektním rolím přibyla ještě "dokonalá matka"? Pak se nediv, že to nejde. Jsi tak urputná, tak moc tlakuješ, tak moc máš všechno pod kontrolou, že ti osud musí nastavit zrcadlo, abys v sobě našla normální a fajnovou ženskou, kterou v nitru jsi. Abys přestala být ten šílený robot.
Máš před sebou dost práce. Stejně jako já, protože mně mimi taky nejde - tudíž jsem si evidentně s tím svým perfekcionismem a racionalitou taky ještě úplně dobře neporadila.
Není tady
No, Charlotte - ono to není tak, že by ze mě můj přítel "udělal" přirozenější bytost. Já spíš už dlouho sama cítila, že jsem uvnitř úplně jiná, než jak se prezentuju. A že bych moc ráda našla svoje přirozené já. Takže jsem si svého nynějšího přítele asi přivolala.
Ale začít musíš určitě u tebe. Uvědomit si, na co jezdíš. Aneb co tě pohání - a že to není tvůj vlastní motor, ale motor tvé původní rodiny. Oni byli tím přísným a nekompromisním okem, jenže teď ses tím okem stala pro sebe ty sama. Jsi k sobě stejně nekompromisní, jako byli oni.
Je to rozhodně na psychologa. Tohle klubko je poměrně zamotaný a sama si s tím podle mého názoru neporadíš. Já k němu také chodila a bylo mi to velmi prospěšné.
Také ti držím pěsti!
Není tady
Charloto
znáš přísloví: Kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde?
Tím chci naznačit, že o víkendu jsi vařila, ale neudělala projekt, tudíž špatně..kdybys nevařila a udělala projekt, tak věř, že taky špatně...ostatně zkus to příští víkend...a nebo se na vše vyprdni, nevař , neprojektuj a jeďte na výlet..a uvidíš....
Hlavně si to tak neber, protože opravdu nějaké kecíky nemáš zapotřebí, a naopak partner si tím dodává kuráže....
a nakonec, máš-li poslouchat nějakéí blbé řeči, tak si sama rozmysli, co tě více baví( projekt či vaření) a do toho se pust...stejně bude špatně, ale ty budeš mít lepší pocit....anebo co takhle abys ty řekla jemu, co se ti na něm či na jeho dělání či nedělání nelíbí - zkus si klidně něco vymyslet...jestliže on tě kritizuje, pak by i sám měl umět kritiku přijímat....
Není tady
to mi silně připomíná mě, taky na mě byli kladeny vysoké nároky a la jedna hvězda,když jsem někdy dostala ve škole dvojku,tak následovala hodinová zpověd "Proč??Když jsi mohla mít za jedna".... a ted jsem presne taková perfekcionostka, jak tady popisujete..perfektní oblečení, vzhled, chování atd. chci být dokonalá, protože hledám dokonalého chlapa / tedy téměř/, tak mu chci za to něco nabídnout, protože dokonalý chlap přece bude chtít také dokonalou přítelkyni..a můj přítel??To samé, co já, taky na něj mají rodiče dost vysoké požadavky,a on má takové požadavky i sám na sebe, na svou přítelkyni atd. Ted je to ok,jsem hezká, chytrá, mladá atd...ale je mi jasné, že navždy to tak nebude..co přijde pak??Plastické operace, deprese apod..??!!ale taky mě to stojí dost námahy, často mě baví o sebe pečovat, ale někdy mám prostě takovou tu slabou chvilku, a najednou mi přítel napíše, že mě přijede navštívit, třeba když jsem nemocná atd.,na jednu stranu jsem ráda, že za mnou přijede, na druhou stranu ty moje i jeho nároky mě nutí vstát i ve 40ti stupnové horečce s postele, jít se namalovat atd.,i když úplně padám vysílením..Taky mi všichni říkají, jak jsem hezká, ale já často koukám na své nedostatky, že bych potřebovala mírnou plastiku nosu apod., chtěla bych být dokonalá vzhledově i povahově, ale je to strašně těžké..často je to ok,někdy se cítím úplně perfektní,ale když mám ty svoje slabší chvilky, tak se občas nenávidím za to, že jsem tak nedokonalá..a myslím, že s tím souvisí i moje extrémní žárlivost, chci být nejlepší, nestačí mi být jedna z nejlepších..vím, že to nejvíc ničí mě samotnou,ale nemůžu si pomoct
Není tady
Ahoj Me,
vím přesně, o čem mluvíš, holka. Nedospěla jsem tedy do té fáze, že bych se v horečce malovala, ale náběhy jsme měla.
Řeknu ti tohle: znám spoustu takových "vzorných děvčátek", které jsou perfektní. Je jim přes 30, vypadají na 25 a míň, mají dobrou pozici, dobré peníze, vlastní byt, auto a zajímavé koníčky. A žádný chlap je nechce. Vůbec se těm chlapům nedivím.
Vím sama, jak obtížná jsem partnerka, jak vždycky musí být po mém, jak mám tendence svého partnera "vylepšovat k dokonalosti" až z jeho vlastní osobnosti nezbyde nic. Na tom ztroskotaly všechny mé vztahy. Ty sis sice taky našla perfekcionistu, ale já myslím že proto, aby ti "nastavil ono zrcadlo". Abys pochopila, jak absurdní je tvůj a jeho život. Pozor - nesoudím tě ani nekritizuju, jsem jen přímá. A podobný problém mám sama, i když nejsem tak extrémní případ.
Když se nenaučíš mít sama sebe ráda takovou, jakou tě příroda stvořila (a věř, že dobře věděla, proč zrovna tak a ne jinak), tak se z toho jednou zblázníš. Ano - čekají tě plastiky, hrůza ze stárnutí, žárlivost a neurózy.
Jestli máš sílu, postav se tomu. Jinak tě tvoje štěstí mine a bude to tvoje svobodná volba, což by byla docela škoda, nemyslíš?
Není tady
Ještě něco:
já se "léčím" tak, že jsem se skoro přestala malovat a začala jsem se nepoměrně obyčejněji oblékat - hodně mě ovlivnil přítel, který mi dal najevo, že nechce zmalovanou a přechytralou holku, ale holku pohodovou a zdravě normální. Myslím si, že chlapi obecně hledají normální pohodové ženské, nejde jim o to, mít doma modelku - o čemž je leckterá z nás skálopevně přesvědčena. A pak se šíleně diví, že od ní chlapi utíkají, když je přeci tak dokonale perfektní. Jenže s takovou ženskou se nedá žít. Už jsem to pochopila. Mám občas chvíle, kdy se mi podaří ze sebe vylézt a podívat se na sebe s odstupem. Někdy se musím sama sobě fakt smát. A to je docela dobrej lék - udělat si ze sebe srandu a říct si "čoveče, co zase vyšiluješ - pěkně se uklidni, dej si hlavu pod sprchu a vzpamatuj se, ty cvoku!" 
Není tady
Avalonko,
na tobě se mi líbí, žes kdysi přiznala, že umíš taky žárlit. A s tou snahou o dokonalost je to asi těžké. To mě naštěstí nepostihlo 
Není tady
Me napsal(a):
to mi silně připomíná mě, taky na mě byli kladeny vysoké nároky a la jedna hvězda,když jsem někdy dostala ve škole dvojku,tak následovala hodinová zpověd "Proč??Když jsi mohla mít za jedna
Jojo - já byla taky třídní premiantka. Jednou jsem měla sice vyznamenání ale o jednu dvojku navíc oproti dceři tátova kolegy. Dostala jsem za to vejřez. Je hrozný, jak tě tohle poznamená - ta nastavená laťka je úplně smrtící. Kdybych měla tehdy svůj dnešní rozum, tak bych si řekla, že je táta dement. Tenkrát jsem si řekla, že jsem asi fakt dement já, když jsem neměla samý jedničky. Naštěstí si ale dneska už uvědomuju, že to nebyla moje chyba, ale chyba našich. Byla to vina rodičů - nikoli moje. A já nehodlám nad sebou držet stejný bič, jako držel táta.
Není tady
aeva1 napsal(a):
Avalonko,
na tobě se mi líbí, žes kdysi přiznala, že umíš taky žárlit. A s tou snahou o dokonalost je to asi těžké. To mě naštěstí nepostihlo
Ahoj Aevo,
že jsem přiznala, že umím žárlit? Kočko, já mám tolik neduhů, že k dokonalosti mi chybí opravdu hodně! Moje žárlivost má dvě polohy: šílenou a rozumnou. Ta šílená pramení z mého zatím ještě ne zcela zvládnutého starého komplexu méněcennosti a ta rozumá pramení z mé ještě ne zcela zvládnuté nové sebeúcty. Jsem někde napůl cesty, ale myslím, že ta sebeúcta začíná převažovat. Zaplaťzatopánbůh! 
Není tady
Dokonalost není vůbec hezká a navíc se s ní blbě žije.
Není tady
Nejen tomu dokonalému se s dokonalostí blbě žije, ale i okolí toho dokonalého. Proto ty dokonalé mají problém najít partnera. Buď staví laťku moc vysoko nebo se chlapi bojí, že taková dokonalá žena nemůže být s hňupem (ošklivcem, hlupákem atd.), jako jsou oni...
Není tady
Holky, moje máma zase se smíchem říká, že mně stačí ke spokojenosti jen jedno - bejt nejlepší Docela trefný, fakt se snažím bejt nejlepší. Tedy kdysi jsem se snažila, teď se pomalu polepšuju a začínám chápat, že bejt nejlepší nejde. Aspoň ne ve všem. Jenom nechápu, kdo nastavil tu laťku mně. Možná já sama. Otčím mě nenáviděl a já chtěla být lepší a lepší, jen aby si mě, tvora bídného, všiml...no to nebylo nejšťastnější řešení. Ale jako dítě jsem jiný neviděla.
Není tady
Evule,
dítě NIKDY nevidí lepší řešení než se snažit zavděčit okolí, aby:
a) nás milovalo
b) si nás vůbec všimlo
c) nás nechalo na pokoji
d) nás neponižovalo
atd.
Dítě vždycky bere měřítko dospělých jako správné a klade všechno za vinu sama sobě. Já vždycky sobě kladla za vinu, že táta na mámu řve. A trvalo mi pěkně dlouho, než jsem poznala, že je to špatný pohled na věc. Halt původní rodina svými chapadly stále drží náš krk, takže je pořád musíme usekávat, aby nás ta chapadla neuškrtila. Nevýhoda je, že chapadla občas i dorůstají. Takže je odsekneme, nějaký čas volně dýcháme a pak si zase naběhneme na stejnou situaci nebo mindrák a šup - chapadla jsou dorostlá znovu...
Není tady
Ahoj Charlotko, já měla doma něco podobného... taky jsem se cítila zneuznaná - ne sice od manžela, ale od svého drahého švagra... problém je myslím v tom, že chlap má od přírody dáno všímat si spíš toho, co uděláno není než těch tisíce maličkostí, pro který lítáme od rána do večera a nikde nejsou vidět Víš co poradily holky mě? Občas strčit jemu do ruky tu vařečku, prachoxku... - když je to tak strašně jednoduchý, on to zcela jistě zvládne... a líp než ty Umlč v sobě hlas, že něco musíš jen proto, že jsi ženská a jednou to zkus. U nás to netrvalo ani tak dlouho a zavládla víceméně idyla, mladý pán se naučil likvidovat vlastní bordel a já zase, že podívat se na hezký film se dá i tehdy, když dům nevypadá jako sterilní místo, kde nikdy nikdo nebydlel.
Není tady
Charlotte9 napsal(a):
Má některá z Vás také takovou zkušenost? Snaží se být pořád ta nejlepší, pořád a ve všem..Perfektně oblečená, perfektní chování, perfektní domácnost, vlastní podnikání, nezávislá a přesto nedoceněná? Vše je pro manžela samořejmostí. Koukám na kamarádky, které třeba nemají zdaleka tak pěkné oblečení, líčení a přesto kolem nich ten jejich skáče a má ji rád takovou,jaká je. Nevím, kde je chyba. Nejspíš ve mně, že to tak dělám...nekonečná honba za něčím. Touha po ocenění. Chtěla bych moc miminko, ale pro samou práci, starosti a stres to samozřejmě nejde. Máte doma chlapa, který ocení, že je dobře uvařeno? Zrovna včera mi sdělil, že jsem neudělala o víkendu nějaký projekt, protože jsem uklízela a vařila a když jsem se tím ohradila, tak prý a co...tak jsi uvařila a co jako...Je to taky dost práce, ocení to vůbec chlapi? Jak bych se měla změnit? Jak změnit tu situaci? Mám neustálý strach, že něco zapoměnu, udělám špatně..v neustálém napětí...
Bože, Charlotte9, když tě to tak ničí, tak to prostě nedělej! Vykašli se na projekt i na vaření, zalez si s knížkou a s nějakou mňamkou do postele a stávkuj! Rozhodně i kdyby jsi se přetrhla, tak se tou urputností vděku stejně nedočkáš!! Neuklízej,neper,nežehli, neutírej prach a vůbec ... nic nedělej.... třeba celý týden ..... Můžeš ( přes svoje dokonalé sebezapření) pohodit po bytě pár svých svršků a kašli na to! Dokonalé ženy se blíží dokonalým robotkám a ty nikdo nemiluje, protože na nich nezbylo nic z člověčiny. Doma má být pohoda ne aseptický pořádek. Moc se mi líbil názor pana Horníčka, že on je zastáncem "malého přehledného nepořádku" to je prý takový, který člověk zvládne uklidit za 20 minut před příchodem návštěvy. Takže klídek a buď trochu free !!!!!
Není tady
avalonka: Je mi to vlastně jasné. Dneska říkám to, že mi stačí být nejlepší už s úsměvem, s nadsázkou, s vědomím toho, proč to tak bylo a že to není vůbec nutný....jo a taky mám ten "syndrom starší sestry" - tedy: jsi starší, jsi tedy chytřejší, mělas to vědět, nemělas to dovolit....a občas se snažím kočírovat lidi kolem sebe (partnera, bratra, dneska mu je 27 let, he he, moje dítě, pochopitelně)...nejvíc si troufnu na partnera, ale ten to o mně ví a že je kliďas, tak se jen tak podívá a já se rozesměju a dím: "No jo, zas mám pravdu, co? Já jsem prostě chytřejší a znám lepší názor nebo řešení než ty, co?"...to už se smějem oba a já uznám, že měl pravdu (třeba
Není tady
Juj, Evčo - ty fakt funguješ přesně stejně, jako já. U nás to s přítelem chodí taky tak - vždycky nasadím ten mentorský tón a pohled a on na mě koukne a já musím říct "hele, to jsem ale semetrika, viď?" a pak se tomu taky smějeme
Jinak svojí ségru koučuju taky furt, a to jí bude už 30! U ní se tedy musím hodně držet, protože představa, že vím co je pro ní nejlepší a musím jí chránit, je u mě pořád dost silná. A ona je chudinka kvůli mě dost nesamostatná.
Není tady
Tak to můj brácha už je z mýho područí pryč. Teď si ho kočíruje švagrová. A musím říct, že ji do jde moc dobře a že nepoužívá takovýho násilí, jako kdysi já. Ona je víc žena, mám se od ní co učit.
Není tady
Já jsem se také snažila mít samé jedničky a většinou měla. Myslela jsem, že to tak má být, tak jsem se snažila, chtěla jsem svým rodičům dělat radost. A když jsem přišla na gympl, měla jsem v prváku dost dvojek a snad i jednu trojku. Byla jsem zklamaná a vyřízená sama ze sebe, jak jsem to nezvládla a můj táta pravil : " No konečně nejsi nejlepší, už jsi mě s těma jedničkama dost sr..." Já nemám rád ty šprty, já nemylím, že je dobré být první, mě je sympatičtější, když je člověk druhý nebo třetí." To si pamatuji jako dnes a tak mě tím zaskočil, že si to dodnes připomínám, když chci zase lámat rekordy na úkor pohody.
Není tady
Charlotte9 napsal(a):
Má některá z Vás také takovou zkušenost? Snaží se být pořád ta nejlepší, pořád a ve všem..Perfektně oblečená, perfektní chování, perfektní domácnost, vlastní podnikání, nezávislá a přesto nedoceněná? Vše je pro manžela samořejmostí. Koukám na kamarádky, které třeba nemají zdaleka tak pěkné oblečení, líčení a přesto kolem nich ten jejich skáče a má ji rád takovou,jaká je. Nevím, kde je chyba. Nejspíš ve mně, že to tak dělám...nekonečná honba za něčím. Touha po ocenění. Chtěla bych moc miminko, ale pro samou práci, starosti a stres to samozřejmě nejde. Máte doma chlapa, který ocení, že je dobře uvařeno? Zrovna včera mi sdělil, že jsem neudělala o víkendu nějaký projekt, protože jsem uklízela a vařila a když jsem se tím ohradila, tak prý a co...tak jsi uvařila a co jako...Je to taky dost práce, ocení to vůbec chlapi? Jak bych se měla změnit? Jak změnit tu situaci? Mám neustálý strach, že něco zapoměnu, udělám špatně..v neustálém napětí...
Charlottko,
odevzdáváš mu svoji vlastní vnitřní sílu a to je velká škoda. Zkus být sama sebou, dělej to co cítíš, to co by udělalo radost Tobě, co Ty sama chceš i kdyby se to tomu Tvému nelíbilo. Naopak, jak si Tě může chlap vážit, když poslušně uděláš jen to, co se od Tebe očekává? Kdepak, tudy cesta nevede.
Dopřej si ten luxus a buď sama sebou, není to moc těžké, možná jen zezačátku ....
Ano, bude se vztekat, pokud najednou nebude vše, jak je zvyklý .... ale jen do té doby, než zjistí, že s Tebou nehne a o to právě jde, chceš přeci změnu, ne? Tak se v první řadě musíš změnit TY SAMA!!!
Jsi nejspíš moc hodná holka, zkus být tak trochu potvora a ignoruj jeho přehnané požadavky. Být pořád perfektní za každou cenu vede ke stresu ........
Není tady
Ahojky,
také se hlásim do "klubu" těch co se snaží těm na kterých mi záleží zavděčit a být tou NEJ, NEJ. 
U kamarádů a okolí jsem se to už naučila neřešit a pochopit že né každý mě musí mít rád, i když se budu snažit jak blázen, pomáhat a dávat najevo otevřenost a "lásku". U bývalého partnera v tom byl taktéž problém, neb jsem byla jak mašina...všude výkonná, dokonalá, úžasná, schopná....
a v tom jsem právě byla hodně nedokolaná oproti těm co tuto potřebu nemají. Neb partner měl pocit, že mi nestačí, nestíhá a jsem lepší 
pochopila jsem to až pozdě, že i to byl problém....Snažila jsme se dělat vše aby jsme měli spokojený vztah a lásku, a o to víc mě trápilo, že to nevypadá tak jak jsem si myslela že by mělo...investovala jsem čas, sílu a vše do něčeho co pravděpodobně nemělo směr už téměř od začátku, ale já si myslela "když budu dokonalá, vytrvalá, nechám si vše líbyt - tak mě chtít musí, musí být štastný, musí mě milovat" omyl....i přeze vše si myslím, že jsem si lásku 
zasloužila, mnohem více lásky než se mi dostalo a mnohem méně problémů a toho co jsem musela přejít a přežít. Ale byl to můj boj,né náš nebo jeho..můj....a já prohrála sebe samu, své JÁ.
Nyní mám druhou šanci, druhou velkou životní šanci, tak doufám že to ne.... 
Není tady
Ahoj Marikoo, tak tedy vítej v klubu Dokonalých žen.
Moje kamarádka má jeden dobrý lék na "dokonalost" - být tzv. POZITIVNÍ FATALISTA.
Udělat jen to, co je v mých lidských silách - a zbytek nechat osudu. Funguje to
Takže nemakejte za osud, on si to své musí taky odmakat.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
