Ahojky mamči, tak jsem se konečně dostala napsat vám něco málo o mém porodu(císaři), mé dcery Verunky. Doufám,že bude chvilku v klidu spinkat, abych mohla psát...
Od pondělí (17.7.) mě stále trápil vysoký tlak. Paní dr. na gynekologii mě upozornila na to, že to není nic příjemného jak pro mě tak i pro mimčo a jestli budu mít tlak vysoký i koncem týdne, tak mám mít zbalenou tašku do nemocnice a tam mě tlak upraví. Tak jsem šla do nemocnice s tou myšlenkou, že mi tlak upraví a na termín bych už rodila (4.8.)
Po nástupu do nemocnice a veškerém vyšetření jsem se zabydlela na pokoji a snažila se na nic nemyslet.
Kolem 17hod jsem začla cítit bolesti v zádech a tvrdnutí břicha. Kontrolovala jsem si bolesti břicha na hodinkách a přicházeli po 10minutách. Řekla jsem to sestře a ta mi jen zdělila, že si to mám hlídat. Po toaletě jsem zjistila, že mi odešla hlenová zátka a to už mi sestra řekla, že se to připravuje na porod. Celá zděšená jsem podstoupila další vyšetření u dr. a ten mi řekl, že to může být ten den nebo druhý...(pátek) . V těhu průkazce si přečetl, že mám rodit císařem,kvůli mé operaci před 2lety( dávali mi pásek pod močový měchýř na udržení moči, tlakem u normálního porodu by se mohl uvolnit), takže císař museli naplánovat co nejdřív kvůli přicházejícím bolestem..ty utlumili injekcí, ale už jsem je měla tak veliké,jako u normálního porodu.
Dr. mi zdělil,že mě připraví a v 19hod na sále, to byl pro mě šok, protože to bylo skoro za hodinu.Manžel večer odjížděl na setkání u sklenky s kolegama z práce, takže jsem si uvědomila, že nic neví a až přijede za mnou druhý den, že už budeme mít mimíska. Ještě jsem mu zavolala a zdělila co se přihodilo. Chvíli to trvalo než mu vše došlo a pak byl rád, že už nás bude víc
Na sál jsem jela v 19hod, nechala jsem se uspat celkovou narkózou. Verunka se narodila 19.10,vážila 2800g a měřila 47cm.
Já jsem ležela na JIP až do druhého dne, kdy mě někdy po polední převezli na pokoj. Měla jsem napíchlé v obou rukách kapačky, takže jsem se ani nehýbala. Malou mi přišli na chvilku ukázat, ale nebyla jsem schopna ji ani pochovat. Od hlavy až k patě jsem byla celá nateklá. Přišli dvě sesry a začali mě ,,tahat" z postele, že se musím dát dohromady kvůli malé.
Vůbec jsem nemohla pohnout ani malíčkem u nohy jak mě vše bolelo a nejvíce jizva na břiše. Chtěla jsem na té posteli umřít, jak mi bylo zle. Přímo mě odtáhli do sprchy kde se mi udělalo tak zle,že jsem myslela,že je to má poslední chvíle.
Snažili se mě umýt, ale stále jsem krvácela, bylo to stále dokola, už jsem nemohla. Ani učesat jsem se nemohla, prostě ruce dát nahoru..nešlo to, měla jsem vlasy jako ti mladí jak to ted´nosí- samé dredy
Pak nějakým způsobem jsem se dostala do postele, byla jsem ráda,že ležím.
Odpo přišel manžel- viděla jsem na něm, jak se mě lekl. Měla jsem plínku na hlavě a oteklá jsem byla stále,obličej jsem měla jako balon. Chtělo se mi na malou, tak mě tam přímo odnesl..bylo to hrozné,ale kvůli malé jsem se také snažila, chtěli mi ji už nosit na přikládání k prsu.
Šel se podívat na malou na dětské oddělení a přišel hrdě i s ní...
Každým dnem se to lepšilo, ale bolelo mě celé tělo,nejvíce břicho a záda, jak jsem stále k malé vstávala a kojila. Mám špatné bradavky,tak ji dělalo problém se chytit. Vyzkoušeli jsme všechny způsoby kojení-přes klobouček, injekční stříkačkou, odstříkávala jsem,takže jsme trávili u kojení hodiny ,ale zvládli jsme to. V nemocnici jsem nechala 7kg,byla to dřina !!! Manžel za námi chodil každý den a ve chvilkách malou i krmil,takže mi moc pomohl
Za týden jsme šli domů. Kila jdou stále dolů, ale není to na škodu. Kojení už zvládáme-na bradavky si malá zvykla, takže ji přikládáma potom ji dokrmuji z lahve odstříkaného mléka.Když se chci vyhajat,manžel mě zastoupí i v krmení... je to moje štěstí , ve všem se mi snaží pomoci. Malá je hodná- když má plné bříško spí a nikdo s ní nehne. Občas jen kouká a pak usne. Nechávám ji vyspat, už ji nebudím jako v nemocnici po 3hodinách, to skoro nic nevypila.
Dalo  by se psát stále,ale asi by vás to už nebavilo... tak končím můj příspěvěk
Přeji všem maminkám krásný a bezbolestný porod a krásné chvilky s mimískama... i ta bolest někdy stojí za to