29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Jájino,není dobré,že o tom nechce mluvit,možná bys mu měla říct jak se teď cítíš ty,zřeba by ho to vyprovokovalo k mluvení. Já se taky naučila,že se musí o problému mluvit,protože pak je to špatné a problém se zvětšuje a zvětšuje a pak už nejde nic dělat. Doufám,že tohle nebude váš případ a že ten tvůj mužský se dá dohromady.....moc ti to přeji
Není tady
spunt napsal(a):
Já musím říct že jsem manželovi na rovinu řekla, že bych si moc přála aby byl se mnou, ale že rozhodnutí je na něm a že se zlobit nebudu když při porodu samotném se mnou nebude. Řekl že se mnou bude. I když se mnou dost trpí i při hloupé migréně, nebo nevolnosti. Když jsem nakonec šla na císaře, zeptal se mě dost vymlouvavě : tam mě nepustí, že ne? Ujistila jsem ho že ne, dost mě překvapio že se lékař zeptal kde mám manžela a jestli přijde na sál. Řekla jsem že je na chodbě a na sál rozhodně nepřijde. Malou si pochoval jako první ve vedlejší místnosti,kde ji koupali, vážili..... nakonec si stejně myslím že byl rád že k porodu nemusel........
Bohužel je to jak píše Markéta, spousta mužů k porodu nechce a ženy je k tomu nutí......
Jajino, jsi 7 týdnů od porodu, to chce čas. Ale jinak zkus přeskočit z porodních asistentek do sexuologické poradny, tam ti třebas poradí lépe. A hlavně tam chodí i muži a ty ti v tomto případě asi lépe poradí.
No ono to někdy ani nemusí bejt nucení...prostě to řeknou jako hotovou věc a chlap už jí pak nechc ublížit tím, že řekne ne...samozřejmě, je to i naopak...pokud by můj přítel chtěl být u porodu, tak pochopitelně může, záleží to koneckonců na něm,ale jen u hlavy...
jájino určitě to byl moc silný zážitek, když si něco silného pržiju já, taky to dlouho trvá, než na to zapomenu, nebo alespoň trošku vystrčim na ne tolik prioritní místo..dej mu čas, ale pokud se to nesrovná v nějaké rozumné době, zrčitě bych zkusila odborníka
Není tady
Jajino, jestli můžu poradit, nenuť ho k ničemu, o styku zatím vůbec nemluv (i když Ti chybí kontakt), sem tam ho jen pohlaď. Dbej na sebe, choď i doma hezky upravená a oblečená (nalíčená) a časem se to určitě srovná.
Není tady
Jájino, já bych to viděla na konzultaci s obdorníkem. Vždyť tam pro zatím můžeš zajít sama a probrat co a jak. Držím palce.
Já přítele u porodu jednozbačně chci, nikoho jiného bych v takové situaci ani nesnesla. Ale už před nějakou dobou jsem mu kladla na srdce, ať se drží u hlavy, protože nemusí nutně vidět všechno - výkaly, natržení nebo nastřižení hráze.... Myslím, že to velmi dobře pochopil. Po pravdě před nějakou dobou tu byl odkaz na fotky z porodů v americe, kde asistovala široká rodina, vč. detailů porodu. připadalo mi to po*ný a ani sama jsem toho moc nezkoukla. Je to přirozený, ale neestetický. Doufám, že to přítel nebude pokoušet a dá na moje doporučení.
Evolove, proč tak pasívní názor? Ne každý muž u porodu je tam z donucení a nemluvím zdaleka jen o sobě. Je to opravdu o tom, že oba dva by to měli důkladně zvážit, než se rozhodnou, že partner se porodu zůčastní ale pokud tam chce být proč ne? Je také pravda, což souhlasím, že někde musím pomoci odborník, ale není to automaticky otec u porodu = trauma. Já měla partnera u porodu před čtyřmi lety, žádné změny jsem nezaznamenala, nerozešli jsme se, ostatní oblasti také dobré - podívejte se na metřík a naopak teď chodí hladí bříško a říká jak se těší až zase uvidí další zázrak jak se klube na svět. Takže opravdu partnery nenutit a naslouchat jim.
Není tady
Ahoj Jajino, je mi líto, co se ti přihodilo, ale rozhodně bych ještě neházela flintu do žita! Jsi sedm týdnů po porodu a to je sice již jeden týden po šestinedělí, takže by z tvé strany nic nebránilo započetí sexuálního života, ale pro tvého partnera to ještě brzy je, tak mu ještě zkus dát čas. Asi nebylo rozumné ze strany asistentky volat tatínka, aby se podíval na lezoucí hlavičku, jenže stejně by si nikdy dopředu nevěděla, jak by to dopadlo a i když se třeba před porodem partner může zdát připravený na cokoli, psychiku člověk neovlivní, takže žádné KDYBY bych vůbec neřešila. Když jsem si přečetla tvůj příspěvěk, ptala jsem se manžela, jestli jsem se ho vůbec ptala, jestli u porodu chce být či nikoli nebo jsem ho postavila před hotovou věc... už si na to úplně nepamatoval, ale pamatoval si, že já ho u porodu chtěla, tak to nijak víc neřešil a šel tam se mnou. Vždyť je to přeci dnes tak normální, že jsme nad tím asi nijak nepřemýšleli. Možná je to věcí módy, ale dřív taky bylo zcela normální, že chlap jenom vydělával, potom přišel z práce domů, hodil nohy na stůl, manželka mu načala pivo a dál obletovala dítě i domácnost, takže možná i tatínek vytírající schody nebo přebalující dítě je jen módní záležitosti, tak díkybohu za takovou "módu".
Já jsem neměla úplně lehký průběh porodu, nakonec jsem také začala dělat scény a strašnou chudinku a manžel si musel nechat líbit mé vrtochy a nálady rozmazleného dítěte, než se zdravě naštval a trochu mě u porodu "srovnal" a já začala spolupracovat se sestřičkami. Možná kdyby tam nebyl, byla bych větší hrdinkou, nedělala bych ze sebe trpící chudinku (což jsem samozřejmě byla ), ale já měla pocit, že se ke mně u porodu budou chovat líp, když u toho partner bude a cítila jsem se všeobecně jistější a už jen pro to, že budu rodit s větší jistotou, pro mne bylo důležité, aby tam partner byl.
Tím, že jsem se hodně natrhla, jsem na milování neměla chuť hodně dlouho, poprvé jsme se milovali až po devíti týdnech a sám partner se mi teď také přiznal, že ho milování zrovna nelákalo...ne, že bych se mu vyloženě zhnusila u porodu (on byl jen u hlavy), ale hlavně proto, že TAM byla Matylda. (Koneckonců já také měla rozpačité pocity, když mi při milování poprvé líbal bradavky - vždyť ty jsou přeci Matyldy !).
Jajino, dej mu čas, hlavně ho teď možná do žádné komunikace nenuť (na rozdíl od ostatních si právě myslím, že by ho to mohlo popudit...), nechala bych ho alespoň týden dva bez jakéhokoliv náznaku, potom bych se k němu v posteli jen tak lehce tulila, občas se nenápadně dotkla, ale prostě jdi na všechno hodně pomalu, já si vážně myslím, že je ještě moc brzy...
Se mnou se zase manžel nechtěl milovat asi tak od sedmého měsíce, ne proto, že bych mu přišla hnusná a tlustá, ale proto, že mu to připadalo skoro jako incest, tak jsem ho také nenutila + ještě těch devět týdnů po porodu... takže vidíš, že jsem měla opravdový sexuální půst
Držím palce! Klára
Není tady
Jáji, je mi to opravdu líto, ale dej mu čas !!! Pokud máte spolu hezký a zralý vztah, který není založený jen sexu, myslím si, že se to časem srovná, neboj
Rodila jsem 2 x a sama...poprvé manžel jít nechtěl a já jsem ho nenutila.....bylo by to opravdu proto...jak se říká...jen ať vidí jak trpím !!! Prostě se na to necítil, tak prosím !! Podotýkám že u prvního porodu mě bylo 18 a jemu 21.
U druhého mi bylo 21 a jemu 23 a kousek..... už bych ho tam už chtěla, ale domluvili jsme se, že se zařídíme podle toho, jak se bude cítit...bohužel jsem dostala vyvolávačku a manžela jsem nesehnala...ani nevěděl, že rodím !! No jo... tehdy ještě mobily nebyly tak rozšířené !!! Ale stejně si myslím, že by tam nešel
No a teď, pokud všechno dobře dopadne a já donosím třetí ...chtěla bych, aby tam šel !!!! Moc nechce
, má z nemocnice fobii
, ale chci aby byl alespoň někde poblíž a mohl přijít třeba až na posledních pár minut !!!
Nepotřebuju aby viděl jak moc mě to bolí a jak trpím, ale chci zažít poprvé a naposledy ten pocit.....podělit se
s tím nejblížším o první pohled na čerstvě narozené miminko !!! Je to citový stav, který prostě nikde nezažije !!! A já potřebuju někoho, kdo ten zázrak zrození bude prožívat se mnou a bude mi utírat slzy štěstí
Upravil(a) Pinky (6. 8. 2006 21:26)
Není tady
Ahoj Jájo, já si pamatuji před dlouho před těhotenstvím jsme se bavili o možnosti účasti přítelel u porodu a on to absolutně odmítal. Tak jsem to tak brala, ale jak jsem otěhotněla a on byl se mnou na UTZ a tak vše se mnou prožíval, sám se rozhodl jít k porodu se mnou, zvlášť když viděl mé obavy. Sám řekl, že se jedná o mě a naše děťátko a nechtěl dopustit, aby se něco zanedbalo. Stál při mě a řeknu ti, nebyl to úplně příjemný porod. Jelikož jsem neměla žádné stahy a vlastně porod jsem poznala až při odtoku plodové vody, tak jsem se celý den před porodem cpala jídlem. To mělo za následek to, že se mi při kontrakcích v porodnici udělalo špatně. Takže přítel lítal s miskou ke mně a pak s obsahem mých žaludečních šťáv na záchod a do koupelny vypláchnout misku a zase zpět ke mně. Bylo mi hrozně trapně, protože při tom stál u mě a koukal, jak mi je špatně a čekal, až zase tu misku naplním. Taky stál u mě ve sprše a trpělivě čekal se županem a suchými kalhotkami a takovou tou velkou plínou a pomáhal mi to oblíkat (za což jsem se také trochu styděla). Účastnil se i klystýru (i když samozřejmě nic neviděl) - sestra se jej ptala jestli chce zůstat, a on řekl, že jo. Mně stačilo, že při stazích u mě tiše seděl a mlčky nabízel ruku, abych mu ji mohla drtit, v pauzách mezi kontrakcemi mě přidržoval, abych nespadla z míče, protože jsem klimbala a co chvíli na mě přehazoval župan a pak zase shazoval, protože jsem chvíli trpěla zimnicí a chvíli mi bylo strašně horko. U samotného porodu stál u mé hlavy a narození Mikuláška viděl odtud, na tu špatnou stranu jít nechtěl, za což jsem mu vděčná. Při posledních kontrakcích mi zacpával pusu, protože jsem tlačila s otevřenou pusou a jak mi pak říkal, koukal, jestli mám zavřené oči:-) aby mi nepopraskaly:-)) Měla jsem obavy z toho, že jsem mu hnusná, ale on byl naprosto báječný a řekl, že by to znovu pro mě udělal, byl fakt hrozně obětavý, to je to výstižné slovo. A věř, že já bych udělala pro něj to samé (tedy porod asi ne, ale ty ostatní věci). Jelikož měl načteno, tak šestinedělí jsme museli dodržet, ale už během šestinedělí naznačoval, že se těší na společné intimní chvilky. Myslím, že nějaké negativní věci to na něm nezanechalo. Jo a abych ještě řekla v těhotenství už tak v osmém měsíci se přítel nechtěl intimně sblížit, protože mi řekl, že ho nevzrušuji jako milenka, ale že ve mně vidí maminku a v bříšku je miminko, takže já celý osmý a devátý měsíc byla v útlumu a pak ještě to šestinedělí a řeknu ti, že to bylo pro mě hrozné. Naštěstí to přešlo a teď je vše zase OK.
Dej příteli čas, je to ještě myslím docela brzy. Jdi na něj pomalinku, třeba se jen tak mazlete, líbejte a velmi pozvolna se uvolňujte. Určitě na něj netlač, asi by to nikam nevedlo. Držím palečky, ono se s miminkem hodně věcí změní, náš vztah také prochází fázemi, a někdy je slunečno jindy zase oblačno, ale vše prostě jsou chvíle, kdy si oba uvědomíme, co v sobě i našem mimískovi máme!
Není tady
Jé holky vy mě dojímáte...fakt...jsem na měkko...
A teď jedna technická...nemáte někdo adresu stránky nějakýho porodu...bych ráda věděla, co mě jednou čeká:-))) děkuju
Není tady
Markéto, nedoporučuji ti sledovat takové stránky, já někde něco zahlídla a pak jsem nervačila a bylo mi z toho dost špatně! Radši hledej něco pozitivního.
Není tady
Se mnou byl manzel nejen u porodu, ale i pri vsech prohlidkach v tehotenstvi u gynekolozky. Dokonce jsem dvakrat musela termin prohlidky menit, protoze mu do toho neco vlezlo a byl smutnej, ze by tam nemohl jit:-) Ale je pravda, ze to vsechno navrhoval sam, k nicemu sem ho nenutila, ani jsem ho nestavela pred hotovou vec, ze k porodu jit musi. Vzhledem k tomu, ze sme rodili ve Vrchlabi, tak se mnou stravil v nemocnici i ten tyden po porodu a jsem mu za to moc vdecna. Mam z nemocnic docela fobii (taky se mne porod pri prijezdu do nemocnice zastavil...) - byla jsem tam nastesti jenom 2x, pri narozeni a ted pri porodu. Musim rict, ze tenhle porod bych si bez neho nedokazala predstavit, kazde bych takovyho chlapa moc prala!
Není tady
Markéto,
http://www.birthdiaries.com/diary/ Tak na tyhle stránky jsem koukla asi v 8. týdnu těhotenství v práci a udělalo se mi tak zle, že mě kolegyně odvezla do nemocnice... Naštěstí planý poplach, jen jsem mírně špinila a chtělo se mi omdlít. Doktor se ptal, jestli jsem nedělala nějakou fyzicky těžkou práci... a chtěl mi napsat neschopenku. http://pregnancy.about.com/cs/pregnancy … thpics.htm
Není tady
Já jsem to s manželem konzultovala a viděl u porodu vlastně skoro všecko. Lékař si ho k porodu teda nepřizval, ale pupeční šńůru přestřihoval blízko mého těla a chodil okolo mne, když doktor čekal než vyjde placenta a když mě zašíval. Prý to až tak nezkoumal, jak to TAM vypadá a co event. leží pod lehátkem. Asi si prošel nějakou přípravou na internetu...
Jo a prý si myslel, že už nikdy nebudu chtít děti, když mě tam viděl...
Sex taky nemáme, protože už kromě pár dnů krvácím 8 týdnů... Ale ve středu si pojedu pro injekci, která to snad zastaví...
Takže přeju Jájo pevné nervy a trpělivost. Určitě se to brzo spraví.
Upravil(a) Gia (7. 8. 2006 13:40)
Není tady
Já jsem nejdřív chtěla aby byl přítel u porodu..Jemu se vůbec nechtělo, když viděl porod v televizi byl úplně v pr...
Když jsem mu volala že jdu na porodní sál a že klidně může přijet..Dorazil hned a byl mi velikááánskou podporou..Já byla úplně ke konci KO, ale pořád mě otíral pusu, uklidňoval atd. a já mu za odměnu drtila ruku až mu ji skoro zlomila ..Když přišli, že jdu rodit, tak jsem mu říkala ať jde klidně pryč, ale stoupnul si k hlavě a podpíral mi ji..Viděl vše - úplně
, protože naproti mě bylo okno, tak to měl v přímém přenosu
..Je v pohodě, mezi náma to klape pořád stejně dobře ve všech směrech a těší se na další porod
.. Každýmu to doporučuje, z hlediska podpory ženy..
Taky bylo strašně znát jak se ke mě chovali, když tam byl semnou:supr:
Není tady
Mgr. Danuše Jandourková
Psychologická poradna pro těhotné, rodičky a matky
Poradna nabízí pomoc s řešením Vašich psychických a psychologických problémů přicházejících v období těhotenství, porodu a mateřství.
http://www.porodnice.cz/poradny.asp?rubrika=4
Není tady
Tak u nas to teda bylo tak, ze manzelovi se taky moc nechtelo,ale protoze ja jsem poseroutka tak jsem si prala aby tam byl a jsem na nej strasne hrda, protoze to zvladl levou zadni a byl proste naprosto v pohode. Pro me byl hrozne velka opora, dokonce muzu rict, ze bez nej bych asi neporodila:-))))) Jsem mu za to hrozne vdecna, ze to se mnou absolvoval. A co se tyce naseho sexualniho zivota, je lepsi nez kdy driv....
Proste zalezi jaky chlap je, kazdy to snasi jinak....
Není tady
tak jsem vas vsechny precetla a musim souhlasit i s pozitivnimi i negat. ohlasy na chlapa u porodu. Jaji, urcite byla chyba porodni asistentky ze zavolala tatku kouknout jak se prcek rodi, to muj chlap tam sel rovnou, ale asistentka ho vyhodila, at si stoji hezky u hlavy.
ja bych asi jeste nejakeho odbornika nevyhledavala, pockala bych, jestli ho to neprejde a schvalne bych nedelala zadne pokusy o sblizeni, vzdyt i tomu chlapovi to pak musi zacit chybet
ja musim taky pochvalit toho meho, kdyz uz jsme pri chvaleni, vydrzel se mnou v porodnici 20 hodin, vylival mi nablitou misku, menil vlozky, coz jsem uplne hledela a fakt to necekala, u klystyru nebyl, ale jinak u vseho, pomahal mi vstat na balon, a kdyz jsem rvala ze chci umrit, tak byl uplne v pohode a rikal ze uz to urcite brzo bude a ze to musim vydrzet a ze za chvili uvidime nase miminko. a to jsem mu malem vrazila, kdyz me chtel pohladit, jaksi mi vadil pri porodu jakykoli dotek:-)
na to jaky je to trdlo v zivote, tak pri porodu me mooooc prekvapil, fakt v tom nejlepsim slova smyslu. za to jsem ho zacla mit snad jeste vic rada:-)
a to ze zacatku moc nechtel jit, ja mu to neprikazovala, jen naznacovala ze bych byla rada aby tam byl, no a nakonec myslim ze je moc rad, ze videl ten okamzik jak prisla Agatka na svet.
Není tady
já jsem taky ráda, že tam přítel byl, ale měla jsem stejný stav jako Makča - nesměl se mě dotknout a byla jsem teda spíše samotář - nechtěla jsem ať mě vidí řvát na lesy
každopádně zase jsem se nemusela nervovat o nic, protože zajistil tašky věci, pokoj a hlavně, když se malá narodila a mě šili, tak hlídal naší holčičku, aby nám ji nevyměnili!!! Nebo neukradli, nebo tak něco, co mě po porodu napadalo.
Prostě jsem ráda, že tam byl, ale nechtěla jsem moc podporovat, jenže to člověk nikdy neví dopředu jaký bude mít stavy. Co když při dalším miminku budu potřebovat hladínkovat
od toho tam je a je to i jeho mimísek. Pro nás to taky není žádná úžasná věc (mimo toho miminka) a pak se taky zrovna do sexu nehrneme, jednou to ale překonáme (MUSÍME) jinak příjdeme o tátu. A pak už se to vrátí do normálu. Pochybuji, že naše poprvé po porodu bylo nějak náruživé!!!
Měl by na sobě manžel Jájiny zamakat a když to tedy fakt nejde, tak šup do poradny. Ale zase je obdivuhodné, že to přiznal. Myslím, že většinou to chlapi zapírají. Snad se to spraví - držím palečky
Není tady
Teda jak koukám, v některých příspěvcích si připadám jak v klubu feministek !!
Můj manžel taky nechtěl jít, říkal, že když mi to ale pomůže, tak tam půjde. Nakonec jsem brala v potaz jeho přání a řekla jsem mu, aby byl se mnou v těch nekonečných chvílích před samotným porodem. Pak to zvládnu sama - nu naivní jsem byla. Manžel ví, že mám lékařskou fobii - nakonec se vše tak prolínalo, že se mnou byl od samého začátku do konce. Byl mi obrovskou oporou, u porodu jsem instinktivně poslouchala pokyny jen jeho, naopak on tlumočil má přání a potřeby porodnímu týmu. Byl jako mé klíště, chodil se mnou všude, i na klystýr se porodní asistentce nepodařilo ho vystrčit za dveře - byl se mnou u hamiltona, u propíchnutí plodové vody, u všech injekcí, nedokážu si představit že při sezení na balonu budu usínat opřená o porodní asistentku - dodnes cítím jeho dotyk ruky, i pevné sevření do klubka na balonu - stejně tak jeho tlačení mi hlavy na hrudník a jeho slova, už to bude, už to bude, zatlač, zatlač, za chvíli bude tobogán!! Také on viděl černé vlásky našeho miminka - porodní asistentka si ho zavolala, byla to oddechová chvilička pro nás všechny, dokonce jsem se zasmála, jak se hašteřil jak páv, jak to když jsme oba blonĎáci ona má černé vlásky!! Do samotného konce porodu byl u mně, pak už jen u hlavy. Viděl i porod placenty, hrozně ho ta hmota zajímala - porodní asistentka se ho ptala, jestli se neminul povoláním!! A místo aby hlídal naši holčičku, aby nám ji nikdo nevyměnil, tak byl u mně když mě šili a při každém dalším a dalším stehu mně tisknul a sliboval, že to bude steh poslední .... pravda, říkal to hodněkrát
Neříkám, že se nám společně prožitým porodem upevnil vztah, to snad nejde, nicméně jak sám říká, dívá se na ženy úplně jinak.
Neříká se být spolu v dobrém i ve zlém?? Jaká situace vystihuje toto obojí lépe než porod??
Věřím, tomu, že kdyby kdysi byla možnost, aby ženy měly své partnery u porodu, i tehdy by to mnoho žen praktikovalo - já sama mám kamarádky, které rodily hodně dávno a záviděly mi možnost, aby byl manžel u TOHO.
Po porodu jsem to byla já, koho napadlo, že jsem se manželovi zošklivila - nikoliv byl to on, kdo byl v šestinedělí tím tažným koněm, který mně držel nad vodou a dával mi sílu, když jsem si připadala jako neschopná matka a žena. Všechno bylo na něm, ale dělal to s takovým nasazením, že ho za to obdivuju a vděčím dodnes. Dokonce i poporodní zranění mi ošetřoval právě on. Já t nechtěla, ale on to chtěl, chtěl mi pomoci. Možná to vážně každý chlap bere jinak. Z mého si všichni dělali předtím srandu a přitom by právě oni nedokázali právě to co on.
Jájinko já si myslím, že to chce čas. Jak tady psala Káča, pečuj o sebe. Mamina v teplácích není zrovna sexuálně přitažlivá . Já osobně bych vzala sex do svých rukou, ale u nás je to možná jiné, jsme oba průšové
, i když já tvrdím, že u mně to po porodu není jako dříve, ale snažím se a je to čím dál lepší. Přeju ti hodně štěstí, protože já jsem zastáncem toho, že bez milování lásky není
Upravil(a) Kamčitka (7. 8. 2006 22:57)
Není tady
Holky, tak jen chci napsat, že to vypadá, že jsem tady řešila něco co vůbec nebylo důležité k řešení. Respektive, že trauma z porodu byla jen pohodlná výmluva mého přítele zatímco fakt, proč spolu nespíme a odcizujeme se je úplně jiný. Vypadá to, že si užívá jinde s jinou. A neumí to přiznat... Takže pro všechny, které jsem třeba trošku nahlodala jestli zvát svého chlapa k porodu, tak s klidným svědomím zřejmě můžete. Mužského jen tak něco nezlomí. Jen se mu to pak může hodit jako fajn výmluva.
Není tady
Jájo to si snad děláš srandu ..... To je hajzl...pardon,ale je....
Je to teda jistý, nebo mas jen podezrení? To je presne ono co rikam...chlapa nelitovat...on ze sebe jeste udela chudaka, no to je konec...
Není tady
To je tedy síla... Jedna moje známá zjistila ve 4 měs. těhu nevěru přítele a on se nemohl rozhodnout, tak mu sbalila kufry. Co jiného, že??
Není tady
Ach jo, tohle my ženský asi nepochopíme. Krásný miminko, fajn přítelkyně a chlap má zatmění mozku
Jáji, seš si jistá? A jaký má vztah k miminku?
Není tady
Ježkovi voči Jájino to je magor...Nemam jiných slov...Holka, ale nejdřív si zjisti, jestli to je opravdu tak, jak si myslíš...normálně to na něj vybal... Jak jsi k tomu vůbec dospěla??? Napiš co nejdřív...držim palce
Není tady
Jáji, tohle jsou chlapy - nikdy nevíme, co na nás kdy vybalí a nejhorší je, že si neberou servitky a zraňují nás tím víc než musí... Moc na tebe myslím, drž se a jdi na to chytře. Musíš zjistit, jestli to tak je, ale asi to nepůjde na něj jen tak z hurta vlítnout, jestli má babu. Tak hodně pevné nervy i když to teď nebude s mimískem jednoduché. Na druhou stranu si myslím, že to děťátko ti může dát trochu útěchy, ono tě moc potřebuje a spoléhá se na tebe, tak držím palce...
Není tady