29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Holky, řeším něco co mě nikdy nenapadlo, že může nastat. A bojím se, že je to definitivní. Od porodu se mě přítel dá se říct nedotkl. Měla jsem z toho deprese. On mi vysvětloval, že je unavený a ty vedra... a podobný výmysly. Vztah se nám dostal do celkem slušnýho studena. Chováme se k sobě s přítelem slušně, ale jsme odtažití, neosobní. Prostě brácha a ségra po třiceti letech. Byla (a jsem) z toho dost špatná. A tak jsem na přítele zatlačila, že co se děje. A z něj vylezlo, že se mi to bál říct, ale že prostě má před očima pořád můj porod a že neví co s tím. Bohužel se totiš stalo to co jsme nechtěla. Porodní asistentka mu řekla ať se podívá jak leze hlavička a on se nejen podíval, ale celé to sledoval. Já chtěla aby byl jen u mé hlavy, jenže jak to chcete u porodu ovlivnit, když máte dost práce sama se sebou.
No, takže já teď jen přemýšlím co dál. Jestli je to mezi námi definitivní fiasko, protože přítele nedonutím jít k nějakému psychologovi a dost pochybuji, že to odezní samo. A jasně, že bez sexu vztah nemůže fungovat. Je jen otázka času kdy začnem to "svoje" každý hledat někde jinde.
Holky, nemáte s tím někdo zkušenost? Je to zlý. A otázka jestli řešitelný
Není tady
Ahoj jajinko,zkušenost s tím naštěstí nemám,protože přítel při porodu zůstal naštěstí opravdu jen u mojí hlavy a sledoval to tedy z povzdálí.Než jsem rodila,taky jsem o tomhle přemýšlela a kdyby chtěl vše vidět zblízka,asi bych mu to taky nerozmlouvala.Nevím,co bych dělala na tvém místě,ale můžu ti říct,že u nás sex už také není to,co bývalo před porodem nebo spíš před těhotenstvím..Snad se to zlepší..u tebe i u mě...držím ti palečky...
Není tady
Děkuju Kiki. I já ti držím palečky. Na jednu stranu se podaří mimčo a hned na druhé straně se musí něco pokazit. A to dost podstatně. Ach jo.
Není tady
Jájinko to bude dobrý. Chce to čas. Je fakt, že já měla u porodu kámošku, můj drahý by tam nevlez. Na druhou stranu musím přiznat, že já bych ho tam nechtěla, ale co jsem slyšela u ostatních, tak to bylo dobrý. Holt asi netušil do čeho jde. Ale chlapi jsou tvrdí. Myslím, že má spíš asi pocit, jako že by tě to bolelo. Bylo ti to nepříjemný. Možná ho trošku postrč dál, třeba jako, že
jsi slyšela (což mám z vlastní zkušenosti), že je sex po porodu ještě lepší. A uvidíš, nakonec ten sex bude chtít, vždyť je to chlap.
Drž se koťátko a dej vědět.
Pá
Není tady
Myslím,že mít přítele u porodu je super..já nelituju,že jsem ho tam měla..je to velká psychická podpora..bez něj bych to zvládla taky,ale bylo by to mnohem těžší...proto přítomnost partnera vřele doporučuju...ale opravdu je lepší když se na porod kouká jenom od hlavy partnerky,třeba ji drží za ruku a slovně ji podpoří....myslím,že je fajn mít otce svého dítěte u jeho zrození....pro ženu i pro otce dítěte...a srovnávat porod s velkou potřebou mi nepřipadá moc vhodné....
Není tady
Souhlasím s Kiky, že účast partnera u porodu je obrovská psychická podpora. Moc to pomůže.
Ale dnes už musím dát zapravdu i Evalove, že je to z velké části intimní ženská věc a že jsem se coby milenka přítelovi očividně zošklivila. Věřím, že kdyby stál jen u hlavy, dnes tohle neřeším. Ale to už dnes nezjistím. Dopadlo to jak to dopadlo.
Jen se bojím jestli je ještě cesta zpět...
Není tady
Jájinko, nevěš hlavu, třeba to chce čas. Kamarádky manžel měl ten samý problém, stál při porodu u nohou a taky jí pak řekl, že to pořád vidí před sebou a nechtěl s ní nic mít. Jak dlouho ten stav u nic trval nevím, ale vše se časem srovnalo.
Není tady
evalove napsal(a):
To je, milé dámy, odvrácená strana Vašeho chtění partnera u porodu.Proto v naší kultuře porod byl vždy výlučnou záležitostí žen a nyní už tušíte proč.Je to prostě módní záležitost, ovšem to, že to chce v současnosti většina žen, ještě neznamená, že tomu je tak z pohledu muže vhodné.Některé věci jsou sice přirozené, patří k životu, ale prostě neestetické.Před svým mužem také nechodíte na velkou potřebu , která je přirozená, ale velmi intimní a nemáte pocit, že by to musel vidět z blízka.Tak proč jste si myslela, že u porodu to bude lepší ?Váš muž je ohleduplný a pravou příčinu se Vám zdráhal říci, ale prostě s ním ten pohled zacloumal a něco se mu zošklivilo.V jeho očích jste jistě pořád dobrá matka, která dala život dítěti, ale jako milenku si Vás prostě asi, snad dočasně, zošklivil. Bohužel.Měla jste jeho přítomnost u porodu zvážit.Nevěřím, že účast otců v porodnicích utužuje vzájemný vztah, vždy´t polovina párů se stejně z různých příčin rozpadá.Možná, že jednou z příčin je i tato.Víte, ony se některé věci těžko vyslovují a proto se je ženy ani nedozví.Vím, že toto je kontroverzní názor a bude mi za něj ze strany jiných žen spíláno.Stojím si však - jako žena - za ním.
Tak to já se s Tebou/ nebo s Vámi/naprosto stotožňuji...Přesně si tohle myslím...Určitě je muž pro ženu veliká podpora, ale přemýšlely jste, milé ženy, jak to působí na muže??Napíšu zde pár vět které nejsou ze mě a podotýkám, že jsou z ženského časopisu a jsou to názory mužů :
Když moje žena otěhotněla, ani jsem si nedovolil vyslovit, že bych k porodu nešel. A ona se mě vlastně ani neptala, brala to jako samozřejmost.Přihlásila nás oba do kurzů a stále opakovalay" toje dobře, že tam budeš se mnou. Já bych to sama nezvládla" Jistě, chtěl jsem jí pomoct, jenže jsem se trochu bál...Strávili jsme v porodnici 24 h.Byl jsem už úplně vyčerpaný, celou dobu jsem nejedl, protože kdykoli jsem se zvedl, ona zavolala " Kam jdeš? Nenechávej mě tu samotnou!" ..........Po dvanácti hodinách jsem znervózněl.Nejenže mi vadilo, že jí sahali na ta nejintimnější místa....Navíc pak žena začala křičet, že chce umřít a a ť už TO z ní někdo vyndá.Pár sprostých nadávek utrousila i na mou stranu. Stál jsem u ní a viděl jak nevýslovně trpí a bylo mi hrozně. Moc jsem jí chtěl pomoct, ale nedovolila mi už ani utřít čelo...Nikdy jsem si nepřipadal tak zbytečný...
...mám dojem, že se z přítomnosti můžů u porodu stala spíš móda. Vím že se na mě lidi budou koukat divně, když tam nepůjdu. A budou si říkat: " ten jí asi nemá moc rád!" Ale v tom to vážně není......A hlavně. Teď se dámy neurazte, ale občas mám pocit, že nás tam chcete jen proto, abychom si to vyžrali společně s vámi. že vám ani tak moc nejde o to aby vás někdo držel za ruku, ale spíš si říkáte:" když trpím já tak on aspoň trochu taky"
Je to holky asi divný, ale já svýho chlapa u porodu chtít nebudu...Budu ráda, když se mnou bude v nemocnici při bolestech a bude mě utěšovat, ale porod samotný nechám čistě na doktorech. Vím jak těžce nese každou moji bolest a před tímhle zážitkem ho hodlám uchránit... A ani si nemyslím, že by o to stál.
Není tady
Jáji a Tobě držím palec...chce to asi opravdu čas a doufám, že se to mezi vámi spraví...bylo by škoda kdyby vás rozdělilo to, co vás mělo stmelit...
Není tady
Jájo, Jájo copak to čtu? Nevěš hlavu, u nás to bylo taky jestli tě to uklidní a srovnalo se to. Já jsem naprosto pro, aby byl muž u porodu a řeči typu jak muž strašně trpí u porodu, jak si nemůže "chudáček" ani dojít pro pití mě přijde skutečně k smíchu. Žena si po 24 hodinách bolestí také neodskočí na kávu že? S mým chlapem to zamávala slušně a i tak bych ho vzala k porodu znova. Je fakt, ze byl u hlavy, ale pak šel malou fotit a šel kolem nohou a viděl Že je to modni zalezitost? Myslim, ze je to dítě obou a jestli to mamince pomuže, pak se to snad nedá nazývat modni zalezitosti. To je muj nazor.
A ty se Jájo drž, snaž se o tom s mužíčkem mluvit a rozebrat to. Držím palce, podávej raport.
Není tady
Myslím si, že je to u každého individuální a nejde o to, zda je něco jen ženy nebo jen muže. Nemyslím si, že když , jak tady píšeš, když jsem na velké, tak že jsem se manželovi nějak zhnusila. Je to něco tak přirozené, že normální člověk to chápe, ne?!Tak to by se mi muž musel teda zprotivit, když třeba prdí nebo tak, ne?! Můj manžel chtěl být u porodu a byl moc rád, že tam byl. Já byla také moc ráda a moc mi to pomohlo a Danýskovi asi taky, neb jsem byla klidná a to asi při porodu je důležité, ne?! A když se miminko "dělá", tak to asi není také jen věc ženy. Záleží jen na člověku na co se cítí a tak. Já asi být chlapem a s touhle povahou a pocity bych u porodu nemohla být. Takže nějaký chlap to taky neunese a není to ostuda.
Jáji, to mě moc mrzí. Ale ještě nic neházej do žita. Nic není definitivní. Zkuste si pomalu povídat a nějak to rozebrat a pomalu do všeho jít. Mluvím trochu z vlastní zkušenosti, neb můj manžel je z takové divné rodiny, kde je vše tabu, a u nás je to pravý opak. A pro mě vždy milování bylo dost důležité(a pociťuji, že pořád je:() a pro mého manžela ne. Takže jsem opravdu musela pomalu a můj manžel musel o všem se mnou začít komunikovat, neb to je to nejdůležitější. Komunikace. A to on neuměl, takže jsem si tím prošla, ale né po porodu. Upřímně, my jsme ještě nic neměli také, teda je ještě brzy, ale když jsem něco naznačila, tak manžel říkal, že jsem hrozná, že jen porodím, tak nemyslím na nic jiného. Takže mě to možná čeká také, co tebe. Jemu teda nikdo neříkal, aby se podíval, teda to mi přijde od té porodní sestry dost divné a blbé, ale on se prý na to koukal. Takže možná, až budu moci, tak že on nebude chtít a zase budu řešit vše od začátku jako dřív.
Ještě, se mnou tam ležela holka, která po dlouhé době otěhotněla po umělém oplodnění, po odběru plodové vody, zjisitli, že je některé miminko postižené, čekala dvojčata, takže musela na potrat. Pak se zjistilo, že jedno miminko bylo zdravé a druhé ne. Pak zase s manželem šla na umělé a otěhotněla a manžel se v 7měsíci odstěhoval k nějaké ženě a ona zůstala sama a před porodem se nějak vrátil a tak to asi zkouší zase spolu. Důvody toho všeho nevím, ale píšu to kvůli tomu, že to pro ni musí být těžké, když on ji nechal v tom nejtěžším a nejdůležitějším, samotnou. Určitě to má a bude mít pořád před sebou. Ale snaží se a říká, že zatím věří tomu, že to vyjde, ale že čas ukáže.
Takže ti držím palečky a přeji stejný nadhled jako má ona. Přeji ti hodně síly a pevný nervy. A hlavně zkuste komunikovat o tom a pomalu jít na vše, mazlení a milování, ale pomalu! Mě to pomohlo. Dám ti vědět, zda mě to potkalo také. A pak založíme nové téma a budeme si vyměňovat finty na chlapy!!!!!
Moc, moc a moc doufám, že se to upraví¨a věř tomu, uvidíš!!!!
Nebo , myslíš, že by nezkusil kyneziologa?? Když nechce psychologa??
Není tady
Myslím si,že u někoho je to móda a u někoho je to to, že to chce. Někdo to nebere, že by žena měla, jak někdo říká trpět sama. My jsme to jako trpění nebrali a brali jsme to jako, že to má tak být. Prostě bez bolesti to asi nejde, ne?! A také záleží jaký ten porod nebo komplikace jsou, ne,! A hlavně záleží na každém člověk zvlášť, né, zda je to móda nebo zda by to tak mělo nebo nemělo být. Je to rozhodnutí každém¨ho chlapa. Tak ať se na to nejdříve podívají někde na videu nebo na PC a pak se rozhodnou. Můj manžel to viděl a stejně tam chtěl být. Jsme za to moc šťstná!!! Je silný a pro mě veljkou oporou. Já bych tam sama ani nechtěla být, ale asi bych ho ani nepřemlouvala.
Kdyby byl váš manžel třeba zranění nebo tak a jak píšete trpěl by bolestma, taky by jste od něj odešly?? Někdo by na to neměl, tak ano a nebylo by to špatné, ale někdo by zůstal a byl s ním a nebyla by to móda, byla by to jen možnost, být s ním a to se každý musí rozhodnout sám a když je dospělý, tak by asi měl vědět na co má a na co ne a dělat třeba frajera asi není to pravé.
Není tady
Jo, ale nemůžeš přece srovnávat zranění s porodem...Já si taky myslím že je to záležitost těch kterých se to týká, když tam ten chlap jít chce a žena ho tam chce, ať tam jde... Ale když ne, tak proč ho tam nutit?? Jsou ženy které se ani nezeptají jestli tam jít chce. U tebe to bylo očividně jinak a to je samozřejmě dobře, ale není ani špatně, když tam ten chlap nejde...neznamená to že nemá svou ženu rád. A moderní zaležitost to bezpochyby je, dřív muži k porodu nechodili vůbec a teď chodí většina ( a nemůžeš tvrdit, že je to proto, že předtim muži své ženy tak nemilovali), stejně tak, jako se dřív nenosily tanga:-))) A teď je nosí většina žen...Je to blbé přirovnání ale je to tak.
Není tady
Dřív nechodili, protože to nebylo možné...dřív byly také interupční komise například. Myslím, že co bylo dřív se s dnešním myšlením neda srovnávat.
Zranění se s porodem srovnávat nedá...řekněmě ale, že muž dostane rakovinu varlat, coz je intimni věc...tzn chemoterapie, bolesti atd. Je modni zalezitost,kdyz ho zena podpoří????? Možná je lepší nechat ho trpět samotného?
Nehledě na to, že se porodnice zkrášlují, aby se deti rodily do pěkného a domáckého prostředí...ovlivnuje to i psychiku matky...proč by otec nemohl také pomoci...? Je přeci známo, že psychika je půlka úspěchu...nejen u porodu...
Není tady
Markét, já s tebou souhlasím,co se týká toho, že některé ženy nutí své manželé a třeba je i jsou schopny vydírat, když tam nechtějí jít. To já neuznávám a proto jsme psala, že je to na každým chlapovi jak se cítí, jaký je. A nemyslím si, že kdyby manžel se mnou tam nešel, že mě nemá rád. To opravdu nemá s tím nic dělat a pokuď se necítí a řekne to nerovinu, tak ta upřímnost se přeci cení, ne?!? Než kdybydělal frajera a šel tam za každou cenu , ikdyž by věděl, že na to nemá. Ale s tím dříve, že nechodili, ono to přeci nebylo ani povolené, takže proto nechodili, ne?!? Jako někde muž může být u císaře, některý chce a některý nechce, tak někde to možné není. A to srovn¨ání s tím zraněním je kvůli tomu, že někdo na to má, někdo je silný a někdo je citlivý a na to nemá. Takže proto to srovnámí. Nedovedu si představit, že můj manžel by třeba neměl rád krev a šel by k porodu, to by taky bylo zvláštní, ne?! Je jasné, že by tam rád nebyl. Takže neodsuzuji oni jedno ani druhé, jen že někdo chce a někdo ne. A když je nucen, tak to určitě není dobře!! Já bych to nuceně necht¨ěla. A podle módy bych se také neřídila spíše podle možností. Neb i někdo řekne, kdyby to dříve bylo možné, tak bych tam chtěl být.
Není tady
Miškaa napsal(a):
Dřív nechodili, protože to nebylo možné...dřív byly také interupční komise například. Myslím, že co bylo dřív se s dnešním myšlením neda srovnávat.
Zranění se s porodem srovnávat nedá...řekněmě ale, že muž dostane rakovinu varlat, coz je intimni věc...tzn chemoterapie, bolesti atd. Je modni zalezitost,kdyz ho zena podpoří????? Možná je lepší nechat ho trpět samotného?
Nehledě na to, že se porodnice zkrášlují, aby se deti rodily do pěkného a domáckého prostředí...ovlivnuje to i psychiku matky...proč by otec nemohl také pomoci...? Je přeci známo, že psychika je půlka úspěchu...nejen u porodu...
Samozřejmě podpořit ano, taky jsem psala, že bych chtěla aby byl v nemocnici a podpořil mě, seděl u mě a konejšil, ale porod jako takový si odbydu sama... Při té rakovině varlat, když už jsme u toho, muže taky podpoříš, to jistě, ale na ozářku s nim nejdeš a při operaci tam také stát nebudeš, ne?? Holky, nebudeme se přeci hádat, ne?? Táhneme tady za jeden provaz, ne? Je to věc názoru a muj jsem vám řekla a váš znam taky...Takže bysme mohli pro změnu začít konejšit Jájinu, ne?
Není tady
Jé markét promin...ja to napsala asi ostre...to není jako hádka. Jestli to tak beres, tak to se omlouvám.
Na ozářko určitě nepůjdu, protože to možné není /na rozdíl od porodu/ Kdyby to možné bylo, tak bych neváhala. To byl jen příklad. Co se operaci týká...to je totéž, navíc je člověk pod narkozou, takže je to bez debat. Když už to teda ale pitváme, tak si myslím, že žena by byla schopná i muži tu jizvu po oeraci ošetřovat a nebylo by na tom v podstatě nic...ruku na srdce...dokázal by totéž muž? /jasně, že by o to žádná žena nestála:-) to je fakt jen takový příklad:-)/
Není tady
Jajino, tohle přesně bylo u manželovy 1.manželky. U 1.porodu nebyl a u druhého byl-bohužel!
Od té doby s ní nespal, pak si našel milenku (mně) a když mi říkal, že se mu jeho vlastní žena prostě zhnusila kvůli porodu, tak jsem to nemohla pochopit. Vždyť šlo o jeho dítě!
Dnes jsme manželé už 10let a máme tříletou dcerku. Samozřejmně že jsem nechtěla, aby byl u porodu a on se k tomu ani nevyjádřil (na dítě se těšil). Volala jsem mu z porodnice, že jdu právě rodit a on mi řekl, že je se mnou, abych to pochopila-jistě, že jsem to chápala, nechtěla jsem dopadnout, jako jeho bývalá žena. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ležela v bolestech na sále a v tom slyším porodní sestru, jak říká někde u dveří: ale jistě, že můžete být se svou ženou. A manžel se na mně smál a říkal: přece Tě v tom nenechám samu, to bych si vyčítal. Byl tam se mnou celé dvě hodiny bolestí a když mi doktorka řekla, že už vidí hlavičku, že budem rodit a to rychle-sama jsem manžela vyhnala na chodbu. Ale malou viděl hned po tom, co ji vytáhli a dali mi ji na prsa.
Malá má dnes tři roky a sexuál.život byl hned po šestinedělí v pořádku...
Není tady
Tak já dnes po přečtení jen tak nadhodila, jestli chce moje polovička být u porodu - u prvního sám chtěl být. Bylo mi řečeno, pokud to nebude vadit mě, tak bude jedině rád. Když jsem mu v krátkosti převyprávěla obsah tohohle tématu, tak mi bylo řečeno, že některým chlapům to fakt může vadit, a měli by dopředu vědět o co se jedná, potom jsou zaskočení a opravdu neví, jak se s tím "poprat". Takže jasně co člověk to názor, Jájince to určitě dopadne dobře, Jáji neházej flintu do žita, nech mu čas, aby se s tím popral, on si to v klidu přebere a ostatní si berte s sebou k porodu své dražší polovičky podle sebe, rozhodně to ale není věc módnosti, třeba já byla poprvé ráda, že je tam se mnou někdo koho znám a kdo mi podpořil a rozhodně neodmítnu za tři týdny, až bude chtít k porodu jít znovu.
Není tady
Káča napsal(a):
Jajino, tohle přesně bylo u manželovy 1.manželky. U 1.porodu nebyl a u druhého byl-bohužel!
Od té doby s ní nespal, pak si našel milenku (mně) a když mi říkal, že se mu jeho vlastní žena prostě zhnusila kvůli porodu, tak jsem to nemohla pochopit. Vždyť šlo o jeho dítě!
Dnes jsme manželé už 10let a máme tříletou dcerku. Samozřejmně že jsem nechtěla, aby byl u porodu a on se k tomu ani nevyjádřil (na dítě se těšil). Volala jsem mu z porodnice, že jdu právě rodit a on mi řekl, že je se mnou, abych to pochopila-jistě, že jsem to chápala, nechtěla jsem dopadnout, jako jeho bývalá žena. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ležela v bolestech na sále a v tom slyším porodní sestru, jak říká někde u dveří: ale jistě, že můžete být se svou ženou. A manžel se na mně smál a říkal: přece Tě v tom nenechám samu, to bych si vyčítal. Byl tam se mnou celé dvě hodiny bolestí a když mi doktorka řekla, že už vidí hlavičku, že budem rodit a to rychle-sama jsem manžela vyhnala na chodbu. Ale malou viděl hned po tom, co ji vytáhli a dali mi ji na prsa.
Malá má dnes tři roky a sexuál.život byl hned po šestinedělí v pořádku...
Jééé to je krásný, úplně mi zaslzely oči...asi tak bych to chtěla i já...u všeho ano, ale u toho jak leze prcek ven...nee
Není tady
Věc módnosti je to taky jak pro koho...moje kamarádka když otěhotněla, tak jsem se jí ptala jestli bude Láďa u porodu a řekla mi to takhle: " No to je snad jasný ne?? Dneska už se snad bez chlapů nerodí. Co bych pak říkala v práci? Bych byla za exota" Takže mi promiňte, ale taky se nedivte, že si pak myslim, že je to převážně módní záležitost...
Není tady
Jo,je to na každym chlapovi,jak se na to cejtí.Kdo si přeje být u všeho,at je u všeho,kdo ne,tak at není,no.Také nesouhlasím s tím,když žena nutí muže být u porodu.Partner musí chtít sám.Naštěstí,můj partner se na porod těšil a chtěl i přestřihnout pupeční šnůru,ale to nešlo.Vůbec toho nelituju,ani on ne,přestože tam se mnou trpěl 8 a půl hodiny přes noc.Taky jsem mu nadávala a házela jsem na něj nepěkný pohledy,ale on to chápal.když jsem se mu potom za to omlouvala,řekl,že s tím počítal ) Prý zkušenosti kamarádů.. Byl perfektní...Každé ženě,která chce mít partnera u porodu,přeju,aby svého partnera nemusela přemlouvat,aby s ní šel na sál...
Není tady
Tak v první řadě....Jájo,je mi moc líto co se u vás děje,ale myslím si,že pokud váš vztah byl dříve dobrý,tak to chce jen čas a ono se to srovná. moc ti budu držet palečky,aby to bylo brzy a ty byla spokojená.
V druhé řadě se musím vyjádřit k tomu jestli muž u porodu nebo ne....já jsem 100% pro,aby byl,ale né u donucení. Když jsem čekala druhého syna,tak mi manžel slíbil,že půjde semnou a pak si to rozmyslel,i když mě to moc mrzelo,tak jsem ho nepřemlouvala,ale je fakt,že mi tam chyběl. No a teď se s přítelem snažíme o mimi a já hned na začátku mu řekla,že bych ho tam chtěla mít,ne proto aby mi pomáhál tlačit nebo říkal co mám dělat (bude to můj třetí porod,takže už docela vím co mám dělat:-)) ale že bych chtěla,aby prožil to narození,že to je velice silný zážitek,který prostě jinde zažít nemůže. Důrazně jsem mu řekla,že ho nutit nebudu a nechci,aby si hrál na chlapáka jen proto,abych mě uspokojil:-) no a on,že si to nechá projít hlavou.....asi 14dní byl tajenmý jak hrad v Karpatech:-) a já pak zjistila,že si na netu hledá fotky,videa a názory chlapů co už "to" mají za sebou:-) nakonec schlédl celý porod se vším všudy a řekl,že to s ním nic nedělá a že semnou půjde rád.
Ale potom co tu čtu,nevím jestli ho nechám koukat z jiné strany,než od mé hlavy:-)) Podle mě by každý chlap měl uznat,že na tenhle pohled nemá a nenechat se sesřičkou zvyklat a koukat na něco co třeba ani nechce...
Není tady
Holky, moc děkuju za podporu. Jen chci ještě říct, že já přítele vůbec nenutila. On je typ pravýho nefalšovanýho tvrdýho chlapa. Vůbec se nejedná o křehulku, spíš naopak. Na porod se těšil, dokonce chtěl brát kameru, že to všechno natočí což jsem mu zatrhla, že ne. Že bude jen u hlavy. Smál se, že ještě uvidíme. Je to vážně chlap každým coulem, pohled na krev nebo podobné záležitosti jsou pro něj spíš zábavou a výzvou ke zkoumání. Takže takhovouhle reakci jsem nečekala ani ve snu.
No co už. Čas zpět nevrátím.
Kači, já jen doufám, že nedopadnu jako 1.manželka tvýho manžela.
Miškoo, report jasňačka budu podávat. Jen aby nebyl: dneska nic..... další den taky nic... zase nic... nic... nic....
Jinak k té komunikaci. Je průšvih, že přítel o tom moc mluvit nechce. Takže přesně netuším kam se jeho myšlenky stáčí. Snad pomůže čas, ale je to už 7 týdnů co je prcek na světě a změna ani o milimetr.... Snad to chce ještě víc času. Já sice už lezu po zdi, ale netlačím. Jen si přestávám připadat jako ženská z čehož začínám mít trauma prozměnu já. Nakonec oba skončíme na psychiatrii.... třeba tam bude nějaký pěkný psycholog...
Není tady
Já musím říct že jsem manželovi na rovinu řekla, že bych si moc přála aby byl se mnou, ale že rozhodnutí je na něm a že se zlobit nebudu když při porodu samotném se mnou nebude. Řekl že se mnou bude. I když se mnou dost trpí i při hloupé migréně, nebo nevolnosti. Když jsem nakonec šla na císaře, zeptal se mě dost vymlouvavě : tam mě nepustí, že ne? Ujistila jsem ho že ne, dost mě překvapio že se lékař zeptal kde mám manžela a jestli přijde na sál. Řekla jsem že je na chodbě a na sál rozhodně nepřijde. Malou si pochoval jako první ve vedlejší místnosti,kde ji koupali, vážili..... nakonec si stejně myslím že byl rád že k porodu nemusel........
Bohužel je to jak píše Markéta, spousta mužů k porodu nechce a ženy je k tomu nutí......
Jajino, jsi 7 týdnů od porodu, to chce čas. Ale jinak zkus přeskočit z porodních asistentek do sexuologické poradny, tam ti třebas poradí lépe. A hlavně tam chodí i muži a ty ti v tomto případě asi lépe poradí.
Není tady