jasně

Tak je to lepší. Zítra budeš referovat, jak jsi strávila svůj večer. Konec konců, když si koupíš knížku, nejakou dobrůtku k tomu, tak už ten návrat domů není tak děsivý, že ?  Tak hlavu vzhůru, važ si toho, že jsi zdravá, že máš kde spát, co jíst. Lidé zapomínají na základní věci, kterých si vůbec neváží.

Ádo,

uklidni se a omyj si přirození ve vlažné vodě - prý to pomáhá.

Přestaň tu šílet a kvílet a bulet a řvát a kopat do dveří. A nebo to dělej, ale třeba hodinu intenzivně, ať se ti pořádně a jednorázově uleví.

Pak si uvař kávu, kup si bonboniéru a v klidu utiš svoje myšlenky. A teď si představ, že od 15 let dodržuješ racionální stravu. Víš, že je to pro tebe dobré, jsi sportovkyně a tudíž na sladkosti ani nemáš chuť. Zkrátka víš, že vitamíny a dieta jsou pro tvé tělo i duši správné a máš je ráda. Pak jdeš jednou kolem cukrárny. A vidíš tam nádherný žloutkový věneček. Pomyslíš si "jak asi chutná?" a začne tě to neodolatelně přitahovat. Tak si ho s výčitkami koupíš a s ještě většími ho sníš. CHUTNÁ VÝBORNĚ. Tak tam chodíš půl roku a pokaždé si jeden dáš. Začneš přibývat na váze a kondice se horší. Pak na to přijde tvůj trenér (že chodíš na věnečky) a šíleně tě sprdne.

Tak je zase přestaneš kupovat a jíst - a je ti zase fajn, protože jsi od začátku věděla, že věnečky pro tebe nejsou dobré. A už si na ně nevzpomeneš, protože jsi je vyzkoušela a zjistila, že ta racionální strava je pro tebe přeci jen nejlepší.

Co to znamená?
Chtěla jsem tím říct, že ta půlroční milenka možná nebyla pro tvého přítele nic jiného než žloutkový věneček. A spílat chlapovi, že si po takové době totální monogamie chtěl vyzkoušet něco jiného - to sice můžeš (dalo by se dokonce říci, že na to máš "právo") ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.

Tvůj přítel se zachoval jako úplně normální chlap a to, jak žadoní, aby "sis ho nechala" (to je teda fuj výraz) - za to je mi ho líto. A že si přičítáš k dobru, že mu nevytýkáš neplodnost (proboha, copak je to jeho vina?), za to je mi ho líto nadvakrát.

A líto je mi i tebe, protože si umím představit, jak jsi hrozně zraněná a nasraná. Taky bych to hóódně špatně ustála - nevěru přítele. Ale holka - koukej se vzpamatovat, protože jinak ublížíš vám oběma.

Přeju ti moc štěstí!

Pandorraa napsal(a):

Ja vim. A s ranami na emocionalnim a citovem tele je to stejne, jako s temi na tele fyzickem: otevrit, vycistit, namazat hojivou masti, zavazat a pofoukat!
Ne naopak a ne v jinem poradi.

tak proto mi to nefunguje jsem to nejdřív zavázala a zezhora to vypadá zahojeně, jenže občas vystřeluje nesnesitelná bolest a tak se to teď pokoušim vyčistit

Avalonka

díky, přirovnání k cukrárně je fakt super, beru na vědomí

když říkal, abych si ho nechala, tak tak krásně brečel, takže to zrovna pro mě bylo nejkrásnější co mi mohl říci

Áda1 napsal(a):

pokud si myslíš že jsem nevyzrálá beru, až se mě zeptáte za měsíc za rok jak na tom jsem budu už taky za vodou jako vy a budu tady v pohodě radit jako by se nic nestalo........
ano tou nevěrou mi ublížil a to hodně.......když mám jít domů za ním vůbec se mi tam nechce, mám zimnici, že se na něj budu muset dívat, ale zároveň si přeji, aby tento hnusný sen skončil....a bylo to za námi a žili jsme jako dřív
ano nevěra změnila můj názor na adopci............byla jsem ochotná adoptovat jenom kvůli němu, protože já sama se chci nejdříve pokusit o  dítě svoje vlastní, klidně zaplatím za umělý, ale bude to moje vajíčko, moje spermie, mojích 9 měsíců těhotenství, a když už to fakt nepůjde z jakéhokoliv důvodu ať finančních, nebo zdravotních, pak jsem chtěla adoptovat. On chtěl hned, že umělý je proti zákonům víry. Názor jsem změnila........nevěra je protizákonům jeho víry (já nevěřím, mě je to v podstatě jedno, vše jsem tolerovala).....a když dokázal to, dokáže v sobě kousnou umělý

??? JAK jsi byla ochotná adoptovat jenom kvůli němu??? JAK??? Nic se nemá dělat "kvůli němu" (nebo "kvůli ní"), svoje záležitosti máš dělat kvůli sobě, kvůli svýmu přesvědčení, ty trdlo! ... Dokáže nevěru, dokáže skousnout umělý...ty jsi ale slípka! Pardon, ale rozčílila jsi mě (původně jsem měla v zásobě horší nadávku). Jak můžeš slučovat tyhle dvě věci? Jak si dovoluješ klást podmínky? Kdo nebo co ti na to dává právo? Jeho chyba? Teda chlapi, který znám já, by ti po takových slovech ukázali dveře. A já bych s nima souhlasila...přemýšlej o tom tření kůžičky o kůžičku, o svém sebevědomí, o svém egoismu, o svém zranění, o své hodnotě...

nikdo mě neznáte, ani já neznám vás............toto jsou momentální myšlenky

ano byla jsem ochotná ..........jelikož jeden chtěl to a druhý to..........nikdy bychom se asi nedokázali dohodnout, nikdo nechtěl z toho svého ustoupit.......já od umělýho což bylo moje přesvědčení on od adopce což bylo jeho přesvědčení. A kdo nás jako rozsoudí............... Nikdo nechtěl dojít ke kompromisu............... A s takovou bychom dítě nikdy neměli, ale oba jsme ho chtěli a chceme stále. Zkrátka jsem se rozhodla, že trochu ustoupím a on třeba pochopí že jde i adoptovat i mít vlastní............ Ten kdo není v takovéto situaci nepochopí, ale to sem přestaňme plést, to není debata o neplodnosti

jakej sadismus..............jaký trápení, jaký mučení............já nejsem ta kdo byl na to slavným věnečku v cukrárně, když brečel tak brečel jeho věc, mě to až zase tak dobře nedělalo

já se na nikom nemstím, vyrůstala jsem v normální rodině, nikdo mě netýral ať už fyzicky nebo psychicky, nemám potřebu se na někom a někomu mstí

vypadá to že se motáme kolem dokola a nebo neumíš číst, přečti si to od začátku né nelíbí se mi když brečí, viděla jsem ho brečet 2x

Áda1: Taky nechci být zlá. Ty se potřebuješ především uklidnit. takže jako první pomoc je to, co ordinují holky (kafe, čokoláda, vínko), velmi vhodné. Až se uklidníš, určitě sama přijdeš na to, že když on skousl nevěru, skousne i to umělý, to že je pitominka...to s tou výplatní páskou je, doufám, špatný žert...nemůžeš nikoho vlastnit, nemáš výsadní právo na nikoho, nemůžeš si vynucovat něco, co je proti jeho přesvědčení, z titulu toho, že on zklamal (byl nevěrný přeci)...tudy cesta nevede....nejdřív zkus ty čokolády a to víno nebo kafe, něco, co tě pohladí po duši, zkus koupit literaturu, zkus se podívat s odstupem na to, co se ti děje. Holky někde radí, aby to člověk viděl jako v divadle. Já jsem v hledišti a sleduju představení, moje postava je v jevišti a hraje...něco se jí děje..taky mi pomáhalo psát si deník. Všechny moje pocity, co kdo řekl, udělal....a vracela jsem se k tomu a někdy se nechápala...máš to na dlouhou trať, tak hodně síly. Ahoj.

Ále, že bys byla vztahovačná??? My tady jen tak přemýšlíme o tom, cos napsala a píšeme to, co nás napadne. A to jsi chtěla ne? Tak co se ježíš? Jasně že tě neznáme...mně se jen příčí tvrdit, že někdo skousne umělý, když skousl nevěru...nárokovat si právo na něco, s čím se druhý neztotožňoval, jen proto, že udělal někde chybu...to je podlost.

Ádo,

přesně teď jsi v postavení, nikdo nevíte jak já se cítím, nikdo nevíte, jaké byly naše vztahy, TEN HNUSNÝ NIČEMA MĚ PODVEDL, to on si užíval a JÁ jsem ta, kterou byste měly litovat a Vy místo toho, abyste mi psaly, jaký on je hnusný darebák se tu navážíte do mě a rozebíráte mě tu. Fakt skvělý. Mám Vás plný zuby, nikdo mi tady nerozumí .
My Ti moc dobře rozumíme a všechny se Ti snažíme pomoci, to jen Ty ve svém velkém emocionálním chaosu, ublíženosti nic a nikoho neposloucháš. To je v pořádku, za chvíli dospěješ do stádia, že se tu na všechny naštveš a pak už konečně začneš dělat to, co Ti všechny radíme. Chceš-li pokračovat ve svém týrání sama sebe, nikdo Ti v tom nemůže bránit, ale nečekej, že Tě v tom budeme podporovat. Já něco podobného prožívala před 4 lety a přijde mi to jako dávná minulost, takže když vidím Tebe, a Tvůj postoj, vidím sebe kdysi dávno. Dnes jsem za tuto zkušenost více než vděčná. Pokud nejsi schopna to zvládnout sama (což momentálně nejsi), navštiv psycholožku, pomůže Ti pochopit sebe sama a pomůže Ti najít cestu ven. Hodně štěstí.

Ado,
snažíme se tady radit, ne tě srážet na kolena....my můžeme přispět radou, ale rozhodovat se musíš ty...a chce to vše čas

Teda faf.... Ty tomu dáváš kotel...