Ja jsem kdysi na Novem Radove byl - ale tenkrat to zrejme delali jiny lidi nez dnes. Mam doma (mimo jine) 11i letou dcerku, u niz si dovedu predstavit, ze by podobny dopis take napsala. Jedine co by me zneklidnilo je to zvraceni - slovo Epidemie bych bral jako nadnesene, ale proveril bych si to.
Brat deti z tabora bez vazneho duvodu (povoden, nakazliva choroba, karantena, ...) bych nedelal - ztratil bych nad nimi veskerou moc, zvyknou si pak, ze kdyz se jim neco nelibi zavolaji domu a rodice se postaraji.
Myslim, ze to prozivas hur nez dcerka.

Těžko říct,jaká je tvá dcera. Taky jsem zažila tábor,který nebyl zrovna přijemný a naši na mé prosby nereagovali a to i přes to že na ostatních táborech jsem byla spokojená. Bohužel nereagoval nikdo z rodičů až na rodiče kteří si své děti museli vyzvednout v nemocnici. Asi bych se tam raději zajela podívat a pak uvidíš.Pokud jí neni jen smutno a je to tak hrozný,tak nevidim důvod jí tim kazit prázdniny.

johana napsal(a):

Ahoj Elo.Tak jak bylo na táboře?

Ahoj Johano, tábor jsme vzdali o 5 dnů dřív. Jak se ukázalo, zásadní problém byl ve vedoucí dceřina oddílu. Mladá holčina, sice prý zkušená, s pedagogickým vzděláním, ale některé věci opravdu nevykryla. V oddíle byla jedna holčina, které se stýskalo a chtěla domů. Když pro ni přijeli rodiče, vedoucí jí přesvědčila, ať tam zůstane a tak, aby to nevypadalo tak "blbě", holčina začala tvrdit, že chtěla domů, protože jí ostatní holky ubližovaly. Od té doby nastalo ostatním holkám v oddílu doslova peklo, dotyčná dívčina si vymýšlela, že jí holky tu kopaly, jindy nadávaly atp., údajně i moje dcera (ta by toho nebyla schopná, když jí někdo ubližuje, stahuje se do ulity a brečí do polštáře, ale údery sama nevrací, na to je bohužel až příliš nesmělá), holky jedna po druhé chodily takřka denně na "hlavárnu" (hlavní budovu) k hlavní vedoucí, kde na ty holky řvaly, že takhle se chovat nesmí a že jestli se to bude opakovat, budou z tábora vyloučené atp.. , nakonec to dopadlo tak, že holky prakticky přestaly se svojí vedoucí komunikovat, protože ta se neustále zastávala jen oné dívčiny a hlas ostatních byl pro ní hlasem lží (nechápu, proč jí nenapadlo, že když jí celý oddíl tvrdí jedno a jedna jediná dívčina něco jiného, že  věří menšině a nezamyslí se, jestli ta pravda není někde jinde).  Takže když už to dusno bylo k nesnesení, ač původně dcera myslela, že by to tam nakonec zvládla vydržet do konce, zvedla telefon a v pondělí večer jsme pro ni přijeli.
Od té doby je přesvědčená, že na jiný tábor příští rok pojede, ale že už ne na tenhle, protože v tom termínu pojedou zase stejné vedoucí a tak je určitá šance, že by měla opět tuhle vedoucí.