Ahoj, to co popisuješ není deprese, říká se tomu tuším obsedantně-kompulzívní porucha (nutkavé jednání či myšlenky). Pokud ti to narušuje život, zajdi k psychologovi. Myslím, že to patří do kategorie problémů, které se můžou upravit už po několika sezeních.

Pokud si vybereš psychologa, který má smlouvu s tvou pojišťovnou, nebude tě to stát nic. Jediné nebezpečí je, že mezi sezeními bude větší časová prodleva - ale to je pořád lepší než nedělat nic a čekat, že problém zmizí. Pokud to nejde na pojišťovnu, hodina vyjde na 300-500,-.

Opravdu se není čeho bát. Jak to chodí u psychologa je tady tuším i samostatné téma. Tak sáhni po Zlatých stránkách a objednej se!

Je to prostě povídání s příjemným člověkem v příjemném prostředí, bez toho, aby nad tebou kroutil hlavou nebo tvé starosti zlehčoval.

mala.popelka napsal(a):

ano slunicko, je to tak není se čeho bát ... když si necháš napsat doporučení od obvoďačky, nebude tě to stát nic a objednací lhůty bývají tak poprvé měsíc a pak když už chodíš na pravidelné návštěvy, tak 14dní až 3 týdny ... opravdu to nebolí, sedíš v křesle nebo tak někde a prostě povídáš, co tě trápí. Psycholog nezaujatě hledá možnosti řešení a cesty jak se naučíš sama si časem pomoct...

Díky za rady. Je fajn  si tak vyslechnout názory a číst tady v debatách. Fakt. Je to takové uvolnění od všedního dne. Snad tedy najdu odvahu a zkusím to.

Nechci tě strašit, ale když jsem byla v Bohnicích kvůli anorexii, byli s námi na oddělení 2 takový lidi. Stále se vraceli domů, jestli nezapomněli zamknout, jestli vypli vodu a tak. Přesně to co popisuješ. Tenkrát jim doktoři říkali, že to měli začít řešit daleko dřív, že to samo nepřejde... radím ti taky návštěvu psychologa, popř. psychiatra...

Ahojky holky!

Nemám takový problém ve stejné míře, že bych se vracela domů třeba desetkrát, ale občas se vracím i třikrát

Taky se přidávám k radě navštívit psychologa, já sama s tím mám jen ty nejlepší zkušenosti. Jinak bych mohla poradit, co s tou žehličkou Když třeba ráno žehlím, dávám ji pak na dřez nebo rovnou do něj. Tím mám jistotu, že jsem ji vypla a že nezačne hořet. Než ráno odejddu do práce, kontroluji okna a balkon, zda jsou zavřené dveře a říkám nahlas - Okna zavřenýýý! Dveře - zavřenýýý! A to samé i se zamykáním (nejvíc se bojím, že jsem nezamkla, už mě jednou vykradli, tak je to blbej pocit). Samo, že na chodbě nekřičím na celé kolo,ale soustředím se na to, že zamykám nechci to zlehčovat, ale člověk si pak nepřipadá tolik jako blázen. Občas se zapojí i přítel, který k tomu ještě dodává Odstřikovače stříkajííí! Klakson troubí!

Mám problém, že myslím na mnoho věcí najednou a pak se mi stává často, že si nepamatuju, jestli jsem zamkla, nebo ne

Jak píšeš i ty, Sluníčko, pořád se ale  peru s tím, jestli jsem něco špatného neřekla a co si ti lidé proboha o mě musí myslet. Na to radu nemám, vymyslíme, co s tím?

Krásný den,

Maryt

kornoutek napsal(a):

Nechci tě strašit, ale když jsem byla v Bohnicích kvůli anorexii, byli s námi na oddělení 2 takový lidi. Stále se vraceli domů, jestli nezapomněli zamknout, jestli vypli vodu a tak. Přesně to co popisuješ. Tenkrát jim doktoři říkali, že to měli začít řešit daleko dřív, že to samo nepřejde... radím ti taky návštěvu psychologa, popř. psychiatra...

No moc pozitivní zprávy mi teda nepíšeš. Snažím se bojovat, přemýšlím, kdeže se to ve mě vzalo. Možná je to tou spoustou odpovědnosti co na mě leží. Dříve jsem neměla tak náročné zaměstnání ani tolik finančních závazků a tak jsem nebyla tak svázaná. Teď mi toho leží na bedrech toliko, že mám strach kdy, kde a co pokazím.

Upravil(a) slunicka (4. 8. 2006 16:25)

Maryt napsal(a):

Ahojky holky!

Nemám takový problém ve stejné míře, že bych se vracela domů třeba desetkrát, ale občas se vracím i třikrát

Taky se přidávám k radě navštívit psychologa, já sama s tím mám jen ty nejlepší zkušenosti. Jinak bych mohla poradit, co s tou žehličkou Když třeba ráno žehlím, dávám ji pak na dřez nebo rovnou do něj. Tím mám jistotu, že jsem ji vypla a že nezačne hořet. Než ráno odejddu do práce, kontroluji okna a balkon, zda jsou zavřené dveře a říkám nahlas - Okna zavřenýýý! Dveře - zavřenýýý! A to samé i se zamykáním (nejvíc se bojím, že jsem nezamkla, už mě jednou vykradli, tak je to blbej pocit). Samo, že na chodbě nekřičím na celé kolo,ale soustředím se na to, že zamykám nechci to zlehčovat, ale člověk si pak nepřipadá tolik jako blázen. Občas se zapojí i přítel, který k tomu ještě dodává Odstřikovače stříkajííí! Klakson troubí!

Mám problém, že myslím na mnoho věcí najednou a pak se mi stává často, že si nepamatuju, jestli jsem zamkla, nebo ne

Jak píšeš i ty, Sluníčko, pořád se ale  peru s tím, jestli jsem něco špatného neřekla a co si ti lidé proboha o mě musí myslet. Na to radu nemám, vymyslíme, co s tím?

Krásný den,

Maryt

Ahoj, Judita psal(a) nějaké citáty, takže by bylo fajn, je dát do praxe. Závidím těm lidem, co jsou tzv. pohodáři, ničím se netrápí a jsou bez starosti.

Přeji pěkný víkend.