Ahoj holky a babineťátka,

Konečně jsem se dostala k tomu, abych vám popsala porod. Přehlídněte prosím překlepy a chyby, nemám tolik času, abych to znovu četla, protože mě náš prdíček dost zaměstnává a často má hladejček. Trošku se rozepíšu tak si musíte najít chvilku času. )))

Náš porod!!!

V pátek 14.7 mě ráno manžel odvezl do porodnice na vyvolání porodu. Po přijetí a prohlídce mi natočili monitor a pak mě dali na pokoj. Napíchli mi kapačku (nějaký test nebo co, někdy prý se porod rozjede), ale museli u bodu B skončit, neb jsem měla neustále bolestivě ztvrdlou dělohu, takže by Danýsek neměl kyslík, takže mi něco dali a mačkali mi nějaké body, aby to povolilo.

V sobotu 15.7 mi udělali zase vyšetření a monitory a zavedli mě tabletku na vyvolání. Docela jsem se bála, jak nyní zareaguju po včerejšku. Zavedli mi ji 7:45 a od 8:30 mi nastoupili silný kontrakce po třech minutách. Bylo mi to divné a zároveň mě to i překvapilo, ale raději jsem se na nic nebyla zeptat, abych nevypadala blbě (( Takže jsem si vzala křížovku a snažila se soustředit na ni, ale to moc nešlo, tak jsem poslouchala rádio a snažila se vnímat písničky. Připadala jsem si jako blázen. Asi za hodinu přišla sestra a já ji řekla, že mám nějaké bolesti po třech minutách, zda to přejde nebo co, že jsem si myslela, že to má přijít nejdříve třeba po 10minutách?!?! Ona teda, že mi natočí monitor a že se uvidí. Na monitoru byly pravidelné kontrakce a tak mi ho dělali každou hodinu a k tomu mě vyšetřoval Dr a já mezi tím jako blázen chodila po pokoji a poslouchala rádio.  Neotvírala jsem se, takže mě nechal na pokoji, že to buď přejde nebo ne, že se musí čekat. Asi v poledne za mnou přišla sestra, že mě znovu vyšetří a natočí monitor a že mi když tak pan Dr něco dá na ty bolesti a nebo že se to rozběhne. Tak jsme se těšila, ale bohužel, kontrakce prý byly silné a pravidelné , ale neotvírala jsem se a tak Dr odešel a řekl, že se uvidí, že se můžu zkusit i najíst. Jenže já teda fakt neměla vůbec hlad, jen jsem byla unavená a měla jsem spíše chuť na něco sladkého. Pak za mnou přišel manžel na návštěvu a seděli jsme na chodbě a já rozdýchávala a rozcházela bolesti. Mezi tím jsem usínala a bylo mi dost blbě, ale snažila soustředit na manžela ) Manžel mi říkal, ať jdu za sestrou, aby mi dali něco na bolest, ale mě to přišlo blbé, tak jsem říkala, že se uvidí, že prý se na mě ještě podívají před večeří, tak bych jim to pak řekla. Pak jsem měla několikrát za sebou delší bolestivou kontrakce, pořád jsem je měla po 3minutách, a asi v 16h mi něco luplo, dost hnusně a hlasitě a vytekla mi plodová voda. Nejdříve jsem se dost lekla, neb jsem si říkala, že se Danýskovi něco stalo, neb to vypadalo jako když lupne při vymknutí nebo tak. Šla jsem za sestrou, že mi tam něco asi prasklo a že mi praskla plodová voda. Ona mě vyšetřila a vytlačovala ze mě vodu. Říkala, že když jsou silné kontrakce, takže to takhle lupne, takže to byla voda a že se nemám bát. Manžel došel pro věci a já byla zatím na monitoru. Pak jsem si šla sbalit věci na pokoj a šla na porodní sál se připravit, kde na mě čekal už převlečený manžel. Kontrakce byli po 3min, pak po 2 min, a takhle se to střídalo. Docela jsem byla unavená, ale moc mi dávalo to, že tam pořád se mnou je manžel. Byla jsem taková klidnější a pořád jsem myslela na Danýska, aby byl v pořádku a dýchala a dýchala, aby byl klidnější a měl i dostatek kyslíku. Aspoň mi to takhle bylo řečeno. Po přípravě jsem chodila a pak si našla polohu na míči a když byla kontrakce, tak jsem hned manželovi řekla, ten měřil a vždy mě hned dal ruku, neb mě to moc pomáhalo. Když se totiž stalo, že jsem ho při kontrakce nedržela, tak mě to přišlo, že to nevydržím. Jsem divná, co?!?! )) Chodili mě vyšetřovat a kontrolovat Danýska. Musela jsem chodit čůrat, aby se uvolnila cesta Danýskovi. Manžel fotil a točil a držel mě za ruku, no měl dost práce. )))) Asi v 18h za mnou přišli, zda bych nechtěla epidurál, že už jsem unavená a že bych nemusela mít sílu na tlačení. Ptala jsem se , jak to ještě dlouho může trvat a oni, že to nejde odhadnout, ale že i ten epidurál může pomoci k otevírání, tak jsme si o něj teda řekla, že si aspoň odpočinu. Sestra mě vyšetřila a já najednou měla tři kontrakce za sebou bez nějaké přestávky, takže jsme řekla, že ho opravdu chci. Bylo to hnusné a jen jsem si přála, aby to takhle nebylo několik hodin, neb jsem je nemohla ani rozdýchat. Manžel mě držel za ruku a anesteziolog se snažil mi píchnout epidurál. Nakonec to vyšlo a zabralo mi to za půl hodiny. Byla to taková úleva, neb bolesti nebyly tak silné. Ale za chvilku se zase ty silné potvory dostavily a tak mě vyšetřili, že to vypadá dobře, že by jsme mohli dnes porodit. Takže mě píchli epidurál ještě jednou a čekalo se. V 19:45 mě sestra vyšetřila a řekla, ať si jdu lehnout na křeslo, že už to bude. Tak jsem si tam lehla a oni mi dali kapačky, aby se kontrakce zvýšily. To se stalo během chvilky a taky se čekalo. Už i primář tam byl. A najednou se Danýsek ztrácel. Takže prý musí rychle ven. Přišly sestry a ještě Dr. Primář řekl, že to udělá sám. Držela jsem manžela za ruku a přála si, aby byl Danýsek v pořádku a abych měla velkou sílu ho dostat ven co nejdříve. Přišla kontrakce a tak mi začali tlačit na břicho a já tlačila Danýska ven a to třikrát, pak druhá , to samé a pan primář se mu snažil pomoci. Pak přišla třetí, to samé a tak mě nastřihli, ale nějak tam měl špatně danou ručičku, tak, že se čekalo na další kontrakci a tak jsem do toho dala maximum, až jsem se zkroutila, ale povedlo se a Danýsek byl venku. Jenže nedýchal , nic, a tak se seběhli všichni a masírovali mu srdíčko a dávali kyslík. Bylo to hrozné!!!! Byl celý modrý a nehýbal se a ani nebyl slyšet , nic. Myslela jsem , že se zblázním, ani jsem primáře, když mě šil, nemohla vnímat a jen jsem se ptala, co se děje a jestli bude v pořádku a tak. Nebudu ani psát, co vše se mi honilo hlavou a ani co jsem poslouchala , co si při tom říkají ty doktoři a sestry.  Najednou jsem ho slyšela kuckat a tak se mi ulevilo!!! Ale né moc a pořád jsem měla velký strach. Pak ale začal brečet a to už jsem byl klidnější a brečela. Dali mi ho na břicho a já byla moc šťastná a zároveň taková sklíčená strachy!! Pak jsem viděla manžela, jak byl také moc šťastný a tak jsem věděla, že je vše v pořádku. Odnesli ho na vyšetření a na pozorování a mě šili. Ptala jsem se, zda bude v pořádku, zda jsem za to mohla já a zda jsem tlačila dobře nebo ne, zda jsem křičela a tak. Měla jsem takovu vinu na sobě, možná i tím, že ráno rodila nějaká maminka a ta tak křičela, že všechny, co jsme tam byly na vyvolání, tak hodně vystrašila a tak nám i sestra říkala, že vůbec nespolupracovala a tak museli na miminko vzít kleště. Také to mi asi i pomohlo k té síle na konci, neb jsem nechtěla, aby tohle musel mít Danýsek. Když mě konečně zašili, tak jsem si lehla a oni nám přinesli Danýska a ten plakal a plakal. Říkali, že je zatím v pořádku, že testy zatím vyšly dobře, takže ho budou ještě pozorovat. Nechali nám ho tam chvilku na mazlení. Bylo to zvláštně krásný-tenhle drobeček byl u mě v bříšku a je náš?!?! )))) Pořád jsem měla velký strach a mám a asi budu mít. Pořád kontroluji , zda dýchá a tak. Další dny se ukázalo, že má kefal hematom vzadu na hlavičce, že se uhodil o kost,jak šel ven a tak ho chodili pozorovat, byl na vyšetření a prý ho budou sledovat, zda to nemá na něco vliv. Ale už ho tam skoro nemáme, tak jsem taková klidnější. Také je prý tím porodem citlivější a dráždivější, tak že ho nemáme nechávat rozbrečet a tak, jenže někdy je to opravdu těžké (( On pak přestane dýchat. Doufám, že ho to brzy opustí. Moc nespíme, pořád ho kontroluju, zda dýchá a tak, no prostě je ze mě takový blázen. Ale je na něm vidět velké zlepšení den ode dne a to mě vždy udělá velkou radost.

Co se týká porodnice, personálu, tak jsme byli maximálně spokojený a moc a moc mi pomohli!!! Všichni tam byli skvělí!!! Pobyt v porodnici s Danýskem by byl na další referát, neb jsme si tam také své užili, ale tím vás nebudu zatěžovat. Jsem ráda, že jsem rodila právě v Chrudimi, neb tam, byli všichni moc skvělí a já i manžel jsme byli v pohodě. Bylo to prostě super!!!

Jsem moc ráda, že manžel od začátku řekl, že je jasné, že bude u porodu, neb mi to tak pomohlo, že si myslím, že kdyby tam nebyl, tak buď bych to nezvládla, nebo bych to prožívala asi bolestivěji a strašlivěji. Dával mi sílu a klid a byl mi strašně velkou oporou a to pociťuji i teď, když jsem doma, tak když je doma s náma, tak jsem taková klidnější a v pohodě, než když jsem sama. Ale to bude tím, jak jsem na něm asi citově závislá!!!!! ((( A to není moc dobře, takže mu to neříkejte, jo?!?! )))

Tak to je můj velký referát, tak jsem i ráda, že jsem vám , holky, splatila dluh )))))
Doufám, že sem bude teď chodit častěji, že se konečně dozvím nějaké novinky o vás všech a že vás zase budu otravovat svýma otázkami. Doufám, že mi to prominete. ))) Také snad brzy nějak udělám Danýskovy stránky, tak se pak bude moci podívat, když budete chtít a také bych si přála, kdyby vám to nevadilo, že bych tam i dala vaše Babiňátka, aby tam měl Danýsek kamarády?!?! ))))

Všem přeji hezký den a hlavně pohodu a zdraví miminka!!!!! Mějte se moc krásně a doufám že vás brzy navštívím!!!! Moc se na vás těším!!! Pá,pá