|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Pandorraa napsal(a):
Nu vidis! A prave v tomhle ja vidim kamen urazu - ve slibech! Ve dvaceti - tricetui si slibujeme lasku az do smrti! Pritom nas ceka dalsich 40 - 60 let zivota. Nezda se ti to zrudne?? Vyzadovat sliby a pak byt zklamani z jejich nesplneni? Nebylo by snad prirozenejsi byt k sobe uprimni, nic si vzajemne neslibovat a proste zit a milovat se tak, abychom jeden druheho nezklamali? Nevyzadovat sliby, nic neocekavat a radeji se radovat z lasky tady a ted, chovat se tak, aby s nami zustala skutecne az do smrti?
A neočakávaš už pri vzťahu čosi, čo by sa mohlo nazvať neviditeľným sľubom? Neočakávaš, že pokiaľ ste spolu, tak ťa ten druhý nebude podvádzať?
Není tady
choysia napsal(a):
tina napsal(a):
a budete to mít s kulatým razítkem kdyby náhodou?
Jo, jo, to víš, my jsme se tu s Nety dočetly o majetku, tak je lepší to pojistit.
Zajdeme k notáři a bude to...
No bodejť. Co bysme si bez těch mužských počaly, že? 
Není tady
Pandorraa napsal(a):
backy007 napsal(a):
klokan napsal(a):
Občas se podivuju nad tím, že vlastně nežárlíte na partnerovy ruce - když totiž sexuje sám pro sebe, tak je taky nevěrný - sám se sebou
To nie je o žiarlivosti, ale o tom, ako plní svoj sľub vernosti. Chcem povedať, že nevera i masturbácia majú jeden spoločný faktor: problém. Pravdepodobne muž nedostáva v manželstve toľko, koľko potrebuje. Ale v prípade nevery je možno počítať i s čímsi vážnym, keďže pochybujem, že existuje chlap, ktorý by sa zamiloval do svojich rúk...
Tak tohle je skutecne nazor kluka a ne dospeleho muze
Keby si čítala aj pár príspevkov potom, dočítala by si sa, že masturbácia toto nemá vždy. Ale to si zasa ty - čítaš len to, čo chceš... 
Není tady
faf,
vis, pokud ti to, jak ti vnimani vztahu nastavili rodice, vyhovuje, nezpusobuje ti partnerske problemy a trapeni, proc bys si ho nemela ponechat?
Obecne se te vsak musim zeptat: myslis, ze je vzdy a stale platne? Myslis, ze nepodleha obecnym zmenam plynoucim ze zmen zivota spolesnosti??? Cozpak tobe by se libil obecny uzus treba z 19.stolei, kdy zena sedela doma, starala se o domacnost, hackovala decky, oprasovala jelena v riji a byla zcela zavisla na muzi, ktery jediny chodil do prace???
A o tom to právě je PAN, faf se drží něčeho zažitého ( rodiče ), co jí vyhovuje, tak proč jí podsouváš 19. století??????
backy007 napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Nu vidis! A prave v tomhle ja vidim kamen urazu - ve slibech! Ve dvaceti - tricetui si slibujeme lasku az do smrti! Pritom nas ceka dalsich 40 - 60 let zivota. Nezda se ti to zrudne?? Vyzadovat sliby a pak byt zklamani z jejich nesplneni? Nebylo by snad prirozenejsi byt k sobe uprimni, nic si vzajemne neslibovat a proste zit a milovat se tak, abychom jeden druheho nezklamali? Nevyzadovat sliby, nic neocekavat a radeji se radovat z lasky tady a ted, chovat se tak, aby s nami zustala skutecne az do smrti?
A neočakávaš už pri vzťahu čosi, čo by sa mohlo nazvať neviditeľným sľubom? Neočakávaš, že pokiaľ ste spolu, tak ťa ten druhý nebude podvádzať?
To bude asi to, abychom jeden druhého nezklamali 
Není tady
backy007 napsal(a):
Selima napsal(a):
C´est la vie znamená, že život je pestrejší, než nás učili v škole, a že ti kľudne pripraví všelijaké prekvapenia. Hranica medzi zamilovanosťou a láskou môže byť len tenulililinká a aj pri ročnom vzťahu sa môže stať, že doma všetko klape úplne OK, a podľa možností aj v paralelnom vzťahu všetko klape OK - dotyčný/á skrátka 2x viac dáva, ale aj 2x viac dostáva späť... Nehovorím, že to je môj ideál, ale stáva sa to. A stáva sa to aj slušným, úprimným ľuďom, čo nikomu nechceli ublížiť a čo boli presvedčení, že v živote je všetko jasné a - odpusťte - čiernobiele...
Verím, že v daný čas je len jedna láska. To je ten problém, že je ťažké rozoznať, čo je láska a čo je zamilovanosť. Aj keď, niekde som počul takto ( neviem, či je to pravda, možno aj hej ): láska je, keď na partnerovi/partnerke vidíš jeho/jej chyby a miluješ ho/ju práve pre ne. Zamilovanosť je, keď na tom druhom žiadne reálne chyby nevidíš...
Áno, pekne si to napísal, a trochu si si aj odpovedal. Keby bola možná len jedna láska v daný čas, tak nemôžeš mať rád ani otca a matku naraz, že? Plus súrodencov, deti, nehovoriac už o kamarátoch, atď. Nejako mi to nesedí, čo ty na to? Asi je možné aj viac lások naraz, pričom každá je trošku iná, tak ako každá osoba=subjekt tvojej lásky je iná...
Není tady
tina napsal(a):
to bychom ani nepočaly
kuš reakce na nety asi ob tři příspěvky
Na co zase myslíš? 
Není tady
Nety napsal(a):
backy007 napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Nu vidis! A prave v tomhle ja vidim kamen urazu - ve slibech! Ve dvaceti - tricetui si slibujeme lasku az do smrti! Pritom nas ceka dalsich 40 - 60 let zivota. Nezda se ti to zrudne?? Vyzadovat sliby a pak byt zklamani z jejich nesplneni? Nebylo by snad prirozenejsi byt k sobe uprimni, nic si vzajemne neslibovat a proste zit a milovat se tak, abychom jeden druheho nezklamali? Nevyzadovat sliby, nic neocekavat a radeji se radovat z lasky tady a ted, chovat se tak, aby s nami zustala skutecne az do smrti?
A neočakávaš už pri vzťahu čosi, čo by sa mohlo nazvať neviditeľným sľubom? Neočakávaš, že pokiaľ ste spolu, tak ťa ten druhý nebude podvádzať?
To bude asi to, abychom jeden druhého nezklamali
A toto mi príde, že sa sľubuje i pri manželstve.
Není tady
Selima napsal(a):
backy007 napsal(a):
Selima napsal(a):
C´est la vie znamená, že život je pestrejší, než nás učili v škole, a že ti kľudne pripraví všelijaké prekvapenia. Hranica medzi zamilovanosťou a láskou môže byť len tenulililinká a aj pri ročnom vzťahu sa môže stať, že doma všetko klape úplne OK, a podľa možností aj v paralelnom vzťahu všetko klape OK - dotyčný/á skrátka 2x viac dáva, ale aj 2x viac dostáva späť... Nehovorím, že to je môj ideál, ale stáva sa to. A stáva sa to aj slušným, úprimným ľuďom, čo nikomu nechceli ublížiť a čo boli presvedčení, že v živote je všetko jasné a - odpusťte - čiernobiele...
Verím, že v daný čas je len jedna láska. To je ten problém, že je ťažké rozoznať, čo je láska a čo je zamilovanosť. Aj keď, niekde som počul takto ( neviem, či je to pravda, možno aj hej ): láska je, keď na partnerovi/partnerke vidíš jeho/jej chyby a miluješ ho/ju práve pre ne. Zamilovanosť je, keď na tom druhom žiadne reálne chyby nevidíš...
Áno, pekne si to napísal, a trochu si si aj odpovedal. Keby bola možná len jedna láska v daný čas, tak nemôžeš mať rád ani otca a matku naraz, že? Plus súrodencov, deti, nehovoriac už o kamarátoch, atď. Nejako mi to nesedí, čo ty na to? Asi je možné aj viac lások naraz, pričom každá je trošku iná, tak ako každá osoba=subjekt tvojej lásky je iná...
Tak jo, asi som mal povedať láska medzi mužom a ženou. Aj keď počkať, ešte lepšie, láska medzi partnermi... Ako to mám napísať? 
Není tady
backy007 napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
backy007 napsal(a):
To nie je o žiarlivosti, ale o tom, ako plní svoj sľub vernosti. Chcem povedať, že nevera i masturbácia majú jeden spoločný faktor: problém. Pravdepodobne muž nedostáva v manželstve toľko, koľko potrebuje. Ale v prípade nevery je možno počítať i s čímsi vážnym, keďže pochybujem, že existuje chlap, ktorý by sa zamiloval do svojich rúk...Tak tohle je skutecne nazor kluka a ne dospeleho muze
Keby si čítala aj pár príspevkov potom, dočítala by si sa, že masturbácia toto nemá vždy. Ale to si zasa ty - čítaš len to, čo chceš...
Ale ovsem, ze jsem citala O to hur pro tebe, protoze ty uz zase tvoris pravidla, kdy masturbace ano, kdy masturbace ne! Kdy jer pochopitelna a omluvitelna, co vlastne znamena a kdo za to muze 
Nezda se ti to smesne? Navic neni to jen a pouze vec toho, kdo masturbuje??? Nebo i do toho mu ma co kecat nekdo treti? Tvorit mi pravidla, co si se svym telem muzu delat a co nemuzu? Co je spravne a co ne? Co je problem a co ne? Ale no tak
Není tady
potvurkapodivna napsal(a):
faf,
vis, pokud ti to, jak ti vnimani vztahu nastavili rodice, vyhovuje, nezpusobuje ti partnerske problemy a trapeni, proc bys si ho nemela ponechat?
Obecne se te vsak musim zeptat: myslis, ze je vzdy a stale platne? Myslis, ze nepodleha obecnym zmenam plynoucim ze zmen zivota spolesnosti??? Cozpak tobe by se libil obecny uzus treba z 19.stolei, kdy zena sedela doma, starala se o domacnost, hackovala decky, oprasovala jelena v riji a byla zcela zavisla na muzi, ktery jediny chodil do prace???
A o tom to právě je PAN, faf se drží něčeho zažitého ( rodiče ), co jí vyhovuje, tak proč jí podsouváš 19. století??????
JO??? Opravdu mas ten pocit? Nu co nadelam....
Není tady
Pandorraa napsal(a):
backy007 napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Tak tohle je skutecne nazor kluka a ne dospeleho muzeKeby si čítala aj pár príspevkov potom, dočítala by si sa, že masturbácia toto nemá vždy. Ale to si zasa ty - čítaš len to, čo chceš...
Ale ovsem, ze jsem citala
Nezda se ti to smesne? Navic neni to jen a pouze vec toho, kdo masturbuje??? Nebo i do toho mu ma co kecat nekdo treti? Tvorit mi pravidla, co si se svym telem muzu delat a co nemuzu? Co je spravne a co ne? Co je problem a co ne? Ale no tak
Tak po prvé: ja žiadne pravidlá netvorím.
Po druhé: si snáď proti tomu, aby sa pri každej situácii zhodnocovali i okolité vplyvy?
Po tretie: nehodlám niekomu kecať do toho, ako masturbuje, určite má na to osvedčenú metódu 
Po štvrté: to máš tak, ja verím, že niečo je od prírody v daných okolnostiach správne a niečo nie. Nevymyslel som si to ( tipujem, že mi povieš, že mi to nasúkali do hlavy Vidíš, už som i telepat 
), ale verím, že existujú absolútne pravdy, niečo, čo sa nezmení.
Po piate: aby som i sám povedal, že nie som dokonalý: ja tiež masturbujem. Ale nevidím v tom "neveru s rukou", keďže som single
Po šieste: príšerne sa potím, takže teraz neviem, čo napísať, čiže ak nedostatočne argumentujem, môže za to jedine to prihriate počasie... 
Není tady
Pandorraa napsal(a):
faf napsal(a):
Vies a na druhej strane, preco by som teoreticky nemala ocakavat nieco, co mi niekto iny slubil? Takze ked mi niekto slubi "vernost az do smrti", mam a priori zamietnut podobnu myslienku s tym, ze to je predsa nemozne? Ako to mam vediet? Tak mu skusim verit, nie slepo, telenovelisticky, ale predsa len verit. A nemam preco potom byt sklamana, ked ten svoj slub nedodrzi? Napriek tomu, ze som neuverila tomu slubu celym srdcom a nebola som na nom zavisla. Ja si myslim, ze to sklamanie je prirodzene.
Nu vidis! A prave v tomhle ja vidim kamen urazu - ve slibech! Ve dvaceti - tricetui si slibujeme lasku az do smrti! Pritom nas ceka dalsich 40 - 60 let zivota. Nezda se ti to zrudne?? Vyzadovat sliby a pak byt zklamani z jejich nesplneni? Nebylo by snad prirozenejsi byt k sobe uprimni, nic si vzajemne neslibovat a proste zit a milovat se tak, abychom jeden druheho nezklamali? Nevyzadovat sliby, nic neocekavat a radeji se radovat z lasky tady a ted, chovat se tak, aby s nami zustala skutecne az do smrti?
To je jak čtení z růžové knihovny nebo spíše psychologické knihovny 
a zní to hezky, rozumně...
Není tady
A vieš, aké pekné a rozumné je aspoň sa pokúsiť takto žiť??? A ešte keď sa zadarí
Není tady
Ahoj drazí,
zdravím! Naprosto souhlasím s Axim a Pan (jak jinak - v mém případě... (Pan rozumí...)
Místo teorie vám řeknu jeden krátký příběh:
Měla jsem kamarádku a kamaráda. Byl to pár.
Oba jsem je měla stejně ráda - tudíž hodně.
Ona říkávala "nemůžu být bez něj ale nemůžu být s ním - je to můj osudový muž, ale pořád se hádáme. Itálie".
Ona se k němu chovala ošklivě, on byl z toho na nervy.
Nakonec mu začala zahýbat a já o tom věděla. Vůbec se mi to nelíbilo, což jsem jí řekla (věděla jsem, že on jí OPRAVDU má moc a moc rád.
Ona si do toho nenechala kecat (a dobře udělala - byla to její volba, její chování).
On se dostal psychicky na dno. Byl fakt v hajzlu, zhroutil se. Byl u mě doma a se (skutečnými) slzami v očích (a nohou v sádře, což mu dodávalo opravdu žalostný výraz) mě prosil a zapřísahal, abych mu řekla, jestli mu ona zahýbá. Prý mu to říkají všichni známí, ale věří mě, protože jsem jí blízko a znám jí dobře.
Prosila jsem ho, ať tohle po mě nežádá, že je to moje kamarádka a nemůžu mu tyhle informace dát (což už samo o sobě potvrzovalo to, na co se ptal).
On naléhal další hodinu a půl (bylo to fakt psycho, nikdy jsem neviděla chlapa brečet) a já mu nakonec řekla "ano, je to pravda". S tím, že jsem si to (tenkrát) sama pro sebe obhájila, protože ona ho fakt ničila a já "měla pocit" že si ho nezaslouží. A zapřísahala jsem ho, ať mě neshodí (ó jak morální prospěchářství)-
Jinými slovy nedokázala jsem odolat pokušení stát se soudcem dvou lidí.
Jak to dopadlo? Kromě toho, že on jí to za rok stejně vmetl do obličeje ("i Avalonka říkala a té věřím") a já přišla o svou dobrou kamarádku ("už ti nebudu nikdy věřit"), jsem samozřejmě přišla i o něj.
To ale není podstatné - to hovořím o mé vlastní újmě (a věřte, že mi oba moc chybí).
U nich to dopadlo tak, že on se oženil (z trucu) a už se zase rozvedl. Moc si po své bývalé přítelkyni stýská. Ona od té doby vystřídala hromadu bohatých a slavným mužů a je také nešťastná.
Tenkrát měla pravdu "nemužu být s ním" jsem sice zavnímala, ale "nemůžu být bez něj" jsem nebrala v úvahu.
Mám čím dál silnější pocit, že patřili k sobě. Byli si tak podobní - možná proto se tak hádali. A možná to tak mělo být a ten vztah měl být Itálie a oni by v tom bývali nalezli svoje štěstí. Svůj nenapodobitelný a osobitý typ vztahu.
Já jim to ale znemožnila. Svou pýchou jsem ty dva lidi rozdělila.
Nekladu si otázku "co by se bylo stalo, kdybych mu to neřekla". Kladu si otázku "proč jsem se tehdy míchala mezi dva lidi, o jejichž vztahu jsem věděla tak málo?"
Není tady
promiň Av, ale jak si teď můžeš být tak jistá, že ty jsi ten bůh, který je rozdělil, mně z toho zase vyplývá, že by spolu nebyli ani bez tvého sdělení... takže si myslím, že můžeš být v klidu - relativně...
Není tady
Avalonka: Ale ty jsi stála mezi oběma. Oba jsi měla ráda. Pak to pro tebe bylo o to těžší. V tomhle případě bych se do toho taky nechtěla zaplést. Ale konkrétně já jsem mÿslela, že bych to řekla mojí kamarádce. Nemám k jejímu manželovi vztah.
Možná to zase někomu zní, že je to št'ourání do cizího. Je, svým způsobem. Ale když to vezmu z tý druhý strany, tak proč by to neměla vědět? Proč by to neměl vědět někdo, kdo je pro mě v životě strašně důležitej?
Nechám jí, aby milovala a dál věřila někomu, kdo jí permanentně podvádí? NE. Pokud to ON udělá jednou, ani nepípnu, ale tady je řeč o tom, že to dělá pořád. Tak pokud se rozhodnu, že budu za tu, co sse nebude hrabat v jejím soukromí, pak teda končím i s přátelstvím k ní. Připadala bych si jako pokrytec, když bych to věděla a mlčela.
Není tady
Avalonka,
já to nevidím tak, že ty bys za to mohla, že tys dva lidi rozdělila, nemyslím, že by bylo v tvé moci někoho rozdělit... o svém životě si může rozhodnout jen člověk sám... to si způsobili, rozhodli oni dva - svými činy, svým rozhodnutím... Nevyvracím tvůj pohled, jen píšu svůj.
Není tady
Tino,
já nejsem bůh - já jsem kráva, že jsem mezi ně zasáhla.
Není vůbec otázka, zda by spolu byli nebo nebyli bez mého sdělení. Otázka je, jak jsem si mohla myslet, že bych MĚLA změnit směr jejich životů.
Věci nejsou jak se na první pohled zdá. Faf píše, že je potřeba o nevěře vědět, abychom si mohli naplánovat život. A já říkám, že život se naplánovat nedá. Já ho plánovala a nikdy z toho nic dobrého nevzešlo. Asi proto, že mi k tomu plánování chyběla základní informace "vím co vůbec hledám?". Na tuhle otázku si dokáže odpovědět jen nemnoho lidí, protože většinou sami sebe příliš neznáme.
A navíc se ta odpověď v čase mění.
Takže říct si "plánuju svůj život" a "ty jsi mi nevěrný, s tebou tedy počítat nebudu" je velmi zjednodušující typ uvažování. Neznáme pořádně sebe, neznáme tedy ani partnera. Víme prdlajs o tom, proč nás podvádí. Víme kuloví o tom, jak se jeho osobnost bude vyvíjet dál.
My si jen myslíme, že to víme.
Ale nevíme nic.
A vyjdeme-li z předpokladu, že nevíme nic - pak je nasnadě, že se nebudu (a nesmím) plést mezi dva lidi, protože o nich vím prd. A o jejich vztahu prd dvojitej. Moje vlastní měřítka a názory na to, co je správné, jsou jen a jen moje subjektivní. S objektivní realitou nemají příliš společného.
Není tady
Nezlob se na mě, Avalonko, ale mě připadá, že jsi se jaksi sama svévolně označila za toho nejdůležitějšího hybatele osudů v tomto příběhu a nebýt tebe, bylo by všechno jinak. Nepřeceňuješ trochu svou důležitost???
Není tady
choysia napsal(a):
Avalonka: Ale ty jsi stála mezi oběma. Oba jsi měla ráda. Pak to pro tebe bylo o to těžší. V tomhle případě bych se do toho taky nechtěla zaplést. Ale konkrétně já jsem mÿslela, že bych to řekla mojí kamarádce. Nemám k jejímu manželovi vztah.
Možná to zase někomu zní, že je to št'ourání do cizího. Je, svým způsobem. Ale když to vezmu z tý druhý strany, tak proč by to neměla vědět? Proč by to neměl vědět někdo, kdo je pro mě v životě strašně důležitej?
Nechám jí, aby milovala a dál věřila někomu, kdo jí permanentně podvádí? NE. Pokud to ON udělá jednou, ani nepípnu, ale tady je řeč o tom, že to dělá pořád. Tak pokud se rozhodnu, že budu za tu, co sse nebude hrabat v jejím soukromí, pak teda končím i s přátelstvím k ní. Připadala bych si jako pokrytec, když bych to věděla a mlčela.
"Nemám k jejímu manželovi vztah. " - a proto bys jí to řekla? Protože k němu nemáš vztah? Já alespoň oba ty lidi znala a "mohla jsem se domnívat", že je rozsoudím správně. Ty znáš jen půlku vztahu (tvou kamarádku) a myslíš si že je rozsoudíš správně?
"Proč by to neměla vědět?" A já se ptám A proč by měla? Ty otázky mají naprosto stejnou váhu.
"Nechám jí, aby milovala a dál věřila někomu, kdo jí permanentně podvádí?" Ano, nechej.
Není tady
avalonka napsal(a):
choysia napsal(a):
Avalonka: Ale ty jsi stála mezi oběma. Oba jsi měla ráda. Pak to pro tebe bylo o to těžší. V tomhle případě bych se do toho taky nechtěla zaplést. Ale konkrétně já jsem mÿslela, že bych to řekla mojí kamarádce. Nemám k jejímu manželovi vztah.
Možná to zase někomu zní, že je to št'ourání do cizího. Je, svým způsobem. Ale když to vezmu z tý druhý strany, tak proč by to neměla vědět? Proč by to neměl vědět někdo, kdo je pro mě v životě strašně důležitej?
Nechám jí, aby milovala a dál věřila někomu, kdo jí permanentně podvádí? NE. Pokud to ON udělá jednou, ani nepípnu, ale tady je řeč o tom, že to dělá pořád. Tak pokud se rozhodnu, že budu za tu, co sse nebude hrabat v jejím soukromí, pak teda končím i s přátelstvím k ní. Připadala bych si jako pokrytec, když bych to věděla a mlčela."Nemám k jejímu manželovi vztah. " - a proto bys jí to řekla? Protože k němu nemáš vztah? Já alespoň oba ty lidi znala a "mohla jsem se domnívat", že je rozsoudím správně. Ty znáš jen půlku vztahu (tvou kamarádku) a myslíš si že je rozsoudíš správně?
"Proč by to neměla vědět?" A já se ptám A proč by měla? Ty otázky mají naprosto stejnou váhu.
"Nechám jí, aby milovala a dál věřila někomu, kdo jí permanentně podvádí?" Ano, nechej.
Já si vůbec nemyslím, že bych měla nekoho rozsoudit. Od toho tady já nejsem. O tom at si rozhodnou ONI.
Proč by to měla vědět? Protože si to zaslouží.
Taky sis to myslela, ne? Taky jsi to řekla..............
Není tady
to je fakt těžký - já to řešila dva měsíce, neřekla, a teď se zdá, že milý nevěrník dostal kopačky, takže tím spíš už neřeknu... ale jinak - nevím
ale nepřeceňovala bych svůj vliv - bez ohledu na to, zda řeknu, nebo neřeknu...
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
