max72 napsal(a):

Já jsem asi hloupá a nenapravitelná. Teď zrovna řeším další problémy s "bývalým" přítelem. Už jsem tady hodně o něm napsala. Ten člověk mě s přestávkama trápí už 2,5 roku (abych nekřivdila, tak prvních 6 měsíců bylo fajn). Byly to rozchody a zase vracení, vloni na podzim potrat atd. Jenže já asi ze zoufalství, abych nebyla sama, tak mu pořád pomáhám, naposled si půjčil peníze, pak jsem měla narozeniny, tak se přihnal s kytkou a dárkem, tak jsem si začínala naivně myslet, že to zas dáme dohromady. No naivita musí být řádně potrestána - dělal mi auto na technickou a nějaké drobné opravy - jednak mě natáhl na penězích, jednak mi najezdil s autem 500 km, nechal mi prázdné nádrže - benzín i plyn a při tom všem, když jsem si pro to auto jela a šla k němu na kafe, tak jsem zjistila, že má jinou ženskou a možná ne jednu. Mám důkaz a zase se trápím. I když, už dlouho vím, že je šílený lhář a že jeho jediným krédem je zatloukat, zatloukat, zatloukat. Zjistila jsem toho víc, ale nemá cenu se o tom rozepisovat, je to pořád dokola, ale jsem asi pitomá, bolí mě to.
Ach jo, nemůžu vůbec spávat a ještě toto k tomu. Musím zabrat a rychle si to srovna v hlavě, nebo se zblázním.

max 72: A takovej chlap ti za to stojí?
Pokud se pořád trápíš a morduješ kvůli takovýmu, pak nepřemejšlej o jiným. Nejdřív se odpoutej od tohohle a nenech se využívat. Přece jen proto, abys nebyla sama, nebudeš ze sebe dělat moulu.

max72 napsal(a):

Ahojte,

po překlenutí následků mého dalšího partnerského neúspěchu ( příspěvek -porvala jsem se sokyní) už nevím, co dělat. Zkusila jsem obnovit inzerát na netu, ale nic. Copak neexistují chlapi, kteří nemusí mít vychrtlinu. Jsem už zoufalá, protože vím, že jen někdo nový mi pomůže překonat to zklamání, které prožívám.

Milá Max 72, mám obavu, že v takovém rozpoložení v jakém se nacházíš, na sebe přitáhneš akorát nějakého dalšího
"hňupa". Možná by bylo dobré naučit se žít nejdřív sama se sebou a neléčit rány jen přisypáváním soli. Jak chceš potkat silného, sebevědomého  muže, když sama taková nejsi? A to, že nejsi vychrtlina je jen zástěrka. Přestaň se litovat a makej sama na sobě!!!

Pat36 napsal(a):

Ahojky,

holky i kluci, chci Vám něco říct. Je mi 36, mám 170cm a 90kg. Mám dvě firmy, 12letého syna, kočku a podruhé se rozvádím... A co je na tom nejlepší? Jsem šťastná jako blecha!!! Už nemusím živit svého o 7 let mladšího manžela, který MILUJE baculky. Mám vedle sebe skvělého chlapa, o 2 roky mladšího, podobného Kevinu Costnerovi, který měl přede mnou samé modelky... A teď je se mnou, čte si se mnou po nocích zajímavé knížky, v posteli je jako sen a konečně, KONEČNĚ, nepotřebuje lokomotivu, která ho potáhne životem.

Po mnoha letech jsem potkala člověka, který mne vnímá jako ženu, ne jako zdroj peněz nebo výkonný stroj na sex. Ale je fakt, že jsem začala u sebe, zvedla jsem hlavu a dívala se všem hrdě do očí. No a co, že jsem oplácaná? Komu se nelíbím, ať se na mě nedívá. Mimochodem, všechny bývalé milenky mého přítelu hledí jako zjara, kohože si to našel. To víte, malé město... Jenže on se se mnou nebaví o tom, jak vypadám, ale o tom, co v sobě vidíme. A mít kolem pozadí 125cm není fakt málo.

Takže to chce sebevědomí, sebelásku, sebeuznání, smysl pro legraci a srdce na pravém místě. Berličky jako astrologie, kineziologie, břišní tance, kosmetika jsou zcela na místě. Protože ti chlapi, mrchy jedny, velmi dobře cítí, jak to myslíme. A pokud je holka pevnější v kramflecích a oni se bojí, že by neobstáli, tak stojí za pendrek. Tím pádem nestojí ani za námahu, ani za slzy. Člověk se má vybrečet, ale pak se má podívat zpříma do očí  a říct: Tak chlapče, na to teda nemáš...  A když fakt nemá, tak uteče. A když má, tak následuje jedině tak příjemné překvapení.

Neříkám to, protože jsem chytrá, ale protože když mi bylo 22let, vážila jsem 60kilo, chlapi se mi střídali v posteli jako na běžícím pásu a co jsem z toho měla? NIC. Dejme tomu, že šli po vizáži - tančila jsem na gogu. Teď už nic z toho není pravda a přesto si můžu vybírat.

Takže rada na závěr: Není důležité, co má člověk na hlavě, ale v hlavě. A taky v srdci. Neboť ze sraček nás nikdy nikdo nevytáhne, musíme si pomoct sami.

Životu zdar, spokojenému zvláště!!!

max72 napsal(a):

Ahojte,

díky za názory, hlavně Pat36. To co napsala lueta oceňuji, nicméně mi to moc nepomůže. Ono je strašně jednoduché říct, makej na sobě, ale když člověk nemá vůbec žádné fungující zázemí, jde to dost ztuha, respektive tak dlouho jak já už žiji bez zázemí to jde čím dál hůř.
Rodiče nezajímám od mých 18, otce od 14, rozvedená jsem 8 let, poslední rok manželství stál za prd. Nikdy jsem nebyla nezaměstnaná, od rána do večera v práci a to nám zajistním jen běžný standard ( já + j syn 12 let). Každý říká, že jsem hodně chytrá a schopná, ale chybí mi ty správné kontakty na to, abych se posunula na lepší pracovní pozici ( pracuji v bankovnictví a absolventi co vylezou ze školy dostávají o 10tis a více nástupní platy).
Co se partnerských vztahů týče, je pravda, že si asi neumím vážit sama sebe, protože jsem od rozvodu měla dva vážné vztahy a oba skončily podobně. Chodila bych cvičit, na solárko a na další různé věci, ale jednak nemám čas ( dojíždíme ještě 40 km) a jednak na to nejsou finance.
Ale díky za podporu.

Aké zázemie očakávaš? Ty sama si predsa svoje zázemie, dofrasa!!! Si neplnoletá, postihnutá alebo dlhodobo nezamestnaná? Ak nie, nemáš sa na čo vyhovárať. Čo to je, mimochodom, zázemie??? Asi to v živote nemáš celkom ľahké, ale uisťujem ťa, že poznám osobne mnoho žien, čo to majú ešte ťažšie, ale tancujú životom(niekedy doslova, mnohé som spoznala na orientálnych tancoch) s úsmevom na tvári. Cvičiť môžeš aj doma, skús si zohnať kazetu napr. práve s tými orientálnymi tancami(na inzerát cez Annonci alebo nejaké inzertné noviny), solárko alebo nejaká kratšia vec sa dá stihnúť cez obedňajšiu pauzu(doma si priprav trebárs šalát, kt. potom zhltneš pri PC), cez víkendy určite tiež existujú nejaké aktivity. A ako hovorím: keď sa chce, všetko sa dá. Ja som mala kurz orient. tanca ako barter, zato som viedla dvojhodinovku voľného tanca a tlmočila zahraničnej lektorke. Iná kamoška, kt. nemala peniaze na kurz, robila pre lektorku účtovníctvo... Skús prepólovať svoje rozmýšľanie a namiesto vymenúvania, prečo si na tom zle a prečo hento alebo tamto nejde, skús vymyslieť, ako hento alebo tamto zvládnuť. A chlapa si naozaj odlož na obdobie, keď už ti bude dobre so sebou samou a so synom, lebo - úprimne povedané - na inzerát typu: "kto mi pomôže prekonať sklamanie z jedného sviniara?" by som ani ja nereagovala...

Díky, tohle mi fakt pomáhá.
Nemám to komu říct, napíšu sem a jsem jen terčem.

Max72, aj ja sa vzdávam. Mala som niekoľko konkrétnych návrhov, ale to si ty asi nechcela počuť. Chceš si prečítať, že si chudinka a že fakt nemôžeš nič robiť, nemáš chlapa, nemáš peniaze, máš len starosti a kilá navyše... Ak ti dám zapravdu, poteší ťa to? Dobre, si chudinka. Ale keď si vezmem moju kamošku, ktorej po druhý raz vo štvrtom mesiaci tehotenstva odumrel plod v tele, ešte ho 2 dni nosila s vedomím, čo a ako, a potom ho z nej vyberali s tým, že to už asi bolo posledné tehotenstvo, tak... ti môžem len napísať - buď vďačná za syna a za život, ktorý máš... Sorry, ale je to tak.

A ešte som sa ťa snažila presvedčiť, že kilá nie sú až taký zásadný a neriešiteľný problém(sama ich mám momentálne 91), ale keď inak nedáš, tak... OK, nechaj si svoje presvedčenie, ale ja si nechám svoje...

Nazvala bych to únavou materiálu a ne vňukáním, protože stejně vím, že mi nikdo nepomůže a buď to zvládnu nebo ne a skončím na psychině.

Tak Max72, tušila som, že kilá sú zástupný problém, že jádro pudla bude niekde inde... Takže: antidepresíva buď zmeniť, alebo niečo s nimi robiť, brať x rokov stále tie isté s výsledkom, že plačem "za chodu" je na dve veci... Mamu nerieš, je dospelá a buď svojprávna, alebo má určenú zodpovednú osobu a zrejme aj ošetrujúceho lekára. Financie rieš postupne. Pred rokom som riešila, ktoré dlhy zaplatiť ako prvé, lebo na vyrovnanie všetkých som nemala. Zadávatelia prác na dohodu mi dlžili spolu okolo 50 000, makala som popri zamestnaní a ho :-) z toho Už som tiež bola pesimista, hlavne pokiaľ išlo o prachy - a vidíš, tento rok sa mi zadarilo, konečne mám zaplatenú prácu a ak boh dá, o mesiac budem mať dve celkom dobre platené práce a dlhy z krku...
Synovi dohovor a ak to nepmôže, zájdite za detským psychológom. Lepšia prevencia ako dlhodobá liečba alebo zbabraný život. A deti môže tiež mať svoje veľké trápenia, o ktorých dospeláci ani netušia.
Keď sa vyhrabeš z najväčšej krízy, skús najprv doma cvičiť nejaké relaxačné cviky alebo ázijské cvičenia a časom naozaj trebárs tie orientálne tance, mne osobne dodali aj radosť zo života, z hudby, zo spoločných chvíľ s príma ženskými... Rozpleť svoje klbko problémov, ale postupne, nečakaj, že sa všetko vyrieši šmahom, a jendého prídu na program aj kilá... a .

To je práve možno chyba, že vlastne nikdy nevypínaš. To je podľa mňa najhoršie - dlhodobo nesplnené priania sú strašne frustrujúce. Ja si myslím, že radšej vydržím nejakú dobu hladovať alebo žiť na rožkoch a vode, ale potom sa potrebujem "odviazať". Skús si zaželať trebárs relaxačný víkend alebo permanentku na nejakú príjemnú činnosť(solárko, masáže, kozmetika) ako dar k narodkám, meninám... čojaviem. Mne raz dali, keď som bola finančne v mínuse a obchádzala záložne s tým, že či mi vezmú do zálohy rodinné šperky, na Vianoce permanentku na plaváreň a teta, kt. robí v skrášľovacom štúdiu, mi dala k narodkám permošku do solárka. Mala som fakt radosť, hrozne dobre mi to padlo. Nemáš aj ty niekoho, kto by ti takto cielene urobil radosť? A tie antidepresíva - povedz lekárovi, ako nezaberajú, nech ťa pošle čojaviem na terpaiu, alebo skrátka niekam, kde sa veci pohnú, lebo takto to nevyzerá, že by sa niečo menilo k lepšiemu...

Já nevím, ale ne nadarmo se říká, že nálada je vlastně jakýsi "chemický stav" v hlavě (nedostatek serotoninu-látka dobré nálady, která třeba chybí...apod..). Osm let bereš prášky (nezapomeň, že každé prášky. ať léčivé, jsou vlastne také jed). Myslím. že není zdravé tolik toho do sebe naprat, no nevím... Všude se píše, že existují antidepsesiva kolikateré generace a jak jsou úžasné ... Já bych rozhodně vyměnila psychiatra .... nebo to zkusila jinou cestou, co třeba bylinky - třezalka, meduňka, homeopatie... nebo zkusila kontaktovat Dr. Cimického v Modré naději, to se mi zdá, že je pozitivní člověk ... Co si budeme říkat, mnoho psychiatrů je po letech vyhořelých a nemá už ten drive

To jsem teda netušila, kolik lidí bere antidepresiva. Já sama jsem je nikdy nebrala, snad ani nepotřebovala a nemám zkušenost....
A doufám, že ani nebudu....

Anoano - ja si mylsím, že s výnimkou ťažkých chorôb sú antidepresíva dobré ako antibiotikum - na krátke užívanie s ceiľom rýchlo niečo vyriešiť, zahubiť, a tak, ale potom treba robiť dlhodobé kroky a veci(v klasickej medicíne napr. posilňovať imunitu, zmeniť stravu, zvýšiť pohybové aktivity, a tak) a v tom by mala pomôcť práve terapia alebo nejaká aktívna liečba. Určite začni niečo také, držím palce!