chomáček napsal(a):

Mám neskutečnou fobii z létání letadlem. Máme v říjnu letět na dovolenou a já cítím, že do toho stroje nesednu. V noci mě budí noční můry, dusím se z toho malého prostoru a cítím neskutečnou BEZMOC z toho, že mě a mou rodinu má v rukouch nějaký omylný člověk a stroj kolosálních rozměrů, který se vznáší 10 km nad mou půdou pod nohama. Ježiš, to je strašnej pocit. Co mám dělat, abych to překonala? Tuhle fobii jsem měla už kdysi, když jsem měla psych.problémy, ale zdálo se mi, že už jsem vpohodě. Najednou ale bum a je to zpět. Zajít na nějakou terapii zřejmě už nestihnu a tak nevím, zda mi pomohou nějaké prášky na uklidněnou? Poraddte prosím, dostańte mě z toho , nechci kazit dovolenou. Moc děkuji.

Chomáčku, asi tě nepotěším, ale já se strachem z létání bojuji už přes deset let a bez většího úspěchu. Bohužel musím občas letět služebně, ale i tomu se snažím vyhýbat.
Když letím, polykám Neurol a ještě ho kombinuji s alkoholem, což teď asi lékaři nebudou číst rádi Ale pomáhá to.
Každopádně mě to nikdy neotupí natolik, abych byla v pohodě. Jen je můj strach menší. Přesto se mi pořád třesou ruce i nohy, potím se jak dobytek před porážkou, je mi hrozná zima, buší i srdce a při startu prožívám takovou paniku, že straším ostatní pasažéry.... ve vzduchu se to už zlepší, ale nejlepší je to až po přistání, samozřejmě :-)
Žádnou dovolenou, kterou absolvujeme letecky, si moc neužívám. Už týden před odletem mám skleslou náladu a mám neurózu, která se samostatně s každým dalším dnem stupňuje. Na dovolené se po příletu ze všeho tak dva dny vzpamatovávám, pak si to den nebo dva užívám a začnu se znovu bát odletu domů....

Prášky tedy můžu doporučit, ale myslím že stíháš i tu terapii... mě ale nepomohla.

ADRIANA 1 napsal(a):

daj si štamprlik. aj dva. aj tri

to nepomáhá :-( Určité množství ano, ale ne zase moc, naopak to může vyvolat větší úzkost!

Na Adrianu jsem ani nereagovala. Alkohol já fakt nemusím. Přesně jak píšeš, dostává mě totiž, když nejsem 100% psych.vpohodě, do neskutečně úzkostných stavů.

No já bych asi taky potřebovala vidět ty piloty a mluvit s nimi. Možná prohodit prá slov. Stejně ale ten pocit, že jsem bezmocná v případě jakéhokoliv průseru................. Chjo.

A Bibi, ty máš jen strach že to spadne nebo máš taky nějakou fobii?

Určitě by pomohla obsluha ve formě polonahého stewarda.Třeba takového?

Pandorraa napsal(a):

No vidis, Sari, konecne mame neco stoprocentne spolecneho - kaustrofobii.
Ja se s ni smirovala dlouho, nejezdila vytahem, protoze se mnou tutove uviznul, v letadle si tise trpela.
Pak jsem pri pristavani v Praze videla fakt krasnyho, urostlyho muzskyho 30+-, jak se popral se stewardem a chtel vystupovat za "jizdy", coz mne skodolibe uklidnilo, ze nejen ja jsem takovy srab, ktery se cpe prasky.
Nu a pred lety na jednani s jednim hokejovym manazerem, tvrdakem od pohledu, jsem zjistila, ze ten cestuje zasadne v deliriu, ktere jeho kamaradi stale ve strachu, co by se delo, kdyby se probral a zjistil, ze je v letadle, svedomite prikrmuji Rekl, ze mu je sice pak cely den spatne, ale jinak by asi musel cestovat na oslu ci ne kole. Nesnasi krom auta ZADNY dopravni prostredek!
Doslo mi tenkrat, ze tady konci sranda a ze je to opravdu problem. Psychicky blok, ktereho je treba se zbavit.
A pomohlo mi vis co? No hadej Do dovolene to jeste urcite stihnes

No huráá, tebe jsem tu potřebovala. Spíše jsem čekala jen radu, ale poznatek, že jsi na tom stejně, mě taky těší. Ty víš v jakém slova smyslu. Vůbec ne škodolibě. Nu, uvidíme, co do toho září stihnu. Chjo, je mi tak zle.

Ivča K. napsal(a):

Určitě by pomohla obsluha ve formě polonahého stewarda.Třeba takového?

http://obrazky.rajsmichu.cz/19/superplavec.jpg

Tys tomu dala korunu, Ivčo. ))))))))))))))))))))))))))))) je to fakt, že když si tohodle chlápka představím, že mi nosí jídlo a pití, asi bych nevnímala ani sebevětší turbolenci.

Chomáčku, když jedeš po silnici a cítíš se pánem situace, protože nejsi bezmocná a svůj volant ovládáš ty sama, uvědom si, že proti tobě jede ožralec či hazardér a máš 100x větší šanci zemřít. Když to zlehčím - piloti se lítat naučit musí, jinak je nikdo za knipl nepustí (narozdíl od řidičů a volantů) a ožralí být nikdy nemůžou. Tak alespoň něco ne? Já sama mám taky příšerný strach z létání, ale na silnici mám daleko větší. Mě osobně pomáhá pivo, pak většinou usnu.

chomáček napsal(a):

Jessie napsal(a):

Známá také měla šílený strach z létání a pomohlo jí obyčejné zamyšlení nad několika věcmi - např. předletová kontrola - provádí se mnohem důkladněji a celý chod letadla je mnohem lépe zabezpečován než třeba chod a kontrola auta nebo autobusu. Piloti také chtějí přijít domů stejně jako řidiči. Celkově je celý letecký provoz mnohem bezpečnější než automobilový.

No jo, ale proč ta letadla teda padají?
A hlavně u mě to je i ten pocit bezmoci, že jsem někde nahoře,nemám půdu pod nohama, kdyby se otevřely dveře, tak zmrznu a prostě další a další věci, které mě přivádí do stavu BEZMOCI a to je můj problém se kterým se potýkám i ve vztahu, prostě všude. Pocit BEZMOCI bytostně NENÁVIDÍM!!!

Vim ze racionalni argumenty v tomhle prilis nepomahaji ale treba te uklidni
- kdyz uz letadlo pada tak vetsinoi africke nebo jihoamericke ktery bylo v dost zofalem technickem stavu
- nevim o zadne letecke nehode ceskych aerolinii za poslednich mnoho let
- letadlo bez problemu pristane i s jednim funkcnim motorem
- mnohem nebezpecnejsi nez letat je jezdit autem, i ve vlaku zahyne vic lidi na pocet prepravenych nez v letadle, nez se ti stane neco v letadle to te spis nekdo smete autem na chodniku

k tomu pocitu bezmoci, napr v metru problem s timhle nemas ?

Angie napsal(a):

Doporučuji shlédnout pár filmů..např. Boeing 737 v ohrožení

Jsem bývalá letuška a jsem z Prahy, takže ti můžu pomoct Chomáčku.

Poslala jsem ti soukromou zprávičku.


Vám holky díky. Máte pravdu, jen to překonat, to je to nejhorší.

Lucy napsal(a):

Tak to dám přečíst tomu mýmu. My máme v září taky letět a mladej si nachází všelijaký výmluvy, jen aby do toho letadla nemusel nasednout. Ach jo. Jsem zvědavá, jak to dopadne u nás. Ségra mi říkala, že se to nemá připouštět. Ta letěla ke konci června do Tunisu a samozřejmě pršelo a byla bouřka. Letadlo kvůli vodě na letišti odlétávalo o hodinu déle. A mladej mi říká. Cituji: " Teď si představ v tomhle počasí letět....." Takže dává brouky do hlavy i mě. U mě z teoretickýho hlediska je to v pohodě,  moc si to nepřipouštím a nemyslím na to, horší asi bude až budeme na tom letišti a uvidím ty obrovský stroje, ale jednou se to překonat musí. Tak jsem zvědavá, strašně mě to láká letět letadlem a nějaké to procento strachu tam samozřejmě je. No uvidíme............

Tak to já mám přesně opačný problém - vloni jsme s přítelem letěli do Tuniska a to byl jeho první let v životě. Teď mě furt uhání, že chce zase někam letět na dovolenou, jenže já ne že bych měla panický strach z létání, ale když to není nutné tak do toho nelezu Jsem prostě ráda, když jsem nohama na zemi tak je u nás taky trochu "Itálie"

Chomáčku, prozatím koukni na http://www.fearofflying.com/ - anglicky určitě umíš. Je to velice dobrá stránka, založil ji bývalý kapitán.

Já mám taky strašný strach z letadla, před měsícem jsme letěli do Egyptu. Už na letišti jsem brečela, protože jsem viděla nějakého černocha, že jede s námi, vypadal hrozně, myslela jsem si že je to terorista.
Při vzletu jsme se dostali do bouřkových mraků - v letadle nebylo vůbec nic vidět - samá tma a letadlo se strašně kymácelo. Ptali jsme se letušky, zda je to v pořádku, ale řekla, že to dlouho takové nebylo.Měli jsme mezipřistání v Ostravě a tam nám oznámili, že letadlo kvůli technické poruše nepoletí dál, že to musí opravit, prý špatný radar. Bohužel jsme čekali 4 hodiny (brečela jsem, protože jsem pokaženým letadlem nechtěla nikam jet), po 4 hodinách to stejně neopravili a letěli jsme s technickou proruchou do Prahy, kde nám to za 2 hodiny opravili. Ale celé 4 hodiny jsem byla strašně nervózní.
Na zpáteční cestě už to bylo celkem v pořádku, ale klátilo se to nad Řeckem.
Říkala jsem si, že už bych letadlem nejela, že bych jela jen autobusem, ale asi bych zase letěla letadlem.