Všechny Vás moc a moc zdravím!!!
Tak to skutečně bylo ono a já se v úterý 11.7. v 2.10. stala maminkou nádherného Adámka!
V pondělí ve 2 ráno mně odešla hlenová zátka (nebylo pochyb o tom, že je to ono...množství a konzistence). Šla jsem na záchod a tam mi začala první slabá kontrakce. Ihned jsem vzbudila manžela a až do rána jsme již nespali a měřili kontrakce, které byly sice ještě relativně slabé, ale pravidelné po 5-7 minutách.
V 7 ráno jsem raději zavolala do porodnice a tam mně řekli, ať raději přijedu. Doktorka mě prohlédla a řekla, že se jedná o poslíčky, ať jedu domů...tak jsme jeli, ale kontrakce přetrvávali v pravidelných intervalech 5 minut do odpoledních hodin, tak jsem do porodnice vyrazili znovu. To tam již byl jiný doktor a řekl, že nález je stále stejný, ale vypadá to, že do rána bych mohla porodit...tak jsme jeli opět domů s tím, že jak by se zkracovaly intervaly kontrakcí a zesilovala bolest, tak přijedeme opět do porodnice. Asi kolem 20-21 hodiny už kontrakce byly po 3-4 minutách a já po celodenních kontrakcích byla dost silně vyčerpaná. Vyrazili jsme tedy opět do porodnice, kde už nás nechali. Stále jsem se ale neotevírala. V 23 hodin mně píchli plodovou vodu a porod se rozjel na plné obrátky Kontrakce nabraly na síle (tak intenzivní bolesti jsem fakt nečekala ) Celou dobu byl se mnou manžel a musím říci, že má asi tak 50% zásluhu na porodu. Byl mi obrovskou oporou a pokud někdo váhá, zda má být muž u porodu ano či ne, tak já říkám jednoznačně ANO!!!!
Ve 2 hodiny jsme již "šli" na sál a zachvíli byl Adámek na světě: 3,6kg a 51 cm.
Je to naše zlatíčko a dělá nám jen samou radost!!!

Pro těhulky: nástřih vůbec ale vůbec nebolel, šití také ne ani vlastní porod. Nejhorší na tom porodu pro mě byly ty dlouhé bolestivé kontrakce.