29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj, já nevím co poradit, jen jsem asi v podobném věku jako tvoje žena, teda po třicítce, a mám pocit, že důvod proč se cítím ve vztahu šťastná je ten že mám volnost. Můžu co chci, nic se ode mně tak zásadně nečeká že bych tím mohla být svázaná, v začátcích to tak nebylo a já jsem se někdy i přistihla že uvažuju, jak dlouho takový život vydržím. Pokus se ženě navrhnout že jí dáš volnost, ale nemusíte se hned rozvádět, třeba pozná záhy, že to co ji lákalo není to co chce od života . že ti muži kteří se jeví být pozorní a příjemní už po první večeři v restauraci nestojí za nic, ale musí to být její rozhodnutí, její zkušenost.............. já bych jí dla volnost a čas. A jestli třeba nehcce místo moře s tebou vyjet pod stan, na kolech, připrav jí nějaké překvapení , pokuste si promluvit o tom co od života chcete, stereotyp ubíjí a vzhledem k tomu že ti řekla že se chce taky podílet na tom jak žít bude, tak ji nech, ať se realizuje, zařizuje, přestavuje, plánuje, jestli nikoho nemá, tak by ti to ještě mohlo otevřít dveře.................
Není tady
Ahoj Bobe....vypadá to tak, podle toho, co píšeš, že tvá žena je opravdu skutečně rozhodnuta....Ví co má doma, a myslí si, že ví o co může a nemusí přijít...ale pokud jste spolu, i když žijete jako bratr a sestra.....přesto si jen myslí, že ví....
Asi by nebylo vhodné vše hned řešit rozvodem, ale třeba opravdu "dát si pauzu", odstěhovat se od sebe, aby jste, a hlavně ona skutečně poznali zda si budete chybět.....někdy to pomůže, ale někdy ne.
Pokud je tvá žena přesvědčena a dejme tomu má už i přítele....ze své zkušenosti vím....že ženy jdou za svým a moc se neohlížejí....
Není tady
Zkus na ni netlacit a dat volnost.Treba si uvedomi ze se chysta udelat blbost.Mozna je to jen krize...ale jak uz tu lelyla psala jestli ma pritele tak asi nema cenu se snazit!
Není tady
bob 10:volnost....volnost....když čtu příspěvky těch sklamaných a zoufalých žen,které musí čekat,jak se jejich drahí manžílci rozhodnou,jestli se vráti,nebo zůstanou s milenkami...Ach jo...A pak tothle!Tvoje žena je nevyzrála osobnost a hodně nezodpovědná,souvisí to s tím,že se vdávala tak brzy-v tomhle věku člověk není jěště citově vyzrálý,škoda jen,že tvoje žena chce toto jakoby-napravit a pokračovat dál,ale podle jejího scénáře.Já osobně před tebou smekám,když v tomhle žiješ už čtyři měsíce,málo chlapů má tu trpělivost,určitě ti záleží,abys udržel rodinu pohromadě-máte děti,obávám se však,že tvoje žena ví,co chce a ty to bohužel nejsi,4měs,jsou dotatečně dlouhé na to,aby ti jasně formulovala,co chce.Jestli jsi tak silnej,nech jí odejít,ať se vyřádí ,starej se o děti,domácnost a-čekej....Musím říct,že neznám takového chlapa-byl bys první,ale držím palce,aŤ ti všechno vyjde
Není tady
Bobe, já z toho mám pocit, jakoby žena někoho měla....a potřebovala volnost. Myslím, že pokud se tak dlouho přetvářela, že se to už nemůže vrátit do původních kolejí.....apoň ne z její strany.....ty asi víc miluješ, tak budeš víc trpět....ale musíš se s tím smířit.......já tomu moc šanci nedávám.....
Není tady
Co už s tím - láska se vynutit nedá...
Není tady
po 18 ti letech manželství mi muž řekl, že mne má rád jako sestru...
Když jsem si to vše probrala, došla jsem k názoru, že jediné co můžu udělat je přijmout to tak jak je, nedělat scény, neb láska se vynutit nedá. Měla jsem na něj vztek, zuřila jsem, ale rozešli jsme se, protože náš společný život prostě skončil. Měli jsme nejspíš určené jen nějaké roky. Měl pravdu, protože jsem dostala bratra, člověka, který pro mne dělá víc než dělal vlastní manžel, sice to nechápu, vůbec tomu nerozumím, ale je to tak a já to tak vzala....
Nyní mám jiného muže, jsem šťastná, s mužem se znají, mluví spolu bez problémů.
Rozvedeni ještě nejsme, trvá to od loňského srpna, žádost o rozvod jsme podali až v květnu, kdy jsme si byli jistí, že tak to opravdu chceme a jsme tak spokojenější. Děti máme tři, jsou se mou, manžel chodí kdykoli se mu zachce a musím říct, že nemám nejmenší chuť mu je brát. To že jsme se rozešli jako manželé neznamená, že se rozejdeme jako rodiče. Jako táta je teď lepší než dřív.
Přijmi ten život jak jde a buď vděčný za těch pár krásných let, někdo nemá ani to..... Dej svobodu, získáš kamarádku.
Jo a jiná žena v tom nebyla, prostě jsme jen došli na konec cesty.
Není tady
U nás je to opačně,já muže miluji,jako kdysy když jsme se brali a on mi připadá,že by chtěl náš stav změnit rozvodem.Neříká rovnou že rozvod,ale podle jeho nálady a jeho přetvářky to tak vypadá.
Lelyla má asi pravdu,protože žena když se zamiluje,tak klidně opustí vše a i když to funguje..aspoň podle druhého.
Máš to opravdu složité,nevím jak bych ti mohla já pomoci,což bych chtěla,ale nějak nevím..
.
Není tady
Bobe,
zkuste se o tom bavit...beru to ze svého (ženského)hlediska....jak ráda bych se o daném problému pobavila a samozřejmě i přistoupila na nějaké rozumné rozhodnutí. Mátei nějaké - každý své vlastní koníčky či přátele?I to je důležité, prostě si udělat v lidu víkend "od sebe" ??
Není tady
Bobe, jsem v současné době na tom podobně jako ty...s mým přítelem jsme skoro tři roky...přestáli jsem mnoho zlého a já mám krásné vzpomínky.... miluji ho, ale on se ke mě chová jako by mě už neměl rád....spíše byl se mnou protože nechce být sám....nepohladí, sám od sebe nepolíbí...nechci se ho ptát, ale vím, že se chce rozejít a já ho miluji...a v tom je chyba...miluji ho více než on mě....proč je to na světě tak nespravedlivě zařízené...proč jedni milují a ti druzí jen trápí ty jiné....
Nesnáším se za to jaká jsem citlivka a jak moc si jeho nezájem o mou osobu beru...trápím se, ale nemůžu ho přece do ničeho nutit...
Není tady
Čau Bobe, čtyři měsíce nic nejsou, já, resp. my se v tom takhle plácáme už skoro dva roky, 11let spolu, dítě a ze zamilované manželky je najednou "mladice", která by jen pařila, byla s kamarádkama a kamarádama, kerky, prostě žít na plný pecky, bohužel bez ohledu na toho druhýho ve vztahu....zajímavý, no prostě chce najednou žít, v devatenácti to nevěděla a kde je ta neohrozitelná velká láska...v pr......."nemiluju tě a necítím to jako dřív.."
Jinak jsem prej taky hodnej, i ty peníze vydělám a defacto se o chod rodiny starám...
Na druhou stranu ti musím říct, že jsem trochu zvolnil a zdá se mi jako kdyby jí to postupně taky tak nějak přestávalo bavit, no uvidíme..
Není tady
dva lidé jsou dvě různé osobnosti a co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Bohužel, ne vždy je to otázka toho, že oba vědí, co chtějí. Už jsem se setkala se ženou, která se cítila stejně ,jako tvoje žena, měla děsnej problém, že nemůže být sama sebou a vyžadovala rozvod. Manžel milující a chápající jí ho poskytl. Jenže ona za rok zjistila, že to, co čekala od života se nedostavilo a žádala svého muže zpět. Ale on mezitím narazil na vdovu se dvěma dětma . Už ji zpátky nechtěl.
Není tady
Desna napsal(a):
U nás je to opačně,já muže miluji,jako kdysy když jsme se brali a on mi připadá,že by chtěl náš stav změnit rozvodem.Neříká rovnou že rozvod,ale podle jeho nálady a jeho přetvářky to tak vypadá.
Lelyla má asi pravdu,protože žena když se zamiluje,tak klidně opustí vše a i když to funguje..aspoň podle druhého.
Máš to opravdu složité,nevím jak bych ti mohla já pomoci,což bych chtěla,ale nějak nevím..![]()
.
žena když se zamiluje,tak klidně opustí vše a i když to funguje..aspoň podle druhého.
Spíš se žena zamiluje pokud doma něco nefunguje.......
Není tady
bob10 napsal(a):
Předem děkuji za rady a názory na náš problém. Musím dodat ,že moje žena nikoho nemá. To byla moje první otázka. V tom jí opravdu věřím.
Problém asi bude v tom že se v našem vztahu cítí hodně svázaná. Já bych řekl že to začalo když změnila zaměstnání a dostala se mezi mladý a většinou svobodný lidi. K tomu začala dálkově studovat. Je to jedno s druhým. Přitom máme dost přátel a kamarádů, se kterými často podnikáme různé akce. No a taky mi řekla, že si manželství takhle nepředstavovala, že jsou to samé povinosti atd.
Nejhorší pro mě je , že se o tom ale vůbec nebavíme. Já se toho tak trošku bojím. Ale nevím jak dlouho to ještě vydržím.....dám vědět.
Milý Bobe,
říkáš, že ona si manželství "takhle nepředstavovala, že to jsou samé povinnosti.."
Ona chudák holka nešťastná ještě asi neví, že život je skoro samá povinnost a kompromis, když žiješ mezi lidmi, v rodině. Jinak to asi nejde, jedině být jak ten Robinson ... Já myslím, že musíš skousnout zuby a dát si nějaký čas pauzu, netlačit na pilu a nechat věcem volný průběh. Zajít si taky za kamarády, klídek a tabáček...
Já si myslím, že ona ,jak spadla brzy do manželství a najednou je v tom novým zaměstnání, mladý lidi a tak... myslí si, že jí snad ujel vlak nebo co, že něco zameškala...
Musíš být nad věcí, vždyť ona dříve byla snad dobrá manželka a matka, teď asi drobátko začala jančit. Já myslím, že když to začne přehánět ,on ji někdo nebo něco za Tebe dá brzy "za uši " , ráda se vzpamatuje a začne si vážit věcí, které se staly najednou šedými a samozřejmými...
Upravil(a) Venus (17. 7. 2006 10:50)
Bobe, taky jsem si tim prosel, jen s tim rozdilem, ze nerekla nic, dala zadost o rozvod a pak mi to rekla ... a mluvit o tom nechtela ... nicmene po prvnim stani o deti si to po par tydnech rozmyslela, ale za par dalsich uz se zase drzela zpatky a koncem roku podala zadost o rozvod znovu - a opet bez sance na komunikaci, odmita ji, vyhyba se ... poradnu jsme zkouseli, ale ona tam byla jen 2x a nechtela nic resit.
Takze se staram o domacnost, deti (3) a nechavam ji, at si zakusi co to obnasi zit si sama za sebe (bohuzel nepracuje a vsechno platim ja ... predpokladala, ze i po rozvodu budu vse platit ja a je prekvapena, ze s tim nesouhlasim).
Po pravde receno nevim co Ti poradit ... casto tady jeden slychava "ujasni si co chces, jestli Ti stoji za to o ni bojovat" ... a podobny porazenecky a odrazujici reci. Ja zkousel komunikaci, zkousel jsem ji psat dlouhe dopisy (12 stran A4 plnych vyznani, nehy, zhodnoceni, rekapitulace, nadejnych vyhledu do budoucna, ...), podporoval jsem ji v rade jejich planu (i kdyz jejich krach byl temer jisty) ... a vsechno to bylo marne. Nicmene moje pani je trochu jina, treba by na Tvou podobne snahy zabraly. Vse je ale zrejme o vhodnem nacasovani (ja to asi nacasoval spatne).
Není tady
Bob, ono sa to stava.... Bohuzial..... Ak zena skoro skonci pod tarchou povinnosti typu: rodina, deti, domacnost, je dost caste, ze jej v urcitom veku akoby "preskoci" a zrazu chce dohonit zameskane....
A v jednom casopise som raz citala, ze by sa ludia nemali brat skor, ako dovrsia vek 25 rokov, dovtedy je to totiz este uplne nezrela, vyvijajuca sa osobnost, nikdy nevies, co ti z toho nakoniec "vylezie".
Ale myslim, ze to co ti tu radili ostatmi, je presne. Dopraj jej teda tu trochu vytuzenej volnosti, mozno sa jej to velmi rychlo "preje".... Moze sa vsak aj stat, ze sa zalubi do niekoho ineho a vas vztah bude definitivne odsudeny na zanik, do toho rizika vsak musis ist, niec ine ti neostava....
Budem drzat palce, je to smutne....
Není tady
Lukas napsal(a):
Bobe, taky jsem si tim prosel, jen s tim rozdilem, ze nerekla nic, dala zadost o rozvod a pak mi to rekla ... a mluvit o tom nechtela ... nicmene po prvnim stani o deti si to po par tydnech rozmyslela, ale za par dalsich uz se zase drzela zpatky a koncem roku podala zadost o rozvod znovu - a opet bez sance na komunikaci, odmita ji, vyhyba se ... poradnu jsme zkouseli, ale ona tam byla jen 2x a nechtela nic resit.
Takze se staram o domacnost, deti (3) a nechavam ji, at si zakusi co to obnasi zit si sama za sebe (bohuzel nepracuje a vsechno platim ja ... predpokladala, ze i po rozvodu budu vse platit ja a je prekvapena, ze s tim nesouhlasim).
Po pravde receno nevim co Ti poradit ... casto tady jeden slychava "ujasni si co chces, jestli Ti stoji za to o ni bojovat" ... a podobny porazenecky a odrazujici reci. Ja zkousel komunikaci, zkousel jsem ji psat dlouhe dopisy (12 stran A4 plnych vyznani, nehy, zhodnoceni, rekapitulace, nadejnych vyhledu do budoucna, ...), podporoval jsem ji v rade jejich planu (i kdyz jejich krach byl temer jisty) ... a vsechno to bylo marne. Nicmene moje pani je trochu jina, treba by na Tvou podobne snahy zabraly. Vse je ale zrejme o vhodnem nacasovani (ja to asi nacasoval spatne).
Lukasi, asi se zeptám poněkud blbě, ale proč s ní jsi? Co na ní miluješ, co se Ti na ní líbí, pro co ji máš rád? Čistě ze zvědavosti, opravdu...
Není tady
Jinenko mas deti? A maly? Duvod proc mit nekoho rad se najde vzdycky ... proto jsem to tak dlouho vydrzel.
Ono to moje "staram se o domacnost" neznamena, ze ona nedela vubec nic - dela toho mnohem min, nez byva zapotrebi a ja se snazim zabranit "humanitarni katastrofe" , pripadne si uvest domacnost k obrazu svemu, ale dokud budeme bydlet spolu, bude to problem.
Není tady
Nesouhlasím s názory, že je Tvá žena nevyzrálá osobnost, že jí ujíždí vlak, že to chce dohnat... Naopak. Cením si toho, že po pravdě řekla, co cítí. Chce se dohodnout v klidu, nechce jistě nikomu ublížit. Nemáš jinou volbu, než nechat ji jít. Neoháněj se dětmi, ani tím, že jsi nic nezavinil. Stává se to. Vím, že Ti musí být ze všeho smutno, asi máš i zlost, asi máš chuť jí pořádně domluvit, zlobit se na ní, co já vím... Netahej ji po poradnách, neřeš to s příbuznými. Zachovej se jako chlap, postav se k tomu čelem. Znechutil bys jí to všechno a popudíl ji proti sobě. Jednla by pak radikálněji. Mohlo by to uškodit vám dvěma nebo dětem. Ona už má jasno. Máš šanci, že změní názor a vrátí se. Nesmíš ji ale nijak ovlivňovat, zasahovat do toho... Jedině tak totiž tu šanci využiješ. budeš-li ji přemlouvat, sledovat, omezovat, nařizovat, argumentovat dětmi, svými klady...jenom to pokazíš. Ukaž jí, že jsi muž na svém místě, že jednáš fér a na rovinu. Jako ona jednala. To jí nemůžeš vzít. Zpočátku i takhle jasně vypadající situace se může nečekaně obrátit. Řekni jí prostě, že Tě to překvapilo, ale že ji respektuješ a dohodněte se na odloučení a všem, co se vás a dětí týká. Dokážeš jí tak, že si vzala fajn chlapa, který ji chápal až doposledka. Není to nejdůležitější, zda spolu doklepete do důchodu, ale abyste oba, nebo každý zvlášť, prožili fajn život. Vaše děti to jistě ocení. Ujdou hádkám, výčitkám...všemu, nač vzpomínají děti rodičů, kteří se nedokázali rozejít včas. Věřím Ti, že Tě to sebralo. Pokud najdeš sílu zůstat klidný a rozumný, věř i Ty mně, že se Ti to vrátí v dobrém zpátky. Asi se dlouho rozhodovala, než Ti to řekla. K tomuhle rozhodnutí člověk nedojde za den. Ona si neuvědomuje, že bude na všechny povinnosti zcela sama. Rozvedený rodič jich má dvojnásob, když mu děti zůstanou. Máš šanci. Nepusť ji. Až si vyzkouší ten singl život, není vyloučeno, že se vrátí. Není ale ani vyloučeno, že už o to nebudeš stát, protože poznáš někoho, kdo je fajn a bude Ti s ní tak dobře, že si řekneš...všechno zlé je opravdu k něčemu užtečné... My Ti určitě ty palce držíme. Šanci máte oba. K sólovému životu i k tomu návratu... Ahoj.
Není tady
kalupinka napsal(a):
Nesouhlasím s názory, že je Tvá žena nevyzrálá osobnost, že jí ujíždí vlak, že to chce dohnat... Naopak. Cením si toho, že po pravdě řekla, co cítí. Chce se dohodnout v klidu, nechce jistě nikomu ublížit. Nemáš jinou volbu, než nechat ji jít. Neoháněj se dětmi, ani tím, že jsi nic nezavinil. Stává se to. Vím, že Ti musí být ze všeho smutno, asi máš i zlost, asi máš chuť jí pořádně domluvit, zlobit se na ní, co já vím... Netahej ji po poradnách, neřeš to s příbuznými. Zachovej se jako chlap, postav se k tomu čelem. Znechutil bys jí to všechno a popudíl ji proti sobě. Jednla by pak radikálněji. Mohlo by to uškodit vám dvěma nebo dětem. Ona už má jasno. Máš šanci, že změní názor a vrátí se. Nesmíš ji ale nijak ovlivňovat, zasahovat do toho... Jedině tak totiž tu šanci využiješ. budeš-li ji přemlouvat, sledovat, omezovat, nařizovat, argumentovat dětmi, svými klady...jenom to pokazíš. Ukaž jí, že jsi muž na svém místě, že jednáš fér a na rovinu. Jako ona jednala. To jí nemůžeš vzít. Zpočátku i takhle jasně vypadající situace se může nečekaně obrátit. Řekni jí prostě, že Tě to překvapilo, ale že ji respektuješ a dohodněte se na odloučení a všem, co se vás a dětí týká. Dokážeš jí tak, že si vzala fajn chlapa, který ji chápal až doposledka. Není to nejdůležitější, zda spolu doklepete do důchodu, ale abyste oba, nebo každý zvlášť, prožili fajn život. Vaše děti to jistě ocení. Ujdou hádkám, výčitkám...všemu, nač vzpomínají děti rodičů, kteří se nedokázali rozejít včas. Věřím Ti, že Tě to sebralo. Pokud najdeš sílu zůstat klidný a rozumný, věř i Ty mně, že se Ti to vrátí v dobrém zpátky. Asi se dlouho rozhodovala, než Ti to řekla. K tomuhle rozhodnutí člověk nedojde za den. Ona si neuvědomuje, že bude na všechny povinnosti zcela sama. Rozvedený rodič jich má dvojnásob, když mu děti zůstanou. Máš šanci. Nepusť ji. Až si vyzkouší ten singl život, není vyloučeno, že se vrátí. Není ale ani vyloučeno, že už o to nebudeš stát, protože poznáš někoho, kdo je fajn a bude Ti s ní tak dobře, že si řekneš...všechno zlé je opravdu k něčemu užtečné... My Ti určitě ty palce držíme. Šanci máte oba. K sólovému životu i k tomu návratu... Ahoj.
Jo to je pravda, nech ji v klidu jít a žít, vždyť ona už je rozhodnutá a nemůže za to, že si to uvědomila až teď, "chudinka"....jo zapomeň na to, co jste doposud vybudovali a vydřeli, hoď to za hlavu, ikdyž je ti z toho smutno, nikdo za to nemůže aje to snad i moderní, žádný hodnoty, nic, buď chlap a smiř se s tím, nebo to ještě mezi vámi pokazíš a kdyby si to náhodou po nějaký době "žití" rozmyslela, tak ji vem zpátky a prosím-tě, hlavně mysli na děti, ať se jich to nijak nedotkne, vždyť ona na ně taky na 100% myslí, nebuď sobec....
A až potom zaškrábe na dveře, tak ji vem zpátky, buď chlap......chlap bez hrdosti a sebeúcty...u mě vůl.sorry
Není tady
kocour napsal(a):
kalupinka napsal(a):
Nesouhlasím s názory, že je Tvá žena nevyzrálá osobnost, že jí ujíždí vlak, že to chce dohnat... Naopak. Cením si toho, že po pravdě řekla, co cítí. Chce se dohodnout v klidu, nechce jistě nikomu ublížit. Nemáš jinou volbu, než nechat ji jít. Neoháněj se dětmi, ani tím, že jsi nic nezavinil. Stává se to. Vím, že Ti musí být ze všeho smutno, asi máš i zlost, asi máš chuť jí pořádně domluvit, zlobit se na ní, co já vím... Netahej ji po poradnách, neřeš to s příbuznými. Zachovej se jako chlap, postav se k tomu čelem. Znechutil bys jí to všechno a popudíl ji proti sobě. Jednla by pak radikálněji. Mohlo by to uškodit vám dvěma nebo dětem. Ona už má jasno. Máš šanci, že změní názor a vrátí se. Nesmíš ji ale nijak ovlivňovat, zasahovat do toho... Jedině tak totiž tu šanci využiješ. budeš-li ji přemlouvat, sledovat, omezovat, nařizovat, argumentovat dětmi, svými klady...jenom to pokazíš. Ukaž jí, že jsi muž na svém místě, že jednáš fér a na rovinu. Jako ona jednala. To jí nemůžeš vzít. Zpočátku i takhle jasně vypadající situace se může nečekaně obrátit. Řekni jí prostě, že Tě to překvapilo, ale že ji respektuješ a dohodněte se na odloučení a všem, co se vás a dětí týká. Dokážeš jí tak, že si vzala fajn chlapa, který ji chápal až doposledka. Není to nejdůležitější, zda spolu doklepete do důchodu, ale abyste oba, nebo každý zvlášť, prožili fajn život. Vaše děti to jistě ocení. Ujdou hádkám, výčitkám...všemu, nač vzpomínají děti rodičů, kteří se nedokázali rozejít včas. Věřím Ti, že Tě to sebralo. Pokud najdeš sílu zůstat klidný a rozumný, věř i Ty mně, že se Ti to vrátí v dobrém zpátky. Asi se dlouho rozhodovala, než Ti to řekla. K tomuhle rozhodnutí člověk nedojde za den. Ona si neuvědomuje, že bude na všechny povinnosti zcela sama. Rozvedený rodič jich má dvojnásob, když mu děti zůstanou. Máš šanci. Nepusť ji. Až si vyzkouší ten singl život, není vyloučeno, že se vrátí. Není ale ani vyloučeno, že už o to nebudeš stát, protože poznáš někoho, kdo je fajn a bude Ti s ní tak dobře, že si řekneš...všechno zlé je opravdu k něčemu užtečné... My Ti určitě ty palce držíme. Šanci máte oba. K sólovému životu i k tomu návratu... Ahoj.
Jo to je pravda, nech ji v klidu jít a žít, vždyť ona už je rozhodnutá a nemůže za to, že si to uvědomila až teď, "chudinka"....jo zapomeň na to, co jste doposud vybudovali a vydřeli, hoď to za hlavu, ikdyž je ti z toho smutno, nikdo za to nemůže aje to snad i moderní, žádný hodnoty, nic, buď chlap a smiř se s tím, nebo to ještě mezi vámi pokazíš a kdyby si to náhodou po nějaký době "žití" rozmyslela, tak ji vem zpátky a prosím-tě, hlavně mysli na děti, ať se jich to nijak nedotkne, vždyť ona na ně taky na 100% myslí, nebuď sobec....
A až potom zaškrábe na dveře, tak ji vem zpátky, buď chlap......chlap bez hrdosti a sebeúcty...u mě vůl.sorry
Kocoure a jak by se mel podle tebe zachovat nebo jak bys to resil ty?
Není tady
To nie je Kocour, ale Koťátko a ešte nie je celkom zorientované v sebe a vo vzťahoch
Není tady
Selima napsal(a):
To nie je Kocour, ale Koťátko a ešte nie je celkom zorientované v sebe a vo vzťahoch
No ja neviem Seli, byt na mieste toho muza, nerobim asi ktovieake sceny ale vezmem to tak, ze : Dobre, rozhodla si sa, uz ma nechces a chces si zit inak a ja si teda teraz musim odla tejto situacie zariadit svoj zivot, kedze s tvojim rozhodnutim nemozem robit nic.
No a potom zrazu pribehne zenuska naspat a rozhadze ho znovu, ked uz ziskal aku taku rovnovahu v zivote.??? Maximalne by som bola schopna slusne a laskavo s nou komunikovat kvoli detom. Ludia maju pravo na vlastne rozhodnutia akehokolvek druhu, len sa musia naucit, ze ponesu ich nasledky, do poslednej omrvinky.
Není tady
Ja nehovorím, že MUSÍ byť nadšený z jej správania alebo že sa MUSÍ zmieriť s jej vyhadzovnaím si s z kopýtka alebo že ju MUSÍ prijať nazad, ale dospelý človek sa podľa mňa má pokúsiť pochopiť partnera - ak mu na ňom záleží - a aj to, že ľudia sa vyvíjaú a že keď niekto preskočí nejakým riadením osudu jednu etapu, môže sa ľahko stať, že ju bude chcieť dohnať neskôr. Nehovorím, že to obdivujem alebo schvaľujem, ale viem to pochopiť. Nedospelé mačiatko sa ukamžite urazí, že partner si dovolí robiť niečo, čo ja nechcem - a čo odmietam a priori pochopiť - a nedá partnerovi ani šancu prísť na to, že trebárs tento konkrétny partnerský vzťah mi môže ponúknuť oveľa viac ako nejaké bezduché flámovanie. Zaváhala si? Šup s tebou von! Vieš, trucovanie a dupanie nôžkou mi nepripadá pôvabné ani u malých detí, tobôž u dospelých. Podľa mňa je namieste povedať sebe i žene: dobre, urobme nejakú dohodu o deťoch a chode domácnosti, a ty si mimo nej rob, čo chceš, ja si budem robiť, čo chcem, a o takého pol roka sa zídeme a povieme si, ako si to predstavujeme ďalej. O pol roka možno už nebude čo riešiť, ale poznám jeden zvťah, kde takýto experiment fungoval, po pol roku sa dali znovu dokopy a sú spolu šťastnejší ako predýtm, lebo si vzťah vážia a vedia, čoho sa vzdali a čo je pre nich dôležité... Nie vždy to vyjde, ale ja by som partnerovi tú šancu dala. Len raz, ale dala...
Není tady
No ano, raz by sa sanca mala dat. :-) Pekne si to napisala.....
Není tady