No to není zrovna moc pěkný přístup, asi bych raději s těmi snímky jela na pohotovóst, abyste nic nezameškali. Taky jsem se setkala s laxním přístupem u doktora. Syn dostal jednou v sobotu horečky a v moči měl v nočníku viditelně krev. Nabrala jsem tedy moč do skleničky a jeli jsme v našem malém městě na pohotovost. Tam měl zrovna službu zdejší oční lékař a každého, ať přišel s čímkoliv bez prohlédnutí odkázal na pohotovost v okresním městě. K čemu tam tedy byl? A co má dělat ten, kdo nemá auto, když vlak i autobus téměř nejezdí? Dokonce nám odmítl i papírkem zkontrolovat donesenou moč s tím, že je to stejně jen orientační výsledek. Nakonec, když jsem na tom trvala, tak moč zkontroloval, konstatovat, že jsou v ní bílkoviny a krev  a vyprovodil nás ze dveří a nedal nám ani žádnou zprávu pro tu okresní pohotovost......

Jo body, to je děs. Manželovi roste zub moudrosti , a protože už delší dobu bolí a možnáprotože to je chlap , tak tvrdil, že tam má váček a že jde k zubaři. Zašel tam, váček pochopitelně nikde, jen roste zub, tak to bolí. Nicméně mu tam dr. pošťoural, nějaký výplach a poslal manžu domů. Za týden tam šel znova, pochopitelně se stejným zubem, doktor ho odmítl ošetřit, protože prý dva stejné úkony pojišťovna neproplácí !! No nakonec si ho posadil do křesla, dal mu tam dren a pošťoural se mu tam zase tak - že už k němu manžel nejde. No bodejť.  A tak bych mohla pokračovat dále . Děs a hrůza naše zdravotnictví ..

Když byl můj syn malý, ležela jsem s ním ve 3 měsících v nemocnici na ORL, v noci se začal dusit a potřeboval odsát hleny tou jejich el.odsávačkou, protože moje už na to nestačila, šla jsem za sestrou, aby vzbudila lékařku, že se kluk dusí, nechtěla to udělat, až jsem zakřičela, že je za službu snad placená, teprve ji vzbudili, tvářila se, jako bych ji zabíjela a ráno na vizitě mi vynadali, co mi je do jejich platů, řekla jsem , že nic, ale že si nenechám udusit dítě. Kdo přežije lékařskou péči , zvítězí.

Další zážitek jsem měla nedávno, když měli napsat synovi lék na astma, který používá léta a díky němu nemá záchvaty, řekli mi, že ho mohou napsat, jen v nemocnici, po záchvatech, podle nové Rathovy vyhlášky, musela jsem jít, tedy jako pes žebrat za známou doktorkou do nem, aby mu ho napsala, když se nic nestane, za půl roku, až ho vypotřebuje, budu se muset ponižovat zase.

Já asi před půlrokem chodila k psychiatričce s těžkými depresemi, léky, které mi předepsala, ani po 2 měsících nezabírali, tak jsem udělala chybu a začala to občas řešit skleničkou vína, když jsem pak šla na kontrolu, tak jsem se ji samozřejmě přiznala a čekala jsem, že mi z toho nějak pomůže ven ( mimochodem pracovala též v rámci odvykacího centra) a ona mě místo toho ještě než jsem si sedla vyhodila, že jsem ji zklamala a ať se vrátím, až se dám dohromady ... Tak jsem si našla jinou a je to v pohodě.

já jsem si dnes při obědě přečetla rozhovor s panem senátorem Julínkem, který snad by se mohl stát novým ministrem zdravotnictví. No a vypadá to, že si mnoho nepolepšíme oproti panu Rathovi.
Pan Julínek se domnívá, že systém solidarity by měl být zachován, ale měl by se týkat ptředevším vážně nemocných či chronicky nemocných pacientů. Přímo jeho slova jsou - ten, kde je nemocný jednou za pět let by si lék za stovku snad mohl zaplatit sám...
Fajn, chápu systém solidarity, chápu, že pokud vážně onemocním, třeba rakovinou - že léčba, operace atd. atd stojí obrovské peníze. A že takový člověk si skutečně léčbu sám nezaplatí, zatímco já si jednou za rok nějaká antibiotika zaplatit zvládnu - na druhou stranu však už pak opravdu nemám chuť byl solidární. Ani nechci pomyslet na to, jakou částku měsíčně mně + mému zaměstnavateli stát sebere z mé výplaty.. a já kruci nemám nárok ani na blbá antibiotika? Solidární s tímto systémem jsem již přes pět let, pracuji od devatenácti let. Vše, co jsem o dlékařů od té doby potřebovala je antikoncepce (kterou si samozřejmě hradím sama, přestože ji bereu především proto, že mám hormonální problémy, které upravuje), další můj zdravotní problém jsou otékající nohy.... ne jen, že mně má skvělá paní doktorka neposlala na žádné vyšetřní (jen tak od oka mi řekla, že se nezjistí, proč mi nohy otékají stejně jako mi tedy neposkytne žádnou léčbu)... a jediné, co by mi snad mohlo pomoci, je alternativní léčba, které jde do tisíců (lymfodrenáže, homeopati...).
Takže mne velmi těší, že díky mne důchodci mohou neustále posedávat po doktorech, kam chodí především proto, aby měli s kým pokecat a mohli si stěžovat... a já, pokud mám problém, si to holt zaplatím ze svého. protože nemůžeme být solidární se všemi.
Asi to zní hnusně, ale teď se musím vypořádat s nějakými zdravotními problémy, které možná nejsou životu nebezpečné, ale jsou dost nepříjemné... a bude mne to stát opravdu hodně peněz. A vše co vím je, že odemne se solidarita očekává, ale já s ní počítat nemohu...

Tak nevím.... já bych si  klidně platila antibiotika a jiné dostupné léky sama, když budu mít zaručeno, že v případě  vážnějšího onemocnění mi bude poskytnuta  špičková péče.
Z lékaři mám bohaté zkušenosti a musím přiznat, že převážně kladné.  Mé blízké osobě byla poskytnuta taková péče, že kdybychom ji měli platit, do konce života bychom ji nesplatili. Jsem lékařům vděčná.

PavlaH napsal(a):

Já jsem pro platit si paralen a antibiotika. Proč? Protože mám to štěstí, že nemusím paltit za léčbu leukemie.  Lék pro moji sestřenku stojí 50 tisíc. Jen tak by na něj nevydělala. A když jsem se dostala k číslům od zdravotní pojištovny , že za antibiotika se v souhrnu zaplatí více než za léky na leukemii? zaplat bůh že mám obyčejnou virozu a na ty léky si vydělám za den práce...

Naprosto s tebou souhlasím.