Salen, zdá se mi, že ty tak moc radit nepotřebuješ, teoreticky jsi vybavená asi dost.  Jen pohladit, pofoukat, vylakat se, když je nejhůř, dodat odvahy...  Víš, my už jsme asi většinou takové, že se vdáváme s růžovýma brýlema, že se začnem cítit jako tým (spolu v dobrém i zlém). Maminky nám prostě neřekly, že je třeba žít sama za sebe. Nebo jsme to nechtěly slyšet, nebo jsme to slyšet nemohly, protože je to zkušenost nesdělitelná. A tak nám život nabídl jinou šanci, jak to zjistit. Až z toho máme jizvy na dušičce. To abychom to náhodou nezapomněly. A kdyby přece jen? Však on nám to připomene ještě razantněji a znovu a znovu, dokud nepochopíme. Tak to zkusme raději hned napoprve. Honě štěstí!

MARKOLO - já jsem už taková, že když si s něčím nevím rady, hledám všechny možné informace - proto návštěva psychologa, všelijakých on-line poraden, Plzák, Šmolka .... ale jedna věc je teorie a druhá reálné zkušenosti těch, co to zažily. A třeba jedna zajímavost, kterou jsem vyčetla taky myslím u Plzáka - že do poraden se dostane jen poměrně malá část manželství, která bojují s nevěrou. Většina lidí to řeší nějak po svém a ti, kteří to vyřeší pozitivně, ti už se s tím nikde nesvěřují. Proto možná tady na nás působí tak negativně tolik špatných konců. Ti, kteří měli konec dobrý, by tady asi nepřispívali.
A maminky nám většinou neřeknou plno věcí - že je třeba ty bestie nejen krmit, ale pořád chválit a obdivovat, hroutit se nadšením z každého jejich výkonu .... no a pak se objeví taková šikovná, která to umí  a je hotovo. A že nám život nabídl jinou šanci? A kdo se ho o to prosil? Ale rozumím tomu, co tím chceš říct.
KAČABO - já jsem nikdy na karty a horoskopy nevěřila, ale když je člověk v háji, uvěří rád čemukoliv. A že ten tvůj šel s tebou do poradny, tak to klobouk dolů. Já jsem něco takového taky navrhla a reakce byla úplně zuřivá - on není žádný blázen, on nemá žádný problém, co by kam chodil, co je komu do toho a jestli já s tím mám problém, tak ať si ho řeším sama.
Děkuju za ty palečky a přání dobrých konců .... převládá u mě ale spíš pesimismus. Oni spolu teď někde chodí ruku v ruce a já tu za celé dny promluvím jen se psem a tou máti. Ještě že existuje ten internet. Všichni známí jsou na dovolené nebo se chystají. Tohle léto prostě lepší nebude.

Ahoj Salen.

Môj príbeh končí šťastne.
Nebolo to ľahké. Dlhé mesiace som sa trápila. Každé ráno som sa zobúdzala s vierou, že to horšie nemôže byť... a predsa bolo.
Skúšala som všetko možné aby som zabudla - alkohol, lieky... aj kombinácie. Neodporúčam. Vôbec to nepomáha. Bolo to nekonečne dlhé obdobie.
Jedného dňa mi však v hlave urobilo cvak.
Zmenila som sa. Prestala som sa správať ako puťka domáca.
Začala som si veriť. Prestala som sa ľutovať. Stúplo mi sebavedomie.
Dosť som schudla, čo nebol až taký veľký problém, vzhľadom na okolnosti. Začala som chodiť do fitnes, zmenila som účes, našla som si nových priateľov (aj keď len internetových), začala som chodiť von.
Zrazu mi bolo ľahšie. 
... začal sa o mňa viac zaujímať. Stále viac času trávil so mnou a deťmi, ako s ňou. Stále som sa trápila. Nevedela som, čo sa deje, čo chce. Myslím, že ani on v tom nemal veľmi jasno.
Nikdy nezabudnem na jeho SMS - Ľúbim Ťa - ktorú mi poslal. Bolo to krajšie ako na začiatku...

Myslela som si, že som spravila čiaru.
Asi ešte nie celkom. Prečo? Asi preto, že Ti tu píšem. Preto sa asi nevieš dopátrať príbehu so šťastným koncom. Jednoducho ľudia, ktorí to prežili a uzavreli už nechodia na takéto stránky. Nepotrebujú to.
Ďakujem - ani nevieš, ako si mi pomohla.

Veľa sily Ti prajem. Nie je jednoduché začať znova s niekym, kto nás sklamal, ktorého sme sklamali. Musíte byť na to dvaja.

Upravil(a) Ivina (15. 7. 2006 23:55)

Salen:Máš velkou výhodu,že se k tobě chová slušně,to je dobře,že v situaci,ve které se nacházíš nemusíš řešit hádkami,ale na druhé straně-od takového chlapa se pak těžko odchází,ale máš to dobrý alespoň v tom,že kdyby se nakonec rozhodl pro ní,budeš mít kde bydlet a postará se o syna.Jsou chlapi,kteří kvůli milenkám kašlou na děti,to je potom horší.Poradila bych ti:zkus použít ženské zbraně,snaž se být milá,víc o sebe pečuj-udělej se krásnou,i když je to těžké,nestrácej smysl pro humor,chlapi odrovnává,když se ženská umí smát....nenápadně ho sváděj.flirtuj s ním,buď neodolatelná....určitě to dokážeš.Já tohle použít na BM,byl by tady jako na koni,jenže,já o něj nestojím,mám přítele,kterýho bych nevyměnila,vím není tak fyzicky přítažlivý,jako BM,ani tak bohatý,nemá ani auto,ale-u něj jsem našla svůj klid,děti ho mají rády,jsme šťastná rodina a to je daleko víc,alkohol,násilí a nevěru neřeším,ani nevíš,jak se mi ulevilo.Přítel by pro nás udělal pvní-poslední.Asi mne Bůh má rád,anebo-po19letech jsem si to zasloužila.Moc ti přejí,abys toto období ustála a aby tvůj muž začal přemýšlet,o co přichází a koho by mohl ztratit.Držím ti palce,ať ti to vyjde

Ivina napsal(a):

Jednoducho ľudia, ktorí to prežili a uzavreli už nechodia na takéto stránky. Nepotrebujú to.

Nevím, Ivino... Možná sem nechodí už nic řešit ale z jiného důvodu.. Třeba už nepotřebují pomoc, ale mohou se podívat, jak se s tím vypořádávají jiní lidé, případně se pokusit jim pomoci.

Milá Salen,
po přečtení vašeho příspěvku jsem měla pocit, že se to týká mne, jenže z druhé strany. Asi Vám neporadím, protože radu bych potřebovala sama, ale napíšu svůj příběh, třeba Vám trošku pomůže pro objasnění situace.
Byla jsem dlouhou dobu v roli manželky a ted jsem tři roky v roli milenky.S manželem jsme žili takový ten normální pokojný život, o kterém píšete. Postupem času jsme však každý nacházeli hodnoty v něčem jiném. Muž si něco začal se svou podřízenou v práci, choval se ke mně arogantně  a já začala brouzdat na Seznamce a hledala spřízněnou duši, se kterou bych mohla probrat ten svůj problém. Říkala jsem si, že tak manželství snadněji přežiji. Hledala jsem spíš muže zadaného, protože jsem měla strach, že volný pán by mne nutil odejít od rodiny.
S manželem jsme oslavili  padesátku a pak mi bylo sděleno, že bude lepší, když každý budeme žít zvlášť, že on chce ještě žít normální život. Nedělala jsem mu v tom problémy, měli jsme vybudované zázemí a mohli  žít každý ve svém. Tady končí příběh mého více než  třicetiletého manželství a já jsem vděčná, že to tak dopadlo a k muži bych se už nevrátila.
Jenže trápení mi začalo s mým přítelem.Zamilovali jsme se do sebe. Byl to fatální vztah.Všechno podobné,všechno fungovalo, nikdy jsem tak nikoho nemilovala, vím že on také ne a vypadalo to, jako bychom do sebe zapadali. Nedělala jsem si výčitky, že je ženatý.Tvrdil, že s ženou už dlouho žije takový ten sourozenecký život a  nerozumí si spolu. Já to nakonec měla doma podobné, tak jsem to chápala.Jenže on patří k těm slušným a hodným mužům a nechce nikomu ublížit. Zkraje mi tvrdil, že bude řešit svou situaci a ať jsem trpělivá. Pak jsem trpělivost začala ztrácet a asi po roce se s ním rozešla. On neprotestoval, myslím, že čakal, že někdo v tom trojúhelníku to za něj vyřeší. Po dvou měsících jsme se k sobě vrátili. Z rozchodu nám bylo špatně nejen psychicky, ale  i fyzicky. On doma stále zatlouká svůj vztah, jenže všichni kolem ví, že někoho má a manželka se trápí stejně jako Vy. Já jsem si první rok vztahu probrečela, druhý jen z poloviny a teď se pomalu srovnávám. V průběhu  jsem se snažila najít si někoho volného, jenže všechno selhalo. Zatím jsem zablokována tímto mužem. Už to není zamilovanost, přešlo to do vztahu hlubšího a z jeho strany je to stejné. Jenže na rozdíl ode mne, má hlubší vztahy dva. Až se mnou si uvědomil, že má rodinu a začal ji brát vážněji, než předtím.To je vlastně hlavní věc, co jsem vám chtěla sdělit. Teď čekám, jak bude vše probíhat dál. Já jsem ta občasná a výletová a doma si to odpracovává. Asi to trochu dělá pro výčitky svědomí, ale hlavní důvod je v tom,že má ke své rodině větší zodpovědnost, než můj bývalý muž. Tím ovšem trápí obě ženy a ony se trápit nechávají. Věřím, že časem  jedna z nás tenhle problém vyřeší a tu trpělivost nakonec ztratí a je mi jasné, že z jeho strany řešní určitě nepřijde.

No jinak příznivcům Plzáka hlásím, že návrat m jsem zatím opět zvládla - byla jsem pryč, když se vrátil, takže jsem vesele vpadla do bytu, zahlaholila ahoj, pronesla pár dalších vět na neutrální témata, jemu se srovnala ramena (jak asi čekal na první reakci), o tom, že se vrátil o další den déle než nahlásil ani zmínka. No jo no, kdybych aspoň věděla, že to ovládání je k něčemu dobré.
Chtěla jsem se zeptat, zda někdo z vás jedete na tu akci Pandory - já si pořád nějak netroufám, když nikoho neznám.

Salen napsal(a):

No jinak příznivcům Plzáka hlásím, že návrat m jsem zatím opět zvládla - byla jsem pryč, když se vrátil, takže jsem vesele vpadla do bytu, zahlaholila ahoj, pronesla pár dalších vět na neutrální témata, jemu se srovnala ramena (jak asi čekal na první reakci), o tom, že se vrátil o další den déle než nahlásil ani zmínka. No jo no, kdybych aspoň věděla, že to ovládání je k něčemu dobré.
Chtěla jsem se zeptat, zda někdo z vás jedete na tu akci Pandory - já si pořád nějak netroufám, když nikoho neznám.

Vypadá to, že všichni !!! A neboj, my se taky neznáme !! A tak to změníme !! A sebe taky !! Doufám !!

Salen, ani mne nikdy nenapadlo, že by se mi tohle mohlo stát. Byla jsem zvyklá žít dlouho po boku jednoho partnera a na samotu jsem si zvykala těžko. Muž si hned po našem rozchodu nastěhoval k sobě svou milenku a vytvořili novou domácnost. Já si po těch probrečených letech zvykla nakonec žít sama a začala v tom spatřovat dost výrazná pozitiva. Nemyslím si, že nám roky utíkají, tak nějak věřím, že život nekončí a v každém věku máme naději na získání kvalitního partnera. Začla jsem uvažovat způsobem, že co se má stát se stane a člověka to může do budoucna jen posílit.Nic se nedá lámat přes koleno a vztahy už vůbec ne. Pokud o toho svýho stojíš, nedávej mu moc volnosti, buď k němu vlídná, ale nestav se tak, že ti to nevadí. Chce to obrovský kus diplomacie. Oni ti pánové, co za to stojí,  to také nemají moc lehký, když do toho vlítnou. Je to sice paradoxní, ale já si dokonce vážím toho, že ten můj přítel opustit rodinu zatím nehodlá, a že se cítí vůči těm, se kterými prožil kus života určitým způsobem zodpovědný.

A víte co je u nás nového - m si z víkendové sportovní akce nepřivezl vůbec žádné špinavé prádlo. Naše milenka mu pere! To asi pro mě není moc dobrý, co? Tedy v tom smyslu, že postupně přebírá péči o něj.

HKadano - já vím, všichni radí "zaměř se na sebe, dělej něco jen pro sebe, žij pro sebe" - je to ale tak těžké. Myšlenky si dělají co chtějí. Když ti řeknu, že už teď si představuju jak šílené u nás budou vánoce, což byl vždycky velký rodinný svátek, tak se asi budeš smát taky.
Ukrajovat čas se mu nedá. Doma je opravdu jen kvůli práci.

pro mě je jen těžko pochopitelné proč tak lpíte na svých nevěrných manželech? je to zvyk dlouhých let nebo finanční zajištění nebo strach, že zůstanete samy? ale to jste už teď. proč držet za všech sil manželství, kde každý má zájmy kdesi jinde? když jsem byla v pubertě, hluboce jsem těmito lidmi pohrdala. moje matka tenkrát tvrdila, že s věkem změním názor. nezměnila jsem. je mi 38 let, mám děti (málem dospělé), jsem rozvedená. ale žiju v krásném vztahu a jsem šťastná. tak, jak bych s BM nikdy nebyla - mohla bych být šťastná, kdybych pro něj zbyla? po milence? na to si moc vážím sama sebe, ponžovalo by mě, že ho mám proto, že ho jiná odložila, nebo on ji.