nexxi napsal(a):

asi bych nechtěla bejt chlapem.. ženská zvládá všechno tak chlapi děsně zpohodlněli..

Mě se teda ještě nestalo, abych žila s někým, kdo by mi doma nepomáhal. Vždycky to pro ně byla samozřejmost. Ale pravda je, že je to výchovou. Tak já měla asi jen dobře vychovaný chlapi...

tiničko, dycinky ty

Sorry Kaliku, ale já neřekl, že si je (ty chlapy) vychovaly ony ženské, které si je vzaly. To totiž není pravda. Každého člověka, ať už ženu nebo muže, vychovala matka, či jiná podobná náhradní osoba.. Pokud ho ten, kdo si ho vzal, hodlá nějak převychovávat, tak asi docela hrubě narazí.. Nefunguje to, nejde to.. Člověk se může v dospělém věku změnit, ale jen pokud chce on sám měnit sám sebe, žádná výchova a žádné vězení už mu v těchto letech nepomůže. Žádné příkazy ani zákazy ani pobídky nezmění v dospělém věku povahu člověka, pokud on sám nebude chtít.. Jediná chyba žen, které si myslí, že muže, kterého si vzaly, změní, spočívá právě v tom, že si to myslí. On se totiž nezmění, pokud sám nebude chtít. A většinou to bývá tak, že když už se změní, tak ne po vůli té, která po tom tolik toužila..

Znám dost chlapů, kteří pod maminčinou "laskavou péčí" dokážou udělat doma téměř cokoli a pomoc v domácnosti jim nečiní potíže. Jakmile se ožení, přestává to fungovat a mění se v tvory samostatného života téměř neschopné. Když přijdou k mamince (i jen na návštěvu), opět si vzpomenou, že nádobí se meje a odpadky vynášejí bez říkání... Že by působily vzpomínky z dětství?

je pravda, že mnohé z žen před svatbou či prostě v začátcích soužití dělají samou láskou první poslední a když za pár let zamilovanost opadne spolu s růžovými brýlemi, pád na zem bývá bolestivý. Ten chlap však nezlenivěl, je pořád stejný, akorát ty ženy už to tak nechtějí. To je podle mě špatně. Jenže já bydlím se svým klukem půl roku a od samýho začátku se vztekám, že na něj dělat nebudu. On má ovšem tak silnou schopnost nevidět a neslyšet, že nakonec stejně dělám, protože bych neměla co jíst, z čeho jíst a do čeho se u toho oblíct. Nakonec tam dělám sama i ty práce, které jsou podobně jako ženské potupně děleny na mužské. Natírám topení, maluju, pokládám dlažbu... Potřebovala bych ještě naučit s vrtačkou.
Jo, a víte, jak na tuto mou snahu reaguje můj milej? Je naštvanej, že to dělám!!!! Mohl by mi někdo osvícený vysvětlit tyhle myšlenkový pochody? Jsem z něj jelen.

ja myslím že je to povahou. môj muž vyrastal v rodine, kde rodičia robili všetko a deti nič. obe strany sú zrejme spokojné. ale u nás doma sme v tomot rovnocenní partneri odzačiatku a ani to moc nebolelo. jasné že vŕtačku používa on, kvety zas polievam ja, ale inak asi všetko robí ten, kto zrovna má čas alebo chuť.

ADRIANA 1 napsal(a):

ja myslím že je to povahou. môj muž vyrastal v rodine, kde rodičia robili všetko a deti nič. obe strany sú zrejme spokojné. ale u nás doma sme v tomot rovnocenní partneri odzačiatku a ani to moc nebolelo. jasné že vŕtačku používa on, kvety zas polievam ja, ale inak asi všetko robí ten, kto zrovna má čas alebo chuť.

Adri, to vypadá téměř ideálně... Mně osobně jsou ideální věci někdy až podezřelé....

ADRIANA 1 napsal(a):

klokan napsal(a):

ADRIANA 1 napsal(a):

ja myslím že je to povahou. môj muž vyrastal v rodine, kde rodičia robili všetko a deti nič. obe strany sú zrejme spokojné. ale u nás doma sme v tomot rovnocenní partneri odzačiatku a ani to moc nebolelo. jasné že vŕtačku používa on, kvety zas polievam ja, ale inak asi všetko robí ten, kto zrovna má čas alebo chuť.

Adri, to vypadá téměř ideálně... Mně osobně jsou ideální věci někdy až podezřelé....

aspoň niečo môže byťu nás ideálne

jejda, to mám radost, že se našel někdo, kdo je taky spokojenej, už jsem si tady připadala jak exot

Chlap je od přírody líný.... klasická výmluva! ONi jsou to vlastně takoví chudáčci retardovaní, oni za to nemůžou. Na domácí práce od přírody leví, na malé děti prostě "nejsou stavění" apod. To nemůžu vystát. Od přírody líný je víceméně každý. Bohužel u kluků je to omluvitelné už od dětství, u holek ne (jsou výjimky) - viz. bordel v pokojíčcích, aspoň u nás doma to tak bylo.
Jinak co se týče fysis a psýché, jsou na tom oba poddruhy více méně stejně - ten má to a ten zas tohle, ale společenský vývoj homo sapiens jaksi nevyrovnaně nasypal víc samečkům, a když to teď samičky chtějí zpět, samečci si to sakra brání. )) Ale příroda je mocná, od toho ten vyšší dožitý věk, heč

edith napsal(a):

Inu, a co tatínkové? Těm je to tedy jedno, jaké mají synáčky, co?

Dobrým tatínkům to samozřejmě jedno není, ale uznej, že ve věku kojence a batolete, když se tvoří převážná část osobnosti, je s dítětem převážně matka.. Co se týká synáčků, tak nemohu moc mudrovat, mám dvě dcerky .

Mluvil jsem o dobrých tatíncích. Ne o gaučingových povalečích. Ač jsem sám byl synem, tak jednak jsem byl v té době jaxi ještě děcko a druhak táta věčně nebyl doma, jezdil po republice za prací, takže jsem jej spatřil jen o víkendech, kdy zas pro změnu makal na domku a doháněl resty, které vznikly přes týden...

no - v první řadě - dudlík u batolete odbourat ... ...
a pak - jestli ti bude partner doma pomáhat, nic neřeš - já už su kolikrát i naštvaná - napouštím dřez a můj už mi stojí za zády s utěrkou (to si nestěžuju, jenom vtipkuju - pro méně chápavé, klokane ) - jinými slovy to, co už tu bylo mockrát řečeno - to, co dovolíš partnerovi, bude pak jako mantinely cítit i syn - doufám, můj je na nějaké hodnocení ještě mrně

jo, a proto náš Jiřík leze po panenkách a napodobuje kopulační pohyby, že jo... i když si dáváme sakra bacha, aby nás při tom nikdy neviděl - tak to mi vysvětli
a nekoušneš, těma tvejma žubama těško