Myslím, že nejde porovnávat neporovnatelné - podobný dotaz by zněl "Kdo je na tom líp - Afričané nebo Eskymáci?"
Ale souhlas s tinou - těhotenství, voňavé miminko - velké + pro nás

jasně no.. ale holka bez chlapa má možnost třeba se nechat i uměle oplodnit, ale chlap bez holky prostě třeba k miminu nepřijde:)

jackson se moc rozpadá

Judyna taky to tak právě vidím. že my sme na tom líp

Lucy taky bych řekla, že chlapi to maj prostě jednodušší

Určitě. Ale musíme toho prostě zvládat víc. A my to zvládáme. Ŕekla bych, že chlapi to teď mají těžké v tom, že žena si dokáže na sebe vydělat a není už na mužích tak závislá, takže oni jaksi ztrácí tu "svoji" roli živitele. Bohužel je hodně chlapů, kteří se nechají živit a ještě ani doma s ničím nepomůžou, protože to je přeci ženská práce. Je jen málo těch, kteří berou ženu jako rovnocennou partnerku a dokáží se s ní domluvit třeba i na takové věci, jako kdo půjde na mateřskou nebo že se postarají o děti v době, kdy je matka v práci a zároveň jí to nevyčítají. To jsou ti opravdoví chlapi se zdravým sebevědomím.

nexxi, to mě opravdu těší, že má výhoda být ženou spočívá v tom, že si můžu na sebe obléct cokoliv... To je právě blbý, páč víc utrácíme, ne? Ne, to byl vtip. Já čím se stávám samostatnější a soběstačnější, tím víc mě soužití s chlapem "vysává", jelikož mi přijde, že je to akorát starost navíc. Jsem feministka co se týče domácnosti a ponižuje mne starat se o svéprávného člověka bez nároku na alespoň trochu patrnou úctu. Málokterej chlap chce pochopit, že prádlo samo neodchází vyžehlené do skříně a špinavej talíř že nelétá do myčky. Nechci být nespravedlivá, zažila jsem i jednoho, co byl opravdu skvělej, uměl všechno a hlavně, neštítil se toho. Jenže to je výchovou. Můj současnej partner má velkej problém na něco doma šáhnout a ještě je tak neohleduplnej, že mi práci vyloženě přidělává svým bordelařením. To mi vadí. A moje snaha něco měnit končívá tak, že stejně jdu a udělám to sama. Jelikož čekat tři dny, než sundá ze sušáku tři ručníky nebo než umyje jeden, slovy jeden plech od buchty, kterou si sám vyžádal, na to fakt nemám dostatek nervů. Včera skončila má prosba na umytí nádobí (máme myčku, takže toho moc nebylo), opakuji - prosba, což samo o sobě je něco, co mě vytáčí do vrtule, komentářem, že "já to umeju, ale ty jdi teda sundat ty skříně z tý půdy a odvez je na skládku". Chtěla bych vidět jeho výraz, kdybych já podmiňovala vyprání jeho ponožek vymalováním předsíně. Jak na něj, ptám se?

ADFko, ach, jak ti rozumím...... u nás taky záhadným způsobem z kredence mizí čisté hrnky....dokud jsou....ale že by se dostaly zpět umyté..... to ani omylem.... jednou jedinkrát jsem to zkusila nechat 3 dny.................. a čoveče, nehne s ním nic
když se zeptám, jak si představuje soužití dvou lidí, odpovědět mi neumí, ale na otázku, zda mu přijde normální, že já vařím, peru, žehlím, uklízím, umývám wc, koupelnu atd...zatímco on si sedne k počítači a vstane, když chce na toaletu nebo na wc.... tak mi odpoví " no jooooo, ty ale chceš abych byl jako tvůj tatín, jinak jsem špatný" .... no, šiklo by se, protože můj tatín je naprosto skvělý v tom, že klidně uvaří, pověsí prádlo, po obědě umyje nádobí, vynese koš................ což doma by se mi nestalo, nebo bych to musela považovat za osmý div světa

Klokan: právě že neudělá. On se ani nenaštve, jeho to prostě všechno míjí, a když se čertím, tak se mi směje
A tři dny je fakt maximum, dýl nevydžím, to bych musela ujet někam daleko. A něco probírat fakt nemá cenu. Vždycky nabydu dojmu, jak je to všechno jasný a druhej den je to nanovo. A když ho prosím na kolenou, aby opravil ten záchod, kterej už půl roku teče (bez nadsázky!), ještě jsem otravná. On teda nahlas nic neřekne, ale to člověk vycítí. Když jsem koupila myčku, byl naštvanej, že jsem to udělala a nepočkala, až to udělá on. Jiná věc je, že bych patrně čekala dodnes, protože jeho to nádobí neprudilo, že ano. Možná kdybych nebyla tak sebevědomá, ale já opravdu nemám žádné informace o tom, že by mě naši tvořili proto, abych se o někoho starala. Říkám vždycky, ano, zlato, já zůstanu doma, nebudu chodit do práce, budu se tady o všechno starat a ty to budeš řídit finančně, ale pokud chodím do práce a vydělávám stejně jako ty, tak ti na to kašlu. Jenže kecy mám silnější než nervy. Možná kdybych to fakt vydržela, kdybych mu fakt neprala, nestlala, nemyla po něm nádobí, jenže... kdo to má tak dlouho vydržet?
Má s tím nějaká "kolegyně" zkušenost? Klokane, sorry, ale to je fakt otázka na ženy

helena napsal(a):

Milý klokane - některá "TO" jsou nevzdělavatelná po celý život . Uznávám, že spíš než termín "svatba" by se mělo používat "charitativní činnost" , ale i o takové se některá musíme postarat, viš

Uznávám, že jedinci jsou různí a někteří jsou fakt nevzdělavatelní. Ale netušil jsem, že do toho sňatku vás někdo vysloveně nutil. A "postarat" - když si chcete hrát na maminky, tak si hrejte, no..

asi bych nechtěla bejt chlapem.. ženská zvládá všechno tak chlapi děsně zpohodlněli..

Ne, všechno je to o přístupu a jak klokan rekl, tak jak jste si je vychovaly, takové je máte milé dámy. Takže se dá říct, že je to vaše chyba. Zní to možná ošklivě, ale je to tak.