Eva36:díky za názor.Musím uznat,že hodně pravdy na tom je.Já si asi taky nesu s sebou ten model,který jsem viděla v dětství,čili MUSÍM TO VYDRŽET....já sice nejsem až tak poslušná,jako moje mamka,ale taky ten radikální řez udělat neumím.Asi se celá ta situace na synovi projeví,to mi dochází až teď.Je mi to líto,protože bych chtěla,aby žil v harmonii a v pohodě.Já jsem měla snahu,aby na něho měl  vliv aspoň chvilkama i otec,aby si měl s kým pokecat o chlapských věcech,aby neměl jen vyloženě ženský pohled na svět.Protože moje srdce je a bylo plné lásky a měla jsem strach,abych to nepřeháněla,aby tam byla jakási kontrola nad tím,aby z něho nebyl jenom mamánek.Možná by to tak nebylo,ale v té chvíli jsem to já tak cítila .Možná jsem to nedocenila.Každopádně musím říct,že byly i pěkné chvíle,a bylo na synovi vidět,že s tím tátou je rád.Otázkou je,jestli těch nepříjemných zážitků nebylo tolik,že ty hezké úplně zadusily.Možné to je.
Ale nikdy bych nevěřila,že díky vám,budu přemýšlet o svých problémech i jinak,než jsem celou tu dobu přemýšlela.Každopádně,vy mi můžete ukázat cestu,ale vydat se na ni musím zase jenom sama.Třeba mi život postaví do cesty situaci,která bude tou poslední kapkou...anebo mě zase posílí a nějakou dobu zase budu mít sílu klopýtat po té stejné,kamenité......no vždyť říkám,případ pro psychiatra  ))

Upravil(a) hurbik (6. 8. 2006 20:53)

Ahojte dievcata, dlhsie som sa neozvala. Precitala som si Vase prispevky a musim povedat, ze su ozaj zaujimave. Neberem to len s pohladu k problemu mojej sestry ale uzitocne aj pre mna, kedze ja toho este  nemam tolko preskakaneho. Vcera sme sa akurat s priatelom rozpravali, keby to bolo stale take krasne ako to je teraz aj po 20, 30 rokoch. Tak som mu povedala, ze predsa moze. Som velmi rada, ze si pestujem nas vztah na komunikacii. On zas naopak nebol velmi komunikativny (no este ani neni nejako moc/, ale ucim ho na to. Ja som sa vzdy snazila vsetko riesit diplomaticky a cez reci, aj ked nie na kazdeho to plati. Ale my dvaja ked mame nejaky ten problem, tak ja sa to snazim vzdy riesit diskusiou, aj ked moj priatel by to najradsej povazoval za uzavrete uz po slovku prepac.Ale ja chcem hladat aj dovody, preco a vylepsenia, aby k hadklam alebo konfliktom nedochadzalo alebo dochadzalo co najmenej. A ako sledujem aj sa mi to dari a dufam, ze nam to takto vydrzi. Prave planujeme stavat domcek, tak sa tesim.
A co sa tyka Teba Hurbik, plne suhlasim s Evou, skus zajst za psychoterapeutom. O tom som uz inac rozmyslala aj neraz. Ja sa zas bojim, aby sa na mne neprejavilo to, ze moji rodicia, hlavne mama vo mna nejak moc neveria. Maju ma radi aj ma podporuju, ale nie tak ako by bolo treba. Ked som isla do Nemecka, tak mi vraveli, ze to nezvladnem a teraz hovorim perfektne nemecky, ked som isla do Anglicka zas to iste, teraz hovorim anglicky a ked som sa vratila a chcela ist na vysoku, tak zas bolo ze na to nemam. A nakoniec som ju aj neukoncila, lebo som na to nemala a ci som na to ozaj nemala aleob som na to nemala len preto, ze som necitila ziadnu podporu, to uz neviem. Mozno je to aj tym, ze moji rodicia su nevzdelani a nauceni zivit sa rukami, tak maju problem pochopit, ze ich deti mozu byt ine, neviem. Len sa bojim, aby ma to nepoznacilo a zbytocne som sa nepodcenovala. Tak toho psychologa mozno vyskusam aj ja, ktovie.
A co sa tyka mojej sestry. Este je stale u nas a uz pevne rozhodnuta, ze sa k nemu nevrati, ale on si nezufa a stalel dufa, ze sa k nemu este vrati. Vyvolava jej, vyhraza sa potom jej zas vyznava lasku. Chvilu jej vravi, aby sa uz rozviedla, potom zas, ze este nie. Raz jej chce dat veci raz nie. Vykrikuje jej ako ju on zivil, ako tam prisla s jednou igeliktou, co nie je pravda. Ako mu ma vrati zlato co jej dal, ze ju uda na policii, ze ho ukladla. Iba dve veci co chce z domu, pocitac co si kupila este pred svadbou a spalnu co mala zo svadobnych penazi ani to jej nechce dat, ze aj na to ma narok. Ale veci ktore kupovali ozaj spolu, to su iba jeho. No proste hroza psychopat. K nasmu domu sa radsej ani nepriblizuje, lebo keby ho stretol oco, tak neviem co s nim spravi. Ja by som ho ale rada stretla a aj by som ho vyprovokovala, nech ma aj udrie, ale v tej chvily by som zavolala policajtov, nech mu vsetko len tak lahko neprechadza, lebo ked sa sestre vyhrazal, ze tak mu povedala, ze nech sa nevyhraza, lebo ho uda za tyranie blizkej osoby, tak jej povedal, ze nema nijake potvrdenie od doktora. Je to proste jedna hnusna krysa. A zial to male ma uplne taku istu povahu. A teraz len vsetci dufame, ze to nema v genoch, ale je to od neho len odkukane a ked s tym nebude zit, tak ho to predje.
No tak to su moje nove zazitky.

Elly: Kontaktuj www.donalinka.cz Jsou zde praktické rady, jak se chovat, když jsem já a moje děti vystaveny domácímu násilí. Myslím, že stránky ti pomohou, jako už pomohly jiným ženám v tíživých situacích. Případně můžeš zdarma volat i jejich terapeuta, který ti poradí osobně. Číslo mají na svých stránkách. Souhlasím s tím odhodit stud a dát se vyšetřovat u lékařů po jeho fyzickém napadení, uvést u lékaře, co se mi stalo, kdo mi to způsobil, nejlépe by bylo rovnou při incidentu volat někoho, kdo by mi potvrdil, že jsem byla napadena skutečně manželem. Před vyšetřením se nemyj. Po ošetření podej trestní oznámení pro ublížení na zdraví a domácí násilí. Přeju ti hodně sil, nejsi v tom sama. podobným peklem prošlo mnoho žen, hodně příběhů popisují rozhovory v knize Olgy Sommerové O čem ženy sní (1 a 2) a O čem ženy nesní. Je to mimo jiné i zdroj velké naděje, protože ty ženy vždy nakonec našly řešení a jejich život dostal nový rozměr. Drž se a napiš nám znovu.

Upravil(a) Eva36 (11. 8. 2006 11:34)

Elly napsal(a):

mimimia,strašně bych se ho chtěla zbavit,ale opravdu nemám kam jít,jsem z malé vesnice,vyrostla jsem u prarodičů a ani jeden z mých rodičů o mě nestojí.to místo je můj jediný domov,takže když odejdu,přijdu o něj,přijdu o přátele a lidi co znám celý život.navíc když půjdu na pronájem,tak riskuji,že když mi syn onemocní nezaplatím nájem.mám prostě hrozný strach,že když zůstanu úplně sama,že to nedokážu.mám strašně moc fobií a komplexů,někdy mám pocit,že už bych snad nedokázala normálně žít.jemu je úplně jedno,že se chci rozvést,vůbec mu nevadí,že vedle sebe žijeme jako cizí lidi.když přijdu z práce,tak do mě do večera ryje,vysmívá se mi,dělá naschvály.když uložím malého,tak vezmu psa a chodím po venku,čekám až jde spát.já spím na malém gauči a s hrůzou čekám,jestli bude klid,nebo ne.je to k zbláznění.naposledy jsem chtěla volat policii,ale on se tak sebejistě smál,že prý mi stejně nikdo neuvěří,tak jsem dostala hrozný strach a nezvládla jsem to.ale za právníkem půjdu a rozvést se nechám i kdyby mě měl zabít.nechci aby můj syn v tomhle vyrůstal.Evi děkuji za adresu,zkusím to.

Když čtu tyhle řádky,mrazí mne a vybavují se mi věci z mého života-akorát,že to už je za mnou,já se rozvedla po 19letech,mám přítele a jsem šťastná.Také jsem si říkala,že jsem se mohla rozvést dřív,ale-nemohla jsem chodit do práce,byla jsem na něm finančně závislá a připadala jsem si jako nesvéprávná.Myslím,že jsem spíš čekala na vhodnou chvíli,věděla jsem léta,že jednou seberu všechny síly a udělám to.On si myslel,že to nikdy neudělám a i přes to,že už měl jinou a měl s ní dítě,chtěl zpátky,ještě donedávna mi vyvolával a brečel do telefonu a to je už ženatý a má 2děti!Žije se ženou,která má na život úplně jiný náhled-tyto typy on odsuzoval,je stejný jako ona a já mu moc přála,aby si našel ženskou stejnou,jako je on,hurá-stalo se...Nebudu ti radit,abys odešla,když nemáš kam jít,věřím,že to příjde-naber síly,co máš,učiň kroky,abys ochránila sebe a dítě,nahlas to policii i na OPD,pracovnice z OPD s tebou bude i u rozvodu,neboj,podrží tě a rozvod se nebude protahovat,jen ho nech,ať se tam vypovídá před soudem,určitě se strapní,jako ten můj bývalý debil.Držím ti moc palce a přejí ti moc ať se z toho dostaneš,buď statečná hlavně kvůli synovi,on ať táhne-je pro vás nebezpečný a ty se to snaž všemožně dokázat u soudu.

Steffi, dik za reakciu, je super, ze si stastna a si aj prikladom pre ostatne zeny v takejto situacii, ze sa to da a teraz vlastne aj sestra, aj ked viem, ze keby sestra nemala kde ist tak asi tiez neodide. Je to tazke. Teraz sa natahuju kvoli majetku, lebo jej nechce nic dat a este stale ju chce zneistit, ale neuvedomil si, ze ona uz ma podporu a mi jej pomozeme, nech si nemysli, ze si moze robit co sa mu zachce. Radila som sa este s jednou kamaratkou, co je pravnicka, tak ta povedala, ze on nema pravo nepustit ju do domu , lebo je to jej trvale bydlicko. A on ju sustavne nuti, aby si ho odhlasila, este ze to neurobila, lebo to uz minuly tyzden chcela. To v ziadnom pripade neodporucila ani tak pravnicka, ani kamatat policajt. On povedal, ze ona si moze ist kedykolvek po svoje veci a on jej v tom nemoze branit. Povedal, ze si moze od policie vyziadat ochranu, ktora tam s nou pojde. Oni sice budu cakat pred domom, ale keby nieco, tak mozu zasiahnut. Toto ale trochu trva, tak jej poradil, aby tam isla a ze keby nieco, tak ma volat policiu a oni pridu hned, tak je to rychlejsie. A to sa uz magor dufam spamata. Lebo najnovsie jej povedal, ze jej jej pocitac neda, ze on si ide zaviest internet a potrebuje ho aj ked ona si ho kupila pred svadbou a za svoje peniaze. Povedal, ze ho radsej rozbije, ale ona ho nedostane. Tak tam ide s nou moj priatel, brat a asi aj oco, tak uvidime, ci bude aj potom taky silny, ked sa pred neho postavia traja chlapi. Len nech to uz mame  za sebou. Dalo by sa na neho nasit vela aj ta pravnicka mi radila, ze sa toho da dost, len nikto nema silu ani chut tahat sa s nim po sudoch. Ak jed k tomu bude musiet dojst, ak mu to uz len tak neprejde.
Takze aj pre Teba Elly, ked by si sa chcela rozviest, neodhlasuj si trvaly pobyt, lebo nebudes mat narok na nic a pokial mozes uz teraz si odloz vsetky bloky a zarucne listy od veci co ste kupovali spolu, lebo vraj ked Ty mas bloky majetok je tvoj nie jeho. Elly drzim Ti palce, aby sa Ti podarilo od neho odist a mozno pomoze, ked mu ukazes, ze sa ho nebojis a zakazdym zavolaj policajtov, nech mas nieco v ruke. A to ze Ti neuveria, to mu never, chce Ta len zdeptat, lebo si je sebou isty, tak mu to treba trochu naburat, mozno skrotne. Neviem Ty musis vediet co na neho plati, ale strach neukazuj. A este keby Ta napadol, tak je nutne nechat sa hospitalizovat, lebo iba lekarske osetrenie nepomoze, na to aby isiel do basy. Drzim palce, nech Ti to ozaj vyjde. Naber silu. A porad sa s odbornikmi, ti ti urcite pomozu a poriadia co sa da robit, nie si jedina. Ale urcite nahlasuj policii a daj sa aspon osetrit, nech mas nieco v ruke.