Holky omlouvám se, ale Eva jistě ví, proč jsem jsi rýpnul, i když tenhle způsob komunikace zrovna nevyhledávam.
Eva36: uznávám, jsou i takové případy, ale myslím jsi, že  bohužel častokrát za tento stav můžou matky, které se prostřednictvím dítěte bejvalému mstí za to, že jsi je dovolil opustit. Já jsi myslím, že na většině rozchodů se podepíšou obě strany a nesmutnější je, když to potom odnáší dítě. Tím nechci říct, že je to zrovna případ sestry mimimie. Je pravdou, že nekterý chlap je hov....Teď zrovna soucitím s kamarádkou,  je po rozvodu a bejvalého nemůže dostat z baráku, kam se přistěhoval s jedným kufríkem a teď po ní chce dva miliony. Dost síla.

Nána: A to treba, na rozvod, aby byvali oddelene aspon pol roka?. Lebo ja som vcera zistovala sestre na sude, co jej vsetko treba na rozvod, tam povedali aj, ze treba potvrdenie o poslednom spolocnom mieste bydliska. Sestra si to chce ist dnes zobrat, ale ona ode neho odisla len minuly tyzden vo stvrtok. Rada by sa, ale rozviedla co najrychlejsie. Vcera mu volala, ze v sobotu by si chcela prist este po posledne veci, tak jej povedal, ze v sobotu nie je doma, ze si moze prist po ne vcera medzi 18:15 a 19:30, tak sme s nou boli, vsetko jej pomohol pobalit, bol mily ako baranok. Ja som ju cakala aj s mojim priatelom von. Dal jej dokonca aj buginu (kocik), ktory jej povodne nechcel dat, lebo nasa druha sestra ma teraz take male dvoj mesacne babo, tak aby ho nedala jej. Ale ked im bolo treba pozicat peniaze na chladnicku, tak im sestra bola dobra. A taktiez ja, vzdy ked bolo traba tak som im pozicala. Ale ten grobian si nevie nic vazit. Ale to som odbocila od temy. Dal jej veci, ale spalnu jej vraj da, len ked sa rozvedu. ked s nim naobed telefonovala, tak jej povedal, ze nech poda ziadost o rozvod este tento mesiac, ked si bola po veci, tak jej zase povedal, ze nech nepodava ziadost o rozvod, ze on jej bude davat mesacne 1 500,- Sk a este 500,- Sk neviem na co. Kazdu chvilu iny nazor.
Kedze mu uz nedvyha telefon, tak vola uz aj na pevnu, tam to stale zdvyha maly. Uz to skusa aj cez neho. Pytal sa ho, ci ho moze prist pozriet a maly sa to spytal zasa sestry, tak ona mu povedala, ze nech sa paci moze si prist maleho zobrat. Ale on nechce ist kvoli dietatu, ale aby mohol do nej hust a apelovat na jej city. Vcera jej dokonca povedal, ze nech sa s nim nerozvadza, lebo jeho mamu to totalne polozi. Ale to ze bil vlastnu matku a nadaval jej do vsetkeho mozneho, to ju nepolozilo. Proste nestiti sa pouzit ani taketo praktyky.
A co sa tyka maleho, on sa o neho vobec nevie postarat, povedal jej ze si bede bravat tak na tri hodiny, lebo viac nezvladne. Nema na neho nervy. Uplne ma sestra sokovala, ked povedala, ze nadava uz aj malemu, raj ty maly ko... No co je to za cloveka? Ale povedal, ze mu nieco kupi. A on to vobec nechape, ze dieta nepotrebuje materialne veci, ale lasku, porozumenie a pochopenie a hlavne trpezlivost, ktoru on zial nema.
No ale este som sa chcela spytat k tomu rozvodu. To treba mat napisane na papiery, komu co patri, a co si ako rozdelia? Uz ked pojdu na pojednavanie? Neviem ci si sestra bude chciet vziat nejakeho pravnika. A ozaj co si Ty Nana napisala do tej ziadosti o rozvod? Napisala si pravdu, ze ako Ta bije a pod? Lebo ak by napisala, ze sa rozvadzaju iba kvoli manzelskym nezhodam, tak by ich mohli odporucit na manzelsku poradnu a nemuseli by ich rozviest.
Ak sa Ti da, tak mi odpis co najskor, hlavne ohladom toho spolocneho pobytu, nech tam sestra zbytocne nejde.

mimimia: Dobrá stránka je www.juristic.cz    Dají se tam najít různé vzory podání žalob na soud, i rozvody. Myslím,že manžel sestry asi s rozvodem nesouhlasí, takže se dohodou nerozvedou. Každopádně by pomohlo, kdyby měli třeba předem dopředu připravenou dohodu o péči o dítě, výživném a taky dohodu o rozdělení majetku. Myslím, že to musí mít notářsky ověřené podpisy. Nejlépe by poradil právník, se mnou byl i u stání kvůli dítěti a cítila jsem se klidněji. (Byla jsem docela nervózní, k soudu nechodím každý den a šlo o dítě, takže citlivé téma. Právník mluvil za mě podle toho, jak jsme se předem dohodli. A cena? Myslím, že 1800 při dohodě u něj v kanceláři a pak 1800 za zastupování. Rozsudek přišel k němu, zařídil mi pak ještě nabytí právní moci, tedy razítko od soudu, to už bylo v těch 3600.)

mimimia: když se nedostaví k soudu a omluví se, tak jednání odročí na další termín. Když se neomluví, odročí jedníní podle mě taky a navíc mu můžou dát pokutu.

No, a u svatby je aspoň obřad a hostina....to u rozvodu není nic

mimimia: Tak vlastně jo

Dovolím si reagovat na vaši diskusi.Víte,ono je pro lidi,kteří si tím neprojdou nepochopitelné,proč to ta ženská neřeší,ale k tomu je potřeba ohromné odvahy a síly.A právě že spousta ženských okolo sebe nemá nikoho,kdo by jí tu sílu dal, ona sama je tím problémem tak vyčerpaná ,že tu sílu  v sobě nenachází.Vím o čem mluvím.Já sama byla vychovavána spíše k pokoře,moje mamka byla ta klasická poslušná žena,která nekladla odpor a se zaťatými zuby snášela všechna příkoří,co jí život přinesl.A že jich bylo,táta totiž dlouhá léta pil.Dnes nechápu,jak to mohla vydržet .No a já mladý tele jsem si vzala něco podobného.Pár let jsem si nedovolila odporovat,ale čím jsem byla starší,tím víc jsem si říkala,že to přece nemusím snášet.Nutno podotknout,že fyzicky mě nenapadal,ale psycho to teda bylo.Díky němu nemáme společné přátele,protože se vždycky ožralej s  někým pohádal,takže se s ním už nikdo nechtěl vidět,vždycky mi říkali přijď,ale raději sama.Vynucený sex,ten mi  zprotivil už asi napořád,když jsem nechtěla tak psycho,že někoho mám,protože s ním nechci nic mít........a taky jsem neměla sílu to skončit.Pak mi život přihrál do cesty jednu kamarádku a ta mi dodala sebevědomí a sílu k odporu,a já jsem si uvědomila,že mě  nezničí.Síla odejít to není,ale začla jsem si uvědomovat,že  jsem silná,začla jsem si sebe vážit a přestala jsem se bát.Nevím,jestli to můžete pochopit,ale u mně opravdu platí, co Tě nezabije,to Tě posílí....Situace je dnes taková,že pán a vládce je nervozní z toho,že se nehroutím,nepláču, ale mě těch dvacet let s ním tak zocelilo,že mi to připadne až nemožné.A v duchu si vždycky říkám,hochu mě už nedostaneš,sám sebe likviduješ.Samozřejmě,že mě občas chytne smutek a říkám si,že bych chtěla žít jinak,ale mám skvělý vztah se svým sedmnáctiletým synem a to je pro mně to nejdůležitější.A taky věřím na boží mlýny....Mimochodem před  rokem otec zemřel,boží mlýny zamlely a on pár týdnů před smrtí hodně trpěl,spíš psychicky,protože byl na půl těla nepohyblivý a nemohl mluvit a asi si zoufale přál konec,protože odmítal jíst,vytrhával si cévku a sondu na umělou výživu,takže byl nakonec i uvázaný,co vám mám povídat,prostě hodně nedůstojný konec....Tak co,asi nechápete,proč neodejdu,že?Ale ten boj já vyhraju,tomu věřte

hurbik: A co takhle se rozvést? Skvělý vztah se synem budeš mít i dál, neboj se. A navíc bys získala svobodu a nemusela se doma dívat na opilce.....žít jinak.....vždyť to jde. Je to na tobě! Proč čekat na boží mlýny a ztratit dalších x let s tou troskou, co doma máš? Umím si představit, jak to je těžký. Moje máma se sama rozvedla před více než 20 lety po šestiletém manželství s agresivním alkoholikem...tehdy mi bylo 10. Odvahu sbírala dlouho.

No to je právě ono,co nechápu.Já vím,že cesta ven existuje,říkají mi to i přátelé,ale já fakt,snad v podvědomí ,mám pocit,že se to dá vydržet,že to zvládnu a zlomím to.Je to úchylné,já vím,někdy si připadám jako cvok,co sám sebe týrá a ještě je na to pyšnej.Anebo si něco dokazuju,nevím.Jisté je,že zlom nastal,když jsem si přiznala,že mě ty situace už nezraňují,že to mám na háku,že už brečet nebudu.Ale stačí jeden těžkej den v práci a zase vyteču.Jedno vím určitě,že kdyby došlo k fyzickému útoku,tak to by byla asi ta poslední kapka.Sice mě držel pod krkem,ale jenom chvíli.. :-)   Možná jsem případ pro psychiatra,anebo o tom jednou napíšu knížku.....no nejsem magor?A taky bych nerozdýchala,kdyby ubližoval synovi.Neubližoval,kupoval kopačky a balóny,ale nic víc.....taky ho dnes jako autoritu moc nebere,ale to je asi v pubertě běžné.

Mimimia,neboj,pochybovat je normální a lidské,ale musíš to brát tak,že kromě těch špatných jsou na světě i  skvělí muži a asi je jich víc.Takže ty máš určitě toho hodného.Asi je důležité i v té zamilovanosti vnímat i ty negativní vlastnosti.A popřemýšlet o tom,jestli budu schopna je akceptovat i po několika letech soužití,až už člověk nemá ty růžové brýle,protože každý vztah se časem dostane do stavu,kdy už tě ten partner tak neokouzluje a pak už je to o toleranci.Kdybych já  si tenkrát uvědomila,že často chodí na pivo (a já tenkrát často s ním),tak to mohlo být třeba jiné...jenomže to si mladá zamilovaná holka neuvědomí.Tak mám,co jsem chtěla.Jinak syn asi díky zkušenosti s tátou absolutně abstinuje,přesto,že mu bude už 18 vůbec nepije.Je fakt,že asi díky tomu je trochu stranou kolektivu,protože ač je oblíben,nebaví ho s děckama lítat po diskoškách,protože se tam" všichni vožerou "a to on nesnáší,hlavně u holek.Tak nevím,jestli je to špatně,řekla bych,že možná spíš dobře,ale zase je za exota.Uvidíme,jestli mu to vydrží,jsou chvíle,kdy tátu těžce zkritizuje(zatím teda ne do očí),ale pak je s ním zase zadobře.Asi se to vněm pořád mele,protože vidí,že já se třeba někdy trápím,ale na něho táta nikdy až tak hnusný nebyl.Je to zkrátka složitý....

mimimia:dobře děláš,že už teď dáváš najevo,co se ti moc nelíbí a že to přítel chápe.To je vidět,že si váš vztah postupně a po kouscích budujete a proto je velká šance,že budete spolu spokojení a šťastní.Chce to jednat fér a na rovinu,a když se tak chovají oba,pak nebývá problém.Já tady radím a chytračím a sama si poradit nedokážu,no jo to je jednodušší radit cizím... .Fandím vám.Mimochodem,co sestra?Je spokojená?

Milá toruško,jsi zlatá,teď jenom,aby mě z nebe nesundali nějací dravci......

A jeden citátek:NIC V ŽIVOTĚ NENÍ TAK TĚŽKÉ,ABYSTE SI TO NEMOHLI USNADNIT PŘÍSTUPEM.....Ellen Glasgowová

To docela sedí,ne?

hurbik: Ty nejsi případ pro psychiatra. Spíš pro zkušeného psychoterapeuta....můj bývalý nepil, ale zas dělal jiné věci (byl spíš jako svobodný mládenec, domů chodil, jak se mu zachtělo, nepřispíval finančně, nestaral se a navíc žárlil....vydržela jsem 12 let, snažila jsem se "se polepšit", kladla si to za vinu sobě...moje úzkost se zvyšovala a já si našla psychoterapeutku. Pak jsem pochopila, proč jsem se sebou nechala takhle vorat takovou dobu - špatné dětství, násilí, otčím alkoholik, nedocenění, citová deprivace....mně ti ze začátku stačilo, že mě nebil a když mi řekl "mám tě rád", to jsem byla v sedmým nebi a odpustila jsem mu úplně všechno.....ta psychoterapie mi pomohla pochopit sebe, souvislosti s mým dětstvím, které jsem se snažila všemožně vytěsnit, což ale nejde, a s mým manželství...pomohla jsem si prostě změnit si život, mít se ráda, být si vědoma své ceny, nikoho nezachraňovat, i když je to člověk, s kterým mám být v dobrém i zlém, žít svůj život, ne jeho...) ...a ještě bych dodala něco, co tě asi nepotěší. Moje maminka žila s agresivním opilcem od mých šesti do deseti let. (Netušila, že bije i mě a bratra. Ona sama byla ochotná to "kvůli dětem" přetrpět, otčím nás bil "šikovně", aby to nebylo znát a my, děti, mlčely jak zařezané.)....problém se provalil, když jsem se chtěla úplně vážně v deseti letech jít utopit, protože jsem se cítila jako naprostá nula, nikým nemilovaná, nechtěná, trpěná...máma se pak dost rychle rozvedla.....ale! Těch šest let jsem si s sebou pěkně vláčela dál...a vláčím pořád...tím chci jen říct, že svému synovi jsi pravděpodobně připravila dost těžkou pozici na startu do života, i když se to možná nezdá. Já se okolí vždy jevila jako normální, klidná holka, sice jsem neměla skoro kamarádky, učila jsem se výborně...ale uvnitř mě, to byl hrozný zmatek, úzkost, strach, sebevědomí v háji...v dospělosti jsem se většině mužů mstila za to, co mi provedl otčím....(nevědomky, jistě. Jen jsem si to později na té psychoterapii uvědomila, čím to bylo.)¨...můj otčím měl zase podobně násilnického otce, bil ho, týral, deptal za každou blbost...on tohle všechno nesl dál a poznamenal tak mě, i mého bratra....
Nechci kritizovat, umím si představit, jak těžké to je. Pro začátek bych ti třeba poradila přečíst si od Olgy Sommerové všechny její knihy na téma vztahů - O čem ženy sní 1, 2, O čem ženy nesní a snad i klidně O čem sní muži....výpovědi žen (a mužů), jejich vztahy, bezvýchodné situace, ve kterých byly, kdy jim nikdo nepomohl...jejich řešení...jejich názory....Dobrá je taky Asertivní žena od Tomáše Nováka a Ivety Kudláčkové. Přeju ti, abys našla odvahu a pustila se do SVÉHO života, takového, jaký bys TY sama chtěla