Milá anye.sa. moc mě bolí tvoje řádky, ale bohužel musím říci, že se manželovi nedivím, že utíká. Víš, jednou jsem taky napadla svého přítele. BUšila jsem do něj jako hluchá do vrat, trvalo to asi 10 min a hned vzápětí jsem brečela a prosila ho o odpuštění. Odpustil mi, ale dlouho to v něm bylo. Dlouho. Snažil se mě milovat, ale nešlo to. Já jsem díky tomu pořád více apelovala na to, aby mě miloval a čím víc jsem ho dusila, tím víc mi utíkal z domu. Byla jsem v té době těhotná. Už si nepamatuji, jak se to stalo, ale nějak jsme to ustáli díky narození malého. To bylo velké štěstí. Dneska bych se k tomu nesnížila. A jestli ano, pak s plným vědomým a s tím, že bych zpětně nelitovala. (někdy potřebuje chlap dostat přes hubu, ale záleží na to jak. To si myslím, možná to zní blbě, ale nechce se mi to ted vysvětlovat. Od toho tu nejsem). No a dneska díky tomu, že jsem svá, miluji věci kolem (ne jen ty, které vychází z něj), tak jsme se dost posunuli. On ode mne už neočekává hysterické scény, ale normální domluvu. myslím, že se mu lépe dýchá a tudíž se i rád domu vrací. Doufám, že to vydrží.
Co ti poradit? Asi nic. Jsi asi nemocná. Máš nějakou poruchu a měl by ti pomoci jen dobrý odborník. Pochybuji, že si pomůžeš sama. Být tebou, zda na to najdeš sil, vykašli se na manžela. Když přijdete do styku, jednej s ním slušně, přesto odměřeně a at má pocit, že jsi nad věcí. Jaký chlap by měl chtít vedle sebe hysterku? ? ? Nemocnou? Jo ano jsi nemocná, ale ono záleží asi na tom, jak moc proto děláš a vždy jsi dělala. Protože tuhle poruchu máš jistě dlouho a celou dobu to manžel trpěl. Je jen člověk, jednou to muselo v něm bouchnout.

držím ti palečky, ani nevíš, jak s tebou cítím.

[Děkuji Ti moc a moc chomáčku.Nikdy jksem se sebou nic nedělala jen kartářka mi řekla že jsem nepoznala nikdy rodičovskou lásku tak ji taky neumím cávat svým dětem ale to jsem už (dofám)celé přehodnotila!!! Děti MILUJI.Měj se krásně budu s Tebou ráda v kontaktu,pokud budeš chtít Anyesa

Ahoj anye.sa, manžel snad ale ví z jaké rodiny pocházíš ne?! Sice to není omluva, ale..... Já Ti odpovím asi úplně jinak, než ti přede mnou. to, že jsi manžela párkrát zmlátila, ho přece neomlouvá za TO JAK se k tobě a hlavně ke svým dětem chová!!! A mimo jiné, pokud u té jiné ženy zůstane, tak jsi mu dala aspoň co proto. Pochybuju, že manžel si našel jinou zrovna kvůli tomuhle. Snad to použil pouze jako záminku. Nevím, to si myslím já. Hlavně se ze všeho neobviňuj a najsi v sobě sílu aby děti z tebe cítili silnou maminku co je miluje. Ahoj katka

Milá Anye.sa,

někdy si s námi život pěkně pohraje:-(
To bude Tvůj případ.
Je mi líto, co jsi musela jako dítě zažít a právě proto jsi se tolik upnula na manžela. Ale to je Ti asi jasné...
Takže teď je potřeba jednat. Musíš zachránit sama sebe a své děti.
Mohu jen doporučit, abys vyhledala psychologa. Je to něco jiného než psychiatr.
To je začátek - odtud začni rozmotávat svůj život.
Na internetu je spousta kvalitních psychologů.
Někteří... dle mojí zkušenosti  - Ti kvalitnější se platí. Nevím, zda si to můžeš dovolit.... To vše už je jen na Tobě.
Máš před sebou dlouhou cestu , ale věř, že na konci tě čeká odměna v podobě šťastné a vyrovnané ženské a hlavně šťastných dětí. A zda se manžel vrátí a nebo přijde někdo jiný??? To je teď druhořadé! Ty a děti jste na prvním místě!

Pokud Tě snad i zajímá něco z oblasti duchovní a esoterické... Zkus třeba rodinné konstelace. Opět na netu jsou odkazy.

Moa a moc držím palce.

Isis

anye.sa napsal(a):

Moje dětství bylo jen se rodiče hádali.mlátily... Já ve 14 letech jsem poznala Ludka a byl moje všechno(a je stále)chodili jsme spolu 8 let (přemluvila jsem ho aby šel na VŠ a já jej podporovala a už tenkrát zjistil že jsem na něm závislá,byl mi nevěrný já se pokusila otrávit(rozkousla jsem teploměr)ale vše dobře dopadlo po nějaké době jsem otěhotněla a vzali jsme se.Jsme manželé 12 let a při skoro každé hádce jsem ho dlouho prosila o něco ale on se schválně choval pasivně tak jsme se vždy poprali musím přiznat že jsem to většinou alespon ted jsem to vždy já kdo jej začne mlátit jako první,vždy se mu hned omluvím,brečím a on to ví a říká že to nemůže strávit několik dní.Máme spolu dvě děti 12 a 8.Vždy jsem dávala přednost manželovy a potom až byli u mě děti(ted už vím a jsou pro mě na prvním místě děti!!!)Jsem na něj moc a moc závislá!!! Taky jsem mu vyhrožovala sebevraždou.Manžel za poslední měsíc na mě zavolal třikrát policii že jsem ho napadle ale já to vždy popřela.Vdubnu byl se mnou a dětma na týden na horách tam to bylo ještě super více sexu než lyžování,pak musel odjed na veletrh se svojí mladou svobodnou koleginí a po návratu z ničeho nic přestal doma spávat a postupně se odstěhoval.Dětem ani celý týden nezavolá ani mě když se jednou ukáže doma a děti se ho zezačátku ptali kde byl tak jim odpověděl že tam kde je mu dobře a kde ho mají rádi,ted se ho už děti neptají,ten mladší mi říkal že se stydí tatínka zeptat a ta starší říká že se bojí že ji tatínek odmítne.Několikrát jsem mu říkala že pokud odchází odemně tak at odjede až děti spí ale to ho nezajímá.Ten menší se chce jakoliv zabít(udusit.uříznout prst...)a starší holka se moc učila aby mamince udělala radost.Jsem z toho moc zoufalá vím že mám na tom velkou vinu já.Jěště jsem chtěla dodat že manžel si koupil vždy co chtěl několik motorek bez ohledu na rodinu chodil si kdy kam chtěl a já byla bláhově ráda že je štastný. Barák je jen jeho(dostal ho od maminky jako dar) a mě zůstanou jen dluhy které jsme si vzali na opravu domu.Manžel bydlí nevím kde ,nevím ským,nechá si pro sebe poslat auto s nějakou ženou a ta ho odveze do Brna a vrátí se kdy chce,peníze mi žádné nedává ani na děti jen platí inkaso.Podala jsem na soud žádost o svěření dětí do vlastní péče a výživné,s právníkem jsme se domluvili že mu pošlem dopis návrh na rozvod protože tak se chovat nemůže.Vím že mě všichni odsoudí protože jsem se chovala špatně!!! Domluvila jsem dětem i sobě psychiatra.Já osobně jsem byla u psychiatra dvakrát ale nic moc,dostala jsem prášky antidepresiva ale moc nevěřím že se mojí závislosti zbavím.Moc bych chtěla manžela zpět i když mi taky psychicky moc ubližil.Manžel říkal že jsem nemocná a musím se léčit a pro se mnou nemůže bydlet,asi má pravdu ale já bych nikdy někoho nemocného neopustila děkuji moc všem kteří ještě čtou a za odpověd.

Aneri,

tak teď se nezlob, ale tím, že jsi zhodnotila Anye.sa jsi jí nijak nepomohla.
Zkus se vžít do její kůže... Pokus se si představit, že bys byla zoufalá a čekala pomoc a někdo by tě místo toho zhodnotil. Vždyť ona sama ví, kde jsou její chyby.
A na druhou stranu, píše ona o sobě!
Nepíše moc o manželovi. Někdy nesebevědomé ženy hází veškerou špínu a berou zopovědnost za vztah pouze na sebe! Sami sebe obviňují!
Ano, Anye.sa udělala chyby, ale právě tak její mažel mohl udělat spoustu chyb.
Nikdy není chyba jen v jedné straně.

Aneri napsal(a):

anye.so - dle mého názoru to byla otázka času, kdy by manžel odešel. Je pod úroveň člověka druhého fyzicky napadat ! Mě manžel uhodil jednou  - něco se ve mě zlomilo a byl mezi námi definitivní konec. I když jsme spolu pak ještě žili - NĚCO- mezi námi bylo.On pil, já ho začala nesnášet a pak i nanávidět a nakonec jsem ho vyhodila. Já se manželovi vůbec nedivím, jestli se k němu některá žena chová slušně, že podlehl a odešel. I na měn to zanechalo určitě psychické následky, proto nekomunikuje ani s dětma. Myslím, že velká chyba je v tobě a celý problém jsi zavinila ty. Proto  si také myslím, že se k tobě už manžel nikdy nevrátí - poznal, že se dá žít, jako člověk, bez nadávek,hádek,napadání a pod. A dšti? Za chvíli vás nebudou potřebovat a on  se musí z toho hrozného šoku, co s tebou žil také vzpamatovat. Myslím, že on může být pod vlivem jiné ženy a na děti zapomíná a ani se mu nedivím, možná je rád, že z toho pekla utekl. Děti z rodin alkoholiků buď vůbec nepijí, nebo pijí, protože to viděli doma. Rovněž tak,  na tobě se podepsalo prostředí - ve kterém jsi žila. Ty jsi doma zavedla matriarchát a to by se asi mužům nelíbilo. Odbornou  pomoc opravdu potřebuješ .....

eset napsal(a):

Viete si predstaviť, že by od rodiny a detí odišla každá žena (ktorú muž bije, ponižuje, podvádza, týra, pije, a iné lahôdky) tam kde ju majú radi?

Tak na tohle bych odpověděla ANO. Dovedu si to představit. Bejt v takový situaci, seberu děti a jdu. A víš proč? Protože ty děti by pak prožívaly úplně to samý jako anye.sa a ten kolotoč by nikdy neskončil.
Proč by se měl někdo nechat bít a týrat, proboha? Tohle v životě nepochopím....

len ti uniklo že bez detí ako to urobil ten pán - teda keby aj ženy odišli a deti nechali tak

choysia napsal(a):

eset napsal(a):

Viete si predstaviť, že by od rodiny a detí odišla každá žena (ktorú muž bije, ponižuje, podvádza, týra, pije, a iné lahôdky) tam kde ju majú radi?

Tak na tohle bych odpověděla ANO. Dovedu si to představit. Bejt v takový situaci, seberu děti a jdu. A víš proč? Protože ty děti by pak prožívaly úplně to samý jako anye.sa a ten kolotoč by nikdy neskončil.
Proč by se měl někdo nechat bít a týrat, proboha? Tohle v životě nepochopím....

eset napsal(a):

len ti uniklo že bez detí ako to urobil ten pán - teda keby aj ženy odišli a deti nechali tak

Neuniklo. Četla jsem to celý a vyjádřila se jen k tomu, co jsem opsala. Vyjádřila jsem se za sebe, jako za ženu, tím nechci říct, že chlap nemůže udělat to samý. Může a kvůli těm dětem by to bylo v pořádku, ne?

Dámy - já Anye.su neodsuzuji, já si jen myslím, že dělala tolik chyb, že asi manželství už nezachrání ! Je mi jí spíše líto, že nepoznala rodičovskou lásku a upnula se na manžela, ale na druhé straně...nakolik ho milovala, nebo jak je na tom psychicky, že ho bila??? No, já osobně si myslím, že je to pod úroveň člověka....a řeknětě mi, který ředitel firmy by se chválil tím, že má doma ženu, která ho třeba v hádce, bije??? Kde jsme ??? Já jsem jí radila, kamarádky, pomoc pro sebe i děti a zapomenout, ale ona to v jiném dotazu napsala trošičku jinak ! Tak si přečtěte oba !

anye.sa:tak,teď už mám v tom víc jasno.To,co popisuješ je hrozné,ale,nemyslím si,že jsi špatný člověk,měla jsi určitě těžký život a ten tě hodně poznamenal.Jsi férová,když otevřeně píšeš o svých chybách-kdo je dneska nemá,jen mne trochu zaráží odpovědi ;zastanců mužských práv"-to je oheň na střeše,když padne facka na mužskou tvářičku!Nechci tady propagovat násilí,jen nechápů,proč je-normální,když by to bylo obráceně.Vím,že je hodně bitých žen,které hned neutíkají ,já sama jsem BM dala několik šancí,ale těch problémů bylo víc,tak jsem se ss ním rozvedla.Tvůj manžel věděl,z jaké rodiny pocházíš,určitě při jeho inteligenci postřehl,že máš velké psychické problémy.Ono je jednodušší zbalit saky-paky,nepřemýšlí,co bude s dětmi-jak vůbec se budeš v tomto stavu o ně starat,je mu to úplně fuk,ja ti moc držím palce a přejí ti hlavně,aby ses dala psychicky do pořádku,jen ti chci říct,že sama to asi nezvládneš,protože jsi nemocná

Anye.se v prvom rade ti chcem vyjadrit svoju podporu. je velmi dobre, ze si svoje chyby uvedomujes a chces s nimi nieco robit. zastavam nazor ostatnych, ktori pisali, ze si nesies problemy z detstva. pokial si sa niekedy snazila s manzelom riesit problemy a hadky a videla si len jeho pasivitu, tak si uz asi ani sama nevedala ako ho prinutit k nejakemu rieseniu, tak si zacala "utocit". ako sama pises, hned si sa ospravedlnila lebo si si uvedomila ze je to nespravne. a presne toto musis ist riesit k psychologovi. musis sa naucit istym sposobom ovladat, aby sa ti to nestavalo ani pri inych vztahoch.
zaujimalo by ma ako riesis problemy s detmi? respektuju ta? boli niekedy aj oni svedkom tychto tvojich "excesov"?
musis naozaj riesit teraz len seba a deti, neries manzela. je pravda, ze za problemy vo vztahu vzdy mozu dvaja, aj ked jeden vacsou mierou a iny mensou. samozrejme nie je spravne riesit nieco fackami, ale to uz sama velmi dobre vies a je len pozitivum, ze to chces riesit. hlavne neostan pasivna, ale najdi si riadneho vhodneho psychologa, ktory bude mat na teba cas a ta vypocuje.

Ja za seba môžem povedať, že určite BY SA NIKTO NEMAL NECHAŤ BIŤ, ani muž, ani žena, a veľmi ani dieťa(nemyslím jednu na zadok, keď má záchvat zúrivosti), lebo všetci ľudia by sa mali naučiť, že násilie nie je riešenie. Ale ja osobne by som - či už ako otec alebo ako matka - asi nenechala deti s partnerom, keby som bola presvedčená, že je násilnícky, ale buď by som odišla aj s deťmi, alebo by som - konštruktívnejšie - poslala partnera k psycholóvi (poťažmo psychiatrovi). Skutočne agresívni ľudia si zrejme nikdy neuvedomujú - alebo nechcú priznať - svoje problémy, ale to zjavne nie je tento prípad. Takže jej manželovi sa čudujem, ale asi ho netreba riešiť. On raz bude bilancovať svoj život sám... Anye, ty sa naozaj zameraj na seba, na to, aby si sa naučila zvládať záťažové situácie, aby si našla v sebe silu na bežný život s bežnými problémami a aby si vedela dať svojim deťom to dobré do života - či už s mužom, alebo bez neho. Držím ti palce a fakt si myslím, že bez odbornej pomoci to nezvládneš. tak neváhaj, a šup-šup! Prvý krok je najťažší, ale nezabúdaj, že aj cesta okolo sveta sa začína týmto prvým krokom...