Teru napsal(a):

Selima napsal(a):

Teru: absolútny súhlas. Božie mlyny melú, ale nie podľa našich/vašich želaní, ale podľa trošku iných pravidiel. Až budete schopné zdvihnúť zrak od malililinkatej škvrnky na svojom živote a do zorného uhla zaberiete obraz ako celok, uvidíte možno širšie súvislosti - a aj to, že váš život je tiež len jediným dielikom puzzle...

Tak už tady máme kluby dva

Jakýpak dva kluby, Teru?

Humor je skvelý boží mlyn... Pomáha všetkým stranám.  Nech žije humor v oboch kluboch!

no přeci, abych se mu mohla pomstít, ne ?!

ne, ale IQ tykve

Jo a ty místa viny v případě nevěry č. 1 a 2 se dají zaměnit a nikdy nejde říct, čí že vina je ta větší. Nejmenší vinu mívá milenka, je zkrátka v nesprávném čase na nesprávném místě a když to v rodině neklape, tak se holka chytne...no....nejhorší je, že člověk si někdy může myslet, že rodina klape a ono houby...ale to už je jiná kapitola. O tom, jak muži neumějí definovat a už vůbec nezvládají vyjadřovat svoje pocity.

pro pobavení: Víte, že Bůh dal muži dvě skvělé věci?...ano...mozek a penis...ale bohužel mu dal jen tak málo krve, že vždy může používat jen jedno

TAky mě to točí!!!
Kdož si bez viny, hoď kamenem???

Evi, já bych to netvrdila tak striktně: za prvý, za druhý...
a možná bych spíš ani nepoužila slovo vina, ale chyba
a pokud to vezmu ještě jinak - tak ať milenka udělala cokoliv (konkrétně ta naše je úžasná manipulátorka) tak to neudělala, aby mi ublížila, ale aby si urvala kousek štěstíčka a další otázkou je, jestli to co dostala je to co chtěla a chce.
Ale ať přemýšlim jak přemýšlim tak stále vidim i spoustu pozitivních věcí, který mi to všechno přineslo. A kdybych měla volit a mohla se vrátit do doby před - tak bych to neudělala.

BB napsal(a):

Frigo , taky to chápu .... někam tu zlobu člověk nasměrovat musí. A buď bude nesnášet  svého chlapa ( a co pak s ním, když je to takový idiot, že .... ???  jedině se rozvést  ...  ) a nebo pindu ....  to je daleko přijatelnější řešení.  Já myslím, že takové ty smířené a chápavé a obětavé a vůbec takové ty absolutně kladné  ( viz teru ) ...... to už ani není člověčí ....  ty mají nad hlavou svatozář.      a někdy mi právě takové lezou na nervy. Emoce jsou jaké jsou , rozumově těžko ovlivnitelné  a když člověk nenávidí " tu krávu, která mu udělala z domácnosti kůlničku nadříví ..." tak ji hold nenávidí a tisíckrát si může vysvětlit, že dotyčná chudinka za to nemůže a že ve výsledku si za to může člověk sám, protože  si v podstatě vybral omylného chlapa i s jeho slabostmi, který hold neudržel toho svého v gatích .....  a dotyčná si ho zaháčkovala tak,  že už nedokázal vycouvat. A manželka  většinou všechno zvládne, všechno vydrží, a už se mu taky okoukala ... kdežto pipina je sama bez něj úplně bezradná ......   

Krucič, kruciš ...... teď jsem přemýšlela, že jsem se nechala vytočit kravinou a všechno smažu ....   ale nesmažu ......   nedospěla jsem ještě k oné odpouštějící  a všechápající dokonalosti  .......

No jo, to by bylo krásné být dokonalá. Nevztekat se v ramvaji nad smradlavýma spoluobčanama, kteří do vás celou cestu šprtají taškou nebo šlapou na nohu... nevztekat se nad kolegy, kteří se tváří, že nechápou, co obnáší vaše práce a chtějí po vás věci, které jsou "pod úroveň... nevztekat se nad přítelem, který odmítá pochopit, že vás něčím zraňuje, i když už jste mu to stokrát vysvětlili... nevztekat se nad rodiči, kteří odmítají připustiti, že jste dospělí a to už docela dlouho... nevztekat se nad tím, že ... já vztekám docela dost, někdy i nad vážnějšími všcmi, než jsou prkotiny, které jsem zmínila. Ale už vztekám tak nějak víc povrchově... stejně jako vy jsem si myslela, že pokud se přestanu vztekat, přestanu smutnit, tak vlastně přestanu prožívat život, protože přestanu být emocionální a k emocím nepatří jen smích, ale i pláč. Takže jsem všechno strašně prožívála, každému to vykládala, hledala pochopení u těch, kteří měli podobné starosti, probírala to s holkama na kafi... jenže mi bylo hůř a hůř a těch negtivních emocí bylo víc a víc a bylo víc a víc lidí, na které bych nejraději seslala morovou ránu... a pak jsem to zarazila. ne ze dne na den a navíc stále to neumím pořádně, ale domítám si kazit život pláčem a nenávistí a to ještě vůči těm, kteří ani příliš nezargeistrovali, že jsem na světě (jako např. milenky ženatých mužů - být to můj případ). emoce jsou tady od toho, aby se prožily, aby nám ulevily a aby pak na ně bylo zapomenuto. ne od toho, abychom v sobě dva roky po rozvodu živily naději, že si ta pinda zláme obě nohy... Tady už nám emoce nepomáhají, tady už nám škodí a brání žít život, protože nás strhávají zpět do proudu sebelítosti, nenávisti, obviňování... zní to jak poučka, ale já jsem si na vlastní klži ověřila, že vše zlé, co se mi stalo, mne ve finále obohatilo o něco jiného a zaobírat se stále dokola tím, co mi kdo udělal a o co mne kdo připravil je zbytečné. Raději si vynahradím vše to, o co jsem byla "ochuzena" a každou slzu nahradím aspoň dvěma úsměvy.
Ale k tomu musí člověk dojít tak nějak sám, tohle jsou nepřenosné zkušenosti...

Takže holky, v zásadě máte dvě možnosti - dále se zaobírat tím, jak by to bylo krásné, kdyby té vasší sokyni váš BM udělal totéž co vám, aby ta mrcha viděla, jak vám bylo... a nebo se skutečně kvalitně pomstít tím, že začnete žít svůj život, budete šťastné a váš BM vám bude totálně ukradený. protože váš nový život bude natolik naplněný, že nebudete mít čas na myšlenky typu - rakovinu na ni. Budete mít čas jen na sebe, své přátele, své děti, nového partnera... spokojené myšlenky.

Teru, nemyslím si, že by sa mi žilo lepšie, keby som sa nasilu snažila odpúšťať, ak to tak necítim. K depke z rozvodu a krachu niečoho, na čom mi záležalo, mám ešte pridávať nejaké sebapresviedčanie, že takto to má byť, je to v poriadku a treba všetko zlé odpustiť? Tak tohto nie som schopná. Som len normálna podvedená žena, ktorej je z toho všetkého nanič. Nechcem si to pestovať donekonečna. Bola by som oveľa radšej, keby so mnou emócie takto nelomcovali. Ale nebudem pokrytecká. Ja to cítim takto.

Neriešim, čia je to vina. Každopádne som nechcela, aby koniec bol taký, aký sa stal. Mám právo byť nespokojná, tak som. Keď čas otupí moje jazvy, verím, že to bude iné. Teraz si svoje emócie musím prežiť, aby zovšedneli a ja som to v zdraví prežila.

BB) dobre, že si to nezmazala. Uľavilo sa mi. Dokonca som sa usmiala. Vďaka.

Jáji, toto je suuuuper. Môžem ťa občas aj niekde citovať? bez irónie, toto by mali vyučovať v škole života...

Frigo napsal(a):

ne, ale IQ tykve

Hele Frigo, nejsem si jistá, ale mám takový dojem, že ty se o svém manželovi vyjadřuješ jako o impotentovi... pokud se nemýlím?? Pokud to nejsi ty, tak se omlouvám, pokud ano, pak se mstíš jen sama na sobě, pokud jsi s mužem, se kterým nejsi šťastná... a když už to tedy vše převádíš na pocity té pindy - je to v tom případě pro ni dvojí vítěztví, ne?
Nechceš si najít nějakého muže, se kterým bys mohla být šťastná, abys konečně zapomněla na tu "pindu"?

Kvítko napsal(a):

Nemyslím si, že by měla být vina na obou stranách, mnohdy je rodina naprosto v pohodě, tak proč hledat důvod manželovi nevěry v sobě???

Když už nic jinýho, tak moje vina mohla být např. v tom, že jsem si blbě vybrala. Zpětně jsem si uvědomila, že se vždycky projevoval jako sobec, že mě odstrkoval, že jsem ustupovala...a že to nebylo dobře....každá si snad může najít svou parketu, kde zrovna neexceluje...