Proč ne, když to chcete takhle, nikde není psáno, že jenom manželé můžou mít dítě, hlavně když ten vztah funguje.

Kamči,, lepší hrocha, než krávu, ne?
My jsme se dřív vzali, ale jsem z vesnice a z věřící rodiny, takže jsme o jiném modelu ani neuvažovali... podle mého názoru je to už dnes ale úplně jedno

Jj je to fakt že je svatba lepší z hlediska papírování, já se taky vdávala ve 4. měsíci a to jsem se kdysi zařekla, že jako těhule se vdávat nechci. Ale jinak je to fakt jedno

My zijeme s pritelem uz dva roky na psi knizku a funguje to skvele ) pred tydnem jsem zjistila, ze jsem tehotna, na miminko se tesime, ale svatbu urcite odlozime. Chtela bych si svatbu pozdeji poradne uzit a ne ji chystat narychlo kvuli mimcu. Takze tak.....

Já žiju s přítelem 6 let, chodíme spolu tedy celkem 12, což je od mých 16let, jůůůůů, to to letí
My bychom chtěli otěhotnět a potom hned svatba, s malým či větším bubínkem, to je už fuk, ale asi opravdu záleží na domluvě obou, jak jim to vyhovuje. Ale dítě bychom chtěli přivést do rodiny, možná i proto, že už je to v dnešní době pomalu vzácnost

My už jsme se letos po sedmi letech chtěli brát, ale radši to vrazíme do dovolený někde u moře...pro nas je to tak nějak hezci investice, moc si na oficiality nepotrpíme:)

Betka napsal(a):

Podle mně je to jedno, snad jen kvůli jménu v rodném listě.  A finančně náročná svatba je v dnešní době také skoro přežitek.  Krom toho pokud by se chtělo opravdu dostát dávno daným pravidlům, tak svatbu by měli platit rodiče, jedni jídlo a druzí pití.
Než ale investovat do svatby, raději bych absolvovala klasickou půlhodinku na radnici a pak maximálně oběd s nejbližší rodinou. Z ušetřených peněz si pořídila nějaký pěkný výlet nebo třeba podlahu do bytu.

Betko, moje řeč. My platíme hypotéku na starý dům, který kompletně opravujeme, řekli jsme si postupně budeme investovat do svého. Nyní bydlíme dole a chystáme se na patro, hlanvě na dětské pokojíčky . Těším se jak malá holka. Pro svatbu jsme se rozhodli právě kvůli jménu dítěte, no možná i manžel by špatně přežíval, kdyby se mimi jmenovalo po mém bývalém . Tak jsem zašla na úřad, vypsala papíry, termín za 14dnů, ze starého zlata jsme si nechali udělat prstýnky, rezervovala šaty s velkou slevou, když to bylo tak na rychlo a nebylo z čeho vybírat (no bodejť při míře 106cm přes pas ) a rezervovala hospodu  a bylo. Jenže pak jsme se v tom týdnu před svatbou tak rozstonali, že bychom, hlavně já s průduškama neřekli ani ano, tak jsme datum posunuli o týden na 1.10. a to už klaplo. V hospodě jsme měli jen nejbližší rodinu, bylo nás asi 10 a bylo fajn. S kamarády jsme pak udělali sešlost zároveň na oslavu Káti. Byla sranda a vyšlo nás to asi na 20.tis. Nikdy bych to neudělala jinak.

Ach jo píšu to ve spěchu, snad je to srozumitelné

Klidně bych se vdávala i s bříškem, v dnešní době o nic nejde. A užívání si svatby? Jednou mi to stačilo a podruhé se raději podívám do hor. Adrenalin tam můžu mít taky, kocovinu jakbysmet a bez oficialit, na které si opravdu nepotrpím.

Miškaa napsal(a):

U nas by to byl jeste silenej problem s tim koho pozvat a koho ne. Oba mame rodice na prdlacky, takze bych je na svatbe nechtela:-((((  Pak uz by me ani nepozdravili

Na nás taky tlačili, ale nedali jsme se.
Prorazili jsme si svou:
Nejdřív všechny omejvalo, že svatba bude ve tři odpoledne a na žádném úřadě, ale na vinohradě, že raut bude na stejném místě jako obřad, pod širým nebem a nebude se nikam přejíždět a trotlovat v kolonách po praze, že na hostině nebude žádná trapná šunková rolka s křenovou šlehačkou, vývar a svíce, ale raut, že nebudu mít bílý šaty ála šlehačkový dort, že na oznámení nebudou holubice a andílci, že mě nikdo nebude nikam unášet a že není důvod zvát bratránka, který o mě už cca 15 let nejeví žádný hlubší zájem a jsem mu putna, stejně jako on mě
Vynutili jsme si i velmi střízlivý projev starosty, a požádali jsme personál, aby nás nenutil uklízet rozbité talíře a další ptákoviny

Nakonec se rodiče divili, jakou netradiční a úžasnou svatbu jsme měli a všichni jsme si to těžce užívali.

Bibi_30 napsal(a):

Miškaa napsal(a):

U nas by to byl jeste silenej problem s tim koho pozvat a koho ne. Oba mame rodice na prdlacky, takze bych je na svatbe nechtela:-((((  Pak uz by me ani nepozdravili

Na nás taky tlačili, ale nedali jsme se.
Prorazili jsme si svou:
Nejdřív všechny omejvalo, že svatba bude ve tři odpoledne a na žádném úřadě, ale na vinohradě, že raut bude na stejném místě jako obřad, pod širým nebem a nebude se nikam přejíždět a trotlovat v kolonách po praze, že na hostině nebude žádná trapná šunková rolka s křenovou šlehačkou, vývar a svíce, ale raut, že nebudu mít bílý šaty ála šlehačkový dort, že na oznámení nebudou holubice a andílci, že mě nikdo nebude nikam unášet a že není důvod zvát bratránka, který o mě už cca 15 let nejeví žádný hlubší zájem a jsem mu putna, stejně jako on mě
Vynutili jsme si i velmi střízlivý projev starosty, a požádali jsme personál, aby nás nenutil uklízet rozbité talíře a další ptákoviny

Nakonec se rodiče divili, jakou netradiční a úžasnou svatbu jsme měli a všichni jsme si to těžce užívali.

No tak to zní naprosto super...takovy styl je moje gusto...supr!!!

Párty s rodinou?   To mohlo být fajn.
Pro mně je ale oficialita i když mi rodiče přejou k narozeninám. Jsem stydlivka...