ahoj holky, tak jsem tady. myslím, že první kolo jsme tedy zvládli. v pátek přijel, dal mi pusu, celou noc mě držel jako klíště a ráno mi řek, že si myslí, že bysme měli bejt spolu a že bude hledat cestu ke mě. řekla jsem, že cestu k sobě budeme muset hledat oba. ptal se mě, o čem jsem ten týden přemýšlela, tak jsem řekla po pravdě - že u mě začínal promlouvat i rozum a že už jsem to všechno neviděla tak jednoznačně, že jsem se v podstatě v tom týdnu rozhodla, že pokud nebude chtít,  nebo nebude vědět, že ho nechám jít a ukončím to. ale že jsem šťastná, že můžu poslechnout srdce a že ho mám moc ráda, že čert vem co se stalo. že chci jít dál s ním, a že si myslím, že to zvládneme. že se prostě pokusíme ty cesty zase sladit. vypadal v rámci možností šťastnej, myslim, že i já jsem - jak jen je to v týhle chvíli možný - šťastná. žádnej čas jsme si neurčili, čas ukáže. o jeho vedlejším vztahu jsme se nebavili - ono to tak bylo daný od začátku - že on si musí v první řadě řešit vztah ke mě - a je jasný, že pokud se rozhodl pro mě - není to slučitelný s jeho vztahem. on dělá takový náznaky - vypnul si tichý zvonění, zapnul příchozí sms, hlásí mi kdo píše, nechci bejt naivní ani přehnaná optimistka, ale zatím to nechám být a za pár dní se ho zeptám. strávili jsme na naší situaci myslim hezkej víkend a musíme se snažit obě srdce a oba rozumy dostat na jednu stranu. bude to asi dlouhá cesta, ale dala jsem se na ni dobrovolně a myslim, že jsem si to sama zvolila - v tom jste měli pravdu. dneska máme 14 výročí svatby, tak jedeme tam kde jsme se brali, na večeři a tak - s tím přišel on asi 10vteřin předtím, než jsem to chtěla říct já. chtěla bych znát vaše názory, děkuju vám za podporu, moc mi pomáháte.

hoj uzlíčku, myslím, že to zvládnu. když to na mě přijde, vybulim se o samotě, nebo kamarádce na rameni. vracet se k ničemu nebudu a půjdu dál. mám ho moc ráda. děkuju.

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, tak jsem tady. myslím, že první kolo jsme tedy zvládli. v pátek přijel, dal mi pusu, celou noc mě držel jako klíště a ráno mi řek, že si myslí, že bysme měli bejt spolu a že bude hledat cestu ke mě. řekla jsem, že cestu k sobě budeme muset hledat oba. ptal se mě, o čem jsem ten týden přemýšlela, tak jsem řekla po pravdě - že u mě začínal promlouvat i rozum a že už jsem to všechno neviděla tak jednoznačně, že jsem se v podstatě v tom týdnu rozhodla, že pokud nebude chtít,  nebo nebude vědět, že ho nechám jít a ukončím to. ale že jsem šťastná, že můžu poslechnout srdce a že ho mám moc ráda, že čert vem co se stalo. že chci jít dál s ním, a že si myslím, že to zvládneme. že se prostě pokusíme ty cesty zase sladit. vypadal v rámci možností šťastnej, myslim, že i já jsem - jak jen je to v týhle chvíli možný - šťastná. žádnej čas jsme si neurčili, čas ukáže. o jeho vedlejším vztahu jsme se nebavili - ono to tak bylo daný od začátku - že on si musí v první řadě řešit vztah ke mě - a je jasný, že pokud se rozhodl pro mě - není to slučitelný s jeho vztahem. on dělá takový náznaky - vypnul si tichý zvonění, zapnul příchozí sms, hlásí mi kdo píše, nechci bejt naivní ani přehnaná optimistka, ale zatím to nechám být a za pár dní se ho zeptám. strávili jsme na naší situaci myslim hezkej víkend a musíme se snažit obě srdce a oba rozumy dostat na jednu stranu. bude to asi dlouhá cesta, ale dala jsem se na ni dobrovolně a myslim, že jsem si to sama zvolila - v tom jste měli pravdu. dneska máme 14 výročí svatby, tak jedeme tam kde jsme se brali, na večeři a tak - s tím přišel on asi 10vteřin předtím, než jsem to chtěla říct já. chtěla bych znát vaše názory, děkuju vám za podporu, moc mi pomáháte.

Lucinko,
moc, moc ti přeju ať se opět sejdete na té společné cestě životem, na té vaší cestě. Bude to dlouhé hledání, ale věřím, že vše dobře dopadne. Teď je jenom na tobě, zda vše ustrojíš a nebudeš se k "oné Doně" vracet. Tobě jde přeci o váš vztah, tak se to snaž ukočírovat.Nevyčítej, nevyptávej se. Vím, že je to hrozně těžké, ale musíme to zvládnout. Je dobrou známkou to, že se rozhodl pro tebe a že chce zkusit najít tu cestičku k tobě zpátky. Úplně stejné jako u nás. Ten tvůj se alespoň zeptal, ten můj se neptá. jede prostě dál a nechce se už k tomu vracet.
Teď jen čas ukáže. Tak se drž

ahoj Heleno, je mi to moc líto. co se stalo, že se to najednou tak otočilo? jak ti je po víkendu?

helena.i napsal(a):

Lucie 33 a spol. Tak hlásm, že včerejší noc byla nejhorší za posledení období. Jenom jsme s M leželi, drželi se a brečeli. Téměř celou noc.Vzpomínali jsme na všechna ta krásná léta co jsme spolou prožili, hladili se, brečeli a v podstatě se domluvili na rozvodu. Je mně na umření. Ale i jemu. Dnes odjela naše mladší dcera   na tábor, tak toho asi využije, aby neviděla tátovo stěhování a odejde v tomto týdnu od nás. Pořád jen říká, že je mu to strašně líto, že všechno hezké pokazil , že jsem hodná ženská a že on si mě nezaslouží. Mně tekly slzy, ale dokázala jsem mu říct, že bude vždycky součástí mého života a že mu ze srdce přeji ať je moc šťastný. A myslela jsem to vážně. Bolí to. Moc. Ale tak nějak se mi ulevilo, že už bude klid. Všechny Vás moc zdravím.

Lucie33 napsal(a):

trošku si připadám jako ve filmu, ale je mi lehčejc u srdíčka.

Někdy si taky tak připadám a kdyby ten náš příběh někdo natočil, tak oko nezůstane suché.

Lucie33: klasika. Vybuchly mě nervy. Stačilo že hi naše dcera viděla v podvečer jinde než hásil že bude.A řekla mě to. A jak mi je? Furt stejně blbě. Zatím neodešel, pomáhal mi přes víkend se zavařováním,  šel se mnou na akci na kterou původně nechtěl jít / narozky kamaráda/ . Zkrátka mizerie. No, chtěla jsem říci všem ženám, jejichž přspěvky jsem si tu četla, že jsem se opravdu na jejich rady začala starat sama o sebe. Během půl roku došlo u mě k velkým změnám. Mám dolů 12 kg, nechala jsem si operovat a odstranit dioptrie a mám nově prodloužené vlasy. Taky jsem začala cvičit a chodit do angličtiny. Kosmetika a nehty jsou u mě teď již samozřejmostí. A nejlepší na tom je, že to nedělám pro žádného chlapa, ale sama pro sebe!!!

asi si budete myslet, že jsem magor. ale dostala jsem odpověď od milenky - napsala mi, že samozřejmě, že se rozhodnutí dozvěděla, že ho respektuje i když to pro ní není jednoduché ale že je správné. popřáli jsme si v životě všechno nejlepší a doufám, že jsme se definitivně rozloučili. no ženská s ženskou se opravdu asi vždycky líp domluví. musim říct, že její odpověď má pro mě myslim větší váhu, než kdyby mi to řekl on. jsou to oba charakteři, na tu bídu. takže jdu dál s lepší náladou a budu svoje smutky zvládat statečně a vždycky, když je přestanu zvládat statečně, tak sem za vámi přijdu. držte se všechny, život není peříčko.

Lucie33, Ivana*M: holky, je to na vás. Na vašem místě bych pochyby zahodila a prostě žila dál, užívala si pěkných chvil (a to nejen s navrátivším se mužem, ale taky sama se svými kamarády a se svými koníčky - na sebe nezapomínat! To je děsně důležitý.) a prostě bych teda žila dál. Svět je pěknej i tak, uvidíte. Zkuste se netrápit tím "co by kdyby" a prostě užívejte života. Chápu že to máte těžký, ale pochybama si člověk nepolepší. Nedávno jsem četla rozhovor s tou zpěvačkou Petrou Janů a ona psala, že svůj život hlavně prožila v tom "co bude, když"...v padesáti přišla na to, že je to blbost, že to přestala řešit a konečně žije! Vám padesát ještě nebylo, nepletu-li se? Tak to máte náskok. (A i kdyby bylo, tak co? Nikdy není pozdě na tohle zjištění.) Přeju pěkný pohodový život s co nejméně komplikacemi. A ty si většinou vyrábíme my ženský ve svých hlavách sami. Takže -náš život máme vážně ve svých rukách. Ahoj

Ahoj holky jsem tu nová, konečně se mi podařilo přihlásit, ale spoustu příspěvků jsem přečetla, potýkám se taky s nevěrníkem, ale doufám,že už je to trochu vyřešené vyhodila jsem ho z domu našel si práci jinde i podnájem. Asi přišel na to,že třetí nevěra mu už neprojde, proto takto jedná, prosil sliboval, ale já mu na nic neskočila, vždy podvedl. Radši budu v 46 letech sama než se trápit s chlapem a starat se o něj, který si to nezaslouží.
Jinak se mi líbí názory Evky 36 asi toho chudák taky prožila.Mějte se a držte se.

Eva 36 : Já to prožívám od února letošního roku a jsem ráda,že jsem to takhle vyřešila. Máme 26 letou dceru a ta nechápe tátovo jednání, chová se v 50 jak puberták,mám totiž pocit,že se na něj milenka taky vykašlala, ale nezajímá mě to, jde pracovat do stejného města odkud se v prosinci vrátil a kde trávil ty chvíle s ní , tak si myslím,že se k sobě zase vrátí. Půl roku jsme žili v hádkách, výčitkách atd. Když jsem mu skoro odpustila, i když jsem nevěděla jak s ním budu žít dál, tak zase smsky a opět byl u ní, vypnul mobil /jela jsem totiž do stejného města na sraz spolužáků/, výmluvy,dokonce se pokusil i o sebevraždu, prý beze mě neumí žít a pak mi ona přeposlala jeho smsky za 14 dní a to jsem valila oči, takové věci mi nikdy neříkal,to se ve mě zlomilo a řekla jsem si dost. Je hrozný,že tolik bolesti vydržíme jen my ženský a to máme nastarost kolikrát malé děti, domácnost a práci a oni si jen užívají.
Jinak se tu mějte moc hezky, v sobotu odjíždím do Chorvatska a až přijedu, tak už bude pryč,tak se zase ozvu. Držte se!!!!!!!!!!!!!!§

Holky a já myslela, že můj nevěrnej (doufám, že bývale) manžel je jedinečnej, když mi povídal, že uvažoval i o sebevraždě. A vidím, že je to jinak.

Jája napsal(a):

taky sem si myslela, že je výjímka s tou sebevraždou

Ahoj Jáji, přemýšlím, jestli nemají nějaké příručky podle kterých pak při provalení nevěry jedou. Ani jsem netušila, že i ty jsi "postižená"

Jája napsal(a):

s někym jsem tu nedávno o tom diskutovala, dokonce jsme si myslela, že s tebou - tak asi ne

Možná jo, ale je nás tu tolik. Asi stárnu a začínám mít sklerózu. Jdu to zkusit najít.

Daniela02 napsal(a):

Jája napsal(a):

s někym jsem tu nedávno o tom diskutovala, dokonce jsme si myslela, že s tebou - tak asi ne

Možná jo, ale je nás tu tolik. Asi stárnu a začínám mít sklerózu. Jdu to zkusit najít.

No, něco jsem našla, ale nějak z toho není vidět, že jsi s námi v jednom "klubu".