tak jen abyste o něco nepřišli ohledně mého vývoje.
přehodnotila jsem situaci v tom smyslu, že jsem teda sprdla psycholožku, že mě neřekla, naivce bláhové, že v 90% případů má nevěra ze strany odložené milenky ještě jakési dohry, které můžou trvat libovolně dlouho. pochopila jsem manžela, že mi nevysvětlil přijatý hovor, páč mi psycholožka vysvětlila, že se zachoval dobře a že jsem neměla absolutně žádný právo mu tam lézt, natož mu to k.b. říkat.
pochopila jsem ovšem taky, že jsem konečně udělala ten krok stranou, kterej on ode mě asi svým způsobem potřeboval, jelikož zjistil, že to teda zdaleka nezvládám tak, jak si asi myslel, a teď už vidím, ač je mi za to hanba, že jsem prostě udělala to, co jsem v tu chvíli udělat musela a nijak toho nelituju.
k něčemu to bylo určitě dobrý.
otevřelo mi to oči, jelikož mě fakt nenapadlo, že by ona nemusela mít ještě rozdejcháno.
i kdyby nic jinýho, on už si dá třeba lepší pozor, abych nic nenašla.
poučilo mě to, že už to teda dělat nebudu, páč jsem ublížila jen sama sobě, jeho se tím dotkla a narušila jeho důvěru v mojí důvěru (kdepak je chocholoušek ???)
psycholožka měla jednu velkou pravdu, když mi řekla, že jsem měla obrovský štěstí, jelikož jsem pekelně zariskovala - že za prvé on to ustál báječně (je zkrátka skvělej.....chocholoušku.....kdepak jsi, vy mi rozumíte...), a za druhý - že prej jsem tam mohla najít od ní klidně třeba nějaký sms a že bych byla s prominutím v peklíčku a on by v tom mohl být úplně nevinně a co prej bych dělala.
tudíž - z naivní důvěry jsem se přesunula k "co oči nevidí to srdce nebolí", nicméně stejně mám teda utkvělej pocit, že mu věřím. jen jsem se smířila s tím, že se budu starat jen o náš vztah a že dít se může ještě leccos a že můžu jen věřit, že on to případně ustojí. takže tomu tedy věřím a o víc se nezajímám.
užívám každého dne, jsem bohatší zas o další zkušenost, ničeho nelituju a zase mě to někam posunulo.
upřímně jsem ovšem přiznala i psycholožce a přiznávám to i vám a i jsem to řekla doma, že to, že spolu pracujou a komunikujou, je pro mě asi i přes přehodnocení mýho lehce naivního pohledu poslední měsíce - jedna z nejtěžších věcí. psycholožka mě politovala a řekla, že to chápe.
pokud by to neustál, tak abych se to snad nedozvěděla, ať si to prostě nějak vyřeší, pokud by to bylo silnější než on, stejně s tím nehnu. tohle teda vstřebávám, ale nemám pocit, že by si něco takovýho přál, nicméně, je to chlap. takže důvěra v podstatě zůstává, jen se tak trošku přeměnila a pro mě asi k lepšímu, pokud jsem to zchroustala tak, jak si myslím.
takže na závěr - myslím, že tohle mám tedy snad zase za sebou a jdu dál s trošku jiným přístupem a pocitem, ale asi to bylo nutný.
je mi dobře.

NEPOLEZU !!!!!!!!

díky Míšo, strašně bych byla ráda, kdyby mi bylo taky dobře, že je tobě dobře.:hjarta

ahoj, v podstatě s tebou souhlasim, krom toho, že i kdybych si měla hnáty zpřerážet už do toho mobilu nevlezu, a jestli jsem holt docílila toho, že bude všechno mazat, tak ať to maže, protože pokud by proved nějakou blbost, ale přitom chtěl bejt se mnou, tak jediná šance je, že se to nedozvim. rozhodně dlouhodobě nedokáže sedět zadkem na dvou židlích, takže pokud by to bylo vážný, stejně se to dozvim a nijak víc to ovlivnit nemůžu.
takže stejně jako ty kašlu na to a budu se řídit tím co cítím.

Holky, můžu vám do toho vstoupit? Možná mě tu nevidíte rády, ale mohlo by to pro vás být přínosné;

Když mi manžel přišel na mé "nestandardní kamarádství", udělal scénu, zakázal mi ten vztah, zavolal mému "kamarádovi", vysvětlil mu velmi konkrétní a fatální hrozbu, pokud se mnou nepřestane okamžitě i on, a začal mne hlídat.
Nechtěla jsem o něj přijít, myšlenka na rozvod mě děsila, chtěla jsem si ho udržet, ale cítila jsem na něj hroznou zlost za to, že mi bere úžasnou hračku a tlačí na mě (což jsem mu nemohla samozřejmě dát najevo).
S kamarádem jsem stejně nepřestala, vztah se dokonce upevnil, touha se posílila a oba jsme vypilovali naši konspiraci do dokonalosti.

V dobách kdy to bylo doma nejhustější, jsem si uvědomila, co přesně nedělat, až mu jednou na něco přijdu.
1. špiclovat a šmírovat, prolejzat osobní věci a hlavně mobil
2. rozebírat to pořád dokola, vyčítat a chtít důkazy náklonnosti
3. napadat (výlevy emocí, pomlouvání milenky/milence, práskání dveřmi, vytváření dusna)

Čím důstojnější a nezávislejší je chování podváděného, tím větší zájem podvádějícího zachovat vztah a neopouštět ho (a naopak).

ale zároveň s tím si myslím, že pokud vše v manželství klape a já si myslela, že klape a manžel si nestěžoval tak se "nestandardní kamarádství" nenosí protože není důvod

o to víc to mrzí a už není ta 100% důvěra

Ádo, je důvod... je prostě jiná.
To člověka baví... jiná tvář, jiný hlas, jiný smích, jiné tělo, jiná vůně, jiná konverzace a jiný sex. Tak stejný jako doma, a přitom jiný.

jo a ještě musíme s prominutím držet papulu a bejt milý a milý a usměvavý a spokojený a vděčný a tak.......a hlavně nad věcí......a tak.....abysme se chudáčka náhodou nedotkli nebo ho nějak nepopudili, aby se teda cejtil dobře.

Jo Lucie máme to těžký buď jsme se měli narodit jako chlapi, a nebo by ty naše srdíčka neměly být tak citlivý a kdyby ty srdíčka nebyly citlivý a byly tvrdý jako kámen byly bychom na tom lépe...........

Angie je realistka
Opravdu, zvlášť u pánů, nebo u dam s "mužským mozkem" není důvod k nevěře nefunkčnost vztahu, dokonce věřím, že mohou mít rádi oba dva drahoušky stejně, dá se říct skoro stejně, anebo jinak, ale stejně...A ta změna je občas tak rajcovní a tak oživující.

Tož, než jsem se vymáčkla, tak jsem trochu mimo mísu Ale holt chlap a ženská a jejich přístupy jsou odlišné...Pravda

Lákalo?? To mě ani né, celý ty roky, co jsem s ním jsem neměla potřebu být mu nevěrná i když mě taky hodně štval. Neříkám, že nebyli chlapi a kluci, kteří se mi líbili, ale ty se mi opravdu jenom líbili nic víc, ani jsem si nepředstavovala v myšlenkách jaký by to bylo s nima.