Jája napsal(a):

Danielko, ale to je jeho rozhodnutí, on se rozhodl, že bude s tebou a z jakého je to důvodu - to je jen a pouze jeho problém a ty ho neřeš. Řeš pouze sebe a svý pocity. Tvůj manžel si musí svý rozhodnutí dělat sám

Jáji, já vím, že je to jeho problém, ale nechci žít dál ve vztahu, kde by byla předstírána láska, protože bych se cítila, jako když mne podvádí dál.

já ti rozumim, jen na to koukám z trochu jinýho pohledu
můžeš si z toho vzít to lepší (ať on cítí cokoliv), nebo můžeš pochybovat a po čase můžeš zjistit, že je to třeba i pravda (opak ti nedokáže nikdy, i kdyby se rozkrájel).
Nech budoucnost budoucností a užívej to, co máš teď, záruky ti nikdo nedá
miluješ ho - tak ho miluj a ber takovýho jakej je - chybující
může chybovat - přestaneš ho proto milovat?

ahoj Pan, hernajz teda to jsou slova do pranice. to jsme si holky vykoledovaly, až jsme to dostaly. správně, jen tak na nás. pochopila jsem to dobře, že to platí i pro mě, že jo?

Pandorraa napsal(a):

Danielo,
taky nechapu, co porad tak slozite resis.... proc porad rozebiras, proc on zije s tebou? Zda to neni ze zvyku, z pocitu viny, kvuli detem.... bla bla bla! Cozpek necitis, ze tohle je spatne? Myslis, ze ti on sam nebo nekdo jiny nekdy muze vystavit papir s razitkem, kde bude napsano: ZIJE S TEBOU Z VELKE LASKY NEBESKÉ???? Chces stravit svuj zivot tim, ze ho budes donekonecna pozorovat? Dívat se, jak se tvari, dumat nad tim, zda mu polevka chutnala a jestli se mu nahodou nektera jina zena nezalibila vic nez ty????
No to je bezva! Tak si to uzij
A to se tyka i uzlika!
Holky, cozpak nechapete, ze jedine podstatne a jedine, co muzete vzdycky ovlivnit predevsim vy samy, je to PROC S NIM ZIJU JA???? Stoji a pada s nim muj svet? Visim na nem jak zamek na dverich a nebo jsem svobodna bytost a ziju s nim proto, ze ho mam rada a dokazu mu kdykoliv dat svobodu, pokud o ni on nebo ja budu stat... Necitite, jak se procisti vzduch? To neni o bezmezne toleranci a nevsimavosti, to je o pozitivni energii, kterou vas m okamzite rozpozna. Prece ty muze nechcete ubijet, ale milovat, svou vzajemnou lasku neustale podrobovat hokusum pokusum, ale pestovat, ne?
Vzdyt je to vsechno jen a jen na vas, ne na nem. Je to o vas, ne o nem. Vy musite najit svou vnitrni rovnovahu a jistotu zcela NEZAVISLE na nem. Jinak to fungovat nikdy nebuce a budete jen rikat, jako zde nekteri: No ale jeste jednou mi to udela a pujde!
Date vztahu podminku.... a na jak dlouho? Na dozivoti? Na rok? Na dvacet let? Kruci to si neuvedomujete, ze tu podminku na "janevimnajaknadlouho" ukladate i samy sobe??? To jste opravdu az takove masochistky???? Chcete zit pod hrozbou vezeni, ktere uz bude natvrdo? A kdyz rikam natvrdo, tak myslim natvrdo...protoze pak se zatvrdite vuci lasce vubec, protoze zklamani, ktere byste pak zazily zase jen svou vlastni vinou a hlouposti, prictete muzum jako celku a budete o sobe pochybovat jeste mnohem vic, nez ted! Chcete fakt zit pod takovouhle kuratelou???
No te pic!

Danielo,
až přestaneš "zkoumat" proč zůstal s Tebou a né s ní, tak najednou zjistíš, že je Ti super. Budeš dýchat a užívat si sou lásku k němu. A věř, že on to pozná a pak si to opravdu užiješ.

Danielo,
neboj, pokud, dojdeš do fáze, že že se budeš radovat z lásky kterou v sobě máš, bude bez podmínek ( třebas hlasitě nevyřčených) a nebudeš neustále očekávat, že Ti bude  za to děkováno, tak najednou zjistíš, že Tvůj život je daleko plnohodnotnější a že k Tobě přichází přesně taková láska jakou sama dáváš.
Zkus nepřemýšlet nad důvody je "zůstání s Tebou". Je to jeho rozhodnutí a Ty ho respektuj. Tak jak určitě se snaží respektovat on Tebe.

Ha ha! tady je to skupinova terapie jako vino
Z tech, kdo kdysi "mlatili a proklinali" chudaka terapeuta, jsou ted pomocnici Neni nad vlastni zkusenosti. Lekari taky nikdo neveri, ze se uzdravi, ale kdyz vidi pacienta, ktery ma/mel stejnou nemoc a ted si vesele poskakuje, je to jina 
A tak to ma byt, libi se mi to

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky,
přeju vám krásný ráno. potřebovala bych od vás podporu a radu pro dnešní večer - pokud se tedy M vrátí a řekně něco. snažila jsem se to celý večer srovnat v hlavě, ale co opravdu chci, na to jsem ještě nepřišla. myslim, že teď jsem na tom tak, že ať řekne různý varianty - budu muset bejt připravená na všechno a na každou mu něco odpovědět.
varianty jsou podle mě takovýhle:
řekne, že teda se mnou bejt nemůže a nechce - v podstatě varianta jednoduchá, na kterou asi připravená nejsem, ale je reálná. měla bych asi akceptovat jeho rozhodnutí a říct, fajn, rozveď se se mnou. zařiď to, já s dětma zůstávám tady a ty se postarej.

řekne- že neví - asi nejhorší varianta - mám mu dát ještě čas, jak dlouhej a co na to říct? myslim, že ochotná poslouchat to všechno hrozný co vykládal, pokud by to chtěl vykládat znovu, už teda teď nejsem. mám mu říct, ať teda přemejšlí dál, ale někde jinde než doma? nebo se na to mám vykašlat, říct mu, že teď už je to teda jeho věc a nechat život běžet dál, tak jak je to teď?

varianta 3 - řekne, že to ještě zkusíme - jak se k tomu mám postavit, myslim, že jednoznačně rozhodnutá to odmítnout opravdu nejsem. co řešit dál. co milenka, čemu mám věřit a čemu ne?

taky je varianta, že nepřijede, nebo že přijede a nic neřekne. co pak?

s variantou, že by přišel s otevřenou náručí, řek, že mě miluje a že dal v práci výpověď opravdu nepočítám, takže se na ní ani psychicky nechystám.

prosím o vaše názory, Pan ty jsi profík, poraď. i vy ostatní, co už to máte za sebou. snažím se na to koukat reálně a budu se snažit bejt nad věcí.
díky

Lucinko
a co chceš ty? Víš ty broučku vůbec co chceš ty?? To přeci není jako koupím šlehačku nebo se ten dort obejde bez šlehačky. Holka nezatěžul svojí bolavou hlavičku a dušičku tím, s jakou přijede. Ujasni si především samu sebe, co ty chceš.

to nevím. nejsem na to přopravená. mám strach. myslim, že bych ho chtěla. ale vim, že to třeba nepůjde. měla bych bejt nad věcí a od rána řvu jak želva. mám strach. všechno co mi píšete i co píše Pan chápu, ale nejsem schopná to na sebe aplikovat. a vim, že se do večera musim sebrat.

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky,
přeju vám krásný ráno. potřebovala bych od vás podporu a radu pro dnešní večer - pokud se tedy M vrátí a řekně něco. snažila jsem se to celý večer srovnat v hlavě, ale co opravdu chci, na to jsem ještě nepřišla. myslim, že teď jsem na tom tak, že ať řekne různý varianty - budu muset bejt připravená na všechno a na každou mu něco odpovědět.
varianty jsou podle mě takovýhle:
řekne, že teda se mnou bejt nemůže a nechce - v podstatě varianta jednoduchá, na kterou asi připravená nejsem, ale je reálná. měla bych asi akceptovat jeho rozhodnutí a říct, fajn, rozveď se se mnou. zařiď to, já s dětma zůstávám tady a ty se postarej.

řekne- že neví - asi nejhorší varianta - mám mu dát ještě čas, jak dlouhej a co na to říct? myslim, že ochotná poslouchat to všechno hrozný co vykládal, pokud by to chtěl vykládat znovu, už teda teď nejsem. mám mu říct, ať teda přemejšlí dál, ale někde jinde než doma? nebo se na to mám vykašlat, říct mu, že teď už je to teda jeho věc a nechat život běžet dál, tak jak je to teď?

varianta 3 - řekne, že to ještě zkusíme - jak se k tomu mám postavit, myslim, že jednoznačně rozhodnutá to odmítnout opravdu nejsem. co řešit dál. co milenka, čemu mám věřit a čemu ne?

taky je varianta, že nepřijede, nebo že přijede a nic neřekne. co pak?

s variantou, že by přišel s otevřenou náručí, řek, že mě miluje a že dal v práci výpověď opravdu nepočítám, takže se na ní ani psychicky nechystám.

prosím o vaše názory, Pan ty jsi profík, poraď. i vy ostatní, co už to máte za sebou. snažím se na to koukat reálně a budu se snažit bejt nad věcí.
díky

Lucinko
a co chceš ty? Víš ty broučku vůbec co chceš ty?? To přeci není jako koupím šlehačku nebo se ten dort obejde bez šlehačky. Holka nezatěžul svojí bolavou hlavičku a dušičku tím, s jakou přijede. Ujasni si především samu sebe, co ty chceš.

Luci,
vsechno chce cas, ty jsi prilis netrpeliva. Rada bys vyresila vsechno hned, ale ono to nejde. Vzdyt ani ty sama nevis, co vlastne chces a jak by to bylo nejlepsi... Opravdu necekej, s cim ten tvuj dnes prijde.  Neres ted vas vztah a hlavne neres jeho!
Postarej se, aby rodina fungovala, aby deti nicim netrpely a dej cas sama sobe. A jeho pozadej o totez, at funguje jako otec a zabezpecovatel rodiny jako dosud, ale at te necha na pokoji, nechce po tobe, abys resila jeho milenku a jeho zmatek. To muzes az tehdy, az si to sama v hlave srovnas.
Chod mezi lidi, delej, co je ti prijemne a s kym je ti prijemne. Nekdy je treba si hlavu uplne vycistit a nemyslet na nic. Nekdy je treba myslet predevsim na druhé, ale nekdy je treba myslet predevsim na sebe!
Zkus se zamyslet nad tim, co te tahle situace ma naucit. Kde je chyba. Kdyz ji najdes, je uz pak lehke ji odstranit. Ale ja myslim, ze tys ji jeste nenasla. Doprej sama sobe cas.

uzliku,
zda jsem ja vyrovnana? Myslim, ze ano. Vim jiste, ze pred jeste tak peti lety bych to, co se nyni kolem mne deje, nezvladala.
Jedna moje blizka pritelkyne mi minuly tyden rekla: ty mas plny naropk na depku! Jakto, ze nemas depresi a nehroutis se, kdyz jsi uz pres rok nemocna, mas minimum penez, kluka na vejsce, na vsechno jsi sama a chlap, ktery by na tebe mel, se snad jeste ani nenarodil? Jakto, ze jeste nejsi v blazinci, kdyz te potkavaji jevy, ktere otrasaji tvym materialistickym smyslenim v zakladech?
Jakto, ze jsi v pohode, kdyz mas kolem sebe tolik lidi v depresi?
Premyslela jsem nad tim a rikala jsem si, ze nejspis prave proto
Ja uz dnes vim, ze zivot probiha v sinusoide, proste jednou jsi dole a jednou nahore. A nikde nezustanes na veky. Jedine, co musis udelat, je pracovat na sobe, aby ty hranicni body nebyly tak extremne daleko od sebe. Aby te zivot nevynesl jednou prilis vysoko a pak nesrazil zase prilis hluboko. Oboji jsem uz zazila, takze ty svoje "vlny" zcela cilene menim ve "vlnky". Nelitam v tom jak hadr na holi, ale jen si tak pluji. Morskou nemoc jsem totiz zazila i v realu a nechci, aby mi bylo pernanentne spatne!
Prestala jsem veci lamat pres koleno a zacala jsem vsechno prijimat jako svou "ucebni latku." Je to totiz presne tak, jak uz tu nekde rekla poletucha: neni pratel ani nepratel, jsou jen ucitele.... A je jen moje blbost, ze lekce musi byt nekdy hodne tvrda, aby mi konecne doslo, o cem to je
Ja moc dobre vim, ze svoji nemoc zvladnu, mam uz nekolikrat vyzkouseno, ze kdyz skutecne potrebuji, penize prijdou, protoze je umim vydelat. Nu a partner? Ze se jeste nenarodil? No a? Dala jsem si prestavku, protoze jsem pochopila, ze skutecne muze svou inteligenci a schopnostmi proste valcuju. Srovnala jsem si to v hlave a ted si toho chlapa proste "vymyslim"  Stejne jako jsem si "vymyslela" svuj vlastni byt a vsechno v nem. Zacinala jsem tehdy od nuly. Udelam to klidne znovu i v tomhle, protoze vim ze sve zkusenosti, ze to funguje. Sila myslenky a pozitivni energie, kterou clovek vysila ven, jsou obrovske. Jde o to, jen to spravne nastavit a nebrat vse, co prijde, jen abych proboha vubec neco mela! Najit partnera neni problem, ale nastavit si to tak, aby to bylo presne to, po cem touzim, to vyzaduje predevsim poznat sama sebe a poznat sva skutecna prani. Vsechno, co si clovek preje, to vsechno se splni! Proto je potreba byt velmi opatrna na to, co si prejes. Proto je treba prilis nespechat a radeji si pockat, az budes mit uplne jasno. Pracovat na sobe. Proto ja nemam depku z toho, ze jsem sama. Vim, ze jsem po rozvodu nebyla pripravena na dalsi vztah. Ted uz to vim, byla jsem prilis na muze nastvana, zdali se mi zbytecni a k nicemu. Nepotrebovala jsem vedle sebe muze, protoze jsem vsechno dokazala zaridit a zvladnout sama. Nu a na sex vzdy partnera najdes, rano ho posles do sprchy a otevres dvere,  pokud mu tedy to rano vubec doprejes! Jenze to je spatne. Musela jsem se te sve "nasranosti" zbavit. Bylo to ve mne. Ne v muzich kolem mne. Takze ted uz se zase zacinam rozhlizet a jak jsem rekla: vymyslim si ho. Ja uz dnes vim, ze dokazu vsechno, co si umanu. A to dokazeme vsichni. Staci vedet, co si vlastne "umanout"

děkuju ti.

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

to nevím. nejsem na to přopravená. mám strach. myslim, že bych ho chtěla. ale vim, že to třeba nepůjde. měla bych bejt nad věcí a od rána řvu jak želva. mám strach. všechno co mi píšete i co píše Pan chápu, ale nejsem schopná to na sebe aplikovat. a vim, že se do večera musim sebrat.

Lucinko,
moc na tebe myslím. Vyplač se, vyztekej se. Já to nezvládala (a kolikrát nezvládám ani teď), já brečela v jeho náruči. Nedokázala jsem být silná a dělat, že je mi to fuk nebo dělat silnou. Prostě jak to přišlo, tak to přišlo a já to servírovala. Nedokázala jsem to kočírovat, to prostě nešlo!!!!
Nepřemýšlej nad tím, co bude večer, své pocity stejně nepřebiješ. Budeš se chovat určitě tak, jak to v tu chvíli budeš cítit.
Moc, moc ti držím palečky a večer tě budu držet  za ruku. Drž se beruško, drž se moc!!!!!!

Pandorraa napsal(a):

Nu a partner? Ze se jeste nenarodil? No a? Dala jsem si prestavku, protoze jsem pochopila, ze skutecne muze svou inteligenci a schopnostmi proste valcuju. Srovnala jsem si to v hlave a ted si toho chlapa proste "vymyslim"  Stejne jako jsem si "vymyslela" svuj vlastni byt a vsechno v nem. Zacinala jsem tehdy od nuly. Udelam to klidne znovu i v tomhle, protoze vim ze sve zkusenosti, ze to funguje. Sila myslenky a pozitivni energie, kterou clovek vysila ven, jsou obrovske. Jde o to, jen to spravne nastavit a nebrat vse, co prijde, jen abych proboha vubec neco mela! Najit partnera neni problem, ale nastavit si to tak, aby to bylo presne to, po cem touzim, to vyzaduje predevsim poznat sama sebe a poznat sva skutecna prani. Vsechno, co si clovek preje, to vsechno se splni! Proto je potreba byt velmi opatrna na to, co si prejes. Proto je treba prilis nespechat a radeji si pockat, az budes mit uplne jasno. Pracovat na sobe. Proto ja nemam depku z toho, ze jsem sama. Vim, ze jsem po rozvodu nebyla pripravena na dalsi vztah. Ted uz to vim, byla jsem prilis na muze nastvana, zdali se mi zbytecni a k nicemu. Nepotrebovala jsem vedle sebe muze, protoze jsem vsechno dokazala zaridit a zvladnout sama. Nu a na sex vzdy partnera najdes, rano ho posles do sprchy a otevres dvere,  pokud mu tedy to rano vubec doprejes! Jenze to je spatne. Musela jsem se te sve "nasranosti" zbavit. Bylo to ve mne. Ne v muzich kolem mne. Takze ted uz se zase zacinam rozhlizet a jak jsem rekla: vymyslim si ho. Ja uz dnes vim, ze dokazu vsechno, co si umanu. A to dokazeme vsichni. Staci vedet, co si vlastne "umanout"

Pro Pan

Najít spřízněnou duši je tím těžší čím je člověk vyhraněnější, čím je méně universální.
Kolik géniů je či zůstane nepochopeno…
Protože směrem nahoru počet možných spřízněných duší geometrickou řadou klesá.

Je to jako s Livingstnem Rackem. Dlouho nikde nikdo kdo by porozuměl té touze po dokonalosti a nutkání po vývoji.
Jsi sám. A pak, jak trefně píšeš, někdo bere co přijde, jen aby proboha vůbec něco měl.
Což o to, možno zvolit jednodušší cestu a zůstat na hladině průměru, kde je potencionálních partnerů nejvíc, kolik lidí takto volí.
Pro někoho je důležitější osobní vývoj.
Jak píšeš: nespěchat, pracovat na sobě,…  Pak náhle se objeví ten jeden z milionu, který je ti rovnocenným partnerem. A i ty jsi pro něj jedna z mála. Protože vybrat tu piruetu těsně nad mořem a ve velké rychlosti umí jen ti co se k tomu dlouhým ničím nezaplatitelným úsilím dopracovali. A těch je málo. O to si jich víc vážíme.

Svého racka jsem si taky vymyslela, někdy s úžasem zírám, jak někdo tak skvělý a odlišný od průměrných mužů může existovat. „Smířila „jsem se s tím a dívám se na svět s očima plnýma očekávání toho nejlepšího.
A víš co?  Objevuji, že na této hladině je těch spřízněných duší víc, najednou se objevili, přitahováni mým očekáváním.

Moc Ti přeji Pan, aby svět kolem tebe byl tak originální jako jsi ty sama.

Lucie 33 a spol. Tak hlásm, že včerejší noc byla nejhorší za posledení období. Jenom jsme s M leželi, drželi se a brečeli. Téměř celou noc.Vzpomínali jsme na všechna ta krásná léta co jsme spolou prožili, hladili se, brečeli a v podstatě se domluvili na rozvodu. Je mně na umření. Ale i jemu. Dnes odjela naše mladší dcera   na tábor, tak toho asi využije, aby neviděla tátovo stěhování a odejde v tomto týdnu od nás. Pořád jen říká, že je mu to strašně líto, že všechno hezké pokazil , že jsem hodná ženská a že on si mě nezaslouží. Mně tekly slzy, ale dokázala jsem mu říct, že bude vždycky součástí mého života a že mu ze srdce přeji ať je moc šťastný. A myslela jsem to vážně. Bolí to. Moc. Ale tak nějak se mi ulevilo, že už bude klid. Všechny Vás moc zdravím.