Oznámení

29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu

6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog

#26 13. 7. 2006 11:06

uzlík
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 30. 1. 2006
Příspěvky: 586

Re: prosba o radu

Lucko,
chce to čas, moře času.. Nedělej rychlá rozhodnutí, jseš plná emocí. Kašli na to, co on. Zaměř se na sebe, využij toho pro sebe.
Vím, já ti nemám co radit, ale s odstupem času zjišťuji, že stejně nejde nic uspěchat. Že místo trápení jsem se měla více věnovat sama sobě. Ono je to ale hrozně těžké, protože člověk nemá na to vůbec náladu.
Je to na hodně dlouhý čas a ty jsi zatím na úplném začátku. Ty sis tu bolest ještě vlastně pořádně neprožila, ty jsi zatím v příšerném šoku a hrozně sebou mlátíš. Nespěchej nikam, opravdu jen čas ti ukáže zda o něj bojovat a nebo jít dál bez něj. Netlač na pilu. Měsíc není vůbec nic.
Moc ti držím palečky.

Není tady

 

#27 13. 7. 2006 11:12

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

ahoj uzlíčku, o tobě už jsem tady taky hodně četla a čerpám z toho všeho tu sílu, že to všechny zvládáte čas nečas. asi jsem fakt na začátku, i když podle toho jak se cítím mám pocit, že ohledně sil jsem spíš na konci. jen se teď bojím toho zítřka až přijede domů a nevím vůbec jak se chovat, abych teda nepokazila ve svým zoufalství všechno, ale zas abych to nějak ustála. to nevím. jak to zvládnout. jinak na tebe myslím a přeju ti sílu a moc děkuju.

uzlík napsal(a):

Lucko,
chce to čas, moře času.. Nedělej rychlá rozhodnutí, jseš plná emocí. Kašli na to, co on. Zaměř se na sebe, využij toho pro sebe.
Vím, já ti nemám co radit, ale s odstupem času zjišťuji, že stejně nejde nic uspěchat. Že místo trápení jsem se měla více věnovat sama sobě. Ono je to ale hrozně těžké, protože člověk nemá na to vůbec náladu.
Je to na hodně dlouhý čas a ty jsi zatím na úplném začátku. Ty sis tu bolest ještě vlastně pořádně neprožila, ty jsi zatím v příšerném šoku a hrozně sebou mlátíš. Nespěchej nikam, opravdu jen čas ti ukáže zda o něj bojovat a nebo jít dál bez něj. Netlač na pilu. Měsíc není vůbec nic.
Moc ti držím palečky.

Není tady

 

#28 13. 7. 2006 11:35

Romča
♥♥♥♥♥♥-
Místo: ostravsko
Registrovaný: 5. 4. 2006
Příspěvky: 4803

Re: prosba o radu

Ahoj Luci,
Uzlík má pravdu.Teď jen musíš sbírat sílu a opravdu se zaměřit na sebe.Mě nebavilo vůbec nic, televize ,čtení, kolo,cvičení a jít se někam bavit , to už vůbec ne.Chce to čas se vzpamatovat a utříbit si myšlenky.No a jestli ti můžu poradit , tak se pokus zítra chovat jako by se nic nestalo , vím že to není jednoduché.Bez emocí , výčitek.Je to běh na dlouhou trať.Tak se drž, musíš věřit že bude líp !!!!!!!!!!!!tummenupp

Není tady

 

#29 13. 7. 2006 12:26

ivala
♥♥-----
Registrovaný: 13. 7. 2006
Příspěvky: 69

Re: prosba o radu

Lucie33 napsal(a):

díky moc, dneska jdu k právníkovi na poradu ohledně majetku a tak, abych byla o krok napřed. myslím, že nejhorší pocit, kterej teď prožívám je to, že si uvědomuju přesně všechno to co jsi mi napsala a když se na můj život zpětně podívám objektivně, tak to je asi bohužel opravdu tak. a asi se bojím připustit si, že to si do budoucna opravdu nepřeju. srdce se hrozně brání, ale cejtim, že v tomhle dlouho žít nehodlám a že pokud se teda nerozhodne on k definitivnímu řešení, budu to muset udělat sama. největší strach mám z toho, že přijde s variantou ne úplně definitivní a nebude rozhodnutej a mám strach, že nedokážu bejt ta tvrdá a nechám se do toho zase zavléct,  a že i kdybych v sobě tu sílu našla už teď a ukončila tu - budu si řikat - nemohlo to bejt ještě dobrý? nemohli jsme to náhodou zvládnout? prostě se to ve mě všechno pere a do toho to srdce pořád volá, že ho mám ráda. ale rozum se brání. je to těžký a asi to chce čas. ale nevim jak dlouhej.

Steffi napsal(a):

Ahoj Lucie,takových situací jsem v životě zažila dost,BM byl nevěrný,ale rozvod měl víc důvodů...Tvůj manžel se cítí být vyhořelej,necítí k tobě lásku a ty čekáš,jestli se vrátí,proč by se teda chtěl vrátit-kvůli tomu,že by mu to s tou jeho už moc neklape?Tvůj muž je bezcitný a nebere si servítky,myslíš,že se rychle odmiluje a zamiluje zase do tebe?Zasloužíš si přece daleko víc,než co se ti dostává od něj,vykašli se na to,s čím příde příště,vypusť ho z hlavy a-i když to moc bolí,neukazuj před ním,jak jsi zraněná,podívej do zrcadla-on ti to čte z očí,namaluj se a hezky se oblíkni,jdi s dětmi ven,pár chlapů se za tebou otočí a ty budeš mít lepší náladu.Nemyslím si,aby ses vrhala do jiného vztahu,najdi své ztracené sebevědomí-jenom potom budeš moci jednat ,pokud tá njistota bude trvat déle,ty buď tá,která řekne dost!Může se totiž stát,že tvůj manžel to bude brát,že na něj stále čekáš....A ty se opět dostaneš do začarovaného kruhu,v nefungujícím vztahu se nedá dlouho žít-on si bude užívat s jinou a ty přece potřebuješ také žít.Přejí ti moc,abys v životě potkala člověka,který si tě bude víc vážit a který ti dá hodně lásky,věřím,že je to jen otázka času.Přejí ti všechno dobré a držím ti palce

Ahoj Lucko.Já všem,kdo přežili nevěru ve zdraví,skládám obdiv.Já jsem se dozvěděla,že má manžel milenku před čtyřmi roky.Nejednalo se o nevěru-ale o vztah,který trval 12 roků!A to jsme měli 3 děti.Ale ho to táhlo jinam.Z počátku to bylo strašné,nebu ti nic nalhávat.Nemohla jsem spát,jíst-to bylo jediné plus,nemohla jsem číst,dívat se na televizi.Pak jsem si koupila nějaké knížky-např.Nevěra pro podváděné i pro podávějící /mám dojem od P.Šmolky/a nějaké knížky -nevím jak se ta spisovatelka píše-jestli budeš chtít,zjistím ti to.Jmenují se Síla je ve vás,Síla ženy, apod....ty ti dodají sílu...Teď mysli hlavně na sebe.Pži jednání s ním dělej jako by se nic nestalo.Všechno v klidu.Žádné scény.Všechno si rozmysli v klidu.Co budeš dělat,co s majetkem,jak prostě žít dál.Nejhorší je takové řešení-jak se mám změnit abych ho udržela,co mám dělat.Abych ti pravdu řekla.To je na nic.Buď tě chce takovou jaká jsi,nebo ať jde.Nepřetvařuj se.A řeknu ti pravdu-celé manželství jsem si myslela že bych nikdy nedokázala být bez manžela.Ale opak je pravdou...Je mi mnohem líp,dělám jen to co je pro mě dobré....Žádné honění-aby měl napečeno a navařeno co má rád,aby děti nezlobily,aby bylo naklizeno.Myslím že jsem se hodně změnila.

Není tady

 

#30 13. 7. 2006 12:52

helena.i
♥♥-----
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 45

Re: prosba o radu

quote=Lucie33ahoj Heleno, taky ti vykládá, že se cesty rozešly, cit vyhořel, nevidim budoucnost........? nebo co ti vykládá, jak to zvládáš? ten můj je teda teď tejden v lese . po práci a přemejšlí, jestli se mnou je ještě schopnej najít společnou budoucnost. myslim, že ne. myslím, že to budu muset rozštípnout sama, tohle rozhodnutí teda ve mě začíná převažovat, vůbec nemám pocit, že bych si přála aby se sem vrátil a řekl cokoliv. mám pocit, že další sílu poslouchat všechny ty nesmyslný hrůzy teda nemám. no život neni peříčko. drž se a napiš.

Ahoj, no jasně, neví co dál, je osamocený, nepochopený, v hlavě má zmatek, každý den přemýšlí o našem vztahu, mán mě rád, ale jinak než bych si přála apodobně /to jsou jeho slova/, . A já? Po půl roce se snažím být v klidu a ujasnit si city. Je to nesmírně těžké. Třeba 14 dnů to vzládám a pak dostanu hyster. záchvat. Já sama ještě nejsem se sebou srovnaná, protože cítím hroznou zlobu a nenávist. A to je zlé.

Není tady

 

#31 13. 7. 2006 12:53

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

jo jo, tomu začínám rozumět - obvzlášť po tom, co měsíc poslouchám - ty jsi mě nedokázala milovat takovýho jakej jsem, já jsem prostě takovej, ty jsi byla taková a nebyla taková, nedokážeme se změnit jeden pro druhýho - on je totiž malinko pohodlnej sobec a největší obavu má z toho, že se nedokáže a nechce změnit on - takže mi to hází na hlavu, máme každej jiný priority, ty chceš mít všechno v pořádku a já chci mít volnej čas, nemáme společný zájmy - no bodejť by jo, když já mám všechny povinnosti na krku, ale on nedokáže a nechce pochopit, že když by se podělili povinnosti, zbyde i mě volnej čas, tvrdí, že jsem o to nestála, že jsem ho v ničem nepodporovala, já 2 roky dělám na plnej úvazek, bydlíme 30 kilometrů od Prahy, takže denně s dětma do školy a do práce absolvuju 60 kilometrů, do toho se starám o všechno ostatní a jsem ta špatná. a když jsem v zimě už volala o pomoc tim stylem, že jsem mu řekla, že jsem na všechno sama a že se mi to nelíbí a že od něj nic nedostávám a že to chci nějak řešit, tak jediný, co si z toho vyvodil (ovšem aniž by na můj monolog nějak reagoval), že někoho mám, že už ho nemám ráda a že náš vztah končí. vůbec to nejsem schopná pochopit. a když jsem mu přišla na nevěru, která prý trvá od toho mýho monologu - protože prej mu bylo tak hrozně, že v sobě ze dne na den zadupal lásku (hahaha), tak jeho argumenty jsou takový - já myslel, že už mě nechceš, já myslel, že někoho máš. je to nad moje chápání. myslim, že se mu to prostě hodilo do krámu a bylo to jednoduchý a pohodlný řešení. a teď mě měsíc deptá tim, že cit vyhořel a že vyhořel v březnu a pak zas, že už to stojí za houby 7 let, a že měl 10 let růžový brejle, plácá plácá plácá a já jsem vysvětlovala a vysvětlovala .........a už končím a končím a jedu sama na tu dovolenou a kašlu na něj. mě ve finále zůstane všechno, lidi, majetek, děti, všechno a on si může založit další rodinu (pokud to ovšem finančně zvládne), jen mu teda přeju, aby se mu cesty s někym jiným nerozešly dřiv než se mnou. nebo spíš aby jeho protějšek si nesundal růžový brejle. tak a teď jsem se aspoň hezky vymluvila a vyvztekala a jdu si koupit zmrzlinu.


ivala napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

díky moc, dneska jdu k právníkovi na poradu ohledně majetku a tak, abych byla o krok napřed. myslím, že nejhorší pocit, kterej teď prožívám je to, že si uvědomuju přesně všechno to co jsi mi napsala a když se na můj život zpětně podívám objektivně, tak to je asi bohužel opravdu tak. a asi se bojím připustit si, že to si do budoucna opravdu nepřeju. srdce se hrozně brání, ale cejtim, že v tomhle dlouho žít nehodlám a že pokud se teda nerozhodne on k definitivnímu řešení, budu to muset udělat sama. největší strach mám z toho, že přijde s variantou ne úplně definitivní a nebude rozhodnutej a mám strach, že nedokážu bejt ta tvrdá a nechám se do toho zase zavléct,  a že i kdybych v sobě tu sílu našla už teď a ukončila tu - budu si řikat - nemohlo to bejt ještě dobrý? nemohli jsme to náhodou zvládnout? prostě se to ve mě všechno pere a do toho to srdce pořád volá, že ho mám ráda. ale rozum se brání. je to těžký a asi to chce čas. ale nevim jak dlouhej.

Steffi napsal(a):

Ahoj Lucie,takových situací jsem v životě zažila dost,BM byl nevěrný,ale rozvod měl víc důvodů...Tvůj manžel se cítí být vyhořelej,necítí k tobě lásku a ty čekáš,jestli se vrátí,proč by se teda chtěl vrátit-kvůli tomu,že by mu to s tou jeho už moc neklape?Tvůj muž je bezcitný a nebere si servítky,myslíš,že se rychle odmiluje a zamiluje zase do tebe?Zasloužíš si přece daleko víc,než co se ti dostává od něj,vykašli se na to,s čím příde příště,vypusť ho z hlavy a-i když to moc bolí,neukazuj před ním,jak jsi zraněná,podívej do zrcadla-on ti to čte z očí,namaluj se a hezky se oblíkni,jdi s dětmi ven,pár chlapů se za tebou otočí a ty budeš mít lepší náladu.Nemyslím si,aby ses vrhala do jiného vztahu,najdi své ztracené sebevědomí-jenom potom budeš moci jednat ,pokud tá njistota bude trvat déle,ty buď tá,která řekne dost!Může se totiž stát,že tvůj manžel to bude brát,že na něj stále čekáš....A ty se opět dostaneš do začarovaného kruhu,v nefungujícím vztahu se nedá dlouho žít-on si bude užívat s jinou a ty přece potřebuješ také žít.Přejí ti moc,abys v životě potkala člověka,který si tě bude víc vážit a který ti dá hodně lásky,věřím,že je to jen otázka času.Přejí ti všechno dobré a držím ti palce

Ahoj Lucko.Já všem,kdo přežili nevěru ve zdraví,skládám obdiv.Já jsem se dozvěděla,že má manžel milenku před čtyřmi roky.Nejednalo se o nevěru-ale o vztah,který trval 12 roků!A to jsme měli 3 děti.Ale ho to táhlo jinam.Z počátku to bylo strašné,nebu ti nic nalhávat.Nemohla jsem spát,jíst-to bylo jediné plus,nemohla jsem číst,dívat se na televizi.Pak jsem si koupila nějaké knížky-např.Nevěra pro podváděné i pro podávějící /mám dojem od P.Šmolky/a nějaké knížky -nevím jak se ta spisovatelka píše-jestli budeš chtít,zjistím ti to.Jmenují se Síla je ve vás,Síla ženy, apod....ty ti dodají sílu...Teď mysli hlavně na sebe.Pži jednání s ním dělej jako by se nic nestalo.Všechno v klidu.Žádné scény.Všechno si rozmysli v klidu.Co budeš dělat,co s majetkem,jak prostě žít dál.Nejhorší je takové řešení-jak se mám změnit abych ho udržela,co mám dělat.Abych ti pravdu řekla.To je na nic.Buď tě chce takovou jaká jsi,nebo ať jde.Nepřetvařuj se.A řeknu ti pravdu-celé manželství jsem si myslela že bych nikdy nedokázala být bez manžela.Ale opak je pravdou...Je mi mnohem líp,dělám jen to co je pro mě dobré....Žádné honění-aby měl napečeno a navařeno co má rád,aby děti nezlobily,aby bylo naklizeno.Myslím že jsem se hodně změnila.

Není tady

 

#32 13. 7. 2006 13:02

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

tak si myslim Heleno, že půl roku je fakt až až. a že asi bysme neměli bejt takhle strašně trpělivý. na co čekáš? já už po měsíci mám pocit, že teda tohle si nepřeju a že teda jsem dost dobrá na to, aby mě někdo takhle ničil  a čekat rok, jestli mě začne milostivě milovat, do toho v práci pořád kámoška na očích, no nevim nevim, jestli neplejtváme časem.


helena.i napsal(a):

quote=Lucie33ahoj Heleno, taky ti vykládá, že se cesty rozešly, cit vyhořel, nevidim budoucnost........? nebo co ti vykládá, jak to zvládáš? ten můj je teda teď tejden v lese . po práci a přemejšlí, jestli se mnou je ještě schopnej najít společnou budoucnost. myslim, že ne. myslím, že to budu muset rozštípnout sama, tohle rozhodnutí teda ve mě začíná převažovat, vůbec nemám pocit, že bych si přála aby se sem vrátil a řekl cokoliv. mám pocit, že další sílu poslouchat všechny ty nesmyslný hrůzy teda nemám. no život neni peříčko. drž se a napiš.

Ahoj, no jasně, neví co dál, je osamocený, nepochopený, v hlavě má zmatek, každý den přemýšlí o našem vztahu, mán mě rád, ale jinak než bych si přála apodobně /to jsou jeho slova/, . A já? Po půl roce se snažím být v klidu a ujasnit si city. Je to nesmírně těžké. Třeba 14 dnů to vzládám a pak dostanu hyster. záchvat. Já sama ještě nejsem se sebou srovnaná, protože cítím hroznou zlobu a nenávist. A to je zlé.

Není tady

 

#33 13. 7. 2006 13:06

uzlík
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 30. 1. 2006
Příspěvky: 586

Re: prosba o radu

Lucie33 napsal(a):

ahoj uzlíčku, o tobě už jsem tady taky hodně četla a čerpám z toho všeho tu sílu, že to všechny zvládáte čas nečas. asi jsem fakt na začátku, i když podle toho jak se cítím mám pocit, že ohledně sil jsem spíš na konci. jen se teď bojím toho zítřka až přijede domů a nevím vůbec jak se chovat, abych teda nepokazila ve svým zoufalství všechno, ale zas abych to nějak ustála. to nevím. jak to zvládnout. jinak na tebe myslím a přeju ti sílu a moc děkuju.

Luci,
tak určitě víš, jak to se mnou pořád je. Je to běh na předlouhou trať.
Tvé pocity jsou úplně stejné jako u většiny z nás. Najednou se ti zboural domeček s karet a tys padla na to největší dno a nevíš jak ven. Ale na tom dně ještě nějaký čas zůstaneš, nemá cenu nalhávat, že néé.
Věřím ti, že se zítřka moc bojíš, vím o čem mluvíš, zažila jsem podobné. (odjej na dovču s našima dětma a s její rodinkou, já nebyla žádoucí, protože kdybych jela, tak by nejela ona a její muž by to mohl prokouknout. A pokud by nejela ona, tak by nejel ani můj muž. Já to cítila tak, že po dovolené se vše rozhodne. A asi i rozhodlo, ona začala couvat).Toho příjezdu jsem se tak bála, že jsem se třásla, zimnice se mnou cloumala. Přesto všechno jsem je přivítala obětím a všichni jsme brečeli, včetně dětí. Vůbec jsem nic nechápala. Místo přivítání mi bylo oznámeno, že dotyčná je těhotná, ale se svým mužem. Dovedeš si asi představit, jak mi to vše šrotovalo.
Možná je v nás trošku rozdíl - já měla od samého začátku jasno, že o něj nechci přijít!!!
Po celou dobu našeho trápení a to trvá už rok a půl mu dávám najevo, že ho mám opravdově ráda a on už to moc dobře ví. A proto neukvapuj se, mile ho přivítej a nenaléhej. Pokud ho chceš, tak jí ho přeci nebudeš házet do náruče, nebudeš mu to přeci zjednodušovat. Já v sobě více cítila tu lásku k němu než nenávist. Kdybych ho nenáviděla, tak už jsem dávno sama a pak věřím, že by se mi náramně ulevilo.
Holka drž se, moc, moc na tebe myslím. Ten můj chtěl být taky sám, aby si srovnal myšlenky v hlavě. Věř, že on sám teď vůbec neví, co se s ním děje. Já si to brala tak, že mi prostě onemocněl, onemocněl těžkou chorobou a já mu zároveň podávala pomocnou ruku. A on to neodmítal a podával jí i mně, ale bohužel i jí.
Čas, čas, čas je naším největším přítelem. pussapussapussapussa

Není tady

 

#34 13. 7. 2006 13:08

x21365
Host

Re: prosba o radu

ahoj Míšo, díky, jak to dopadlo u vás? co když on přijde v pátek s tím, že už mě tedy nechce - to se to stejně povleče? pak bych se to snad snažila vyřešit rychle, nebo ještě nemůže mít po měsíci jasno a i když řekne, že se mnou bejt nechce, nemusí to bejt pravda? nebo řekne, že to teda zkusí? co mám dělat v který situaci, největší chuť mám ho poslat do háje, ale mám to udělat? je to přesně v sobotu měsíc, co všechno vyšlo najevo, je to krátká doba, nebo dlouhá doba? mám se rychle rozvézt nebo čekat co udělá on? mám ten krok udělat já nebo k němu donutit jeho? já se tak strašně toho zítřka bojim, že snad ani nepojedu domů. ach jo. snažím se myslet sama na sebe, ale teď po tom měsíci mám v sobě takovej zmatek, že fakt nevím co chci. mám pocit, že už nejsem schopná přemejšlet reálně.

Ano, stejně se to povleče, ještě nevíš co chceš, děláš různé kroky, ale necítíš je na sto procent. Tak to bylo u mne. Po měsíci  nemůže mít jasno, já se o půlročním vytahu dozvěděla v lednu a měla jsem pocit, že pokud to nebude vyřešené do měsíce, tak to nepřežiju. Dnes máme červenec, M je doma, s milenkou se stýká dál, prošla jsem si 2  měsíce rozhodování život ve třech - to chtěl on, a prý budem fungovat dál jako rodina-
ted je doma trochu boj kdo s koho, protože já řekla dost, rozvádím se. A M se začal pěkně vybyrvovat. ALE U VÁS TO TAK BÝT NEMUSÍ, JEN PROSÍÍÍÍM, NEDĚLEJ ted ukvapená rozhodnutí, dej tomu čas ,jak ti tu všichni radí a ted se soustred jen na to, abys to celé dny neřešila" mám pocit, že to děláš", stejně nic nevyřešíš dokud po určitém čase se na to budeš schopna podívat z jiného úhlu a zjistíš, že o tu samotnou " nevěru " až tak nejde.
Nemysli nato- já vím, ono to nejde, ale tak se k tomu nuť, něco dělej ale zatím se nerozváděj. A i kdyby ti řekl, že s tebou být nechce, nemusí to tak skutečně být, jsou to slova ale rozhodující jsou činy. A on sám si třeba říká ůplně stejná slova, která jsi napsala a každou hodinu tu situaci může vnímat jinak. A nebul!  hjartahjartahjarta

 

#35 13. 7. 2006 13:16

uzlík
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 30. 1. 2006
Příspěvky: 586

Re: prosba o radu

Lucie33 napsal(a):

jo jo, tomu začínám rozumět - obvzlášť po tom, co měsíc poslouchám - ty jsi mě nedokázala milovat takovýho jakej jsem, já jsem prostě takovej, ty jsi byla taková a nebyla taková, nedokážeme se změnit jeden pro druhýho - on je totiž malinko pohodlnej sobec a největší obavu má z toho, že se nedokáže a nechce změnit on - takže mi to hází na hlavu, máme každej jiný priority, ty chceš mít všechno v pořádku a já chci mít volnej čas, nemáme společný zájmy - no bodejť by jo, když já mám všechny povinnosti na krku, ale on nedokáže a nechce pochopit, že když by se podělili povinnosti, zbyde i mě volnej čas, tvrdí, že jsem o to nestála, že jsem ho v ničem nepodporovala, já 2 roky dělám na plnej úvazek, bydlíme 30 kilometrů od Prahy, takže denně s dětma do školy a do práce absolvuju 60 kilometrů, do toho se starám o všechno ostatní a jsem ta špatná. a když jsem v zimě už volala o pomoc tim stylem, že jsem mu řekla, že jsem na všechno sama a že se mi to nelíbí a že od něj nic nedostávám a že to chci nějak řešit, tak jediný, co si z toho vyvodil (ovšem aniž by na můj monolog nějak reagoval), že někoho mám, že už ho nemám ráda a že náš vztah končí. vůbec to nejsem schopná pochopit. a když jsem mu přišla na nevěru, která prý trvá od toho mýho monologu - protože prej mu bylo tak hrozně, že v sobě ze dne na den zadupal lásku (hahaha), tak jeho argumenty jsou takový - já myslel, že už mě nechceš, já myslel, že někoho máš. je to nad moje chápání. myslim, že se mu to prostě hodilo do krámu a bylo to jednoduchý a pohodlný řešení. a teď mě měsíc deptá tim, že cit vyhořel a že vyhořel v březnu a pak zas, že už to stojí za houby 7 let, a že měl 10 let růžový brejle, plácá plácá plácá a já jsem vysvětlovala a vysvětlovala .........a už končím a končím a jedu sama na tu dovolenou a kašlu na něj. mě ve finále zůstane všechno, lidi, majetek, děti, všechno a on si může založit další rodinu (pokud to ovšem finančně zvládne), jen mu teda přeju, aby se mu cesty s někym jiným nerozešly dřiv než se mnou. nebo spíš aby jeho protějšek si nesundal růžový brejle. tak a teď jsem se aspoň hezky vymluvila a vyvztekala a jdu si koupit zmrzlinu.

Stejný, stejný, stejný, všude stejný. Se mnou strašně dlouho prázdno, myslel si, že je nežádoucí, že taky někoho mám, protože jsem byla odtažitá. Ale nikdy jsme si to nedokázali v klidu vyříkat, každý si raději zalezl do té své ulity a jenom bručel. Až se vše provalilo, najednou to šlo, najednou jsme si povídali o svých pocitech, jak jsme kdy co cítili, najednou to šlo, ale bylo už pozdě, protože on miloval celým srdcem jí. Mě měl sice rád, ale trochu jinak. Stejný, stejný, stejný ......... Drž se, zaměř se na sebe a až vyplavíš ty emoce zloby a vzteku, pak se ptej srdce ...

Není tady

 

#36 13. 7. 2006 13:23

helena.i
♥♥-----
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 45

Re: prosba o radu

Lucie33.
Lucie, na co čekám? Tak nějak to nejde pustit ze srdce a z hlavy 18 let pěkného vztahu. Asi čekám, že "prozře". A taky tak nějak podvědomě cítím, že mě má pořád rád, jenom ten cit schoval někam hluboko a nemůže ho najít. Rozumíš mi?

Není tady

 

#37 13. 7. 2006 13:31

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

vím, že o nevěru nejde. tu ani tak neřeším. ale na druhou stranu vidim, že on jí záměrně zlehčuje a dělá, že vůbec není důležitá, což taky neni pro něj tak úplně pravda. jde o příčiny a důsledky. ale zatim jsem byla jen já schopná na to koukat z obou stran, vidět chyby obou, uznat svoje a vidět cestu dál (to tedy s otazníkem). chápu, že on to má teď daleko těžší, jelikož je zamilovanej. nejsem hloupá, vim, co jsem dělala špatně. i to co dělal špatně on. ale on nám tu šanci dát nechce. dobře počkám, budu se snažit zejtra bejt v pohodě, rozhodně teda nebudu čekat jako ta káča doma až přijede. jdu s kamarádkou do kina a dorazim domů večer.
moc vám holky všem děkuju a jsem tu pořád.

.

Misa II napsal(a):

ahoj Míšo, díky, jak to dopadlo u vás? co když on přijde v pátek s tím, že už mě tedy nechce - to se to stejně povleče? pak bych se to snad snažila vyřešit rychle, nebo ještě nemůže mít po měsíci jasno a i když řekne, že se mnou bejt nechce, nemusí to bejt pravda? nebo řekne, že to teda zkusí? co mám dělat v který situaci, největší chuť mám ho poslat do háje, ale mám to udělat? je to přesně v sobotu měsíc, co všechno vyšlo najevo, je to krátká doba, nebo dlouhá doba? mám se rychle rozvézt nebo čekat co udělá on? mám ten krok udělat já nebo k němu donutit jeho? já se tak strašně toho zítřka bojim, že snad ani nepojedu domů. ach jo. snažím se myslet sama na sebe, ale teď po tom měsíci mám v sobě takovej zmatek, že fakt nevím co chci. mám pocit, že už nejsem schopná přemejšlet reálně.

Ano, stejně se to povleče, ještě nevíš co chceš, děláš různé kroky, ale necítíš je na sto procent. Tak to bylo u mne. Po měsíci  nemůže mít jasno, já se o půlročním vytahu dozvěděla v lednu a měla jsem pocit, že pokud to nebude vyřešené do měsíce, tak to nepřežiju. Dnes máme červenec, M je doma, s milenkou se stýká dál, prošla jsem si 2  měsíce rozhodování život ve třech - to chtěl on, a prý budem fungovat dál jako rodina-
ted je doma trochu boj kdo s koho, protože já řekla dost, rozvádím se. A M se začal pěkně vybyrvovat. ALE U VÁS TO TAK BÝT NEMUSÍ, JEN PROSÍÍÍÍM, NEDĚLEJ ted ukvapená rozhodnutí, dej tomu čas ,jak ti tu všichni radí a ted se soustred jen na to, abys to celé dny neřešila" mám pocit, že to děláš", stejně nic nevyřešíš dokud po určitém čase se na to budeš schopna podívat z jiného úhlu a zjistíš, že o tu samotnou " nevěru " až tak nejde.
Nemysli nato- já vím, ono to nejde, ale tak se k tomu nuť, něco dělej ale zatím se nerozváděj. A i kdyby ti řekl, že s tebou být nechce, nemusí to tak skutečně být, jsou to slova ale rozhodující jsou činy. A on sám si třeba říká ůplně stejná slova, která jsi napsala a každou hodinu tu situaci může vnímat jinak. A nebul!  hjartahjartahjarta

Není tady

 

#38 13. 7. 2006 13:39

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

acho bože, to víš, že ti rozumim. vidím a cítím tu tvojí naději. ale jen aby prozřel. aby sis neřekla za 5 let, že furt čekáš, aby prozřel. on mi taky řiká, že mě samozřejmě má rád, že jsem bezva, ale že ten hlavní cit tam není. no ono se taky nedá sedět s prominutím zadkem na dvou židlích že jo, když je teďka zamilovanej.

helena.i napsal(a):

Lucie33.
Lucie, na co čekám? Tak nějak to nejde pustit ze srdce a z hlavy 18 let pěkného vztahu. Asi čekám, že "prozře". A taky tak nějak podvědomě cítím, že mě má pořád rád, jenom ten cit schoval někam hluboko a nemůže ho najít. Rozumíš mi?

Není tady

 

#39 13. 7. 2006 13:41

helena.i
♥♥-----
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 45

Re: prosba o radu

A víte co holky? Já se někdy i od srdce zasměju. Třeba minulý týden jsem měla záchvat, protože se mě někdo zeptal, že slyšel že se rozvádíme a já to nemohla rozdýchat. A tak jsem stála v kuchyni a řvala a omdlévala. Pak jsem uviděla z okna na dvoře moje kytky a začala jsem ječet:oni mi odejdou". Podotýkám, že byla jedna z největších bouřek co jsem zažila: A co můj manžel? Vyběhl ven a v té příšerné slotě /hromy a blesky/ začal mi přenášet truhlíky s kytkama na bezpečné místo. Tak jsem se na něj dívala, jak tam pobíhá jak šílenec a začala jsem se chechtat. Nevím, ale myslím si, že kdyby mě tak moc "neměl rád" tak by se na to vykašlal.

Není tady

 

#40 13. 7. 2006 13:46

helena.i
♥♥-----
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 45

Re: prosba o radu

[Lucie, psycholog mi řekl, že ještě nezažil aby nějak provalený mimoman. vztah trval víc než rok. Že jiná je situace kdy o tom manželka neví, jiná když ví. Že žádný normální chlap nezvádne mít paralelně 2 vztahy a jak ty říkáš sedět na 2 židlích. Ono to má logiku co říká, ale druhá věc je co já. Jestli to ustojím a vůbec jestli to chci ustát. A tak v meziobdobí jsem se konečně začala věnovat sobě.

Není tady

 

#41 13. 7. 2006 13:51

Daniela02
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 1195

Re: prosba o radu

Ahoj holky, trochu se zapojím do diskuse. Čtu tady jak Vaši M nevěděli, chtěli čas na rozmyšlení atd. Já to mám úplně jinak. Můj M od začátku zjištění nevěry tvrdí, že chce zůstat se mnou, že k ní už nic necítí, že nechce o mne přijít, že mne miluje, hladí mne, objímá, miluje se se mnou. Strašně se snaží, ale je jiný než býval. A já ve své bolesti, ve svém citovém zmatku nedokážu teď poznat jestli mluví pravdu, prostě to necítím. Jestli mne  vážně miluje i po 5leté nevěře, že se mnou nezůstává jenom z pocitu odpovědnosti, trestu, že jí už nemiluje, že vážně se mnou chce být, protože to tak cítí. .....atd. Já to vážně v téhle chvíli nevím a necítím, já jenom vím, že chci zůstat s ním, ale nechci žít ve vztahu bez lásky.


To nejkrásnější na světě je lásku dát a láskou být milován

Není tady

 

#42 13. 7. 2006 13:53

SOFI
♥♥♥♥---
Registrovaný: 20. 1. 2006
Příspěvky: 437

Re: prosba o radu

Luci,
Tvoje myšlenky jsou teď hodně rozpolcené. Chvílemi ho chceš, chvílemi by jsi byla radši, kdyby už odešel a vše tím skončilo... . Tímhle jsme si asi prošly všechny. Bojíš se zítřka, jak se rozhodne. Ale i na Tobě bude záležet. Nebude záležet jen jak to bude chtít on. Rozhodnout se je vždy to nejtěžší. Určitě není od věci být zítra v klidu, bez scén. Ale tvářit se, že se nic neděje, no nevím. Já bych asi chtěla si promluvit, v klidu bez srdceryvných výbuchů a ptala se jak si to dál představuje. Že to potřebuješ vědět. Že si musíš taky zařídit "svůj život". A pokud Ti řekne, že neví ( což se zpravidla stává), tak bych mu řekla, že mne ta situace velmi zraňuje a není mi příjemná , tak jako ostatně ani jemu, a že by jste si měli opravdu vážně promluvit. Můžeš mu navrhnout, že si dáte třeba dva měsíce čas, aby jste si oba mohli vážně zvážit, jak dál. Ty dva měsíce budou hodně těžké, protože by měly být bez scén, výbuchů, napadání ... . Domluvit se na určitých pravidlech domácnosti, dětí atd.
Víš, když jsem poslouchala od mého m, že už ke mně nic necítí a nemáme už nic společného .... , a když jsme šli spolu k psycholožce a on to pořád omílal dokola a mluvil i za mne, tak jsem mu pak v klidu  řekla, že pokud to tak opravdu cítí a nemůže se mnou žít, tak že opravdu bude lepší když odejde. Že se domluvíme na dětech, práci ( společné podnikání) . Ptala jsem se ho, které povlečení, ručníky a věci si chce vzít a jak by jsme to měli zorganizovat. No byl z toho dost paf, protože do té doby jsem ho neustále přesvědčovala, že přeci nezahodíme 15 let  a že ho mám ráda. Když jsem mu takhle řekla, tak najednou otočil. Najednou to byl on, kdo začal trvat na těch dvou měsících a na tom,že máme děti atd. Víš, zvláštní je, že předtím, jsem se celou dobu bála, že by odešel, a když jsem mu to sama navrhla, tak  jsem to dokázala brát s klidem. Byla jsem opravdu smířená s tím, že odejde. Přestala jsem se bát a uvědomila si, že tu lásku, kterou k němu přesto všechno cítím, si neodnese, že ta mi zůstane, a že důležitá jsem Já a moje pocity.
Máš před sebou dlouhý boj především sama se sebou. Tvoje emoce a pocity jestli jednáš správně, jestli tohle je to správně rozhodnutí, strach víc myslet na sebe, strach z budoucnosti, to je daleko těžší zvádat, než strach z toho jestli partner zůstane nebo ne. Né vždy totiž, když se rozhodne že neodejde, je to "výhra", ale může být,záležet bude jen na Tobě.
Neber to jako rady. Spíš jako vlastní postřehy ze svého "období temna".
Budu na Tebe zítra moc myslet a držet palce.

Není tady

 

#43 13. 7. 2006 13:53

helena.i
♥♥-----
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 45

Re: prosba o radu

Danielko, jak ráda bych to s tebou vyměnila! Proč to řešíš? Chtěli jste spolu zůstat a zůstali jste. Holt to byla delší manželská krize.

Není tady

 

#44 13. 7. 2006 13:57

uzlík
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 30. 1. 2006
Příspěvky: 586

Re: prosba o radu

helena.i napsal(a):

[Lucie, psycholog mi řekl, že ještě nezažil aby nějak provalený mimoman. vztah trval víc než rok. Že jiná je situace kdy o tom manželka neví, jiná když ví. Že žádný normální chlap nezvádne mít paralelně 2 vztahy a jak ty říkáš sedět na 2 židlích. Ono to má logiku co říká, ale druhá věc je co já. Jestli to ustojím a vůbec jestli to chci ustát. A tak v meziobdobí jsem se konečně začala věnovat sobě.

No právě, když se vše provalí, tak se musí řešit.Ale jak to pak na druhou stranu zase máme ustát? Život je boj . Pokud nikdo nic neví, tak je to vlastně fajn.

Není tady

 

#45 13. 7. 2006 13:58

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

jo holka tak to zase pozor na falešný naděje, ten můj se naučil za tenhle měsíc i pouštět myčku, sekal zahradu, balil na dovolenou, luxoval, choval se ke mě slušně, spal se mnou, ale ve finále mi řek, že to dělal jenom abych byla spokojená (a myslim, že i určitej pocit viny hraje roli), ale že to nic nemění na jeho pocitech. úplně mu taky teda všechno nevěřim, ale tvrdí to. no ale vy jste už o dost dál, takže když to na tebe přijde se v klidu vychechtej a pak něčim práskni, hlavně to z nás musí ven. a držim palečky, ať máš správný pocity a strašně ti to přeju. moc moc.


helena.i napsal(a):

A víte co holky? Já se někdy i od srdce zasměju. Třeba minulý týden jsem měla záchvat, protože se mě někdo zeptal, že slyšel že se rozvádíme a já to nemohla rozdýchat. A tak jsem stála v kuchyni a řvala a omdlévala. Pak jsem uviděla z okna na dvoře moje kytky a začala jsem ječet:oni mi odejdou". Podotýkám, že byla jedna z největších bouřek co jsem zažila: A co můj manžel? Vyběhl ven a v té příšerné slotě /hromy a blesky/ začal mi přenášet truhlíky s kytkama na bezpečné místo. Tak jsem se na něj dívala, jak tam pobíhá jak šílenec a začala jsem se chechtat. Nevím, ale myslím si, že kdyby mě tak moc "neměl rád" tak by se na to vykašlal.

Není tady

 

#46 13. 7. 2006 13:58

Daniela02
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 1195

Re: prosba o radu

helena.i napsal(a):

Danielko, jak ráda bych to s tebou vyměnila! Proč to řešíš? Chtěli jste spolu zůstat a zůstali jste. Holt to byla delší manželská krize.

Helenko, já spíš řeším, jestli to on vážně chce, jestli není nešťastný. Vím, že bych měla být teď šťastná, ale teď vážně nejsem. Nechci, aby to z jeho strany bylo z pocitu viny.


To nejkrásnější na světě je lásku dát a láskou být milován

Není tady

 

#47 13. 7. 2006 14:03

Romča
♥♥♥♥♥♥-
Místo: ostravsko
Registrovaný: 5. 4. 2006
Příspěvky: 4803

Re: prosba o radu

Ahoj Heli,
tak to si myslím taky, že kdyby tě neměl rád tak to kašle.Asi ti to neumí a nebo bojí říct a jen koná.hjarta

Upravil(a) Romča (13. 7. 2006 14:10)

Není tady

 

#48 13. 7. 2006 14:05

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

myslím, že to cejtim jako ty a že tu půlku kdy jsem ho přesvědčovala už jsem si prošla. teď bude ta druhá a já prostě počkám jak se to bude vyvíjet. ale myslim,že teď jsi to napsala moc hezky a že v podstatě tohle cejtim.

SOFI napsal(a):

Luci,
Tvoje myšlenky jsou teď hodně rozpolcené. Chvílemi ho chceš, chvílemi by jsi byla radši, kdyby už odešel a vše tím skončilo... . Tímhle jsme si asi prošly všechny. Bojíš se zítřka, jak se rozhodne. Ale i na Tobě bude záležet. Nebude záležet jen jak to bude chtít on. Rozhodnout se je vždy to nejtěžší. Určitě není od věci být zítra v klidu, bez scén. Ale tvářit se, že se nic neděje, no nevím. Já bych asi chtěla si promluvit, v klidu bez srdceryvných výbuchů a ptala se jak si to dál představuje. Že to potřebuješ vědět. Že si musíš taky zařídit "svůj život". A pokud Ti řekne, že neví ( což se zpravidla stává), tak bych mu řekla, že mne ta situace velmi zraňuje a není mi příjemná , tak jako ostatně ani jemu, a že by jste si měli opravdu vážně promluvit. Můžeš mu navrhnout, že si dáte třeba dva měsíce čas, aby jste si oba mohli vážně zvážit, jak dál. Ty dva měsíce budou hodně těžké, protože by měly být bez scén, výbuchů, napadání ... . Domluvit se na určitých pravidlech domácnosti, dětí atd.
Víš, když jsem poslouchala od mého m, že už ke mně nic necítí a nemáme už nic společného .... , a když jsme šli spolu k psycholožce a on to pořád omílal dokola a mluvil i za mne, tak jsem mu pak v klidu  řekla, že pokud to tak opravdu cítí a nemůže se mnou žít, tak že opravdu bude lepší když odejde. Že se domluvíme na dětech, práci ( společné podnikání) . Ptala jsem se ho, které povlečení, ručníky a věci si chce vzít a jak by jsme to měli zorganizovat. No byl z toho dost paf, protože do té doby jsem ho neustále přesvědčovala, že přeci nezahodíme 15 let  a že ho mám ráda. Když jsem mu takhle řekla, tak najednou otočil. Najednou to byl on, kdo začal trvat na těch dvou měsících a na tom,že máme děti atd. Víš, zvláštní je, že předtím, jsem se celou dobu bála, že by odešel, a když jsem mu to sama navrhla, tak  jsem to dokázala brát s klidem. Byla jsem opravdu smířená s tím, že odejde. Přestala jsem se bát a uvědomila si, že tu lásku, kterou k němu přesto všechno cítím, si neodnese, že ta mi zůstane, a že důležitá jsem Já a moje pocity.
Máš před sebou dlouhý boj především sama se sebou. Tvoje emoce a pocity jestli jednáš správně, jestli tohle je to správně rozhodnutí, strach víc myslet na sebe, strach z budoucnosti, to je daleko těžší zvádat, než strach z toho jestli partner zůstane nebo ne. Né vždy totiž, když se rozhodne že neodejde, je to "výhra", ale může být,záležet bude jen na Tobě.
Neber to jako rady. Spíš jako vlastní postřehy ze svého "období temna".
Budu na Tebe zítra moc myslet a držet palce.

Není tady

 

#49 13. 7. 2006 14:09

Daniela02
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 1195

Re: prosba o radu

Romča napsal(a):

Tak to si myslím taky, že kdyby tě neměl rád tak to kašle.Asi ti to neumí a nebo bojí říct a jen koná.hjarta

Romčo, jak to myslíš? Asi je dneska na mne moc velký vedro a závitky nepracují. smile


To nejkrásnější na světě je lásku dát a láskou být milován

Není tady

 

#50 13. 7. 2006 14:10

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

ahoj Danielo, myslim, že ti všechny závidíme, ale že ti i rozumim. ono nic není jenom černý a bílý. ale pořád jsi na tom líp než my, tak se na všechno vykašli a přijímej a dávej a věř, že je to opravdový. to by nic nemělo fakt vůbec žádnej smysl, kdyby člověk ani v tomhle neviděl naději a nesnažil se jí přijmout. dej tomu čas a buďte šťastný, dokud to funguje. to si myslim. čas ukáže, ale teď ho neztrácej.

Daniela02 napsal(a):

Ahoj holky, trochu se zapojím do diskuse. Čtu tady jak Vaši M nevěděli, chtěli čas na rozmyšlení atd. Já to mám úplně jinak. Můj M od začátku zjištění nevěry tvrdí, že chce zůstat se mnou, že k ní už nic necítí, že nechce o mne přijít, že mne miluje, hladí mne, objímá, miluje se se mnou. Strašně se snaží, ale je jiný než býval. A já ve své bolesti, ve svém citovém zmatku nedokážu teď poznat jestli mluví pravdu, prostě to necítím. Jestli mne  vážně miluje i po 5leté nevěře, že se mnou nezůstává jenom z pocitu odpovědnosti, trestu, že jí už nemiluje, že vážně se mnou chce být, protože to tak cítí. .....atd. Já to vážně v téhle chvíli nevím a necítím, já jenom vím, že chci zůstat s ním, ale nechci žít ve vztahu bez lásky.

Není tady

 
NÁŠ TIP:
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

  • Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů