Oznámení

8. června : Vážení uživatelé, v současné době pracujeme na vylepšení stránek Babinet.cz, což může způsobovat občasné výpadky či problémy spojené zejména s přihlašováním. Na odstranění problémů a doladění detailů usilovně pracujeme. Děkujeme za pochopení.

8. června : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

28. května : Kyjevské smažené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd!

#1 11. 7. 2006 10:01

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

prosba o radu

ahoj holky, žádám o přijetí do klubu podváděných žen:dumbom: potřebuju radu - je to měsíc, co jsem zjistila, že má manžel v práci milenku. nebyl pryč přes noc, stíhaj to po chvilkách přes den, není v tom jen sex, ona je zamilovaná, on taky. měli jsme oba dlouhodobější krizi, kterou jsme spolu nedokázali řešit - postavili jsme dům, před 2 lety jsem nastoupila do práce, děti - 9 a 12 let. prostě ten vztah už delší dobu nebyl ideální a on si z mého chování k němu - jelikož jsem po něm chtěla aspoň minimální pomoc v domácnosti a vůbec podporu, jelikož jsem toho měla dost - kterou on mi neposkytl - prostě si z toho vyvodil, že ho nemám už ráda, že o něj nestojim a že někoho mám. to byla jeho reakce na to, když jsem přišla na to, že někoho má. že si myslel, že někoho mám a že už ho nechci- nic takovýho jsem nikdy neřekla, ale on se mnou nic předtim nechtěl řešit. já jsem se mu snažila a v podstatě měsíc snažím vysvětlit, že to tak není a nebylo, že ho miluju a chci s ním být. on se s ní stýká dál a mě měsíc pořád dokola opakuje - že je vyhořelej, že ke mě necítí lásku, že jí v sobě ze dne na den zadupal, když si myslel, že ho nechci, že se cesty rozchází, že máme každej jiný priority, že jeho vedlejší vztah v tom nehraje roli atd atd. že neví, jestli dokážeme najít společnou cestu - spíš že ne, do toho každou chvíli řiká něco jinýho-že má už 5 let růžový brejle, že je měl vždycky, že si je sundal, že se k sobě nehodíme, že se nedokážeme jeden pro druhýho změnit (vždycky jsem to byla já, kdo se víc přizpůsoboval) - jsme spolu 15 let a nᚠvztah byl myslím vždycky hodně hlubokej a vyjímečnej, což on trvdí, ale že se nemůže zabejvat minulostí. chtěla bych vědět, jestli máte podobnou zkušenost, jak dlouho takovejhle stav může trvat, co mám dělat, jak dlouho čekat, nebo se rozvést, jestli je normální, že je po měsíci takhle nejistej. teď na týden odjel přemýšlet, jestli se mnou chce být. nevim co bude dál, mám strach, děti ještě nic neví. mluvila jsem i s jeho přítelkyní, hezky jsme si popovídali, ona je myslim nešastná taky a řekla, že tenhle týden se to musí vyřešit, že mě chápe a že pokud se nerozhodne on, rozhodne to ona. nevim teda jak. slíbila, že mi zavolá. je to šílený. rozum mi napovídá, že to smysl nemá, psycholožka řiká, že to je dlouhodobej proces, mám ale pocit, že jsem na konci sil. hubnu nejim nespim, on na mě nevidí ni dobrou a má svojí pravdu. ptá se mě proč v noci nespim - já myslela, že se mi to zdá. prosím o názor, díky. je to napsáno zjednodušeně, ale myslim, že to hlavní jsem vystihla. nevim jak dál.

Není tady

 

#2 11. 7. 2006 10:55

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40307

Re: prosba o radu

Ahoj, Lucie, nezávidím ti a podža mňa teraz môžeš urobi jedinú konštruktívnu vec: zača zhlboka dýcha, presta sa zaobera vzahom a tým, čo urobí manžel(to asi momentálne vemži nepovplyvníš, hlavne ak je rpeč), ale skôr sa zamera na seba.  Urob čokožvek, čo ti pomôže. Vyplač sa kamarátke, zájdi za psychológom, kúp si niečo pekné, čo si si odopierala, navštív rodičov, choď na dovolenku(trebárs aspoň na víkend bez detí, tie nechaj manželovi - povedz mu, že aj ty musíš porozmýšža, čo ďalej s vaším vzahom; a deti sú jeho rovnako ako tvoje,nie?). A naozaj skús porozmýšža, vytrieď si pocity a skús sa dopracova k odpovedi na otázku: Chcem toho môjho chlapa? Som schopná s ním ešte by? a za akých okolností? keď nájdeš odpoveď, skús si za ňou ís... Držím palce.


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#3 11. 7. 2006 11:05

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

díky, asi to tak je. jen se cítím zle, protože jsem to já kdo se snaží vztah zachránit, ale už si nejsem vnitřně jistá, že to dokážu a chci zvládnout. zároveň se strašně bojím jakýhokoliv rozhodnutí, protože jsem od 18 let s ním a nikdo mi nikdy nebyl bližší - a byla krize jakákoliv - a zase tak hrozná nebyla. což on tvrdí taky, ale tvrdí, že teď je důležitá budoucnost a o tý pochybuje, řiká mi hrozný věci a ještě mě má v hrsti. ale já už nevim co si přeju. srdce si přeje za jakoukoliv cenu být s ním,ale rozum už je na pochybách. do toho děti, majetek, a on na nic z toho teď nekouká a myslí jen na sebe a ještě mi to dává sežrat. cítím se ponížená, bezradná, zoufalá, naštvaná, že to takhle snadno vzdává, ale sama už nevim. ale teď je pryč, příští týden jedu s kamarádkama na 3 dni pryč a nechám to na něm.


Selima napsal(a):

Ahoj, Lucie, nezávidím ti a podža mňa teraz môžeš urobi jedinú konštruktívnu vec: zača zhlboka dýcha, presta sa zaobera vzahom a tým, čo urobí manžel(to asi momentálne vemži nepovplyvníš, hlavne ak je rpeč), ale skôr sa zamera na seba.  Urob čokožvek, čo ti pomôže. Vyplač sa kamarátke, zájdi za psychológom, kúp si niečo pekné, čo si si odopierala, navštív rodičov, choď na dovolenku(trebárs aspoň na víkend bez detí, tie nechaj manželovi - povedz mu, že aj ty musíš porozmýšža, čo ďalej s vaším vzahom; a deti sú jeho rovnako ako tvoje,nie?). A naozaj skús porozmýšža, vytrieď si pocity a skús sa dopracova k odpovedi na otázku: Chcem toho môjho chlapa? Som schopná s ním ešte by? a za akých okolností? keď nájdeš odpoveď, skús si za ňou ís... Držím palce.

Není tady

 

#4 11. 7. 2006 11:10

Daniela02
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 1195

Re: prosba o radu

Lucie, hlavně nespoléhej na řešení milenky. Jak říkᚠje zamilovaná a nevím na kolik je silná osobnost to "vyřešit". A podle mne ve chvíli, kdy si začala s tvým M věděla, že je ženatý a má děti (alespoň teď to určitě ví).


To nejkrásnější na světě je lásku dát a láskou být milován

Není tady

 

#5 11. 7. 2006 11:24

Eva36
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 4794

Re: prosba o radu

Ahoj Lucko. Naprosto souhlasím se Selimou. Napsala to velmi výstižně. Soustřeď se na sebe, nikoli na něj. Co dělá a udělá on, to je na něm, to za něj nevyřešíš. Ptej se sebe, co bys chtěla ty....já měla podobný příběh jako ty. Velká první láska od patnácti, dítě....a nakonci toho všeho nezájem manžela o rodinu a všechny povinnosti na mně...já se přizpůsobovala, chtěla vztah zachránit.....našla jsem si dobrou psychoterapeutičku a s její pomocí se mi podařilo se od manžela odpoutat a pochopila jsem, jaká je moje cena a že opravdu mohu žít svůj život i bez něj a to dokonce šastněji než s ním. Trvalo mi to osm měsíců, kdy jsem docházela na skupinovou terapii na dvě až tři hodiny dvakrát do měsíce. Během toho jsem se měnila, poznávala, jaká opravdu jsem, přemýšlela o tom, proč za každou cenu chci jeho lásku.....a přišla si na mnohé. Po dvanácti letech manželství jsem se s ním rozvedla. Máme jedno dítě (12 let)....za celý více než rok, co jsem od něj, jsem ještě nikdy nelitovala svého rozhodnutí a žiju opravdu mnohem šastněji než s ním....takže - je to možné, i když zprvu si myslíme, že se nám srdce rozskočí, když nebudeme s ním, s panem Božským.....

Není tady

 

#6 11. 7. 2006 11:51

Pandorraa
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 21400
Web

Re: prosba o radu

Lucie,
take ti nezavidim tvoji situaci....
Zkus se ale zamyslet, zda to, co te k manzelovi pouta, je skutecne laska. Zda to neni zvyk, strach z novych reseni a zmen, z toho, co ted udelas se zivotem, co bude s detmi, z tahanic o majetek... Jak proste budes zit dal.
Tvuj muz ti rika hrozny veci..... zkus si predstavit, ze to neni tvuj muz a ze ty hrozne veci nejsou o tobe. Ja vim, je to hrozne tezke a urcite to boli, ale pokus se o to. Zkus se sama se sebou zahrat takovou hru na divaka a divadlo. Sedis v hledisti a na jevisti pred tebou se odehrava krize jednoho manzelskeho paru... Pozoruj svoje emoce a pocity. Porid si sesit a zapisuj si tam vse, co o sobe zjistis,  svoje pocity, bolesti a strachy... tim, jak to budes davat na papir, snadneji si utridis myslenky a spis a rychleji dojdes k tomu, co vlasne chces. Co chces ty sama, jak tu  rekla devcata. Protoze jen kdyz budes stoprocentne presvedcena, o tom, co chces, pak uz to pujde samo a tebe to prestane bolet.
Nezapominej sama na sebe, muzova nevera je predevsim jeho problem, ty mu muzes rici, jak to citis, ale reseni je na nem.
Udelej si kazdy den nejakou drobnou radost. Divej se kolem sebe s optimismem, nehledej jen to smutne, snaz se najit co nejvic hezkych veci kolem sebe. Stykej se s lidmi, kteri te umeji "dobit" energii a potesit.
Po case treba dojdes k tomu, ze tohle vsechno bylo jen takove "zle" obdobi, ktere je za vami a nebo prijdes na to, ze tva laska se casem zmenila opravdu jen v zavislost a zvyk.
A hlavne se neboj smile Kazda situace ma sve reseni, jen se clovek nesmi v zadnem smeru zatvrdit, mel by spis poslouchat sve lepsi ja, ktere mu radi odpoustet (a to hlavne sam sobe!) a ne to horsi, ktere mu radi jit pres mrtvoly, aby dosahl sveho. Pak casto totiz zjisti, ze dostal neco, co vlastne vubec nechtel sad
Opatruj se smile


Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Pomluvy vymýšlejí závistivci, šíří je blbci a věří jim jen idioti.

Není tady

 

#7 11. 7. 2006 12:33

Alžběta
♥♥-----
Registrovaný: 16. 1. 2006
Příspěvky: 90

Re: prosba o radu

Lucko,
musíš uvěřit, že prožívᚠkus těžkého života. To, co popisuješ, jsem slyšela taky, a dnes mám dojem, že člověk, který mi to říkal, vlastně nikdy neexistoval. Jsou to jen emoce - cloumají jím a tak, jako ty v panice hledᚠodpovědi na dříve nevyřčené otázky, dělá to i on. A nachází snadné odpovědi, které tě zraňují a on si jimi omlouvá chaos, který kolem sebe vytvořil. Je dobré se vžít do role diváka, jak popisuje Pandora, ale já sama jsem toho byla schopna až po roce. Až teď si říkám, že jsem tehdejší situaci měla využít jinak - neměla jsem se soustředit na něho, ale na sebe.
Kdyby mě tato situace potkala s dnešními zkušenostmi, snažila bych vyzískat co nejvíc pro sebe - pocitů, zážitků, svobody a práv. Truchlení a rozpolcenost bych nechala jemu.
Kdyby mě ale potkala dnes a znovu, už bych mu asi zamávala.

Není tady

 

#8 11. 7. 2006 16:20

SOFI
♥♥♥♥---
Registrovaný: 20. 1. 2006
Příspěvky: 437

Re: prosba o radu

Luci,
Tvůj příběh mi v hodně věcech připomíná ten můj. Když si najedeš na archív, tak to sama zjistíš.
Tvoje psycholožka má pravdu. Z vlastní zkušenosti - tohle je na dlouhou tra. A bude hodně záležet na Tobě. Hlavně teď mysli na sebe. Zkus něco změnit. Mi pomohlo, že jsem začala novou práci, která s manželem nemá moc společného. ( 15 let spolu podnikáme). Víš zkus  to co Ti říká ( už k Tobě nic necítím ....) brát tak, jako by to nebylo adresováno přímo Tobě. Můj manžel toho řekl hodně, hodně  to bolelo a dost jsem si to brala. Dneska, když nám to nějaká situace připomene, tak říká, že člověk v emocích řekne spoustu věcí, které tak nemyslí.
Pokud svého muže miluješ a není v tom jen obava z budoucnosti, tak  zkus "být nad věcí". Vím, že si myslíš, že asi nevím jaké to je, ale pokud zabrousíš do archívu a přečteš si můj příběh a posuny v něm, tak zjistíš, že ono stejně nic jiného nezbývá.
Pro mne samotný akt nevěry není to co vede k rozchodu, ale to co ji někdy provází ano.
Kdyby mi někdo v říjnu loňského roku řekl, že mi nevěra mého manžela prospěje, tak bych ho považovala za blázna. Dneska si říkám, že díky jeho nevěře jsem se posunula. Spadly mi růžové brýle, už nemám svého muže postaveného na piedestálu a nevzhlížím k němu, ale beru ho jako svého rovnocenného partnera. Stala jsem se více samostatnou , což on moc libě nenese, ale to je jeho problém, tak jak mým problémem bylo vyrovnat se s tím, že v jeho životě byl někdo jiný nebo spíš jiná. Hlavně pokud se rozhodnete, že zůstanete spolu, nauč se nevracet. Tím myslím, nevyčítat, nepředhazovat a jít dál.
Držím Ti moc palce, vím přesně jak Ti je, a taky vím, že čas je rádce, který nic nezkazí. A pokud mᚠdobrou psycholožku, tak ji poslouchej. Já to všechno zvádla díky babinetu( panndory,Evy36,Aevy ....) a svému okolí. Hlvně se neuzavírej do sebe. Já v první fázi nechtěla chodit vůbec ven, styděla jsemse, že za to všechno můžu Já.

Není tady

 

#9 11. 7. 2006 20:05

kalupinka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 28. 4. 2006
Příspěvky: 1367

Re: prosba o radu

Dostalas pár bezva rad od renomovaných firem... studovaný psycholog by to snad líp nezvládl! Jsou věci, které můžeš ovlivnit. To, jak se cítíš, zda budeš utrápená nebo odhodlaná se poprat s problémem. Taky Tvým dětem neprospěje, když budou koukat, jak máma sedí a pořád dokola přemýšlí o něčem, s čím stejně nehne. Jednu sobotu je vem někam k vodě, druhou jdi sama a nech je mužovi, a jim vymyslí program, rozděl rovným dílem péči o děti a domácnost, kdyby něco říkal, neber to v potaz. Potřebuješ se odreagovat, odpočinout. Argumentuj, že Tys je vzala třeba do ZOO, on a... Prostě nech to teď, nerozebírej, neřeš, a si poradí ti dva, když to spustili. Koukej, a jsi v pohodě Ty. O Tebe jde. A to zvládneš! A i kdyby se Ti zdálo, že to pro Tebe nedopadá dobře... za čas třeba názor změníš. Všechno špatné je pro něco dobré. Buď se vrátí a bude Tě mít radši, nebo půjde k ní. Nechceš být přece podváděnou manželkou, že ne? Chceš mít doma fajn chlapa, i kdyby sis měla na něj trošku počkat a změnit sebe a styl života, nebo já nevím... Lidi jsou radši v zaběhnutých kolejích, nechtějí měnit partnera, zvyky...Třeba budeš nucená to změnit. I když se teď bojíš. Budeš donucená okolnostmi. Kdyby k tomu přišlo, buď na to trochu připravená. Aby Tě to nezlomilo. Ono se to může každému stát. A každého to z počátku rozhodí. A když to přejde, rozhlídne se po světě, padne na někoho, s kým mu bude  prima a řekne si: přece to k něčemu bylo! Je mi líp! Měla jsem doma nevěrníka a teď mám novou lásku...! No tak vidíš! Čekají Tě jen hezký věci!

Není tady

 

#10 11. 7. 2006 21:19

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

no holky já nevim, jsem vám strašně vděčná za názory a pomoc. a myslim, že dneska se ve mě něco otočilo a začala jsem se na to koukat trošku jinak, je to asi taky tím, že není doma, nejsou tu ani děti a mě se konečně po dlouhý době ulevilo. ale mám strach, že ve mě začíná převažovat rozum nad srdcem - to co mi napovídal za poslední měsíc, ty všechny řeči pořád dokola, hrůza hrůza, měsíc jsem to zvládala podle psycholožky na jedničku s hvězdičkou, dělala jsem to co cítím, snažila jsem se mu všechno vysvětlit a dát najevo lásku,on mi na to řek, že jsem se teda nic moc nechovala, že i kdybych se stavěla na hlavu, je to jedno. co má člověk všechno vydržet a za jakou cenu? on řeší měsíc jen a jen svoje pocity, mám to vydržet třeba rok? na to teda asi nemám. potřebuju začít něco dostávat a na to nemá zase on. nicméně jsem získala určitej nadhled a už i tu variantu konce nevidim tak černě a spíš si začínám nebejt jistá, jestli opravdu chci to jsem si teď myslela. začínám fungovat líp v práci a všude, celkem to jde, musim říct, že se mi teda dostalo tak obrovský podpory a porozumění od celýho mýho širokýho okolí, že to je pro mě úplnej šok a vim, že mám kolem sebe fůru lidí, který mě nikdy neopustí a na který se můžu spolehnout. už začínám mít pocit, že i děti to holt přinejhorším zvládnou. jen nevím co teď, on se vrátí asi domů a nevím co mi řekne. myslím, že si vezmu čas ještě já, protože ho asi potřebuju teď. příští týden jedu s 2 kamarádkama na 4 dni pryč a asi to nechám koňovi a budu se snažit připravit na všechny varianty. a taky mám teď pocit, že to co jsem za ten poslední měsíc několikrát opakovala a v podstatě vysvětlovala a snažila se zachránit jsem teda v neděli řekla naposled a přestávám se angažovat. jen si nevím rady s těma časovejma horizontama, nejsem velkej příznivce dlouhejch kompromisů, tak v tomhle nemám jasno. ale třeba přijede a bude jasno, že jo. myslim v tý variantě konce. nebo ne a z toho jsem spíš nervózní. přečtu si každopádně Sofi tvůj příběh a zkusim se na to podívat zase ještě nějak jinak. jen mám prostě pocit, že moje hrdost a trpělivost má meze a že už se dost přiblížili. třeba jsem zbrklá, za každej názor budu vděčná. moc vám děkuju a mějte se pokud možno fajn a hlavně se sami mějte rádi a nenechte si namluvit, že nestojíte za nic a tak. já se teda nedám.

Není tady

 

#11 11. 7. 2006 21:22

poletucha
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Praha
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 2535

Re: prosba o radu

Nu, Pandorroo smile ,
už nějakou dobu sleduji, že ti tu v kalupince vyrůstá zdatná spolubojovnice.

Pro ty, kdo neví na které straně barikády jsem, příspěvky Pan i kalupinky hodnotím jako velmi vyzrálé a moudré.

Lucie33, snad ti pomohou...

Upravil(a) poletucha (11. 7. 2006 21:24)

Není tady

 

#12 12. 7. 2006 12:50

Pandorraa
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 21400
Web

Re: prosba o radu

poletucho,
vsimla jsem si a jsem za to opravdu vdecna smile Take prispevek Alzbety je moc krasny a moudry.

Lucko, tobe radim vypustit ven tu svou "carodejnici". Nech ji, at se poradne vyradi, ale nepoustela bych ji na nikoho z lidi. Vypust sve emoce nekde o samote, klidne si poplakej a kric. Rekla bych, ze v tobe narusta z toho velkeho zklamani strasny vztek. Ten musi ven. Az se ho zbavis, budes se na veci zase divat s chladnou hlavou a spis neco vyresis. Lepe pochopis, ze za to zklamani nemuze tvuj m, ale tva ocekavani.... Je to opravdu cele beh na dlouhou trat a nejde jen o byti ci nebyti tveho manzelstvi, jde o to, o cem mluvila Alzbeta: vyziskat z cele te situace co nejvice dobreho sama pro sebe. Posilit sve sebevedomi, sebejistotu, najit sama sebe a sve budouci stesti smile


Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Pomluvy vymýšlejí závistivci, šíří je blbci a věří jim jen idioti.

Není tady

 

#13 12. 7. 2006 15:10

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

je mi smutno. a nevim co mě čeká. všechny varianty jsou špatný.

Není tady

 

#14 12. 7. 2006 15:57

helena.i
♥♥-----
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 45

Re: prosba o radu

Lucie33:ahoj, Lucie, jse na tom stejně. Taky "kolegyně z práce", tak to stíhal v pracovní době. Vím to už od února a pořád není nic vyřešené. Pořád neví co chce. A já se v tom ostatně plácám taky. Jo, jen tak informativně: myslela jsem si že když je to ženská z práce, že je to ta nejhorší varianta /denně se vidí v kanceláři/, psycholog mi řekl, že naopak. Že by si měli dřív zevšednit. No trapné na tom ovšem je, že už se to o nich vykládá na pracovišti. Je to už moc dlouho, pomalu si ho přestávám vážit a soustředím se na sebe. Měj se a drž se.

Není tady

 

#15 12. 7. 2006 16:18

x62358
Host

Re: prosba o radu

Lucie, žádná varianta není špatná. Nikdy. Nemůžeš vědět dopředu co ti která varianta přinese. Varianta, že ukončíš vztah s manželem ti může přivézt novýho - lepšího - vhodnějšího a dokonce i skvělýho chlapa, se kterým ti bude dobře. Jenom to chce hodně doširoka otevřít oči na svět.

 

#16 12. 7. 2006 21:11

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

ahoj Heleno, taky ti vykládá, že se cesty rozešly, cit vyhořel, nevidim budoucnost........? nebo co ti vykládá, jak to zvládáš? ten můj je teda teď tejden v lese . po práci a přemejšlí, jestli se mnou je ještě schopnej najít společnou budoucnost. myslim, že ne. myslím, že to budu muset rozštípnout sama, tohle rozhodnutí teda ve mě začíná převažovat, vůbec nemám pocit, že bych si přála aby se sem vrátil a řekl cokoliv. mám pocit, že další sílu poslouchat všechny ty nesmyslný hrůzy teda nemám. no život neni peříčko. drž se a napiš.

helena.i napsal(a):

Lucie33:ahoj, Lucie, jse na tom stejně. Taky "kolegyně z práce", tak to stíhal v pracovní době. Vím to už od února a pořád není nic vyřešené. Pořád neví co chce. A já se v tom ostatně plácám taky. Jo, jen tak informativně: myslela jsem si že když je to ženská z práce, že je to ta nejhorší varianta /denně se vidí v kanceláři/, psycholog mi řekl, že naopak. Že by si měli dřív zevšednit. No trapné na tom ovšem je, že už se to o nich vykládá na pracovišti. Je to už moc dlouho, pomalu si ho přestávám vážit a soustředím se na sebe. Měj se a drž se.

Není tady

 

#17 12. 7. 2006 21:14

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

ahoj ffly, děkuju ti za názor, četla jsem tvoje příspěvky v jiný rubrice a musim říct, že teda obdivuju tvojí trpělivost, jak se mᚠteď? jinak tenhle tvůj názor začínám pomalu sdílet, ale je to teda hrůza. ale myslim, že to rozhodnutí bude stejně na mě, a jediný co si asi teď přeju je mít to za sebou co nejrychlejš a je to cokoliv. a nevim, jestli život s ním je ta varianta, která je vůbec reálná a možná.

ffly napsal(a):

Lucie, žádná varianta není špatná. Nikdy. Nemůžeš vědět dopředu co ti která varianta přinese. Varianta, že ukončíš vztah s manželem ti může přivézt novýho - lepšího - vhodnějšího a dokonce i skvělýho chlapa, se kterým ti bude dobře. Jenom to chce hodně doširoka otevřít oči na svět.

Není tady

 

#18 12. 7. 2006 22:52

x21365
Host

Re: prosba o radu

Já se v tom stále plácám po půl roce, neuspěchej to, já z počátku dělala hrozné chyby v tom , že jsem chtěla mít vše vyřešené hned. Taky jsme chodila do poradny, snažila jse , ale o no je to opravdu na tobě, je to běh na dlouhou tra  a je to tvé rozhodnutí. A pak se v tom budeš " plácat " zas jiným způsobem, když jsem četla příspěvky před půl rokem, tak jsem občas nechápala,budeš si tím muset projít, a začátek je prostě nejhorší.
Věř tomu, co zde píšou, jde hlavně o tebe!! Drž se a jdi plavat, cvičit, něco změň. Hodně štěstí a snad to dopadne líp než u nás. M

 

#19 13. 7. 2006 0:03

x62358
Host

Re: prosba o radu

Lucie, já se mám teď tak, že nic neřeším. Odsunula jsem řešení na dobu, až se mi bude chtít něco řešit. Teď žiju. Ale neznamená to, že bych to nechávala vyhnít. Zapisuju si do hlavy různý situace, vjemy, pocity který přicházejí. Jinak manžel je doma, ke mě se chová hezky,  mluvíme spolu, trávíme spolu aspoň trochu času. A já? Nehroutím se, nepitvám, nesoupeřím, nepláču, nehysterčím.

Rozhodnutí, co s tvým životem, je vždycky jen na tobě a nikdo jiný na to ani nemá právo. A rozhodně si myslím, že to bude všechno možný,  jen ne rychle. Taky jsem to chtěla rychle, ale ta situace je dost náročná nejen pro tebe, ale i pro tvého manžela a rychle to holt nejde. A času je dost. Jen ze sebe dostat ty pocity ukřivdění, sebelítosti, vzteku - mᚠna ně sice právo, ale ty pocity ti nepomůžou - naopak. Já jsem taky pořád na cestě a vím, že je toho hodně co zlepšovat, ale mám dobrý pocit, že jsem na cestě a nestojím někde opodál.

Drž se a doufám, že ti řádky od těch co jsou o pár kroků dál pomůžou utřídit si vše. Jednat už musíme samy - pro svoje dobro a budoucnost.

 

#20 13. 7. 2006 7:55

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

ahoj Míšo, díky, jak to dopadlo u vás? co když on přijde v pátek s tím, že už mě tedy nechce - to se to stejně povleče? pak bych se to snad snažila vyřešit rychle, nebo ještě nemůže mít po měsíci jasno a i když řekne, že se mnou bejt nechce, nemusí to bejt pravda? nebo řekne, že to teda zkusí? co mám dělat v který situaci, největší chu mám ho poslat do háje, ale mám to udělat? je to přesně v sobotu měsíc, co všechno vyšlo najevo, je to krátká doba, nebo dlouhá doba? mám se rychle rozvézt nebo čekat co udělá on? mám ten krok udělat já nebo k němu donutit jeho? já se tak strašně toho zítřka bojim, že snad ani nepojedu domů. ach jo. snažím se myslet sama na sebe, ale teď po tom měsíci mám v sobě takovej zmatek, že fakt nevím co chci. mám pocit, že už nejsem schopná přemejšlet reálně.

Misa II napsal(a):

Já se v tom stále plácám po půl roce, neuspěchej to, já z počátku dělala hrozné chyby v tom , že jsem chtěla mít vše vyřešené hned. Taky jsme chodila do poradny, snažila jse , ale o no je to opravdu na tobě, je to běh na dlouhou tra  a je to tvé rozhodnutí. A pak se v tom budeš " plácat " zas jiným způsobem, když jsem četla příspěvky před půl rokem, tak jsem občas nechápala,budeš si tím muset projít, a začátek je prostě nejhorší.
Věř tomu, co zde píšou, jde hlavně o tebe!! Drž se a jdi plavat, cvičit, něco změň. Hodně štěstí a snad to dopadne líp než u nás. M

Není tady

 

#21 13. 7. 2006 7:58

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

jak to myslíš, že jsi na cestě a nic neřešíš? čekáš, jestli to do budoucna půjde a zkoušíš to nebo přemýšlíš o tom co si přeješ? to pořád holky nemáte jistotu, jestli se manžel vrátí nebo definitivně vrátil a čekáte? máme takhle fungovat kvůli dětem? no musim říct, že před 14 dni jsem měla pocit, že mám jasno a teď je to čim dál tim horší.

ffly napsal(a):

Lucie, já se mám teď tak, že nic neřeším. Odsunula jsem řešení na dobu, až se mi bude chtít něco řešit. Teď žiju. Ale neznamená to, že bych to nechávala vyhnít. Zapisuju si do hlavy různý situace, vjemy, pocity který přicházejí. Jinak manžel je doma, ke mě se chová hezky,  mluvíme spolu, trávíme spolu aspoň trochu času. A já? Nehroutím se, nepitvám, nesoupeřím, nepláču, nehysterčím.

Rozhodnutí, co s tvým životem, je vždycky jen na tobě a nikdo jiný na to ani nemá právo. A rozhodně si myslím, že to bude všechno možný,  jen ne rychle. Taky jsem to chtěla rychle, ale ta situace je dost náročná nejen pro tebe, ale i pro tvého manžela a rychle to holt nejde. A času je dost. Jen ze sebe dostat ty pocity ukřivdění, sebelítosti, vzteku - mᚠna ně sice právo, ale ty pocity ti nepomůžou - naopak. Já jsem taky pořád na cestě a vím, že je toho hodně co zlepšovat, ale mám dobrý pocit, že jsem na cestě a nestojím někde opodál.

Drž se a doufám, že ti řádky od těch co jsou o pár kroků dál pomůžou utřídit si vše. Jednat už musíme samy - pro svoje dobro a budoucnost.

Není tady

 

#22 13. 7. 2006 8:07

x62358
Host

Re: prosba o radu

Lucie, neřeším manžela, maximálně tak pomaličku řeším sama sebe. Co chci já, jak to chci. Rozhodně nečekám na jistotu, jestli se manžel vrátil natrvalo nebo ne. Taková jistota neexistuje. Kvůli dceři taky ne. Rozhlížím se po světě a funguju. A jestli to bude do budoucna s ním, nebo bez něj v tuhle chvíli není to nejdůležitější.

Jinak měsíc je krátká doba na cokoliv. Hlavně pro tvýho manžela, ale i pro tebe. Ty mᚠv sobě spousty emocí, který ti moc nepomůžou. Mᚠv sobě spousty emocí v jednom uzlíku: lásku, vztek, lítost, smutek a samozřejmě taky vzpomínky. A každou chvíli to cítíš jinak, to podle toho, která emoce převáží. Dej si na všechno čas.

 

#23 13. 7. 2006 9:47

poletucha
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Praha
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 2535

Re: prosba o radu

Lucie33,
myslím, že tě čeká běh na dlouhou tra. Počítej na roky...
On bude zaháčkovaný zřejmě ještě dlouho, i kdyby se k tobě oficiálně vrátil. Navíc, zřejmě dlouho bude trvat náprava vašeho vztahu.

Proto je velmi důležité, aby jsi věděla ty, co přesně chceš. Rad na to, jak se na situaci dívat bez emocí jako v divadle jsi tu už dostala hodně, myslím, že jsou velmi moudré.
Drž se.

Není tady

 

#24 13. 7. 2006 10:35

Steffi
♥♥-----
Registrovaný: 9. 2. 2006
Příspěvky: 48

Re: prosba o radu

Ahoj Lucie,takových situací jsem v životě zažila dost,BM byl nevěrný,ale rozvod měl víc důvodů...Tvůj manžel se cítí být vyhořelej,necítí k tobě lásku a ty čekáš,jestli se vrátí,proč by se teda chtěl vrátit-kvůli tomu,že by mu to s tou jeho už moc neklape?Tvůj muž je bezcitný a nebere si servítky,myslíš,že se rychle odmiluje a zamiluje zase do tebe?Zasloužíš si přece daleko víc,než co se ti dostává od něj,vykašli se na to,s čím příde příště,vypus ho z hlavy a-i když to moc bolí,neukazuj před ním,jak jsi zraněná,podívej do zrcadla-on ti to čte z očí,namaluj se a hezky se oblíkni,jdi s dětmi ven,pár chlapů se za tebou otočí a ty budeš mít lepší náladu.Nemyslím si,aby ses vrhala do jiného vztahu,najdi své ztracené sebevědomí-jenom potom budeš moci jednat ,pokud tá njistota bude trvat déle,ty buď tá,která řekne dost!Může se totiž stát,že tvůj manžel to bude brát,že na něj stále čekáš....A ty se opět dostaneš do začarovaného kruhu,v nefungujícím vztahu se nedá dlouho žít-on si bude užívat s jinou a ty přece potřebuješ také žít.Přejí ti moc,abys v životě potkala člověka,který si tě bude víc vážit a který ti dá hodně lásky,věřím,že je to jen otázka času.Přejí ti všechno dobré a držím ti palce

Není tady

 

#25 13. 7. 2006 10:51

Lucie33
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 6. 2006
Příspěvky: 1064

Re: prosba o radu

díky moc, dneska jdu k právníkovi na poradu ohledně majetku a tak, abych byla o krok napřed. myslím, že nejhorší pocit, kterej teď prožívám je to, že si uvědomuju přesně všechno to co jsi mi napsala a když se na můj život zpětně podívám objektivně, tak to je asi bohužel opravdu tak. a asi se bojím připustit si, že to si do budoucna opravdu nepřeju. srdce se hrozně brání, ale cejtim, že v tomhle dlouho žít nehodlám a že pokud se teda nerozhodne on k definitivnímu řešení, budu to muset udělat sama. největší strach mám z toho, že přijde s variantou ne úplně definitivní a nebude rozhodnutej a mám strach, že nedokážu bejt ta tvrdá a nechám se do toho zase zavléct,  a že i kdybych v sobě tu sílu našla už teď a ukončila tu - budu si řikat - nemohlo to bejt ještě dobrý? nemohli jsme to náhodou zvládnout? prostě se to ve mě všechno pere a do toho to srdce pořád volá, že ho mám ráda. ale rozum se brání. je to těžký a asi to chce čas. ale nevim jak dlouhej.

Steffi napsal(a):

Ahoj Lucie,takových situací jsem v životě zažila dost,BM byl nevěrný,ale rozvod měl víc důvodů...Tvůj manžel se cítí být vyhořelej,necítí k tobě lásku a ty čekáš,jestli se vrátí,proč by se teda chtěl vrátit-kvůli tomu,že by mu to s tou jeho už moc neklape?Tvůj muž je bezcitný a nebere si servítky,myslíš,že se rychle odmiluje a zamiluje zase do tebe?Zasloužíš si přece daleko víc,než co se ti dostává od něj,vykašli se na to,s čím příde příště,vypus ho z hlavy a-i když to moc bolí,neukazuj před ním,jak jsi zraněná,podívej do zrcadla-on ti to čte z očí,namaluj se a hezky se oblíkni,jdi s dětmi ven,pár chlapů se za tebou otočí a ty budeš mít lepší náladu.Nemyslím si,aby ses vrhala do jiného vztahu,najdi své ztracené sebevědomí-jenom potom budeš moci jednat ,pokud tá njistota bude trvat déle,ty buď tá,která řekne dost!Může se totiž stát,že tvůj manžel to bude brát,že na něj stále čekáš....A ty se opět dostaneš do začarovaného kruhu,v nefungujícím vztahu se nedá dlouho žít-on si bude užívat s jinou a ty přece potřebuješ také žít.Přejí ti moc,abys v životě potkala člověka,který si tě bude víc vážit a který ti dá hodně lásky,věřím,že je to jen otázka času.Přejí ti všechno dobré a držím ti palce

Není tady

 
NÁŠ TIP:
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů