Ale on v práci je normálně,ale když přijde tak zase se jde koupat  nebo někam a já nechodím.Mám zdravotní potíže a stíhačka tedy nechci být,fenka je i kočička je taky.

Zdravím,
tak jsem dnes na sobě zapracovala - nebyla to klasická kyneziologie, ale spíš jsme probírali práci s vlastníma myšlenkama......velmi pravdivé a velmi poučné......jen se to opravdu naučit - bude to dřina, ale pevně věřím, že to zvládnu. Jen jsem pak večer neunesla ten vnitřní tlak a pěkně vybuchla a dost nepříjemně to odnesl syn - tak tudy cesta opravdu nevede...... takže se jdu omluvit a spát.

Bety, vysvětlit jsem se to synovi snažila, omluvit také - nevím jestli pochopil, ale momentálně víc udělat nemůžu. On je taková uzavřená a málomluvná duše, takže nedává moc najevo svoje emoce, ale citlivý, to on je.
Jdu za chvilku do práce a už se moc těším na pondělí, kdy mi začíná dovolená, že něco s klukama podnikneme - snad se trochu vzpamatuji.

Ad Venus: jen malinká poznámka pro ty, které ještě tu pomocnou ruku hledají a ne a ne najít - dobrý psycholog vás stejně navede k tomu, že ta pomocná ruka fakt spočívá na konci vašeho ramene....
Jinak Venus děkuju za tip

Ahojky Majo,zcela Tě chápu právě prožívám to stejné,manžel 3 měsíce nespává doma a ted se rozvádí,nemám na nic náladu,někdy ani nejím,tak mě divně tlačí u žaludku,bolí mě hlava,někdy mám závratě a celá se klepu zhubla jsem (což je jediné co se mi líbí)Mám taky děti 8 a 12 jsou celkem malé ale těžce to nesli ,tad už jsou na tom trošku lépe vědí a poznali že se na maminku můžou vždy spolehnout a že vždy ví kde a kdy maminka dojde.Chodila jsem s manželem 8 let(podporovala jsem ho finančně na VŠ,12let jsme manželé a ten v březnu odešel nespává doma,nevím kde je ,ským a kde bydlí,dětem celý týden nezavolá_ nezájem. Je hezký má prachy,krásné auto a je panem ředitelem!!! Mě doma vzal všechny peníze,dokumenty,zablokoval účet a peníze mi žádné nedává,barák je jen jeho......Jen chci napsat bud štastná že máš děti DĚTI JSOU BOŽI DAR!!!! at zlobí jak chtějí jsou naše!!! Jsem s tebou a pokud budeš chtít tak si s tebou budu ráda dopisovat měj se moc krásně a drž se!!! jsme ženy a ty musí zvládnout všechno já se o to taky snažím i díky radám od holek z babinetu!!! Tak DRŽ SE!!! Anye.sa
PS" mám skyp i icq,pokud máš zájem Anye.sa

71maja napsal(a):

Pročítám si často příspěvky na Babinetu a hodně mi pomáhají.
Momentálně jsem se dostala do situace, se kterou se mi nedaří poprat. A hlavně se mi nedaří najít cestu k vnitřní pohodě a radosti ze života.
Připadám si totiž strašně sama, tak moc, že mám problém ráno vylézt z postele a přes den fungovat. Jsem pár let rozvedená, trvalo to dlouho, ale vyrovnala jsem se s tím. Pak jsem měla roční známost, která skončila zhruba před 3 měsíci a nejhorší už mám asi za sebou. Oba vztahy ukončili partněři kvůli jiné ženě. Mám ve své péči dva bezvadné syny 15 a 17 let. K otci jezdí často, kdykoliv se domluví. Nebráním jim, jsem ráda, že s ním mají hezký vztah. Ale jakmile nejsou doma, tak mě přepadne nezvladetelná vnitřní samota - nevydržím v prázdném bytě. Takže využívám azylu svých přátel, občas zmizím na kole, na výlet - ale spíš potřebuju vedele sebe lidi a rušno....ale bohužel ten šílený pocit nezaženu. Zhoršilo se to letos s počátkem prázdnin - kluci už zcela pochopitelně chtějí volný čas trávit po svém a se svými kamarády. Snažím se myslet na sebe a když nejsem v práci, tak se věnovat svým aktivitám - ale vše mě stojí tolik energie, že jsem stále vyčerpaná, neustále mám slzy na krajíčku, nic nedělám s nadšením - ty pocity se těžko popisují, ale cítím se tak na 100 let - prostě to nejsem já. A momentálně mi došly veškeré síly a mám pocit, že mi na prsou leží veliký balvan a na nic se nesoustředím, což je problém hlavně v práci. Chodím do poradny a se skvělou psycholožkou vše rozebereme, já se na vše reálně podívám a když přijedu domů, tak se v tom za chvíli plácám zase.......až mám pocit, že nejsem normální. Ano přiznávám, rodina je pro mě vše a já mám pocit, že nejdřív odešel BM, teď dorůstjí děti a najednou se mi hroutí svět.......Děkuji, že jste to přelouskali až sem. Budu moc vděčná za vaše názory, postřehy i rady.

Anye.sa
tvůj příběh jsem četla už na tvém fóru. Jsi v podstatně horší situaci - něco podobného jsem si prožila, ale zdaleko to nebylo tak děsivé. Jako ty jsem si uvědomovala, že kvůli dětem se musí zvládnout spousta věcí a siatuací - i když člověk myslel, že už nemá sílu ani dýchat. Tvého manžela nejsem schopná pochopit, ale ty musíš být ta silnější......píše se to lehce, já vím. Jsem ráda, že ti Babinet pomáhá, já ho tenkrát ještě neznala - bohužel.
Já si uvědomuji, že děti jsou boží dar - jak píšeš - jen jsem tak dlouho žila jejich životy, že jsme zapomněla na ten svůj......musím se jen naučit přemýšlet jinak (že i když mi kluci rostou, tak to budou vždy moje děti) a pak se mi podaří, žít i jinak......a budeme šťastní všichni tři....
Tobě přeji, aby se ti podařilo najít duševní rovnováhu a sílu ustát všechny problémy a starosti, co se na tebe valí a taky to, aby jsi při všem, co teď prožíváš neztratila víru v sebe samu - určitě jsi báječná ženská a vše nakonec zvládneš. I já bych si s tebou ráda vyměnila pár řádků a ikdyž ICQ i SKYPE mám, tak by to asi bylo lepší přes mail, jelikož se k PC dostávám málo. Tak dej vědět a moc ti držím palečky!!!!!!!!!!

A co si pořídit psa?! Nečetla jsem všechny příspěvky, možná už to někdo navrhnul.

Majo, úplně tě chápu, velmi dobře znám ten pocit, že nemůžu najít v sobě sílu začít ráno fungovat. Je to strašné, protože si přeju, abych se už neprobudila. Jsem už starší ročník, mám neustálé bolesti,špatně chodím o holi a to   mi brání chodit mezi lidi tak, jak bych chtěla. Před 4 lety jsem ovdověla a i když mám syna a nevlastní dceru, připadám si hrozně zbytečná. Děti nemají čas a já to chápu, vnoučata mají zase jiné zájmy, a já jsem zůstala jak já říkám lichovní. Jsem prostě navíc, nikam nepatřím. Snažím se, naučila jsem se na počítači, vyšívám, čtu, ale jaksi to není to správné naplnění života. Já vím, že jsou lidi hůř postižení než já, ale někdy jsem naprosto zoufalá. Jsem ráda že jsem našla babinet, když tady čtu ty různé příběhy, dodává mi to sílu žít dál. Jen jsem nenašla ještě ten důvod PROČ!

Dendrobie,
i já před tebou smekám - opravdu! A když už jsi tak moderní a umíš používat PC, což takhle ho využít k tomu najít si pro sebe kamarádku se stejným osudem, podobnými problémy a poblíž svého bydliště. Píšu to podle vlastní zkušenosti - já totiž na netu jednu úžasnou bytost potkala - je to kamarádka se vším všudy a oblíbily si ji i moje děti a já zase její děti........ a tak se podporujeme a je to moc fajn.
Věř mi, že jsou na světě lidé, kteří jsou jak sluníčko - dokáží rozzářit tvůj život a nalít energii do žil........ moc ti přeju, aby ti život někoho takového přivál do cesty.
A moc držím palce, aby jsi se zase těšila na každé nové ráno. Hodně štěstí.

Judinka napsal(a):

dendrobie napsal(a):

Majo, úplně tě chápu, velmi dobře znám ten pocit, že nemůžu najít v sobě sílu začít ráno fungovat. Je to strašné, protože si přeju, abych se už neprobudila. Jsem už starší ročník, mám neustálé bolesti,špatně chodím o holi a to   mi brání chodit mezi lidi tak, jak bych chtěla. Před 4 lety jsem ovdověla a i když mám syna a nevlastní dceru, připadám si hrozně zbytečná. Děti nemají čas a já to chápu, vnoučata mají zase jiné zájmy, a já jsem zůstala jak já říkám lichovní. Jsem prostě navíc, nikam nepatřím. Snažím se, naučila jsem se na počítači, vyšívám, čtu, ale jaksi to není to správné naplnění života. Já vím, že jsou lidi hůř postižení než já, ale někdy jsem naprosto zoufalá. Jsem ráda že jsem našla babinet, když tady čtu ty různé příběhy, dodává mi to sílu žít dál. Jen jsem nenašla ještě ten důvod PROČ!

Dendrobie, to je smutný, jak to píšeš....Ale jsi dobrá, že se učíš nové věci...Proč žít? Třeba pro tu naději, že někoho potkáš, pro hezké zážitky, pro to, že sluníčko svítí, a hlavně proto, že "nežít" bude potom "nafurt", a ŽÍT můžeme jenom vymezený, relativně krátký čas. Tak bychom si to měli UŽÍT, alespoň, co to půjde.

děkuji za krásná slova, dělám co můžu, ale někdy je to opravdu těžké. Ono je problém, když máš chuť třeba jít ven, nebo doma si něco udělat a máš takové bolesti, které ti to znemožní, to by člověk někdy radši nebyl. Ale ještě to nevzdávám!

Dendrobie,
chápu, že pokud člověka něco bolí,  je těžké hledat na světě pozitivní věci. Budu ti moc držet pěsti  - aby tě v životě potkalo ještě hodně krásných chvil. Víš, já si myslím, že nemusíš hledat jen kamarádku stejného věku jako jsi ty - myslím, že si můžou rozumět i lidé různého věku. jak mi řekl jeden kamarád o 11 let mladší - vždyť věk je jen číslo. Sama za sebe můžu říct, že mám jednu přítelkyni ve věku mojí maminky a nikdy s ní nemám pocit, že nás dělí generace..... Hodně štěstí.

Kde najít sílu se vzchopit žít?Já už nemůžu.Tolik jsem přečetla příspěvků ale sama nedokáži již nic.Plně chápu sebevrahy ,kdo nezažil ten moment kdy už fakt nemůže nepochopí,sama jsem kdysi po havárce ležela v Hrabyni se sebevrahy a jedný kámošky jsem se ptala jak to dokázala že nakonec skočila z toho okna a ona mi řekla:,,To Ti najednou jak sedíš na parapetu něco poručí :SKOČ!"Kolikrát si říkám že vzít si život je někdy opravdu lepší než zbytek života prožít v samotě a chudobě a stále dokola jen doufat a doufat .A i když na sobě člověk pracuje vyjde to jen pár lidem.A to hlavně mladým a bezdětným,..Je mi 42let živím sama 7letý dítě mám část.důchod tedy o práci nezavadím posledně kde jsem makala na ranní a to mne vyhovovalo šéfka vytunelovala firmu a my přišli o práci,mezitím jsem po letech dostala st.byt a přestěhovala se sice do 4patra bez výtahu na mé nohy nic moc ale je to pěkný malý byt.Vzala si půjčku u Cetelemu na zařízení ještě splácím 3000z minulé půjčky .Otec dítěte se nepřetrhne s dárky pro syna ,má se velice dobře na pokojík nechce pro dítě přispět atd.Co mne trápí ?Žila jsem léta s rodiči v baráku který byl zatopený je u dálnice nedá se tam už ani spát,je třeba stále dokola peníze na střechu atd,Rodiče jsou nemocní nikdo nemá na další půjčky,představovali si že já jako druhá generace budu s manželem se o barák starat ale to přece nejde tak neplánovat(proto vždy tvrdím že stavět 2gener.barák je blbost)Bohužel můj partner který tam 1rok žil byl povaleč a lenoch a hlavně jsem se musela prosit o každou korunu a to i na hračku pro dítě .Když mu nepřispěl i na akontačku na pračku konečně jsem dostala odvahu a vyrazila ho.Kdysi neměl nic já blbec ho milovala šatila živila on dnes žije velice dobře a HlAVNĚ MILUJE SÁM SEBE.Pracuje v kanclu,tedy na ranní ,má byt st,2+1platí menší nájem než já uvaří si pro sebe celý kuře vypije 10lahváčů a dívá se co si nahrál přes noc no a v 7hodin večer jde spát.Bzstarostný sobec.Syn by s ním tak chtěl být já mu ho přímo vnucuji ale když přijde za ním tak donese si v tašce 10lahváčů a čumí na bednu natož aby si ho vzal na 3dny Jeho rodiče mne přehlížejí je zajímá jen se ukazovat s vnukem sami si žijí taky dobře oba dva důchodci a k tomu každý pracuje,jak jsem čekala syna jejich syn mi prohríl mateřskou naši mne živili měsíc ale oni dělali jako že syna neznají ale vnuka by chtěli stále.škoda psát .Nesu těžce že jsem naše nechala samotný na baráku ale denně je navštěvuji tam je problém že mamka chce dávno z baráku pryč ale otec né ,kdybych ten byt nevzala další st,byt již nedostanu a ten barák byl zatopený a je třeba do něj cpát peníze a na to nemám a vlastně ještě na vyplacení sestry která se odstěhovala před 8lety z města a dnes mi vyčítá že jsem tam nechala rodiče samotný.ten barák má společný vchod což taky nedělalo dobře neboť s otcem nebylo lehké vyjít.Brečím skoro denně že jsem je opustila na druhý straně kolik staých rodičů bydlí daleko samo od dětí.Rodiče léta žijí odcizeně sousedské vztahy se tam neudržují jen je slyšet dálnice.Kdysi jsem byla u kartářů když si vzpomenu ti mi všichni předpovídali že se mám osamostatnit a udělat krok vpřed ale já toho začínám litovat.Je mi smutmo po mamce vím že při otci trpí (je velký sázkář a jsou szále v mínusu na účtě)a já jí nemůžu pomoci Nic jsem v životě nedokázala jen jsem šlapala vedle a vidím že stále šlapu.....