Teru, zasílám zprávu

Teru, to zní fakt dobře

Řekla bych, že spousta lidí by v takovéhle situaci spíš prožívala pocity zklamání, naštvání, lítosti a stěžovala by si, jak je ten dotyčný zklamal.  A Tobě se podařilo už v té situaci uvidět to dobré, co ti to přineslo. To je opravdu obdivuhodné.

Většina situací, které zpočátku vypadají jako katastrofa, se nakonec ukážou jako ty pro náš život nejpřínosnější a nejvíce nás někam posunují. Pamatuju si, že když jsem se kdysi hrabala ze svých srač… (pardon, z životních lekcí  ), tak mi jedna psycholožka řekla, že možná jednou uvidím, co na tom bylo dobrého. Tehdy jsem si myslela, že je praštěná a vůbec  jsem nechápala, jak na něčem veskrze negativním může být něco dobrého. A po nějaké době jsem uznala, že měla pravdu.

Ale většinou to nějakou dobu trvá, než člověk zpracuje všechny emoce a pochopí, co ho ta situace měla naučit a co mu přinesla. Ale čím dříve to uvidí a pochopí, tím lépe.

Ahoj lvice, kdepak jsi se tak dlouho toulala?

No jasně, že přicházejí životní lekce, ale když člověk pochopí ten princip, že to jsou životní lekce a ne rány osudu, tak může změnit přístup a už  tohle pochopení hodně věci ulehčí. 

Holky, já myslela, že už jsem to pochopila, jenže pak se bavíte s někým, kdo se o tyto věci z tohoto pohledu nezajímá (což je řekla bych většina lidí) a najednou zjistíte, jak strašně těžké je bavit se s člověkem, který např.  svolává boží mlýny na hlavu milenky manžela, který s ní odešel... pro NI chce trest a to, co potkalo ji samotnou, bere jako nespravedlnost, ničím nezaslouženou nespravedlnost osudu.
Takže třeba fakt, že já jsem si přisvojila myšlenku, že to, co se mi v životě děje, a´t už dobré či zlé, není jen samo pro sebe, bezúčelně dobré či zlé, mně momentálně znemožňuje se vcítit do polohy člověka, který žehrá na svůj strašný osud, ničím nezasloužený a přeje jen to nejhorší všem kolem sebe... takže jak já s oblibou říká, možná jsem udělala jeden krok vpřed, ale dva zpátky, protože přijetí těchto zákonitostí mi jakso nedodalo soucitu s těmi, kteří je přijmout nedokáží... uf, doufám, že je to jasné

lvice napsal(a):

Teru,

naprosto Tě chápu. Ani já kolem sebe nemám nikoho, s kým bych si mohla na toto téma promluvit. Ale o to více vidím to, čeho já jsem se již dávno oprostila - hodnocení věcí na černé a bílé, pomlouvání, kritizování. Na podobné kvílení, které tady uvádíš již dávno nereaguji, jenom si pomyslím, že toho dotyčného čeká ještě dlouhá cesta a nechávám ho být. Přecházím to mlčením..... Dotyčný velice rychle  pozná, že se u mně reakce nedočká a já mám klid .
Nevidím důvod, proč by si s nimi měla soucítit..... Každý má ve svém životě svoji učební lekci a je jen na něm, jak ji zvládne. Litování nikam nevede.....
Já už dávno nikoho nelituju a sama také o lítost nestojím. Kdysi jsem si v sebelitování přímo rochnila a mamka mě v tom ještě utvrzovala. Hrůza. Někdy na mě taky přijde slzavé údolí a je mi na nic, ale vždy si říkám, tak fajn, co se mám tentokrát naučit?.......
Já si například během 14 dnů dovolené s mamkou uvědomila, jak stále někoho kritizuje, nikdo jí není dobrý, a pak jsem se divila, že i já byla náročná a každého jsem kritizovala....... Skutečně výchova a přenášení vzorců chování dělá své. Ani bys nevěřila, jak mi to mamky kritizování lezlo na nervy !!!!!!
Je zajímavé, že v poslední době potkávám kolem sebe spoustu fajn lidí i když nejsou naladěni na stejnou duchovní strunu jako já. Nepochybuji o tom, že je to jen díky tomu, že jsem se změnila JÁ......

Tak v tom případě já se asi nezměnila
Mně vždycky rozčilovaly prkotiny a závažné věci mne nechávaly v klidu... to jsem ještě nezpracovala

bublinka napsal(a):

Teru, každý jsme prostě tam, kde jsme. Člověku, který si stěžuje na boží mlýny nebo osud můžeš nabídnout svůj pohled, nabídnou mu jinou variantu, jak se dají věci vidět. A on to buď přijme nebo ne. Víc se dělat nedá, k poznání si každý musíme dospět sám, nikdo ho do nás nenaleje.
Taky jsem se už přistihla, že mě lidé, kteří si věčně stěžují na všechno kolem, na všechno nadávají, dokážou pěkně otrávit. A přitom bych je měla chápat, nebyla jsem určitě o nic lepší.
Pomohlo mi, když jsem si uvědomila, že oni mi jen nastaví zrcadlo. Je rozčiluje osud, nespravedlnost, mě rozčiluje jejich postoj  Takže nejsem vlastně o nic lepší než oni.
Uvědomila jsem si, jak je důležitá pokora. Sama nejsem v poznání nikterak daleko, jak si  tedy mohu vůbec dovolit posuzovat ostatní.
A tak se teď snažím brát všechny lidi takové, jací jsou. Prostě každý dělá a chová se tak, jak v té situaci nejlíp umí a jak mu jeho zkušenosti a poznání dovolí. Nemůžu ho hodnotit ani soudit, nejsem v jeho kůži.

Tak s tím naprost souhlasím Jóó, teoreticky to mám zpracováno na jedničku, praxe zatím pokulhává

Teru,

časem to přijde, nic nelze lámat přes koleno. Důležité je, že SIS TO UVĚDOMILA !!!!! Takže teď víš, na čem máš pracovat. Jak píše Bublinka o nastaveném zrcadle, připomnělo mi to Pandořino přirovnání: všehno to, co Ti vadí a štve je jako otevřená zásuvka, když to v sobě vyřešíš, zásuvka se zaslepí a najednou zjistíš, že už ti to nevadí a neštve.... Takže asi tak.
Já jedu v srpnu k Salvátorovi na horoskop, tak jsem zvědavá, co se dozvím. Zhruba už vím, na čem mám pracovat a tak se také snažím to odstranit. Cesta je dlouhá, trnitá, bolestivá, ale jinak to nejde. Nejdůležitější je nesklouznout zpátky do starých kolejí, ale stále jít dál....... A nemysli si, před 14 dny mi osud uchystal tvrdou zkoušku, aby mě prozkoušel v té nejbolestivější věci, kterou se musím naučit, bulela jsem jako malá. Meditovala jsem o sto šest, nevím, do jaké míry jsem to zvládla. Sakra to bolelo a já věděla, proč to přišlo. Takže časem poznám, jak na tom jsem, zda se to opět zopakuje nebo zda již ne, protože jsem tu zkoušku zvládla...... Uvidíme......
A na to naříkání ostatních já mám pouze jedinou odpověď: Važ si toho, že jsi zdravý, že můžeš dýchat, máš střechu nad hlavou a co jíst. Co by za to jiní dali !!!! Včera jsem se zrovna u kadeřnice dočetla v časopisu že v USA vznikla nová nemoc (název jsem samozřejmě zapomněla), a je to prachsprosté přehlcení vším a hamižnost mít ještě víc. Ve finále jsou vystresovaní, unavení, vztahy se jim rozpadají, končí u psychologa či psychiatra. Pořádají honbu do obchodů, za luxusními auty, velkými domy a stále jim to nestačí...... Co dodat. Jsou to chudáci.

Marfet,

moje ségra je také těžký materialista a o duchovnu si myslí, že jsou to kraviny a koulí při tom očima. Přesto když jezdím na semináře, tak u ní spím, mám u ní azyl a vím, že mám u ní dveře otevřené a to je důležité. Také jsem se snažila, ale nemá to cenu. Jediná rada je NECHAT JE BÝT...... Takže vím, že v tomto směru si nerozumíme, nebavíme se o tom, ale máme se rády a respektujeme jedna druhou a pomáháme si. A to si myslím, je moc důležité. Jen tak mimochodem, mamka duchovním věcem také věří, ale vůbec se podle toho nechová. Bohužel. Takže někdy ode mne dostává tvrdou sadu......
Myslím, že probouzejících se lidí bude přibývat, a musíme změnit celosvětový přístup. Jiné cesty není, protože osobně si myslím, že cesta materiálna, která tu byla nastolena vede do pekel a ke zničení naší krásné planety.......

Naprosto ti rozumím. Já na toto téma už ani nezačínám, protože vím, že je to zbytečné. Až si zase budeš připadat zase jako E.T., tak si vzpomeň, že nás E.T. je hodně...... Nenech si svou víru vzít a klidně je pošli do horoucích pekel, když Tě budou kritizovat. Za chvíli i oni pochopí, že máš právo mít svůj názor a žít si podle svého. Vzpomeň si, že tam, kde jsi dnes ty, budou oni jednou také. Ale je čeká dlouhá cesta, raduj se z toho, že jsi dál......

Bublinko, krásné a pravdivé. 

Cesta k duši - that's the question... to je, oč tady běží...

Přeji všem, aby zůstávali vždy napojeni na duši a naslouchali jejímu hlasu.

Ostatní věci pak uvidíte jako hoooodně relativní a přestanete se jimi trápit.

Zastav se poutníku
pohlédni k nebesům...
Zas mraky šedivé
oblohu zčeřily!

Tys kráčel za světlem
teď uhýbáš bleskům...
A hromy děsivé
ticho Tvé rozbily!

Však k čemu zoufalství
ač země chvěje se...
A stíny palčivé
v nitru tvém bodají!

Vždyť hvězdy zářivé
bleskům jen smějí se!
Vysoko nad mraky
jež v stín Tě vrhají...

Upravil(a) Pedro (8. 9. 2006 11:32)