já bych ji nechala ať si řve jak chce občas bych po ní koukla jak na to reaguje, ale tak aby to neviděla. A v noci? Když tam půjde manžel a ona bude chtít maminku, tak maminka prostě nemůže už spí nebo je někde jinde,... A vstávat k ní 7krát za noc, no to by mi mohla...

Upravil(a) Jejky (29. 6. 2006 19:16)

beruska321 napsal(a):

mojí dceři jsou 3 roky. V červnu začala chodit do školky. Ve školce problémy vůbec nedělá, chodí tam bez breku, učitelky ji chválí. Jediný problém se školkou je ten, že tam vůbec nejí. První co řekne když pro ni přijdu, jestli mám něco k jídlu. Jinak v čem je problém je ten, že je strašně ubrečená, na všechno řekne ne, neposlouchá, vzdoruje, nespí a jak říkám tak stále dokola jenom řve a myslí si, že svého dosáhne brekem, kopáním a vztekáním. To se jí ale nedaří. V noci nespí, vstávám k ní tak 7x za noc. Když k ní vstane manžel tak řve, že chce maminku. Chodí spát po večrníčku a je potom schopná prudit až do 21,30 hod. Ráno po 6 hod ji samzřejmě vzbudit nemůžu. Než začala chodit do školky tak poslouchala, byla moc hodná. Teď je to opak. Co s ní mám dělat? Už si s ní nevím vůbec rady.

Rozhodne neustupuj a nejaky rvani a vztekani ignoruj!Jestli to nepodchytis ted tak to je v haji...Muj malej to taky zkousel,ale nedala jsem se a on casem zjistil ze vztekani je mu na nic:)

beruska321 napsal(a):

no já se snažím neustupovat. Dneska řvala , upozorňuju řvala, to se nedá srovnat s brekem, asi hodinu a půl než usnula. Do toho se schválně počůrala do postele. Takže nakonec jsem tam stejně musela jít a převlíknout jí to. Takže dosáhla svýho, chtěla vidět maminku

No ja nevim ale v tomto pripade bych ji dala nahned plenku a rekla ji ze kdyz si bude schvalne pocuravat postylku tak jako maly miminko bude dostavat plenu...pekne to na tebe zkousi:)))a rvani si casem ani nevsimnes:)Ja se ho opravdu naucila ignorovat a casem zjistil ze je mu to k nicemu tak nerve:)

Simona Janoušková napsal(a):

Beruško, a co kdybys jí dávala spát o hodinu později? Asi není moc unavená, když vydrží tak dlouho řvát.

Ja jsem mohla s malym byt cely den venku a stejne se vecer vydrzel vztekt taky klidne hodinu...

Tak myslím, že je to na holčičku moc. Pro takhle malé dítě je školka velká změna, měj s ní trpělivost. Každé dítě reaguje jinak, někdo pláče při odchodu do školky a jakmile máma zmizí z dohledu, je v pohodě. Jiné dítě reaguje jako to Tvoje. Hodně se s ní mazli, hraj si s ní, spát jí dávej malinko později. To noční vstávání znám - dcera předvedla něco podobného po školce v přírodě v 5 letech a trvalo to pár měsíců, než se to usadilo. Nic jí nevyčítej, jsou jí tři roky a musí si to nejdřív srovnat v hlavičce. Když si chce něco prosadit řvaním, tak to bych taky nepovolila, musí vědět, že tím  nic nezmůže. Bohužel to ale bude zkoušet - v tomhle věku je to normální. Přeju hodně trpělivosti.

Tak takhle mě v noci budívala dcerka cca 1,5 roku v kuse. Zvykla si, že při každém jejím pohnutí se vzbudila a automaticky jsem musela být u ní a dát ji napít, popř. vyčůrat.(Má chyba - zbytečná velká starostlivost). Když jí byli skoro dva roky, vyústilo se to v takové drama, že se budila co 20 min. a chtěla maminku. Tak jsem jí cca  týden nechala vybrečet ( už jsem fyzicky na to neměla, abych k ní vstávala celý noce a také jsem začala chodit do práce). Z počátku když řvala že k ní nejdu, jsem jí vždy jen nakoukla do pokoje, zda je vše v pořádku, že se jí nic nestalo cca tak jednou za deset minut, za půl hodinky, za hodinku, dokázala řvát třeba 3 hodiny vkuse, ale nakonec jsem ji skoro po týdnu dokázala přesvědčit, že kolem ní v noci nebudu skákat jak si píská, ale že se má v noci spinkat. Kolikrát jsem se musela držet, abych k ní nevstala, byli to hrozné nervy, slyšet jak se dítě vztekem a brekem zajíká, ale nemůže si z Vás dělat otroka. Vlastní zkušenost je opravdu ta "nejlepší" škola výchovy...

Upravil(a) tes1 (30. 6. 2006 12:18)

zkusila bych drobné dárečky.Nám to tak fungovalo,papala ve školce dostane třeba zmrzku,nepapala nic.Poslechne co se po ní chce - pochvala a třeba lentilku.Fígl je v tom,že sladkost nedostane jen tak.Nějaký dětský odborník psal,že malé děti jsou jak pejsci,vše se musí naučit a nejlepší je za všechny úspěchy pochválit a odměnit.Na vztekání nereaguj.Hodně chválit,jak to dnes ve školce krásně zvládla,jaký namalovala krásný obrázek.Rádi slyší jak už jsou velcí.Držím pěstičky.

Odměna pro dítě nemusí být jen bonbon, ale něco co je jí vzácné. Výlet, film, omalovánky. Musíš najít něco, co má ráda a přitom to nemá každý den. Víš, napadlo mě taky, že to může být její obranná reakce. Řekne, že jí to nevadí, aby zakryla svoje zklamání. Ale to už musíš poznat sama.