Nesmíš na něm viset. Nesmí tě mít 100% jistou.
Pak ztrácí zájem.

Začni se soustředit na sebe. Přemíra zájmu toho druhého "dusí". Zkus být taky trošku sobec a myslet v první řadě na sebe.

Marky-23 napsal(a):

Nesmíš na něm viset. Nesmí tě mít 100% jistou.
Pak ztrácí zájem.

No, to se hezky řekne, ale hůře dělá po době společného bydlení, společných starostí, společných zážitků . Jak na to?

Konvalinko, to, co prožíváte ve vztahu s přítelem mi přijde vcelku blízké. Velmi podobnpu situaci jsem řešila i já se svým partnerem. Po dvou letech společného bydlení, začal arosvcelku často vyhledávat své bývalé kamarádky na "popovídání u kafe". Rozebírala jsem s ním, proč tu potřebu má!!! Takže, mužské vysvětlení této situace: "šel zjistit, co mu ve vztahu se mnou chybí, na základě příjemného povídání s těmi ostatními". Drsné, ale upřímné. Zkrátka, přesně, jak píšou ostatní babinetky, začíná mu vadit moje postupná závislost na něm a žití jeho životem, starostmi,atd., více, než těmi svými. My ženy umíme dokonale potlačit své zájmy, v domnění, že pokud plně propadneme jen zájmu o náš vztah, bude to fajn. A to fajn vůbec není, pro naše partnery tím ztrácíme na přitažlivosti přílišnou nahotou a průhledností a posléze závislostí...a ty kamarádky jsou veselé, plné energie, jiných zájmů-prostě jsou tak své, nabité a nezávislé (samostatné)..proto tolik přitažlivé! Neznamená to, že Tě chce opustit, ale že po Tobě chce to, co zažívá u těch kamarádek. BuĎ milá, příjemná, pozitivně nabitá, sexy, trochu záhadná a hlavně, nějaký čas ho nezahaluj starostmi a vyznáními, jak ho miluješ...potřebuje Tě opět trochu dobývat a chytit jiskru v oku, když se na Tebe podívá :-)! Je to náročné, ale uvědom si, že muži velmi vnímají rozdíl mezi "mít a být". A chtějí především být a žít!!! ono po pěti letech vztahu už té euforie tolik nezažívá, když se vrací domů a určitě nemáš v očích obdivný výraz se sexuálním podtextem v oku, což ty kamarádky ano...rozumíš? já z toho taky nejsem zrovna nadšená!

citrix napsal(a):

Konvalinko, to, co prožíváte ve vztahu s přítelem mi přijde vcelku blízké. Velmi podobnpu situaci jsem řešila i já se svým partnerem. Po dvou letech společného bydlení, začal arosvcelku často vyhledávat své bývalé kamarádky na "popovídání u kafe". Rozebírala jsem s ním, proč tu potřebu má!!! Takže, mužské vysvětlení této situace: "šel zjistit, co mu ve vztahu se mnou chybí, na základě příjemného povídání s těmi ostatními". Drsné, ale upřímné. Zkrátka, přesně, jak píšou ostatní babinetky, začíná mu vadit moje postupná závislost na něm a žití jeho životem, starostmi,atd., více, než těmi svými. My ženy umíme dokonale potlačit své zájmy, v domnění, že pokud plně propadneme jen zájmu o náš vztah, bude to fajn. A to fajn vůbec není, pro naše partnery tím ztrácíme na přitažlivosti přílišnou nahotou a průhledností a posléze závislostí...a ty kamarádky jsou veselé, plné energie, jiných zájmů-prostě jsou tak své, nabité a nezávislé (samostatné)..proto tolik přitažlivé! Neznamená to, že Tě chce opustit, ale že po Tobě chce to, co zažívá u těch kamarádek. BuĎ milá, příjemná, pozitivně nabitá, sexy, trochu záhadná a hlavně, nějaký čas ho nezahaluj starostmi a vyznáními, jak ho miluješ...potřebuje Tě opět trochu dobývat a chytit jiskru v oku, když se na Tebe podívá :-)! Je to náročné, ale uvědom si, že muži velmi vnímají rozdíl mezi "mít a být". A chtějí především být a žít!!! ono po pěti letech vztahu už té euforie tolik nezažívá, když se vrací domů a určitě nemáš v očích obdivný výraz se sexuálním podtextem v oku, což ty kamarádky ano...rozumíš? já z toho taky nejsem zrovna nadšená!

Ahoj Citrix,

tvoje příspěvky jsem četla a říkala jsem si, no to je přesně ono. Já to chápu, snažím se být taková, jak mi řekla paní psycholožka - mám ho brát jako "kamaráda s nejasnou přítomností a budoucností" - připadám si místy jako cvok (s prominutím) - protože 5 let si koukáme jeden druhému do talíře, víme o sobě absolutně všechno, leze mi taky na nervy, že - místy jsem myslela, že už ho nemůžu ani vidět, ale pak co začala tahle komedie, protože on byl vždy zapálený jen pro své koníčky a se ženami to moc neumí, teď se začal naparovat jako kohout, čechrat si peříčka, bylo mi to líto. Najednou se chová jinak, pořád se vzhlíží v zrcadle, "zná svou cenu" (???), je naprosto sebejistý - takový nikdy nebyl? a jak to dopadlo s vámi? Snažím se dělat záhadnou, mám jiný účes, volají mi mojí dávní kamarádi, jak jsem říkala, (je z toho trošičku mimo), ale přece jen s touhle komedií nepřestane, jako že je nedostupný, že se mu zrovna nechce, že nemá náladu, že ještě neví..... atd. atd. atd. A já tiše zuřím jak se vybavuje i s prodavačkou v obchodě - úsměvy - teda ne přede mnou, ale dovím se to. Asi jsem cvok. Chtěla jsem, aby si mě vzal, on najednou šok, celou dobu chtěl, teď zase ne, co to blázní s těmi zprávami. Že prý neví, že snad až mu bude 30 (za 2 roky... aj.) - a že jsem hádavá - to jsem byla - teď jsem to omezila, protože mi došlo, že si tím ubírám na hodnotě

citrix napsal(a):

Konvalinko, nejvyšší čas něco podstatného změnit a především nalézt "samu sebe" !!! U nás to dopadlo dobře, díky schopnosti komunikovat do hloubky o všem, ač je to mnohdy bolestivé. Oba dva jsme došli k jistému kompromisu, který se týká osobní svobody. Drahý si ji kousek odepře a já naopak značný kus zase přidám. Zamiloval se do mě, jako do energické, pozitivní ženské, co má spoustu nápadů a aktivit. A podívám-li se rok zpět, stává se ze mě hospodyňka na plný úvazek, co žije v mikrosvětě našeho bytu a baví se především naším vztahem- a je z otho značně rozladěná!!! a taková přece doopravdy nejsem, úplně jsem potlačila svou přirozenost a rozvíjení všech schopností a koníčků, které mám tolik ráda. A proto mi drahý utíkal jinam, aby se utvrdil, že mu právě tolik na mě chybí. Když přijdu z rozzářenýma očima domů a vykládám, co se mi povedlo, co jsem zažila...Pojala jsem ten vztah jako můj "úkol péče o domácnost" Musím se smát, protože muži chtějí od každého kousek, a žena, která dokáže skloubit obojí, je velmi přitažlivá a vyzrálá. Pracuju na tom A pozor, pokud se Ti drahý začal čapýřit před zrcadlem, opravdu se cítí silním samečkem a chce být obdivován a je připraven lovit!!! Začni žít a myslet na sebe, dokud je čas! Uvidíš, jak si Tě zase začně partner vážit, když pocítí Tvůj rozkvět !!! a musí to vycházet z Tebe, zevnitř-telefony kamarádů jsou jen vnější provokace. Co kdybys opět začala dělat něco, po čem toužíš- se splněným snem rozkveteš (a budeš nabitá, krásná, přitežlivá a SVÁ).napiš zase...

Ahoj Citrix, no to je dobré - že spolu umíte tak skvěle komunikovat. To my bohužel ne. Já bych mluvila, až by se hory zelenaly, ale on mlčí jako hrob. Máš naprostou pravdu, začala jsem dělat věci, které mě baví, ale stejně jako u tebe, stávala se ze mě hospodyňka na plný úvazek, trochu jsem ubrala na plynu, chodím s kamarádkami na pivo, baví mě to - on pojede asi na 1 měsíc do jižní ameriky s kamarádem kvůli koníčku - celkem se těším, aspoň si trochu odpočinu. Nevím, čím to je, jinak to s těmi sms - to už asi bylo dřív - sice dřív chat, ic-čko - seznamka virtuální - ptala jsem se ho - co to znamená a dostalo se mi obligátní odpovědi - že nic, že je to jen zábava, že to nic neznamená. Co já vím, jak to doopravdy bylo, nebo je. Ne netu je často, jestli si s někým píše nevím, dříve jsem ho hodně kontrolovala a dělala žárlivé scény, to byl taky důvod, proč se mi asi začal vzdalovat, jenže jak asi reagovat, když kamarádka, která byla kámoškou po 8 let, pořád mezi nimi bylo takové pnutí, psali si celou dobu našeho vztahu s menšími či většími přestávkami - ¨pak se ona s tím svým rozešla a začala intenzivní komunikace - nejdřív jsem byla v klidu, potom si začal schovávat telefon, začal být úplně totálně duchem nepřítomný. Já myslela, že z toho zešílím. Jak jsem dělala před tím scény, tak potom jsem byla jako putička. (hloupé přirovnání, že) Měla jsem pocit, že žiju s mrtvolou. Všechno bylo fajn, a teď je to nahoru dolů, nahoru dolů.......

citrix napsal(a):

Nepotěším,to, co se zřejmě odehrálo s onou kamarádkou, bylo čistokrevné se zamilování z jeho strany. Muži začnou schovávat telefon až tehdy, když ví, že píšou něco, co nesmí být nalezeno. Pokud začne být doma duchem nepřítomný, myslí jen a jen na ni, a na misku vah dává Tebe a ji. Zvažuje, co dělat. Přidám-li k tomu jeho sebejistotu a krášlení, můžeš si gratulovat, pokud už je duchem přítomný. Vzpamatoval se. Pokud všechny příznaky trvají, rovnou mu dej vybrat- Ona nebo Ty. tak to prostě je...a začni s ním o tom mluvit!!!

Promiň Citrix, teď ti moc nerozumím, myslíš že je to tu zas?

Konvalinko, myslím, že řeší zásadní dilema, proto ty zvraty. analyzuje a snaží se uvědomit, zda s Tebou chce prožít život, založit rodinu, atd. a jestli právě s Tebou...proto možná ty bouře, pokud do toho vstoupila i jiná zápletka v podobě ženské, co ho chce...Každopádně jeďte spolu na dovču a užij si ji celou bytostí. vypni od starostí a vnímej svého drahého očima, zda ho opravdu chceš ty...a nezapomeň  u toho být uvolněná, příjemná,milá...je to těžké, viĎ? jinak jsem se vrátila ke svému starému tématu "stále nové kamarádky na kafe" a nestačím se divit, jak blízko pravdy ty reakce byly...A propos, kolik vám je let?

Všechno jenom kecy v klecy. V dnešní době nejsou chlapi , ale bačkory. Všeho se bojí, ženský s nimi musí jednat v rukavičkách, jinak se chudinky cítí býti dušeni, ježiš marja. Kde jsou ti "CHLAPI" s velkým "CH"? Vždyt dneska mají chlapi daleko větší mindráky než ženy, teď je to spíš o tom, že žena musí háčkat muže, aby byl vztah vpořádku. Nechtějí komunikovat a jak to chce žena, je hned hysterka. Konvalinko, naser mu do bot. To není chlap, to je chudáček co se cítí být utiskován, už je tebou prostě přežranej, tak chce jít o dům dál.

Omlouvám se, už mě nebaví pořád psychologicky řešit jak se má žena chovat. čím mladší generace, tím větší poserové. Pánové se bojí sňatku, aby se pak nemuseli dělit, pánové se bojí mít se ženou dítě, protože oni chudáčci neví, zda je to ta pravá, protože občas prostě vybuchne a hází talířema, prostě jsou to chudinky, co se k věci neumí ani postavit čelem. Prostě :-X!!!

citrix, tak ti díky za podporu. Tak jsem si tu vylila zlost a čekala jsem, že mě tu každý sepsuje. Díky moc.

Honey......díky i tobě. Někdy člověk má v sobě bolest a tak prostě řve. To je prostě to, co ti Chlapi v dnešní době neumí pochopit a hned jsme hysterky. Ale kdyby se tak uměli taky zamyslet, proč tak "řvem". Ale to ne, to ti raději každý psycholog řekne, že se máš snažit ty jako žena, nemít tyto divné stavy. No jo, čert to vem. Těma hlodama tady nic nespasíme.

Holky, a uvědomily jste si, kdo dělá z těch, co mají být Chlapi, bačkory? ... No jasně, my - matky....toho se bojím nejvíc, že matky synů to posírají vlastně samy...
A souhlasím s váma, dneska chlapi pomalu nejsou. Jenže Pan by nám řekla "Jaká byla, takový přišel"....co to znamená? Že nejsou dnes ani ženy? Nejspíš ano...i já byla na jistou dobu celkem pořádným chlapem a dneska mi dá dost práce být zase žena...ta opečovávaná, hýčkaná, ta, která nezvládne vše, která muže láká.....