Barborko, to si musí každý "vyžrat" sám a až do dna...
Asi tě neuklidní, že čas všechno spraví...:-(
Jiný lék na to není...

Já jsem také po rozchodu z dlouholetého vztahu, takže úplně rozumím, co cítíš. :-(
Nejsi v tom sama.
Myslím, že jsem už z toho venku, ale mám ještě občas "citové úlety" (nevím jak to popsat).
Je potřeba odpočívat, nabrat sílu a postavit se na vlastní nohy.
Nadchnout se pro nové věci.
Myslet na budoucnost a jít dál.
Věřit, že to bude fajn.
Musí si tím projít každej sám, jak píše Kvítko a čas to zahojí.
Hodně síly. :-)

Marky a jak dlouho to asi trvá, než je člověk z tý nejhorší bolesti venku? Kde jsi našla tu sílu jít dál? Ono asi člověku nic jiného nezbyde, viď?

Kvítko, já vím, rozumově tohle všechno vím, ale co naplat, teď ve mě křičí hlavně city a bolest a rozum pokulhává někde vzadu. Že to přebolí, to vím. Jen mám strach, že už zůstanu sama. Mám sebevědomí v háji, cítím se ošklivá, stará a navíc stydlivá, nesmělá - já mám strach, že proto si nikoho nenajdu a budu sama.

A tohle je moje první zkušenost s rozchodem. Byl to můj první kluk, první láska.

Upravil(a) Barborka (29. 6. 2006 9:57)

Barborko, jak dlouho to trvá...??? Já se rouváděla po 4-letech manželství...a moc to nebolelo s BM vycházím dobře, malého 5let si bere celkem často...já si pak "narazila"ženatýho se kterým jsem "chodila" půl roku, pak rozchod a 4měsíce jsem se vzpamatovávala, pak jsme se dali dohromady,pak zase rozchod, a ještě znova dohromady, takhle celkem 3x.Pokaždé ten rozchod byl bolestivější...ted jsme se zase rozešli před měsícem.
Nejde o to že byl ženatý láska si nevybírá,neptá se...i když jsou oba svobodní nemusí jim to vyjít...tento vztah jsem brala jako povyražení a zábavu, sejít se, večeře, výlet sex, moc dobře se mi s ním povídalo, hlavně v odbdobí rozvodu mi pomohl, skočila jsem do toho rovnou a ani neměla čas si pofoukat bolístky po rozvodu..a ted to na mě padlo oboje a plnou silou...:-(((
a pecka přišla ted kdy jsem se dozvěděla že ženatý se odstehoval od rodiny, nevím co si mám myslet...jednině myslím na něj:-))) a žaludek mám jak na vodě.
ALe věci se hnuli a pokud se máme sejít tak se sejdeme. On má zvláštní chování ale musím si přiznat že nejsem ještě odmilovaná...stejně tak jako jsem ale připravaná na to že pokud bychom se měli sejít a mělo by to drhnout jdu od toho...
Ty Barborko, budeš smutná,bude to bolet.
NEzbývá  než codit mezi lidi, psát sem...a klidně breč, pomáhá to a očištuje...ale nemá cenu si něco nalhávat bude to těžký...
ty jsi ani nic netušila?

Barborka napsal(a):

Kvítko, já vím, rozumově tohle všechno vím, ale co naplat, teď ve mě křičí hlavně city a bolest a rozum pokulhává někde vzadu. Že to přebolí, to vím. Jen mám strach, že už zůstanu sama. Mám sebevědomí v háji, cítím se ošklivá, stará a navíc stydlivá, nesmělá - já mám strach, že proto si nikoho nenajdu a budu sama.

A tohle je moje první zkušenost s rozchodem. Byl to můj první kluk, první láska.

Nezůstaneš sama!!!
Co se má stát, se stane a na tebe prostě čeká někde někdo jiný!!!

Že to byla první láska a první kluk, o to je to horší, ale budou jiní a na první lásky se nezapomíná.
Vem si z toho vztahu to nejlepší a usmívej se do světa na nové začátky...Další láska bude jěště hezčí, silnější, romantičtější...!

Barborka: Nebuď smutná, usměj se na svět. Jak píší holky, bude dobře. Osm let je dlouhá doba a vím, jak tě to moc bolí. Teď začni chodit mezi lidi a najdi si nějaký koníčky. První láska vždy dlouho bolí (i když mě ne). Klidně tu napiš tvé problémy, babinetky ti pomůžou. Nebudeš v tom sama. Když ti bude smutno, tak mi můžeš napsat mail. Také mě opustil kluk, i když po dvouch měsících, a moc to bolelo. Teď se z toho snážím dostat a díky lidičkám tady na babinetu mi to občas jde. Držím palečky, aby bylo dobře.

Barborko, to je mi moc líto, vzpomínám, jak jsi tu nedávno řešila, jestli už mít mimčo nebo ne...
držínm palce, ať to rychle přebolí a brzy ti zkříží cestu někdo jiný

neznáš mě??

Ahoj Barčo,

jsem na tom podobně    , 6 letý vztah , 3 roky manžeství  spoustu přecházení, iluzí a ideí, ještě nyní mi vyčítá, že nechápu proč jsem z těch jeho "kamarádek" dělala takový drama      vzhledem k tomu že jsem s ním po tom všem zůstala, myslím, že jsem byla vcelku tolerantní jsme bez sebe, 4 měsíce, v dubnu tj. před 2 měsíci byl náznak vracečky ale zas se mnou zametl a utekl  nyní má měsíc maminku s půlroční holčičkou, denně s ní sedí na ICQ a vidí je max 1x týdně, jsme spolu dost v kontaktu, ale jsem z toho už moc vyčerpaná a unavená a vzdávám to   mám ho furt moc ráda,ale taky vidím jaký je a jak se ke mě chová a to nic hezkého není.  vzhledem k okolnostem se snažím žít dobře, tj. být co nejméně sama,  a pařit, pařit a pařit    je to sice náročné,ale rozhodně doháním to co s ním opravdu nebylo       žiju, žiju tak jak si to zařídím, nikomu nemůžu nic vyčítat a to je fajn    mám kámoše s kterým občas něco je a asi i bude a co bude dál  zkusím definitivně zapomenout, odstřihnout komunikaci a vše a začít se i psychycky opravdu starat jen a jen o sebe a půjdu dál - stejně si přijdu jak puberťačka, i když jsme už plánovali tak se měj a bude lépe....sice jen občas,ale bude to lepší a lepší

Já vím, že nejlepší by teď bylo se nějak zabavit, někam chodit něco podnikat. Když já nemám žádnou kamarádku a kam jít sama??? Kde najdu kamarádku a jak?

Barborka, podľa mňa by si mala najprv dať priechod tomu smútku, normálne sa vyplač, poľutuj(bože, ako som sa ja ľutovala, ja som šikovná baba, ale najlepšie zo všetkého mi ide sebaľútosť) a potom, keď bude bolesť slabšia, skús vyjsť medzi ľudí, hoci aj smaa ,alebo so susedou, kolegyňou(zistíš prequapene, koľko ľudí žije single alebo skoro ako single-aj keď sú zadaní) a zapíš sa na nejaký kurz, aby si bola nútená pravidelne niekam dochádzať, stretávať sa s ľuďmi, atď.