Omlouvam se, ze muj porodni referat prichazi pozde, ale nejakou dobu nam to s Ryu trvalo, nez se nam podarilo vytvorit pravidelny kolobeh - kojeni-spanek-kojeni, nebyli jsme ze zacatku ani jeden moc sikovni. Ted uz je to mnohem lepsi, takze vam konecne muzu povedet, jak to pred tim tydnem a dvema dny bylo:

Musim ale zacit o trochu driv, v pondeli 12.6. To jsem sla na kontrolu ve 41+2tt, nicmene ani tehdy me doktor nepotesil, nebyla jsem otevrena ani na 1mm, kontrakce na monitoru zadne, porodni cesty nepripravene, miminko nesestoupene. Domluvili jsme se tedy, ze pokud porod neprijde sam od sebe, v patek 16.6. nastoupim do porodnice a porod umele vyvolaji. Dny ubihaly a protoze jsem i nadale na sobe nepozorovala zadnou zmenu, s umelym vyvolanim jsem se uz smirila a na patek se docela tesila, i kdyz mela - jako prvorodicka - taky trochu strach z toho, co me ceka. A pak tu byla ma mila tchyne, ktera mermomoci chtela byt u porodu nebo aspon na hekarne se mnou, pokud by porod zacal ve chvili, kdy je manzel v praci. Proto brala samosebou, ze v patek rano jede do porodnice s nami (manzel me slibil odvezt autem cestou do prace). Tak jsem s ni ve stredu mela "pohovor", ve kterem jsem ji velice slusne vysvetlila, ze v bolestech i pri porodu chci byt sama v pripade, ze manzel bude v tu dobu v praci. Sice se ji to velice nelibilo, ale hadkou pohovor nastesti neskoncil. Uz jsem myslela, ze ji doslo, co chci a proc, a ze to nemyslim nijak zle. Nicmene ji to asi srotovalo v lebce a kdyz se manzel vratil, pozvala si pro zmenu na pohovor jeho. Tentokrat hadka byla, a to velika, nebudu se o ni rozepisovat, vydalo by to na bestseller nebo hollywoodske drama, nicmene byla to fakt hruza a skoncilo to tim, ze jsme za noci utekli z bytu, vzali jen obleceni a moji tasku do porodnice. Prespali jsme v hotelu a druhy den sel manzel do prace, ja nemela kam jit a odpocivat, tak jsem chodila po obchodaku, koupila si casopis o tehotenstvi a nejak jsem stravila den. Nemohla jsem tchyni odpustit, ze me stresuje a vystavuje takovehle situaci jen tri dny pred planovanym porodem...Nicmene toho dne ze me vysel kus pruhlednezluteho hlenu, tak jsem trochu doufala, ze se treba porod rozjede sam. Nasledovalo dalsi prespani v hotelu, dalsi den straveny chozenim po obchodech, dalsi kus hlenu. Planovali jsme opet prespat v hotelu, nez bychom dalsi den ziskali klice od bytu, kery jsme puvodne chteli pronajmout az pozdeji, nicmene toho vecera se dostavily bolesti, sice mirne, ale celkem pravidelne - kazdych pet az deset minut. Bylo to jako bolest bricha pri menstruaci. Kdyz jsem na zachode objevila na kalhotkach krev, uz jsem mela radost, ze porod je blizko. Nicmene manzel me uklidnil, ze vyjedeme, az bolesti budou po deseti minutach, marne jsem ho premlouvala, ze ty moje jsou uz po peti. Tak jsme odpocivali v hotelovem pokoji, nicmene ja pres ty boleti nemohla usnout, kdyz v tu jsem si uvedomila, ze miminko se uz dlouho vubec nepohnulo. Trosku jsem se ho snazila probudit postuchovanim, ale nic. To uz jsem byla poradne vydesena. Nakonec manzel do porodnice zavolal a popsal situaci, a sestricka mu rekla, at hned prijedeme. V porodnici me prohledli, miminko bylo zive a srdicko bilo o stosest, nebyla jsem ale opet otevrena ani na 1mm, nicmene uz si me tam nechali, protoze stejne jsem mela dalsi den rano nastoupit na vyvolavani. Manzel se vratil do hotelu a me dali na ctyrluzkovy pokoj - hekarnu. Na posteli za oddelenou plentou tam uz hekala nejaka jina tehulka, ktera pri sobe mela maminku a manzela, a moc nadeji a ulevy mi nedodavala, protoze byla jak pred smrti - funela a ocividne mela velke bolesti, obcas japonsky zavyla, ze uz to nezvladne, nebo ze to moc boli ci ze umira. Ja zatim bojovala se svymi bolestmi - docela prekvapena, ze jsou hned z pocatku celkem silne (za cele tehu jsem nemela jedine tvrdnuti bricha ci poslicky), uz to bolelo vice jak menstruacni bolesti a spise jako bolest strev, takze jsem litala na zachod co chvili, ale uleva se nedostavila, a bolesti i nadale prichazely pravidelne v intervalu pet az deset minut. To uz prisla sestricka a naucila me, jak si masirovat kriz a jak dychat, kdyz se bolest dostavi. Ptala jsem se ji, kdy uz porodim, ale ona se usmala a povedela mi, ze pokud to pujde takhle dal, tak v sobotu ci mozna v nedeli. Podotykam, ze tohle bylo ctvrtek vecer, takze kdyz to rekla, zatocil se se mnou cely svet. Tak jsem lezela dal s monitorem na brise, hodiny ubihaly, poslouchala jsem hekani a funeni te tehulky a bojovala s vlastni bolesti, ktera se stupnovala. Pak nastal moment, kdyz jsem uz hekala a funela vic nez ta druha tehulka, a rekla jsem sestricce, ze uz nevim, co delat, ze ty bolesti prichazeji jedna po druhe. Tak me prevezli na samostatny pokoj, kde jsem mela pozdeji i porodit. Domnivala jsem se, ze snad jeste tu noc porodim, kdyz uz me tedy prevezli (tedy dosla jsem tam sama) na pokoj kde mam rodit. Treba se ta sestricka spletla...nicmene spletla jsem se ja, celou noc v bolestech jsem zkousela ruzne polohy - na ctyrech na podlozce na zemi, na posteli na boku, mozna i na hlave, ale nic nepomohlo, jen snad trochu pomahalo masirovani krize. Take jsem hodne chodila a stala, protoze jsem cetla, ze kdyz v tehle fazi otvirani del. hrdla budu chodit nebo stat, nebudou me potom muset nastrihavat. Davali mi jidlo, ale v tech bolestech se to nedalo, i kdyz jsem mela hlad (vsechno tedy snedl manzel, ktery se za mnou po praci stavil), bolesti prichazely jedna za druhou a ja si masirovala kriz a chodila v koleckach po pokoji, stale se sondami na brise. Nespala jsem celou noc, rano v devet me zase prohledli, tentokrat jsem byla 2cm otevrena. Nemohla jsem uverit, ze tolik hodin a tolik bolesti, a jenom 2cm! Rozhodli se, ze mi daji tablety na vyvolani porodu - celkem sest po jedne hodine. Nicmene ani ten den jsem neporodila, a dalsi noc zase nespala, rano pri dalsi kontrole otevrena na 4cm. Doktor se rozhodl, ze mi tedy daji kapacky, aby se to rozjelo rychleji. Ja uz mela pocit, ze vic uz to ani bolet nemuze, bolest vystrelovala hlavne do oblasti konecniku, takze sestra me naucila, jak spravne rukou ci tenisovym mickem na to misto zatlacit, aby se bolest i pocit nuceni na zachod zmirnily. Takze dalsi den ubehl - ja napojena na monitor a kapacky, chodila jsem k bolestech po pokoji a tlacila mickem do zadni partie a uz dve noci jsem nespala. Myslela jsem na maminku, ktera rodila 24 hodin a na tchyni, ktera od prvni bolesti porodila za 10 hodin. V mem pripade uz to bylo pres tricet hodin a stale mi sestricka tvrdila, ze ty spravne, vetsi bolesti, teprve musi prijit. Byli na me moc hodni, masirovali zada i pozadi, nosili mi piti a energeticke sladke zele, ktere bylo mym dennim chlebem po cely den, normalni jidlo jsem jist nemohla, protoze bolesti prichazely jedna za druhou, takze jsem si ani na chvilku nemohla posedet. Uz jsem silela, chtela jsem slyset - dnes uz porodite, uz se to blizi, ale vsichni stale opakovali, ze jeste ne. To uz byla sobota, to manzel konci praci drive a v nedeli ma volno, takze mohl byt se mnou, takze jsem oci upinala k hodinam a cekala na jeho prichod. Sestricka mi take rekla, ze tchyne volala a ptala se na muj stav, ale to me nijak neoblazilo. Okolo seste vecer jsem uz horko tezko rozdychavala bolesti, tezko jsem potlacovala nutkani tlacit. Nejlepsi byla poloha v sedu na micku, ktery tak tlacil do konecniku a ulevoval od nutkani tlacit, nicmene tim take polevovaly bolesti, a sestricka mi nakazala, ze naopak se musi bolest stupnovat. Nejvic to bolelo v posteli na boku, ale v te poloze bylo nemozne netlacit, tak jsem se rozhodla chodit. Pak nastala faze, ze uz jsem skoro unavou omdlevala, ptala jsem se take na prasky na bolest, ale sestricka mi povedela, ze v tehle fazi nemuzu na bolest nic brat, ze bolest je v tehle fazi dulezita, takze nakonec jsem uz mela tak unavene nohy (nespala jsem uz dve noci a chodila skoro 40 hodin bez prestavky), ze jsem se vysplhala na postel a s polstarem mezi nohama rozdychavala bolesti, ktere prichazely co kazde ctyri minuty a trvaly az jednu minutu. To uz prisel muj manzel, zachrance - kteremu jsem naridila, at mi pri kazde kontrakci opakuje, ze mam dychat - moc mi to pomahalo, jeho jsem poslechla. Nicmene nebyl moc sikovny na masaz konecniku a krize, takze kdyz sestra zrovna nekam odbehla a nemohla masirovat ona, myslela jsem, ze se zblaznim, moc ten pocit nutkani na tlaceni prejit neslo. Prosila jsem manzela, at sestru poprosi, at me zase vnitrne vysetri, ze uz jsem urcite dost otevrena a pripravena rodit. Take jsem bojovala s nutkanim jit na malou, ale nebylo mozne to provest, protoze to bych zatlacila a byl by maler. Nakonec to doslo tak daleko, ze jsem jednu kontrakci nerozdychala a zatlacila, manzel me napomenul, ze to jeste nesmim, ale sestra rekla, ze kdyz to nebudu delat cilene, ale pokud to bude prirozene, tak to miminku neskodi. To uz ale pocit nutkani na zachod byl nesnesitelny, tak sestra rekla, ze me vycevkuje a pri te prilezitosti i vnitrne vysetri. Vycevkovani mi moc neulevilo, nicmene sestra mi stastne oznamila, ze jsem uz otevrena na 8cm a ze do rozedneni urcite porodim. To uz bylo skoro deset vecer a ja uz nerozdychala docela dost kontrakci a hodne tlacila. Rikala jsem si pri kazde kontrakci - delas to pro Ryu, pro sveho chlapecka! Dost mi to pomahalo, pomahal mi take manzel, ktery rikal -dychej, dychej! Take sestra mi radila pri dychani se stocit k brichu a dychat do bricha. To uz sestra videla, ze nerozdychavam hodne kontrakci a oznamila, ze pripravi pokoj na porod a zavola doktora a porodni asistentku. Ja zatim bojovala s kontrakcemi, bez sestricky to slo dost tezko, protoze jeji masaz mi moc pomahala. Behem deseti minut se pokoj zmenil v porodni sal, privezliruzne nastroje, prisel doktor a manzela oblehli do habitu. Klystyr mi predtim nechteli udelat, protoze to bych tlacila a v tom momentu jsem jeste tlacit dovoleno nemela. Obavala jsem se tedy, ze dojde pri porodu k maleru (take ze trochu doslo), ale verila jsem, ze sestram to vadit nebude. Mne uz to bylo jedno, ja mela opravdu potize kontrakce rozdychat a hodne jsem tlacila. To uz sestra rekla, ze vidi uvnitr hlavicku. Uniklo take trochu plodove vody. Po chvili bojovani nastala faze, kdy uz mi dovolili tlacit, jak je libo, tlacila jsem jak diva, dokonce i mimo kontrakce, protoze jsem to uz chtela mit za sebou. Uvedomila jsem si, ze to tlaceni uz ani neboli, v porovnani s fazi otvirani. Doktor i sestry me chvalily, jak jsem sikovna, hlavicka sestupovala rychle. Maminka mi radila, ze mam pri porodu zavrit oci, aby mi nepopraskaly zilky, nicmene sestry mi rekly, at mam oci otevrene, protoze se zavrenyma ocima tlacim i do hlavy, ale s otevrenyma ocima dam vsechnu silu do vytlaceni miminka. Musim jim dat za pravdu, nemam jedinou zilku v oku prasklou. To uz sestra rekla, ze vidi hlavicku, otvorem velkym jako 500 jenova mince (jako nase dvacetikoruna), potom jako vajicko, potom uz videli i tvaricku a pak uz to slo rychle, miminko bylo venku. Ukazali mi toho broucka a ja se ptala manzela, jestli to je opravdu kluk. Byl. Byla jsem nesmirne stastna a uz necitila zadnou bolest, akorat jsem citila, jak se ze me proudem vali tepla plodova voda a celkem to bylo i prijemne. Miminko odnesli vykoupat a prohlednout, doktor zatim poslal manzela ven a porodila jsem jeste placentu. Doktor rekl, ze jsem byla moc sikovna a nemuseli vubec strihat ani jsem nebyla natrzena. Osetrili me a omyli, dali mi vlozku a pak prinesli maleho. Byl zdravy a moc sikovny, plazil se mi po brise nemohla jsem uverit,ze vazil 3,6kg! Byl tedy opravdu prenoseny, ale zvladli jsme to! Bolest uz je uplne zapomenuta ale naopak nezapomenu ten pocit stesti, ktery nastal hned po porodu. Moc mojeho chlapecka miluju! Manzel je take moc pysny tata a hned uz by chtel druhe miminko.

Jeste nakonec male shrnuti - Ryu se narodil presne dva tydny po terminu - 17.6., ve 22:39, vazil 3608g a meril 51cm. Ma zatim tmavomodre oci a hnede vlasky a muzete se na nej kdykoliv podivat na tehle adrese (budeme postupne obrazky pridavat):

www.suketa.com/ryu

Upravil(a) Sakura (26. 6. 2006 11:08)