Andri napsal(a):

Masule - to víš že by jí obrečela...jako většina z nás. Ale nejsme malý holky, abysme se z toho hroutily!!! Zas takový utrpení to přece není a šance je další měsíc. A pokud jo, tak nemá cenu se pokoušet o mimi, protože i když to vyjde, tak ten stres je ještě mnohem horší, aby to dopadlo...obvzlášť u těch, které se snaží dlooooooooou ho

Víš, trošku se zamyslete nad tím, že každý měsíc je šance. Pokud jste oba v pořádku, není důvod panikařit a brečet...vždyť další měsíc začínáte od nuly. Ale každý tu šanci nemá!!! Mám za sebou 1.IVF - neúspěšné a za život máš hrazené 3. Embryjka v mrazáčku nemáme, takže už máme jenom dva pokusy....bylo to smutný a těžký, ale jsem tu a žiju spokojenným životem dál

Proto buďte rády, že fungujete, že ovulace je a šance tudíž také. Je přece jedno, jestli na to vlítnete ve St, čt nebo pá...stejně až se najde ta právná potvůrka, tak ta to rozhodne, jestli mimi bude a né načasování na minuty....ona počká klidně pár dní uvnitř a až nastane čas, zázrak bude

řekla si to moooc pěkně a já se trochu začínám stydět za to jak vyvádím pokaždé ,když to nevyjde. Snažíme se teprve 5tý měsíc a když si čtu,že jiné toho mají už tolik zasebou.....asi se budu muset trochu srovnat,vždyť na světě je tolik věcí,které jsou důležitější a člověk si má užívat a né se upínat ne jednu věc........dík za tvá slova

Andri, doma nejsem - chodím na nějaké kurzy a tak - protože když jsem byla doma, tak mě to mnohem víc svádělo myslet pořád na jedno... že bych zrovna hubla a zhubla to nevím, ale asi něco malinko jo (nemáme doma váhu) - ale i kdyby kilča dolů nešly, tak se cítím mnohem líp

nemyslela jsem to tak, že by na Andrejku nějak špatně působil babinet, ale je pravda, že když je tu lověk každý den moc dlouho,tk ho to nutí se mnohem víc sledovat, než je dobré

víte, co by mě zajímalo - jestli je tady někdo, kdo by nešel na umělé, ale raději by šel do adopce (dost jsem o tomto uvažovala, když jsem čekala na výsledky genetiky, protože máme v rodině dedičné těžké postižení vázané na mužskou linii a kdyby mi to zjistili, tak bych asi neriskovala).... my jsme se o tom s manželem bavili a dospěli jsme k tomu, že bychom se asi do umělka nedali a pokud by to nešlo bez větší pomoci (nemyslím teď Clostík a tak), dali bychom si asi zrovna žádost o adopci.... a taky dost uvažujeme, že i když budeme mít vlastní děti, možná bychom si ještě alespoň jedno vzali do pěstounské péče....

Tak to já bych si mičo adoptovala hned, ale bohužel.... Nejsme manželé a ani nebudem a přítelovi je už přes 40 let

No ano, přesně tak. Nevím jak to je, ale přítel už byl ženatej 2* a pokaždý se ten vztah úplně změnil...Samozřejmě bych taky chtěla obléknout bílé šaty a tak si to prostě užít- abych si nepřipadala, že mi něco uteklo, ale dokud jsme tak spokojený...neni co řešit.   U nás je pěkná buřina

Ale je to krásné, myslím mít společný papír. Pak už jen záleží na těch dvou jak se s tím poperou. My jsme zatím čerství od září 2005 a je to fantastické.

Jéé, Lucko a kolikátého jste se brali? my 17.