Andrejka.. napsal(a):

markéta napsal(a):

Andrejka.. napsal(a):

noooo aby to nebylo spíš fyzický těhotenství..

Ani nevíš jak bych ráda - i když možná víš

jasně že vim   kolikátý den po ovu jsi a jakpak se cítíš?

Teprve 10 a cítím se báječně, jen občes je mi trošku divně po těle, ale to je vedrama, bohužel.

Holky, držím na páteční testování mooooooc pallllcccceeeeee, Leidejko, to určitě vyjde, uvidíš, tělíčko ty malý mimísky určitě přijalo, uvidíš a když náááhodou ne, tak příšte to vyjde určitě, ale myslím, že k tomu příšte už nedojde, přčeji ti hezkou dovolenou a //na testíku, dej nám co nejdříve vědět, papa.

Leideiko, taky držím palečky, nějak tuším, že u vás bude dvojitá radost.

Andrejka.. napsal(a):

Andri to jsi mě teda moc nepovzbudila no díky..
holky vzdávám to, v pátek testovat nebudu..stejně těhotná NEJSEM - je to uplně jasný, tak co se budu stresovat tesíkama..normálně počkám na MS a hotovo..
loučim se, jelikož jsem totálně na dně a už nemám sílu   skoro nikdo (až na pár výjimek) stejně nevěří tomu že bych byla těhotná a já tomu popravdě už taky nevěřim.. tak se mějte krásně..papa

Andrejko, nejde o to věřit a nevěřit. Já jsem každý měsíc věřila a pak jsem byla zklamaná....následovalo IVF a další zklamání. Dostala jsem pořádnou životní facku a ta mě strašně povzbudila a otevřela oči. Po těch nekonečných měsících jsem se odpoutala od měřění teploty, sledování OVU a testování .... úplně jsem změnila pohled na tyto věci a vím, že k těhu nepomáhají!!!! ..... Akorát to stresuje, prodlužuje cykly a ani to neprosívá mezi partnery. Chlapi to prostě berou jinak a tohle nepochopí....
Začala jsem chodit do hospůdky na pivko, vínko, užívám léta, občas si dám cigaretku....rok jsem se hlídala abyla na palici a stejně nic, teď se na to kašlu a třeba se stane zázrak

Tobě to moc přeju, ale vidím, jak jsi na to strašně moc upnutá. A upřímě - myslím, že psychika je Tvůj hlavní problém. Asi si teď  říkáš - tý se to kecá....ale já jsem si tím prošla a opravdu to tak je. A každá z nás by asi potřebovala pořádnou "facku", aby se na to vyprdla....a pak bude vysněné ...

Viz: Tiffi - případ na IVF, svatba + líbánky....myšlenky jinde a je TĚHU
       Ládi - 2x jí řekl dr. že to nepůjde - pokaždé TĚHU
       Kačátko - po laparce, měla jít na IVF - hned na to TEHU
       kamarádka po IVF - neúspěch, pak autonehoda - okamžitě TĚHU 

... příroda si s náma pohává, ale vždy, když ta ženská už nemůže dál a vzdá to, příroda to zařídí !!!

Takže ty se soustřeď na svatbu, pak na svatební cestu a užij si to jak jen to půjde!!!!!! Dej si na svatbě panáčků co síly stačí a bav se, přece chceš mít úžasnou svatbu se vším, co k tomu patří, ne? tak neblázni a těš se na ní

Já si nemyslím, že sse bude Andrejka zlobit - napsala jsi co si myslíš, já ti dávám za pravdu a tuším, že i Andrejka až si tohle všechno přečte bude vědět, že to tak je a napsaly jste i s Andri pravdu. Člověk si to těžko připoští. Například já - s přítelem jsme chtěli mimi, já si myslela, že ho chci jako ostatní maminky z lásky. V práci jsem až do teď prožívala dost těžké období a přítel mi řekl, že si myslí, že mimi chci jen kvůli té práci - abych před ní utekla. Byla jsem dost uražená, naštvaná, že to není pravda. On se mě zastal - řekl, že prostě musím zkusit bojovat, a pokud to opravdu nepůjde, tak můžu dát klidně výpověď. Taky moc dobře ví, že jsem toužila napřed mít svatbu, všechno si pořádně užít /plánování svatby, rozlučku se svobodou, dovolenou - na níž začneme  plozením mimíska/, ale pochopil mě a já pochopila jeho ale HLAVNĚ SEBE. Už nebudu žádná srágorka. Joooo a jsem zasnoubená........příští červen máme naplánovanou svatbu a poté konečně mimíska, ale ne kvůli práci, ale protože ho opravdu chceme.
Napsala jsem to tady dost blbě, ale jinak bych to asi nepopsala. No hlavně, že jsem se z toho poučila....

Bibi_30 napsal(a):

Andri, tys na to kápla!

Nechci Andrejce ublížit, když už je takhle dost vydeptaná, ale máš 100% pravdu, A má velký problém v psychice a dá se říct, že je sama sobě nepřítelem.

Andrejko, co ti teď napíšu, tě asi hodně naštve, ale mám ve zvyku být upřímná, zvlášť když by ti to mohlo pomoct;
Vzpamatuj se trochu, vždyť ty nežiješ ničím jiným...
Třeba na příkladu vlastní svatby je vidět, že početí je středobodem tvého bytí a zatímco téměř denně tady konzultuješ nějaký svůj tělesný projev, nebo rovnou založíš nové fórum, nevšimla jsem si, a dokonce to i historie tvých příspěvků na babinetu dokládá, že bys stejnou pozornost a energii věnovala třeba svatbě s mužem svých snů.

Například vůbec nerozumím tvému přání aby ses vdávala těhotná a těhotná jela na svatební cestu! Víš, normálně je to tak, že člověk svatbu prožívá, a několik týdnů ho provází jistá nervozita a já jsem si třeba v době svých svatebních příprav, organizace a samotného obřadu neuměla vůbec představit, že bych byla těhotná. Byla jsem ráda, že jsem při té zátěži (kterou jsem prošla, a to jsem zdaleka nebyla typická natěšená natřesená nevěsta a brala to celkem v pohodě), nemusela vystavovat plod v ranném stadiu těhotenství stresu, byla jsem ráda, že jsem mohla udělat rozlučku se svobodou, užít si se vším všudy svatební oslavy i nádhernou svatební cestu v rozpáleném orientu. Bylo to super a máme na co vzpomínat, a vůbec mi nevadí že do toho nejlepšího přišla ms.
Jo a jen tak mimo téma - brali jsme se jako vy 7.7., jen minulý rok :-)

Nechci tě strašit, ale muže, i když po dětech taky touží, začne brzy dost otravovat status spermodárce a naprogramovaného oplodňovače.
Tvého nastávajícího neznám, ale opravdu se to stává! Ani tu nechci uvádět příklady ze života. Ale je to fakt pro vztah hodně špatné.

Zkus se víc soustředit na radosti života - vidím, že tě práce moc nebaví, ale co po práci? Dělat si radost, pracovat na sobě (nekonečná práce), užívat si života plnými doušky, v ničem se neomezovat, sexovat z lásky a vášně a ne čistě účelově...

Ale hlavně, dítě je něco, co se lidem, jako většina cyklických životních událostí, přirozeně přihodí. Bohužel to není projekt, věc, kterou můžeš zařídit, od A do Z naplánovat a ovlivňovat a mít to jen ve svých rukou, s tím se smiř.

Zkus jít na to tvoje mimčo jako na muže :-) Je to s nimi přece tak podobné - když pana pravého lovíš a naháníš a jsi příliš dychtivá, jenom odpuzuješ.  Zatímco když to nejméně čekáš, potkáš HO a ani nevíš jak :-)

Andri, Bibi súhlasím s Vami a jedno viem na 100%, že psychika dokáže divy a preto Andrejka skús vypnúť, jednoducho tešiť sa z niecoho ineho, mysliet na ine, brať život prirodzene tak ako má ísť, si este mladučká, ked má bábätko prísť príde, nie je sa kam ponáhlať fakt, tiež by som sa teraz zamerala na svadbu, na svadobnu cestu na to vsetko krásne a jedinečné čo ťa čaká, neviem prečo ten stres uvidís, že ked poľavíš, prestanes pocitat dni, teplotu, sledovat hlien vydarí sa ti to, vseobecne platí jedno pravidlo, co nechces sa ti vacsinou stane, alebo na co nie si upätá, vidím to aj u svojej sesternici ako chodi k Dr. pocita, vyklada nohy po sexe, vysledok nulový, ak je žena vystresovana a jej energia nie je správne nasmerovaná žial nevychadza to, preto medituj, chod do prirody, tes sa zo života, z toho, že si mladá a že ta caka este plno krasnych veci a pride aj bábätko ked nastane jeho cas. Vela stastia!

holky já koukám a musím jen souhlasit a přidat svou zkušenost... Myslela jsem pořád jen na to jedno a docela nám to s přítelem dost ublížilo. Říkal mi, že spolu spíme jen když mám ovulaci, že pořád na sobě něco hledám a pak když přijde MS tak jsem z toho tak zklamaná, že to ještě víc deptá jeho... Teď jsem pár dní po IVF a vím, že i to nemusí vyjít, ale jsem tak s tím už nějak smířená, život jde dál a i k nám jednou mimčo dojde..... (jen mě ser...ty hormony, jsem po nich protivná)....
Je léto, venku krásně, takže když to nevyjde, tak se alespoň budu moct opít na svých narozeninách a to se taky počítá, ne???? :-)
Tak Andrejko nezlob, stejně sama moc dobře víš, že to nevydržíš a hned po MS až se ti naskytne nová šance tu budeš zase mezi námi....

Ládi, napsala jsi to moc pěkně, já mám taky někdy chuť s tím vším praštit, ale vím, že tím stejně nic nevyřeším. Je to všechno hrozně těžký, ale věřím , že na nás Andrejka nezanevře a vrátí se. Papa Megg.

Ale ona Andrejka příjde, až bude v pátek testíkovat a objeví //. Bude se chtít pochlubit a nevydrží to

přála bych jí tžo,jen aby jí nesebralo,kdyby tam náhodou byla jen jedna.......ale nebudu nic přivolávat

Já jsem teplotu neměřila nikdy, teda si dvakrát jsme to zkusila, ale to jsem už byla těhule a nevěděla jsem to. My jsme se sbažili osm měsíců a fakt to už dospělo do fáze, že to nebyl život, ale cyklus. Nevnímala jsme nic, manžela, okolí, rodinu, přátelé, žila jsme jenom dobou před ovulací a po ovulaci. Pěkně se to mluví, hůž činí, ale je to nutnost.

Masule - to víš že by jí obrečela...jako většina z nás. Ale nejsme malý holky, abysme se z toho hroutily!!! Zas takový utrpení to přece není a šance je další měsíc. A pokud jo, tak nemá cenu se pokoušet o mimi, protože i když to vyjde, tak ten stres je ještě mnohem horší, aby to dopadlo...obvzlášť u těch, které se snaží dlooooooooou ho

Víš, trošku se zamyslete nad tím, že každý měsíc je šance. Pokud jste oba v pořádku, není důvod panikařit a brečet...vždyť další měsíc začínáte od nuly. Ale každý tu šanci nemá!!! Mám za sebou 1.IVF - neúspěšné a za život máš hrazené 3. Embryjka v mrazáčku nemáme, takže už máme jenom dva pokusy....bylo to smutný a těžký, ale jsem tu a žiju spokojenným životem dál

Proto buďte rády, že fungujete, že ovulace je a šance tudíž také. Je přece jedno, jestli na to vlítnete ve St, čt nebo pá...stejně až se najde ta právná potvůrka, tak ta to rozhodne, jestli mimi bude a né načasování na minuty....ona počká klidně pár dní uvnitř a až nastane čas, zázrak bude

Ahoj Andrejko, už nějakou dobu sleduji tvé snaženíčko a miminko ti moc přeji. Vím jak je to těžké, s bývalým mužem jsme se snažili dokonce 2 roky a nic. Nakonec krachlo i manželství - samozřejmě ne jen kvůli tomu. Ale je to strašná zátěž na psychiku. Poprvé jsem otěhotněla, ani nevím jak. Prostě jsem si řekla, že po minulé zkušenosti to jen tak nepůjde a ono to vyšlo a to hned na poprvé - bohužel s tím špatným chlapem, ale to je na jiné vyprávění. Když jsme pak s manželem začali "pracovat" na dalším miminku, tak jsem bláznila.Měřila teploty, počítala OVU, po milování dělala svíčky, to aby "to" ve mne vydrželo co nejdéle a lépe se to uchytilo. Dělala jsem možné a nemožné. Až mi manžel řekl, že na mne stejně pozná, kdy mám OVU, že jinak ho ani nechci. Dotklo se mne to a urazila jsem se. Věděla jsem ale, že má pravdu. Tak jsem to hodila za hlavu a nechala tuleníčko jen a jen na tom, jak jsme měli oba náladu. No a na počtvrté jsem MS už nedostala. Ani jsem tomu nechtěla věřit. Dnes máme krásného kluka. Tak, i když je to opravdu velmi těžké, to hoď za hlavu. Těš se na svatbu, na to všechno krásný, co vás spolu čeká a nechej to na přírodě. Užívej si každý den. Nechci tě strašit, ale až budeš těhu, tak se zase budeš bát, jako já a další maminy, abys o mimi nepřišla, po 3. měsíci se budeš bát, aby bylo zdravé, pak se budeš po 6. měsíci bát, abys vydržela do 7., kdy už má mimi při předčasném porodu dobré šance na přežití a pak se budeš bát porodu a pak třeba, že už pár dní přenášíš. A jak se to narodí, tak už u toho strachu nevyjdeš. Neprve, jestli má všechny prstíky, zda dýchá atd. atd. ...... zda ho vezmou do školky, udělá maturitu .... Tak se ma to vykašli a užívej života, děti jsou totiž nádherná radost ale taky starost! A čím míň stresů, tím lépe. Musíš věřit v sebe, v to všechno krásný a určitě budeš i ty mít brzy:dudlik:

Hodně štěstí!