Vlasto,
píšeš,  že kamarád, který  je na tom hůř, -  nemá  dobré manželství...
co myslíš,  nemůže  to souviset i s  jeho  zhoršujícím se  zdrav. stavem?   Myslím to tak, že  ten nedobrý  vztah , který k němu jeho žena má -  ... jestli se TAKÉ   "náhodou"   nepodílí  na tom  zhoršování.

Vycházím z toho,  že každá  nemoc  má příčinu v psychice... je to zjednodušeně řečeno, ale  o této verzi
jsem dnes už  opravdu přesvědčená.

Ilseli napsal(a):

Milá Janico, právě vyšel čánek na výše uvedeném webu, zda ženy mohou mít děti, pokud jsou postižené roztroušenou sklerozou...

Díky, Ilseli, článek zajímavý - k mé situaci bych si z něj možná mohla vzít toliko: když mohou mít ženy s RS dítě, pak snad nebude takový risk mít dítě s mužem, který má RS.

janica napsal(a):

Vlasti díky moc, že jsi napsala.
Díky moc za varování, protože je pravda, že já si tu hrozbu, že se to zhorší pořád ještě asi po těch dvou letech pořádně neuvědomuji.
U nás je to tak, že u přítelova staršího bratra diagnostikovali RS asi v jeho 20. letech - u něj to bylo mnohem horší - byl nějakou dobu i v plném invalidním důchodu, teď zas normálně pracuje, ale čas od času nějaká ta ataka přijde. U nich v rodu dřív RS nikdo neměl, ale ono taky těžko soudit, protože se o tom dřív moc nevědělo, ani jak to diagnostikovat a tak. Oni to mají bohužel oba dva, ale dr. říkal, že povětšinou, když má jeden sourozenec horší formu, u toho druhého by to mělo být mírnější. Tak věřím, že to tak třeba bude. Třeba se to ani dá lnerozvine, je teď zařazen do nějakého programu s vakcínou Copaxone, tak uvidíme....
A když se to zhorší - snad budu tak silná, abych to dokázala...ale člověk dokuď nepřijde do takové situace, těžko může o sobě cokoli soudit....

Je krásne, že sa zaujímaš o partnerovu chorobu a chceš mu pomocť. Zároveň ťa obdivujem, že k budúcnosti pristupuješ realisticky a že riešiš veci skôr než by ťa mohli zaskočiť. Mne len napadá, že ak ovládaš anglický jazyk, určite by som hľadala na internete nové a alternatívne metódy liečby alebo spomalenia postupu choroby, aby priateľ žil čo najdlhšie plnohodnotný život. Obom vám držím palce. Vraví sa, že láska hory prenáš, láska lieči ...

Ak sa bojíš dedičnosti, dieťa by ste mohli adoptovať, ale tak či onak (či bude vaše alebo nie), musíš rátať aj s možnosťou, že časom na výchovu môžeš zostať sama. Osobne som toho názoru, že radšej dobrý ocko na pár rokov ako idiot otec na celý život !

Upravil(a) Mafia (31. 5. 2007 23:19)

janica napsal(a):

Máte někdo zkušenosti s touto nemocí?
U mého přítele ji diagnostikovali před dvěma lety - naštěstí zavčasu a ne v rozběhlé podobě, ale přesto mám strach, jak se to bude do budoucna vyvíjet a také se bojím dědičnosti - kdybychom spolu chtěli mít děti?.....

Máš ho opravdu ráda? Tak uvažuj jinak, vezmete se budete mít děti a tu nemoc mu diagnostikují potom, opustíš ho, rozvedeš se s ním a připravíš dítě o tátu jen proto, že je nemocný? Myslím, že pokud ho budeš mít ráda a bude ti na něm záležet, tak to neuděláš. A teď je to podobné, jen nejste manželé a nemáte děti. Jediný rozdíl je v tom, že si dítě naplánujete a zajdete na genetické vyšetření. Ano, znamená to trochu život té nemoci přizpůsobit, ale všechno jde zvládnout.

Upravil(a) Modroočka (1. 6. 2007 14:48)

Balonku máš pravdu, vše je individuální. Léčebné metody jdou dopředu a je nutno hledat všechny možnosti zpomaléní této nemoci a s láskou se vše daří lépe.  Držím všem palečky.

Jéééj, úplnou náhodou som objavila toto vlákno! Až ma zamrazilo pri niektorých príspevkoch. Hlavne pri tých, kde si má tá dotyčná, čo vlákno založila, rozmyslieť, či zvládne vzťah s takým mužom......podľa tohoto vzorca ma mal manžel už dávno opustiť.
Je to už síce dávno neaktuálne vlákno, ale možno niekedy niekto bude niečo o tejto chorobe hľadať, tak si prečíta aj moje skúsenosti.
Ja to mám zdiagnostikované od 01/2009, ale prvýkrát sa mi to objavilo 03/2007, len ma ani vo sne nenapadlo, že tŕpnutie rúk môže byť niečo vážne. Až sa toho nakopilo za 2 roky, tak som išla k doktorovi. A vlastne sa mi to zhoršovalo VŽDY NAJVIAC počas stresu. Ešte som aj do toho otehotnela a čo tu niekto písal o nejakej kamarátke, že sa jej to zhoršilo počas tehotenstva a zomrela, je volovina na n-tú. Počas tehotenstva sa to nezhoršuje, zhoršuje sa to až po pôrode a na SM sa nezomiera, ale na komplikácie s tým spojené. Aj mne sa to teraz po pôrode zhoršilo, ale nemám dojem, že zrovna hormónmi a tak, ale skôr zase tým stresom okolo mimina a manžela, ktorý potreboval čas, aby sa s novým členom rodiny zžil.
No moc sa tu ďalej rozkecávať okolo toho nechcem, ale ešte 2 veci chcem podotknúť. Je to divná choroba a kto to nemá, nikdy nepochopí, ako sa ten chorý človek cíti. Fakt nikdy.
A za druhé, u nás to široko-ďaleko v mojej rodine nikto nemal, takže len genetická predispozícia sa na tom podieľať nebude.