http://www.novinky.cz/zena/zdrav/86194- … 4jqsh.html   je ro hrozná nemoc a budeš muset být moooc trpělivá, ale je to podobné, jako neléčená borelioza, kterou mám...na             www.doktorka.cz       je i duskuse k tomuto  tématu. Určitě se mnoho dovíš z netu, jsou tam  rady.     www.pacienti.cz     vím, že mají své sdružení....chce to sílu a trpělivost......

ako sa prejavuje roztrusena skleroza?
kamaratka sa mi zdoverila, ze to ma aj jej priatel, ale vobec neviem o aku chorobu ide... da sa to liecit?

Vyléčit se to nedá, ale spomalit průběh, odimírají nervy a nervová zakončení, zpočápku měla kam.brnění končetin a bolesti v páteři, potom třes končetitn a hlavy a potom jezdila na vozíku, potom umřela, soused, je v prvním stadiu, někdy chodí normálně a někdy o hůlce, bývá prý hodně unavený a nemůže dělat nic těžkého, každá malá chřipka mu rozhodí celý organismus a je měsíc na tom hodně špatně, léky jsou drahé a jezdí do krajské nemocnice jednou za měsív, ráda se k tomu přidává Alsh.nemoc.

Spíš jsem si myslela, jestli s má někdo zkušenosti s partnerem, který by trpěl touto nemocí.
Ono totiž strašně moc záleží, v jakém stadiu se na ni přijde, jak rychle se začnou podávat medikamenty a vůbec na mnoha dalších faktorech.

Irenka21:
nemyslím si, že můžeš od stolu říct: Tvůj přítel časem bude v invaliďáku. Je to strašně individuální záležitost - Dr nám říkala, že se na to nesmí dívat moc tragicky - že k ní docházejí i lidé v 60, kteří trpí RS a jsou v pohodě...

On zatím žádné problémy nemá - přišli mu na to kvůli zánětu očního nervu - to je velmi častý první projev RS.

Upravil(a) janica (23. 6. 2006 7:52)

Rozumím - mám kamarádku a ta zná někoho s RS, písnu jí, chodí sem.....chce to sílu !

Irčo,
píšeš:"..aby ses neodsoudila k takovému smutnému životu..."

to zní, jako:   holka, rozmysli si,  jestli s ním ( tj.  nemocným)   budeš...

Docela mě z takového  názoru mrazí. 
Mimoto,  autorka se  NEPTÁ,   zda   setrvat   či ne  ve vztahu.   Chce  spíše  radu, jak zdolávat ....



Janico,  přeju  hodně sil. Tvůj postoj  může  partnerovi  velice pomoci...snáz se  bojuje ve dvou... než samotnému.

Irenka21 napsal(a):

Já jí jenom připomínám, že život s nemocným člověkem je jen pro silné nátury, aby neudělala nešťastné později i svoje děti a jeho, kdyby ho opustila s jiným, život je někdy tvrdší než jsme si ochotni přiznat.

Víš Irenko, někdy jsou lidé zdraví a komplikují si život víc než je zdrávo a jsou nešťastní, nemají žádnou náplň, chybí jim láska, protože sami žádnou neumí dávat. Milují jen sebe a vše ostatní je obtěžuje. Pomoci někomu to je pro ně velká zátěž, nic nedávají a nic nedostávají......

NE , TO JE NA NÍ, ALE JE TO ŽÁVAŽNÉ ROZHODNUTÍ, KTERÉ OVLIVNÍ CELÝ JEJÍ ŽIVOT.

Irenka21 napsal(a):

Ještě snad dodám, že moje matka žila s mým otcem 17 let a 14 let z toho měl sice jinou, ale také smrtelnou a nevyléčitelnou nemoc, nevím, jak to dokázala, ale bylo to hrozné a ovlivnilo to i můj život, vlastně i život mých synů, že nepoznali vlastního dědečka a radostné chvíle s ním.

Irenko vše je jen o tom, že se celý život učíme a nemyslíme jen na sebe.Tím myslím pomáhat druhým.

Irenka21 napsal(a):

..jenom aby ses neodsoudila k takovému smutnému životu.

Irenko, nemyslím si, že starat se o člověka, kterého miluješ i v jeho nemoci NENÍ SMUTNÝ ŽIVOT!!!

Zrovna včera jsem viděla v televizi člověka - kněze, který onemocněl nemocí ALS (tou, co jí trpí S.Hawking). Během krátké doby již nebyl schopen se hýbat, mluvit ani dýchat bez pomoci přístroje. Místo aby ho umístili do nemocnice, kde by "jen" čekal na smrt, vzala si ho k sobě pro něj zcela cizí osoba, která ho znala ještě za jeho aktivního života a stará se o něj již asi 5 let. Mluvila tam tak pěkně a on i přes tu hroznou nemoc vypadal mnohem smířeněji a- je to divné, když se to tak řekne - šťastněji.

Není na světě nic důležitějšího, než cítit, že je někdo s tebou!

Jani,

cítila jsem, že  JSI  rozhodnutá... nedej se  oslabit  těmi názory,  které jsou  hodně  "mimo".


Mám v rodině ženu, která se stará o otce po  několika mozkových příhodách, zpočátku  úplný  "ležák",  a jenom díky její nezdolné víře, síle a pomoci ...  začal  časem i chodit,  vzdor lékařským předpovědím.

Bojuj, je to přínos pro obě strany...věřím, že mi rozumíš.

Vlasti díky moc, že jsi napsala.
Díky moc za varování, protože je pravda, že já si tu hrozbu, že se to zhorší pořád ještě asi po těch dvou letech pořádně neuvědomuji.
U nás je to tak, že u přítelova staršího bratra diagnostikovali RS asi v jeho 20. letech - u něj to bylo mnohem horší - byl nějakou dobu i v plném invalidním důchodu, teď zas normálně pracuje, ale čas od času nějaká ta ataka přijde. U nich v rodu dřív RS nikdo neměl, ale ono taky těžko soudit, protože se o tom dřív moc nevědělo, ani jak to diagnostikovat a tak. Oni to mají bohužel oba dva, ale dr. říkal, že povětšinou, když má jeden sourozenec horší formu, u toho druhého by to mělo být mírnější. Tak věřím, že to tak třeba bude. Třeba se to ani dá lnerozvine, je teď zařazen do nějakého programu s vakcínou Copaxone, tak uvidíme....
A když se to zhorší - snad budu tak silná, abych to dokázala...ale člověk dokuď nepřijde do takové situace, těžko může o sobě cokoli soudit....