potvurka.prapodivna napsal(a):

krtonozka napsal(a):

smilla napsal(a):

Ahoj, schizofrenie dědičná je, ale přes koleno křížem. Takže v případě, že ji má matka a bude mít 2 děti, dceru a syna, bude s velkou pravděpodobností trpět schozofrenií dcera jejího syna- tedy vnučka.
měj se

Krtonožko, jak tohleto víš?

Ahoj, bohužel z vlastní zkušenosti a a vyjádření lékařů. Bohužel se to projevilo u nás rodině.
hezký den

vlastní ratolest?

Přesně tak

krtonozka napsal(a):

potvurka.prapodivna napsal(a):

krtonozka napsal(a):

Ahoj, bohužel z vlastní zkušenosti a a vyjádření lékařů. Bohužel se to projevilo u nás rodině.
hezký den

vlastní ratolest?

Přesně tak

nechci být otravná, ale nemohla by jsi to rozvést? Myslím jako jak jsi na to přišla a kdy.. jaká byla pravděpodobnost.... a jestli to mohou mít i sourozenci??? Docela bych chtěla vědět do čeho jdu... a mám - li do toho jít... .Jsou i jiné varianty jak mít děti...:-)

potvurka.prapodivna napsal(a):

krtonozka napsal(a):

potvurka.prapodivna napsal(a):

vlastní ratolest?

Přesně tak

nechci být otravná, ale nemohla by jsi to rozvést? Myslím jako jak jsi na to přišla a kdy.. jaká byla pravděpodobnost.... a jestli to mohou mít i sourozenci??? Docela bych chtěla vědět do čeho jdu... a mám - li do toho jít... .Jsou i jiné varianty jak mít děti...:-)

U nás to bylo tak : U dědy se to projevilo až v poměrně vyšším věku.Dědova vnoučata ( mezi nimi i matka, která trpí schizofrenií) byla  kromě ní v pohodě, protože to byli kluci. U ní se to projevilo až po prvním porodu a v dost těžké fázi ( ohrožovala nožem manžela, neustále zapalovala svíčky a modlila se, všude viděla satana). Její dcera byla v poho. U vnuka ze synovy strany bohužel došlo opět k typickým projevům této nemoci - bohužel už v pubertě ( kolem 12roku). Jestli to může mít sourozenců najednou nevím - pravdpodobně je důležité jakého budou pohlaví. Sama se domnívám, že dost důležitou roli hrají podněty a psychická odolnost.

janica napsal(a):

Možná vám budu připadat cynická, ale nechápu, jak to můžeš potvůrko takhle do detailu řešit a malovat čerta na zeď již dopředu.
To by nemohl mít děti nikdo - v jiných rodinách je rakovina, cukrovka, časté mozkové mrtvice, infarkty, roztroušená skleróza, mentální postižení a tisíce dalších chorob. Kdo je tady dneska prosímtě zdravý? Možná to bereš jako určitou fomru zodpovědnoti, ale na tohle já prostě nemám. Stanou se mnohem horší věci než bát se pravděpodobnosti toho a toho, s jakou se narodí tvůj potomek.

1) Z čistě sobeckého hlediska - nevím, zda jsem ten správný člověk, který by vydržel péči o takto nemocné dítě a opouštěl pak v pohodě život s vědomím toho, že jej zcela nesamostatného a psychicky narušeného zanechávám osudu - resp. libovůle ostatních lidí.

2) Možná je to paradoxní, ale nedovedu si představit, že bych tedy z plezíru, přestože o tomto ohrožení vím si pořídila dítě, které by se nemohlo zařadit mezi jiné děti na pískovišti a místo rozvoje jeho osobnosti bych zkoumala varianty léčby a psychiatra... Opravdu si nemyslím, že takový jedinec prožívá nějak plnohodnotný život, nehledě na to, že pro jeho příbuzné to bývá často velké utrpení... A vzhledem k tomu, že schizofrenií je hned několik druhů, já osobně bych nechtěla mít ani ten nejmírumilovnější...
Zkus se jen vžít do osoby toho dítěte...

3) Řeším to teď, protože si myslím, že je lepší to řešit dříve než později...

Schizofrenii se narozdíl od možnosti rakoviny, cukrovky, infarktu atd. NEDÁ jakž takž v životě předejít prevencí i přes dědičné dispozice.... To ostatní je jaksi težší...
Beru to opravdu jako "formu" zodpovědnosti, poněvadž na kom jiném by měla být zodpovědnost za nově vznikající život než na matce??? ( vezmu -li že by šlo o těhotenství vědomé, chtěné)

Dalším horším věcem se buď předejít dá a nebo nedá... to už je jakési řízení osudu... Můj zájem je přivést na svět zdravé, živé a vitální dítě, kterému se budu snažit maximálně zvýšit jeho šance na lepší život - na život, jaký si sám bude přát... To chce asi každá, ne?

janica napsal(a):

potvurka.prapodivna napsal(a):

1) Z čistě sobeckého hlediska - nevím, zda jsem ten správný člověk, který by vydržel péči o takto nemocné dítě a opouštěl pak v pohodě život s vědomím toho, že jej zcela nesamostatného a psychicky narušeného zanechávám osudu - resp. libovůle ostatních lidí.

2) Možná je to paradoxní, ale nedovedu si představit, že bych tedy z plezíru, přestože o tomto ohrožení vím si pořídila dítě, které by se nemohlo zařadit mezi jiné děti na pískovišti a místo rozvoje jeho osobnosti bych zkoumala varianty léčby a psychiatra... Opravdu si nemyslím, že takový jedinec prožívá nějak plnohodnotný život, nehledě na to, že pro jeho příbuzné to bývá často velké utrpení... A vzhledem k tomu, že schizofrenií je hned několik druhů, já osobně bych nechtěla mít ani ten nejmírumilovnější...
Zkus se jen vžít do osoby toho dítěte...

3) Řeším to teď, protože si myslím, že je lepší to řešit dříve než později...

Schizofrenii se narozdíl od možnosti rakoviny, cukrovky, infarktu atd. NEDÁ jakž takž v životě předejít prevencí i přes dědičné dispozice.... To ostatní je jaksi težší...
Beru to opravdu jako "formu" zodpovědnosti, poněvadž na kom jiném by měla být zodpovědnost za nově vznikající život než na matce??? ( vezmu -li že by šlo o těhotenství vědomé, chtěné)

Dalším horším věcem se buď předejít dá a nebo nedá... to už je jakési řízení osudu... Můj zájem je přivést na svět zdravé, živé a vitální dítě, kterému se budu snažit maximálně zvýšit jeho šance na lepší život - na život, jaký si sám bude přát... To chce asi každá, ne?

Potvůrko, nevím v jakém stádiu je nemoc u maminky tvého přítele a nevím, zda řádně bere léky.
Neznám přesné studie, ale u většiny lidí pomůže medikamentózní léčba třeba i natolik, že už se v životě žádná další ataka nedostaví. Na druhou stranu samozřejmě uznávám, že ne ve všech případech je to reálně možné, ale mám asi od přírody sklony k optimismu.
ALE schizofrenie se opravdu velmi zřídka projeví u malých dětí (narážím na to pískoviště - to je podle mě nesmysl). Ve velké většině (myslím, že to je tak z 95%) se objeví až s nástupem adolescence, mnohokrát ještě později. Spousta lidí jí může mít v sobě, ale nikdy se neprojeví, protože ji "nevzbudily" žádné spouštěče.

Jinak jsi opravdu nezdolná ve své ZODPOVĚDNOSTI!!! Vzdávám se.

Právě, že u maminky je to nejtěžší forma... naprosto odmítá to, že je nemocná... " je zdravá, není blázen"... Medikamenty bere... A co se týče zdravotnické péče tady v republice o podobně nemocné lidi - je to síla... Nechtěla bych, aby moje dítě tohle muselo zažívat... Nehledě na to, že skorochoť má tento názor daleko rozvinutější, než  -li já... Já jsem s tím ve styku nepoměrně krátce... Vlastně neříkám úplné ne.. jen mám obrovský strach, že to při svým štěstí schytáme zrovna my.... Ostatní jeho sestry mají dítka dospělá a zdravá... I když si myslím, že sestry tak zdravé nejsou...vzhledem ke vztahu s jejich matkou...
Nevím... možná je to jen zbytečný děs, ale zatím žijeme s takto nemocným člověkem... a ještě dlouho budeme... a pak by přišel takto nemocný potomek? Jaký je limit jednoho člověka, který to má od dětsví před očima nevím... ale domnívám se, že matkou to končí...víš?

Ale ale Evelin, nemáš tak trochu radost, že potvůrka už není tak optimistická?
Projevem duševní nemoci přece často bývá právě to, že nemocný si svou nemoc nepřipouští. Žádnou akci a věc nedělá naschvál - všechno je projevem nemoci, tedy i to, že někoho ohružuje, napadá, nevidí věci reálně........... .
A proto je schizofrenie (a všechny duševní choroby) daleko záludnější než nemoci "fyzické". Nic není naschvál, záměrně - pouze schizofrenikovo pokřivené vnímání světa a dění kolem sebe.
Evelin, zdá se mi, že jsi plná hořkosti, ale schizofrenik za nemoc nemůže, ani za to, že se nechce léčit - protože projevem nemoci je to, že "není nemocný".

smilla napsal(a):

Ale ale Evelin, nemáš tak trochu radost, že potvůrka už není tak optimistická?
Projevem duševní nemoci přece často bývá právě to, že nemocný si svou nemoc nepřipouští. Žádnou akci a věc nedělá naschvál - všechno je projevem nemoci, tedy i to, že někoho ohružuje, napadá, nevidí věci reálně........... .
A proto je schizofrenie (a všechny duševní choroby) daleko záludnější než nemoci "fyzické". Nic není naschvál, záměrně - pouze schizofrenikovo pokřivené vnímání světa a dění kolem sebe.
Evelin, zdá se mi, že jsi plná hořkosti, ale schizofrenik za nemoc nemůže, ani za to, že se nechce léčit - protože projevem nemoci je to, že "není nemocný".

??????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????
trochu jsem to nepochopila.....

hm...

nemocná je jeho matka... :-) Já schizofrenní sice být mohu, ale geneticky k tomu žádný předpoklad nemám a podle všeho jsem docela v pořádku....

Pat36 napsal(a):

Ahoj,

prosím o pomoc: mám skvělého přítele, jehož otec trpí schizofrenií, ale odmítá se léčit. Přítel tvrdí, že nemoc vypukla po extrémní pracovní zátěži. Můj přítel pracuje také za tři, projevil se u něj syndrom vyhoření. Je pravděpodobnost, že se přetaví ve schizofrenii? Mám o něj strach. Děkuji.

Pravděpodobnost, že u někoho vypukne schizofrenie je asi vyšší, jestliže se tato diagnoza již vyskytuje v rodině. Ale nelze to říci s jistotou. Nikdo nikdy neví, zda a kdy u něho tato nemoc může propuknout