Ahoj, sice nejsem odborník, ale u schizofreniků je  riziko, že je to dědičné.
To stěhování si moc dobře promysli, zkus si třeba promluvit s psychologem, protože pak už těžko budeš hledat cestu zpátky. Pokud se k příteli nastěhuješ, může se všechno úplně obrátit.
Maminka může ted bejt úžasná ženská, ale při spollečným soužití se může o 100% změnit.

Co se týká té dědičnosti - mylím, že schizofrenie dědičná není - spousta lidí to může mít v genech, ale nikdy se u nich neprojeví - tam hrají největší roli právě ty "spouštěče", o kterých si psala (např. tragické události, vyčerpání, stres apod...) Horší je to např. u roztroušené sklerózy - tam podle mě dědičnost hraje velkou roli!!!

Můj názor na společné bydlení: jestliže tě přítelova maminka má ráda a neprojevuje se u ní ta nemoc nějakou agresivní formou, myslím, že by to neměl být problém. Samozřejmě se musíš naučit chovat se k ní trošku jiným, řekla bych lidštějším a citlivějším přístupem, ale jestli vám to s přítelem klape, bude to jen potvrzení tvé volby, že s ním chceš být i přesto, že třeba právě díky jeho mamince můžou nastat komplikovanější situace.
Ale neboj se, v dnešní době už se snad na takto nemocné nikdo nedívá skrz prsty - zrovna u schizofrenie se přece obecně ví, že je to prostě porucha mozku, kdy se buňky propojí jinak než mají, případně to propojení mezi nimi slábne...a to velmi dobře zvládají napravit právě moderní léky.

ADFka napsal(a):

Můj bratr schizofrenii má a minulej rok, když se ztratil v Anglii, to byl neskutečnej mazec, strávil tam asi 3 měsíce na psychiatrii a po návratu ho opustila žena, která se neštítila ho při tý příležitosti oškubat jak husu. Anyway, můj brácha je nevlastní a s jeho otcem se naše máma rozvedla poté, co zjistila, že je schizofrenik - ale už s ním v té době měla dvě děti. Ségra je v klidu. Dědičnost může hrát určitou roli, ale záleží hodně na povaze člověka. Brácha je nervák a dvakrát v životě měl ataku právě v důsledku psychickýho otřesu - jednou po úmrtí dědy, kterýho měl hrozně rád, a podruhý, když jel do ciziny vydělat kačky a nevyšlo to. Teď normálně funguje, chodí do práce, šťastnej asi moc není, ale žije běžným životem. Prostě musí bejt v klidu, nemít stresy. Nebudu vás tady unavovat celým tím příběhem, ale je fakt, že to, co naše rodina zažila vloni v létě, kdy jsme volali snad i na Mars a snažili se sehnat policejní stanici v Anglii, abychom jim řekli, že ten člověk, co rozbíjel lidem na ulici auta je nemocnej a ne zfetovanej, to bych nepřála ani třídnímu nepříteli. Myslím si však, že po boku schizofrenika se dá žít - kdyby byl nebezpečnej, zavřou ho na izolovaný oddělení. Takže jsem ti neporadila, co :-/

Adfko, tys tady kdysi příběh popisovala, nebo se pletu ? Takže žena radši vzala dráhu ? Už jsou rozvedení ?
Brácha už nesedí jak boží umučení doma ?

U schizofrenie je velká pravděpodobnost, pokud je v rodině, že nemoc propukne !!!

Moje kamarádka měla v rodině strýce s touto nemocí a potom dlouho nic, její bratr těsně před maturitou začal touto chorobou trpět, řekli, že to má dědičné, je to hrůza, co se stane za pár měsíců z chytrého kluka, nevím zda bys měla tak spěchat, v zátěžových situacích se to může spustit, nemoci se dědívají buď křížem nebo od generaci, takže by to mohla mát tvoje dcera.

potvurka.prapodivna napsal(a):

Dobrý den,

dlouho jsem tu nebyla a proto jsem tak nějak ztratila nit.. Tudíž bych ráda požádala o pomoc odborníka. Můj dotaz má dvě části. Plánuju se přestěhovat ke svému příteli, jehož matka trpí schozofrenií. Údajně se jedná o jednu z nejtěžších forem, která se léky pouze mírní. S maminkou jsem už párkrát mluvila. Je opuštěná a velmi dobře na mne reagovala. Řekla, že mě má ráda a že chce, abych tam bydlela. Prakticky je tam celý den sama. Přítel tráví dost času se mnou a jeho přístup k matce mu opravdu nelze ani v nejmenším vyčítat. Nikdo z nás nemá nejspíš představu, co si prožil. Ale je vidět, že mamince chybí kontakt se světem Nikam nevychází, témata na hovor má omezené. Ani mi nepříjde, že je nemocná. Spíše opuštěná, izolovaná, sama... Je to taková dobrotivá duše... První dotaz se tedy týká možného soužití..  Jaké mohou být pozitiva a negativa? Máte někdo zkušenosti? Druhá věc je dědičnost. Vzhledem k tomu, že nikdo jiný u nich hluboko do pátého kolena schizofrenii neměl a máma ji získala až po té, co neunesla sled tragických událostí ve středním věku, tak je téměř mizivá šance na to, že jde o dědičnou věc. Sestry mají už velké děti, některé z nich promovali zrovna včera... a schizofrenie nikde... Pokoušeli jsme se zjistit, jak je to s testy a bylo nám řečeno z výzkumných center, že se z krve ani plodové vody stejně nic takového nepozná a že je pravděpodobnost cca 10%. Co si o tom myslíte?
Předem děkuji za jakoukoliv odpověď... přece jenom nevím, do čeho jdu a tak to znáte.... obavy!
Díky

Často nevíme, který nášich z rodičů, či prarodičů měl nemoc.  Zvláště citlivé  nemoce jsou často zatajovány, tím teď myslím hlavně pohlavní choroby, které mají vliv na další generace.  Tím, chci říci, že všichni máme zaděláno na některou z nežádaných chorob, bez našeho vědomí, kdo ji v rodině již měl či neměl.
Vždy je dobré vědět do čeho jdeme, protože pak víme, co můžeme očekávat. Takže když víš, že je zde schizofrénie, musíš počítat s tím, že určité potíže mohou nastat.  Schizofrénie je těžké duševní onemocnění, kde dochází k rozpadu osobnosti, která se projevuje poruchou myšlení, vnímání, jednání a cítění. Dotyčná osoba může být dlouho v pohodě, dokud se neobjeví takzv. spouštěč. (stres, rozčílení aj.) Mohou zde vznikat bludy, halucinace, dezorganizace řeči a vnímání. Velmi zde záleží v jakém stádiu se nemoc nachází. Tito lidé však potřebují naší pomoc, lásku a někdy i  něco více. Záleží na Tobě, jak velice ráda máš svého přítele a co vše jsi ochotná pro své budoucí blízké udělat. ...Kolik schizofreniků žije mezi námi a sami o své nemoci ani nevědí...

Evelin napsal(a):

...Argumenty na ně neplatí a normální-naše myšlení taky ne. UTEČ. Já bych neváhala ani minutu. NIKDY.

Evelin - kdyby to takhle bral každý, za chvíli by nebyl nikdo s nikým, protože každý si neseme nějakou tu nemoc - ať už o ní víme nebo ne - u někoho se projeví - u někoho ne.

Chápu, že Tvá zkušenost Tě poznamenala, ale nelze to brát jednostranně. Mám osobu velmi blízkou, která onemocněla právě schizofrenií a věř mi, že to bylo hodně těžké, ale zvládli jsme to. Teď prostě bere léky, ale jinak je v životě celkem ok. Bohu díky.

Potvurka:

pokud jde o tu dědičnost - tak to abych si snad ty děti ani neplánovala - z mé "strany" by to zdědilo schizofrenii - z té druhé roztroušenou sklerózu....
Tak nic, takhle se na to holt radši nedívám, člověk vždycky musí pro něco riskovat - hlavní je si říct, jestli to za to stojí.

Příbuzní pacientů trpících schizofrenií mají větší riziko, že se u nich nemoc rozvine, než ostatní. Toto riziko postupně narůstá, čím více se příbuzný geneticky podobá schizofrenní osobě. Studium u osob adoptovaných v kojeneckém věku naznačuje, že zvýšené riziko schizofrenie u příbuzných zjištěných případů je spíše určováno dědičností než prostředím. U dětí osob se schizofrenií je obdobně zvýšený výskyt této nemoci bez ohledu na to, zda byly vychovávány svými biologickými rodiči nebo adoptivními rodiči. Podobně, rodinná anamnéza osob se schizofrenií, které byly vychovávány adoptivními rodiči, odhaluje zvýšený výskyt této nemoci mezi jejich biologickými příbuznými, ne však mezi jejich příbuznými získanými adopcí (Heston 1966; Kety a kol., 1968; Kety a kol., 1975; Tienari a Wynne 1994).

Diagnóza : SHIZOFRENIE

Co je to schizofrenie?

Schizofrenie patří mezi tzv. endogenní psychózy. Je to progredující rozpad celé osobnosti, který postihuje zejména emocionální složku; projevuje se poruchou citů, myšlení, jednání a tendencí odvracet se od reality. Při tomto onemocnění jde o rozštěpení uvedených částí psychiky (resp. neschopnost jejich koordinace), které mohou během celého života jednotlivce nezávisle působit proti jednotícímu celku osobnosti. Onemocněním rozštěpení osobnosti trpí přibližně 1 % populace. Vrchol výskytu je v adolescenci v 16--18 letech a pak kolem 25.--30. roku. V USA registrují každý rok 3000 nových onemocnění.Při snaze popsat typické příznaky a průběh nemoci si musíme uvědomit, že psychika a tedy i psychózy se liší případ od případu.

Aneri napsal(a):

http://referaty.atlas.sk/odborne_humanitne/psychologia/14387/?print=1 - chce to od partnera velkou sílu a oběť , žít s takovým člověkem a pokud by hrozila z jedné strany dispozice RS a z druhé schiza - je lepší děti nemít !!!

To je pravda, pokud by byla z jedný strany schizofrenie a z druhý strany RS.
Ale já reagovala jen na tu schízu. Jen aby nedošlo k nedorozumění.

Aneri napsal(a):

http://referaty.atlas.sk/odborne_humanitne/psychologia/14387/?print=1 - chce to od partnera velkou sílu a oběť , žít s takovým člověkem a pokud by hrozila z jedné strany dispozice RS a z druhé schiza - je lepší děti nemít !!!

Ještě štěstí, že jsem babinet neobjevila v době, když u přítele diagnostikovali RS a mnohem předtím, když se u nás v rodině objevila ta schizofrenie.
Takovéto názory si tu přečíst, tak už jsme dávno do sebe a já si vybírám dítě někde v kojeňáku!!!

potvurka.prapodivna napsal(a):

To jo... štěstíčko...... :-)

Nevím, jestli by to bylo štěstí, snad záleží víc na citech, ne? A ne na názorech anonymních lidí.
Každopádně já o tom něco málo vím a proto píšu, že to není zas až takový problém.
Hodně štěstí