Takže:
V noci ve 3 hodiny mi praskla voda. Napřed jsem cítila malé žblunkunutí,  vstala jsem a ze mě se vyvalila hromada vody. Voda ze mě tekla pak pořád, kde jsem doma prošla, zůstávaly za mnou kaluže a mokré stopy. Vzbudila jsem manžela a vyjeli jsme k Apolináři. O půl čtvrté mě přijali a manžela poslali domů, že se může ještě v klidu vyspat.
Po monitoru a vyšetření mě poslali na předporodní pokoj. Brzo začaly kontrakce. Kontrakce jsem měla nepravidelně a hodně bolestivé až jsem  z toho brečela. Občas mi natočili monitor, nasnídala jsem se, provedli mi vyšetření, kde zjistili, že jsem otevřená stále na 1 cm, takže budeme vyčkávat. Okolo 9. hodiny byla vizita, opět kontrola a opět jsem byla s 1,5 cm poslána na pokoj vyčkávat. Teplá sprcha ani balón mi moc nepomáhaly. Před polednem jsem měla další kontrolu, kde doktor zjistil, že jsem otevřená  na 2 cm. Poté mi nabídl možnost koupele - to jsem s nadšením přijala. Tak jsem pak pobyla 2, 3 hodiny v masážní vaně s rozmarýnovým koupelovým olejem. Bolesti se zmírnily, ale ke konci "koupele" byly opět docela silné.
Poté opět kontrola, otevřená jsem byla na 4 cm, takže jsem byla poslána do přípravny a volala jsem manžela, že tak za hodinu budu na sále, aby přijel. Příprava spočívala v tom, že jsem dostala klystýr a pak jsem několikrát navštívila záchod. Musím říct, že i když jsem měla z klystýru obavy, byly naprosto zbytečné. Navíc jsem měla díky kontrakcím úplně jiné starosti.
Po příchodu na sál (okolo půl čtvrté) jsem byla vyšetřena, otevřená na 4 - 5  cm a žádala jsem epidurál. Anestezioložka přišla až za 3/4 hodiny, takže jsem si opět užívala úžasných kontrakcí. Naštěstí tam byl se mnou už manžel. Ten byl ze mne asi chudák tak vyděšený, že mi tak tiskl hlavu a hladil po vlasech, že jsem myslela, že na těch místech asi oplešatím. Po epiduáralu to byla úžasná hodinka bez bolestí. Jsem vděčná, že jsem ho mohla mít. Mohla jsem nabrat sílu na konec.  Po hodině a půl po epidáralu mi odmítli dát další dávku, že už ji nepotřebuju a kontrakce musím u porodu cítit. Jenže Adámek ještě nesestupoval a byl nějak pootočený. Další hodinu jsem strávila na balónu, aby miminko sestoupilo. Jenže miminko sestoupilo jen kousek, ale neotočilo se. Musela jsem si lehnout na levý bok, pravou nohu mi nandali do "držáku" porodnického lehátka na levou nohu a musela jsem při každé kontrakci tlačit, aby se otočil a sestoupil ještě níž. To taky trvalo nějakou dlouhou dobu, ale to už jsem nebyla schopná vnímat. Pak přišel doktor, že už teda na TO půjdem. Nastavíli lehátko, přinesli světlo, donesli hromadu podložek a nástroje.
Porodní asistentka s doktorem mě učili jak správně dýchat. Nesměla jsem křičet ani mručet, jak tomu říkali, ale zadržet dech a tlačit. Při tlačení mi pomáhala asistentka přikládáním ruk na břicho. No - tlačila vždy na nějakou část břicha a já musela tlačit jakoby do jejích rukou. Každá kontrakce byla na 3 zatlačení a při 3. kontrakci už Adámek vylézal ven. To už si říkal doktor, kdy tlačit mám a kdy nemám, aby ho mohl zachytit.
Po vyloupnutí v 19.30  Adámek plakal, ukázali mi ho a dětská sestra si ho odnesla na umytí. Tatínek šel fotit. Já jsem mezitím vytlačila ještě placentu a doktor mi zašil 3 malinké trhlinky. Nástřih nebyl nutný. (Hráz jsem po dobu těhotenství masírovala asi 4x.) Pak nám malého donesli na přiložení k prsu. Hodinku nám ho tam nechali, pak mi donesli večeři a já pak vstala do sprchy a manžel šel domů.
Z personálu na porodnickém oddělení jsem naprosto nadšená. Až na nějaké starší doktory tam byli všechno mladí lidi, kteří dělali svou práci s účastí a s citem.
Další pobyt v nemocnici nebyl až tak úžasný, ale nebylo to nic hrozného. Byla jsem na 3 lůžkovém pokoji, jídlo nemocniční klasika. Sprchu jsme měly u pokoje a záchody na chodbě (ty byly teda nic moc). Dětské sestřičky byly až na 1 kousek vždy příjemné, ochotné pomoct a poradit.
Velké bolesti jsem měla údajně proto, že mám vrozenou vadu kyčlí.
Další dítě chci rodit pouze u Apolináře.