Ne nepasala jsem mu,nemám důvod něco vysvětlovat.On když si jede někam a řekne že se vrátí  do pěti a skutečně je doma až po osmé,taky nic nevysvětluje a jen se zajímá co je k jídlu.Nebudu dělat opravdu tu služtičku jakou jsem byla.
Budou prázdniny,tak i já budu dovolenkovat....dovolenou jsem neměla léta,tak i když jsem doma neustále,tak budu jak na dovolené.On na obědy chodí tak ať si doma sežene co chce a taky na nákup si může zajít,ať vidí kam ty peníze,které já takou s radostí utrácím.... Obchod je za rohem...

Talko fandím Ti, jen tak dál ...

tak co ta smska???Jsem napjata??Doufam ze jsi stale tajemna a klazdy den vonis parfemem

Talka napsal(a):

Parfémkem voním pořád a maluji se také,ale teď nemám moc času,tak jsem jako čertík,protože mám moc práce a to úmorný vedro mě to zkazí.Ale nevadí,práce skončí a já budu zase taková fešanda jako vždy.
Jo a SMSka je prej nedopatření,že to nemělo být pro mě,ale je to jasný jako facka.Psal to jen a pouze pro mě.Já byla venku zrovna večer,den před tím,když mi to poslal.Dělá tajemnýho.
Pak jsme se domluvili,že si nebudem dělat naschvály a budem se k sobě chovat aspoň trochu slušně.Byl pro,asi že by si uvědomil,že budu si taky utíkat ven kdy se mi za chce....že by se bál,že nebude mít teplou večeři.....Ale nedáááám se za nic na světě..To tedy ani náhodou!!!!!!!!

Bomba,funguje to.Dalsi ukazkovy priklad ze ten nas Babinet k necemu je   jen tak dal, a je ti doufam jasny ze jakmile se ty vratis do starych koleji tak budes tam kde jsi byla?Zenska ma byt pro chlapa vzdy pry trochu tajemna a tim je pro nej zadouci.Tak se snaz a nepokaz si to ju? Jo a to vedro je fakt hrozny.

Holky díky za opravdovou podporu.A víte coooo.Můj muž i začal konečně dělat něco pro nás a to ...dělá konečně dveře se sítí proti mouchám..že by to fakt pomáhalo...trochu si vyrazit a hned jde vše líp.........hurááá do života.

Tak to je mi jasné,jsou to opravdoví parchanti... Musí se na ně nějakou taktikou!!!!Je mi jasné,že nesmím vypadat pořád stejně ,jednou příjdu jako bezdomovec a třeba dostanu kačku na obleček... No a jednou přijdu jako krasavice... .Ale néé chápu jak to je myšleno.Musím se snažit prostě i já.

Tak jsem si myslela,že když se budu líčit hezky a prostě budu o sebe ještě více dbát,tak si mě manžel všimne,opak je pravdou.Má dovču a já si připadám jako kdyby jsem nebyla.Copak ti chlapi jsou takové hnusné stvoření,že si nevšímají vlastní ženy???
Nechápu co by si ještě přáli mít.......asi opravdu barbí na baterky.Ty nekecají a vypadají pořád skvěle!!!!
Nic po něm nechci a chovám se slušně,ale nějak to nejde.Asi by se mu líbilo,kdybych byla neviditelná.

Magdi díky za podporu.Budu se snažit nic nedělat,jen aby měl jistotu,protože už mě nebaví dělat služku a ani žádná odezva.Chci pouze aby se choval jako jiný muž a snažil se mít taky rád i manželku a né jen sám sebe a to on je takový.Momentálně si připadá že on je nejlepší na světě.
Nechám ho vychladnout a bude to.Nechci dolízat,to tedy ne.Mám taky svou hrdost a proč bych měla připést já když já nic neudělala,on by si měl uvědomit jak se mnou jedná.
Má dovču a já se to dozvěděla jako poslední,že se doma bude válet a nic nedělat.

Talko, já si spíš myslím, že ty tohle vše děláš "JEN " kvůli němu. A to jistě on cítí. Ty se sice namaluješ, vyrazíš ven, ale přiznej si, je ti tak vážně lépe nebo venku myslíš jen na to, jak mu asi je, jaké to bude, až se vrátíš atd? Měla bys tohle vše dělat proto, že to tak chceš ty a nečekat od toho nic. Měla by ses prostě od manžela oprostit. Já vím, že to není lehké, mě to trvalo skoro 3 roky a když se tak stalo a já už nechtěla po jeho boku být, najednou mám vedle sebe "jiného" chlapa. Ale opravdu to přišlo až když já byla smířená s tím, že je konec, začla jsem se stavět na vlastní nohy a bavit jsem se začla ne na truc jemu, ale proto, že mě to baví a že jsem se s těma lidma tam venku začla cítit moc fajn. To pak přijdeš domu a jsi "jiná".
Je tu ale ještě jeden bod, o kterém píše Magda, že už tě možná nemiluje a to, že nejsi doma mu vlastně vyhovuje a nepostárádá tě. V takovém případě můžeš chodit třeba denně do kelu, nevařit roky a jemu to bude jedno. Těžko říci, jak to je u vás. Neznám tebe ani jeho.

Talko, základ je v tom, že pokud chceš změnit manžela, musíš změnit nejdřív sebe.... Do teď jsi byla ve svém žebříčku hodnot na posledním místě. Tak od teď bys měla být číslo 1, děti číslo 2 a pak dlouho nic a pak manžel. Ty musíš být šťastná, spokojená sama se sebou, musíš být svoji paní...pokud budeš šťastná ty, budou šťastné i děti... Najdi si nějaký koníček, choď cvičit, tancuj třeba břišní tance, chď na angličtinu...prostě pracuj na sobě. Manželovi jsi se okoukala, tak na sobě zapracuj, ať se znovu zamiluje- do stejné, ale přitom jiné ženy...Nesmíš mu podlézat, musíš být žena s velkým Ž!!!!!

Talka napsal(a):

Díky za radu,jsem jako v jiném příspěvku,že se nedokáži mít ráda.Nemám žádné sebevědomí a tak si nevěřím a proto se trápím.Chybí mi vlasnost mít se ráda.To ze mne udělal on...MUŽ!!! Zničil mi to co jsem nikdy nijak neměla a až jsem se dostala do té fáze,že jsem se přijala taková jaká jsem,že nemám zdraví a že nejsem ideál,tak mi vše zničil manžel.Teď si nevěřím a jsem puťka která si jen stěžuje.Néééééééé taková zase až tak nejsem .....chci jen poradit.
Chci zase být ta žena,která se umí smát a umí se zabavit ve společnosti...jenže moc mi to nejde.Vím přesně co od života chci.Jsem už dost stará na to abych věděla která bije,ale chtěla bych být v pohodě a nééé jen nervovat se doma.
Nemá smysl doma fňukat do polštářu a naříkat,jak mě nikdo nemá rád...tak tohle tedy né,chci jen žít v pohodě...píši to asi pořád dokola,ale je to tak.
Vím,že pokud manžel chce jít jinam.....nesmím se snížit tak daleko,že bych klečela na zemi a líbala mu nohy jen aby se vrátil.........NIKDY!!!!!!!!!!
Nemá smysl ho držet doma na uzdě říct nikam,ale prostě to přijmou tak jak to je.Nejsem první ani poslední.Asi je lepší pomalu na něho s otázkama,aby si nemyslel že jsem fůůůůrie a že ho chci jen mít sama pro sebe.A nic mu nedopřát.......tohle nechci.
Jsou chlapi co doma sedí rádi a jsou chlapi co zase raději jdou do společnosti jen,aby si oddychli.Sice tomu moc dobře nerozumím,protože pokud je vše OK doma,tak nevidím nic na tom,že je doma s rodinou.U nás to tak bylo taky.
Jasně budu žít tak jak chci já a bude to.Nesmím myslet jen na něho.Já jsem taky člověk a na sebe jsem zapomínala hodně dlouho.

Víš Talko, já mám pocit z tvého psaní, že to vše moc a moc chceš. Moc rozumně píšeš, ale podle mne si sama nemůžeš pomoci, nebot to máš perfektně teoreticky zmáknutý, ale realita je jiná, je to tak? Prostě praxe chybí a hlavně se pocitově liší od té teorie, kterou tu píšeš, že? Talko, už jsi někdy slyšela o tom, že když něco moc chceme, tak to Joo nepřijde? ? ?  Naopak. Já si myslím, že ještě nejsi zralá na to,aby ses od manžela odpoutala. Vlastně nevím, co ti poradit, nebot každého příběh je jiný, ale zkusím ti v kostce popsat, co se stalo mě. 3 roky jsem bojovala s přítelem. Do toho dítě a tak. Neskutečně si mě omotal, jak ty píšeš. Jenže já na něm byla citové závislá díky dítěti. Neměla jsem kam jít, neměla jsem ani peníze. Pořád jsem si dokola říkala to co ty tady píšeš. ROdiče mi říkali to samé, holky taky, prostě všichni. Jenže to nešlo. A přesně jak píšeš, když jsem si vyrazila (třeba jako těhotná), tak jsem tam trpěla. Nutila úsměv, nutila se bavit a těšila se zase jen dom. Tak to bylo dost dlouho. Pak malý povyrost a já zjistila, že "on " může hlídat. Tak jsem to zkusila a začla jsem chodit na salsu. Taky se začátku to bylo o ničem, i když mne to bavilo, ale pak jsem najednou přičuchla k jiným lídem, ale HLAVNE, byl o mne zájem od jiných mužů. To bylo nesmírné posílení. Já si najednou zase připadala jako žena, najednou mě začli i lidi chválit, že pěkně tancuju a to mi stačilo k tomu, abych se zase cítila lépe. Pak jsem ulítla s jiným mužem a možná se trochu zakoukala (NEZAMILOVALA) . Dostala jsem nějaké peníze, nabídku bytu , jak ho získat myslím a já začla žít úplně něčím jiným , než přítelem. Začla jsem shánět ten byt, poznávala jsem toho "dotyčného", malovala jsem si svou budoucnost sama s malým ve svém VLSTNIM bytě a najednou jsem byla jinde. A ejhle. Min.víken přítel úplně otočil. Chová se ke mě hezky, a je vidět, že se snaží. Je to příjemné, a těžko říci, zda je to tím, že ze mě cítil, že jsem jinde (apropo já jsem se k němu chovala velmi mile, a vycházela mu ve všem vstříc, což asi žena nasraná nebo-li zakomplexovaná neumí a dělá naschvály, aspon si to myslím). Já stále stojím na vlastních nohách. Přesto, že jdem do baráku, peníze nepustím, byt mám stále v záloze , ale tu lásku mu opětuji a věřím, že bude fajn. Jestli ano , budu moc ráda. Jestli ne, nevzdám se svého snu. A tak to zůstane a tak to má být. Mít stále něco, pro co žít dál. U mě je to mé dítě a VLASTNI BYT. Zní to možná děsně, ale mě vadí pocit, že nemám kam jít a že MUSIM být někde, kde se necítím dobře. Proto je to pro mne velmi důležité. Zkus najít taky něco takového, beruško.
No tak jsem to po sobě přečetla a je to celkem zmatené. Snad pochopíš, co jsem tím chtěla říci.

Já si nemyslím, že bys byla nevyzrálá, ale prostě zamilovaná.