Toto je velmi složitá otázka, tak složitá, že se jí odvážím dotknout jen okrajově. Především si musíme uvědomit, jedná se vlastně o odmítnutí života. Do jaké míry je to respektive zabití a do jaké ne, lze těžko posoudit, neboť každý případ je tak trochu jiný. Každopádně tento čin však nese karmické následky, o tom nelze pochybovat. Ovšem zároveň je nutné vzít v úvahu, že přijetí takového údělu může nést následky podstatně horší, pokud je matka nezralá vstoupit do důsledků takového činu (teď hovořím o znásilnění). Neboť ona v jistém smyslu má právo se od takového predisponování, jež za ní rozhodne nečistý člověk, distancovat. Potom zodpovědnost činu se vrátí tam, kam původně patřila, k aktérovi.

Přesto určitý díl karmy zůstane. Toho se totiž nelze zbýt v plném rozsahu.

Pokud se na celou věc díváme z hlediska nenarozeného dítěte, pak se mu neděje téměř žádná újma. Jde o přerušení vytvářených pout, což je zase jen karmický důsledek pro něj a protože je jednou nohou pořád ještě v duchovním světě, hodně se z toho poučí. Poučí se především z hlediska nelpění na vztazích, které si předpojal. Pro matku nebo rodiče vůbec je to podstatně horší. Neporovnatelně horší! Neboť oni rozhodují, oni tento život odmítají.

A zase: Mají právo ho odmítnout, pokud takový život by od začátku byl nějak poznamenán. Pokud se má dítě narodit jako mrzák, pak je lépe pro něj, aby se tak nestalo. Tohle všichni evidentně chápeme. Avšak jako v bodě prvém, nelze se zbýt v plném rozsahu. Rodiče by si měli být vědomi, že tím přijímají určitý díl karmy. Možná velmi nepatrný, ale je tam. Což ovšem alespoň částečně duchovně zralí jedinci ochotně přijímají. Dokonce vůbec nezaškodí mu (nenarozenému) přát, aby se vrátil, ovšem v lepších podmínkách. Do té doby že na něj budou čekat, ladit se směrem k němu. Tak ho skutečně mohou vrátit zpátky a navíc mu ještě pomoci.

Úplně jiná situace nastane, pokud dítě odmítáme bezdůvodně. Tam už o účinnosti dopadu karmy nepochybujte, následky budou velmi tvrdé. To jsou všechny ty matky, které nemohou mít děti, případně dítě ztratí (zemře jim) atd. Kdy si doslova oči vypláčou a jako by jim někdo rval srdce z těla, ať již pro nenarozené, či pro maličkou bytost, jež je opustila. Je to jen a jen důsledek předchozích činů, kdy zcela neuváženě anebo pod vlivem nevhodných psychických tlaků jednali špatně.

Za všechno zaplatíme! Nedomnívejme se, že je možné uniknout Spravedlnosti.

Avšak vždy jde především o napólování naší mysli. Je možné jednat nelítostně a přesto správně. Je možné jednat nekonečně soucitně a přesto nevhodně. Důvod, důvod je rozhodující! Jakmile se do hry vloží naše jáství a rozhodne za nás, pak jsme prohráli. Kdo však všechny své činy dokáže vydat do rukou Pána, ten jedná správně, i kdyby se za ním celý svět měl v příští vteřině zhroutit.

... ... ...

Nyní koukám, mezitím se k tomu stačil vyjádřit Salvator.., navíc velmi pěkně. Rozhodně beze zbytku souhlasím. Je dobré, že jsme to každý pojali trochu jinak, alespoň tím vzniká širší úhel záběru. Takže

Salvator napsal(a):

Z karmického hlediska je každý násilný potrat řešený Pány karmy individuálně, na to šablona není. Obecně platí, že mít děti je jednou z důležitých učebních látek na Zemi a kdo to odmítne, vždy se to nějak karmicky odrazí.
Horší je to s potratem, protože většina inkarnačních osobností chystajících se pro vtělení není natolik pokročilá, aby násilný potrat vyhodnotila správně. Následkem toho zůstávají obvykle v auře matky a není to úplně přínosná situace. Když by odešli zpátky do Přijímače, mohli by dostat šanci opět se narodit a když se tak stane, často se narodí do té rodiny, kde je předtím odmítli.
Řeknu vám, že bych neriskoval jít na potrat, protože karmické dopady mohou být obrovské, zejména tehdy, když mateřství nebrání nic, ani zdravotní, ani materiální důvody. I když ani tyto důvody nejsou zcela košér pro rozhodnutí jít na potrat.

Na druhé straně, nedá se říct, že potrat je vraždou, protože inkarnační osobnost až do nádechu po narození není pevně spojena s tělem. Je to pouhé tělo a nikoliv člověk. Ten se z novorozence stane teprve po narození a pevném spojení sútrátmy, duševní stříbrné šňůry, se solární pletení a šišinkou. Teprve pak se vědomí ukotvuje v éterickém těle obklopujícím fyzické tělo.

Ovšem inkarnační osobnost (budoucí dítě) může nucený potrat vnímat jako nepříjemnou intervenci do svého vývojového plánu a dopad takové intervence je zpravidla patrný na obou stranách: na matce, i na nedobrovolném diskarnátovi.
Npříklad, neoprávněný potrat na který se matka rozhodne jít, může způsobit, že v příštím životě například nebude moct mít děti.
Ovšem, že dítě, které se chce narodit a nestihne to, kvůli potratu, může být například další inkarnace lékaře potratáře, báby kořenářky, která dělala potraty, anebo také člověka, který například v minulé inkarnaci ve vzteku kopl svou těhotnou ženu do břicha a způsobil jí potrat, a tak dále. Možností je velmi mnoho a nelze to soudit paušálně.

zajima me, jak bys hodnotil samovolny potrat bez jakehokoliv ciziho zavineni. Znamena to snad take, ze dite zustava v aure matky a muze na ni byt napojeny jako diskarnat?? Ci snad ze onim nenarozenym ditetem je dite dalsi, ci jine ktere se narodi do rodiny?
Jak bys potom posoudil nitrodelozni telisko, ktere ackoli nevede k urcitemu poceti a urcitemu jedinci, presto muze zpusobiovat potrat skoro kazdy mesic, vezmu-li v uvahu, ze v tomto pripade muze dochazet k oplozeni, ale zarodek nedostane moznost nidace a je potracen?? nemusim zduraznovat, ze fyzicke telo zeny tak prodela behem 5ti let funkcnosti teliska nekolik desitek samovolne - nasilnych potratu.

Upravil(a) Dita.L (18. 6. 2006 22:00)

Na něco jsi přitom zapomněla, Dita, tralala...
Tam shora je totiž vidět budoucnost...
Ne nikoli, oni nejsou slepí!., děvčátko.
Krok za krokem si spolu projdou všechny klíčové body,
jež se nakonec stanou.., hopsasa.
Žádné zmaření, žádný plán se bez jejich vůle nekoná.
Našinec proti tomu nezmůže nic. - Je tááákhle krátký...
Byť by si usmyslel udělat vůči předurčení kdoví co.

Jak se Ti líbil, Dito, včerejší vstup na motivy Této písně:

"Náš starý Tom Bombadil je veselá kopa
kabátek má šmolkový k tomu žlutá bota..."

Já vím, vím, bylo to pěkně kostrbaté
a k originálu se to jen těžko, ale hóodně těžko dá přirovnávat,
ale šlo toliko o pocit, o stav mysli.
A výsledné sdělení.

... ... ...

Tak se naše vstupy minuly. Nuže dobrá, pokračuji zde, i když předchozí již jaksi není aktuální. Přesto Ti něco uniklo: "V jistém smyslu".., já rozhodně netvrdil, že je to jediné a správné rozhodnutí. Mělo z toho vyznít, že se jedná o východisko pro případ nouze, aby se z toho duše zasažené ženy nezbláznila. Zároveň předtím zdůrazňuji: "Pokud je matka nezralá vstoupit do důsledků takového činu (přijmout tak těžký úkol)." A ještě předtím: "Toto je velmi složitá otázka, tak složitá..."

Soulad?..

Přesto by mne zajímalo, jak bys reagovala Ty sama v takovém případě. Ono teoreticky se to hezky hovoří... Ale kdyby se na Tebe vrhla dementní vypatlaná agresivní zlá i zároveň zvrhlá bytost a Tys věděla, že Tvé dítě bude stejné jako to individum.., měla bys odvahu je přijmout?..

To nikdo nedokáže říct, Dita. A pro tento případ jsem zdůrazňoval onu možnost, kdy se zodpovědnost činu vrací ke svému strůjci. Ale jinak máš pravdu. Jestliže Tvá mysl se dokáže osvobodit a pochopit i v takovém okamžiku vibrace vesmíru, zapomene na hořkost a podřídí svou vůli vůli Nejvyššího, Tehdy platí slova, jež zde uvádíš.

A já s nimi nemohu než plně souhlasit.

... ... ...

Téma bylo příliš vážné, proto jsem je odlehčil.
To jen na vysvětlení.

Ano, ano, je to tak, já věděl, že jsme v souladu. Ono to totiž ani jinak řešit nelze. Každopádně je to nepředstavitelně bolestné, ať již se stane cokoliv. Na druhé straně jsem velmi rád, že je tu někdo, kdo si uvědomuje celý ten problém i dosah Karmy v praxi. Protože takhle daleko se většinou žádná žena, byť jen teoreticky, neodváží jít. Protože už jen na to pomyslet a tím pádem vstoupit do oněch procesů, je prostě příšerné.

Ale existuje jistý poznatek: Aby se určitá věc nemusela reálně stát je nutné ji zodpovědně zpracovat ve své mysli. Jestliže tak učiníme skutečně správně, potom, i kdyby byla vepsána v našem Osudu, karmické následky doznají přepisu a vyvanou bez následků. Neboť Karma je zde k poučení, nikoli jako akt msty. Jestliže se tedy dokážeme poučit jiným způsobem (nenásilně) a ona sama ještě nezačala působit, pak nikdy nenastane.

Toto je veliká útěcha i Naděje všem, kteří trpí.

katafyge napsal(a):

v  aure matky, a čo aura otca ?, akú úlohu tu majú otcovia , skoro vždy sa dištancujú, je to na žene, akú majú rolu ?

Děti se nám narodí jako naši učitelé, pomáhají nám na naší cestě k tomu, čemu se máme naučit. Větší podíl má vždy matka, ona má poslední slovo o rozhodnutí života zda ano či ne. Život se vytváří často zcela jinak, než se nám jeví v určitou chvíli. Pokud je někdo v sociální nevýhodě, má to svůj důvod pro něj i pro dítě, které se má narodit. Odsoudit někoho za jeho rozhodnutí není naše nutnost, spíše naše varování co ano  a co ne. Zdravotní problém je zcela bez diskuse.

Vaše názory zde prezentované mi přijdou velmi necitlivé. Jak se říká - člověk míní a život mění. Rozhodnutí o interupci často dělají velmi mladé dívky, na které se jejich partner zcela vykašle. Často jsou teprve na začátku osamocování se od rodičů a případné těhotenství a narození dítěte pak není citelným zásahem jen do života mladé ženy, ale i jejich rodičů, kteří jsou tak chtě nechtě postaveni do role částečných živitelů.
Za blbost se platí, ale nemyslím si, že by takové rozhodnutí bylo pro jakoukoliv ženu jednoduché a to, co jste tady nepsali je zkrátka kruté,i když možná pravdivé. Připomíná mi to názor manželky jakéhosi našeho významného politika, která prohlásila, že by měla raději deset dětí než by šla na interupci... zkrátka vy všichni pánové nikdy nemůžete tu situaci vidět, jak ji vidí devatenáctiletá holčina bez peněz, na kterou se její drahoušek vykašlal. Žádná antikoncepční metoda není stoprocentní, že....
Vím, že vám šlo o otázku na odpověď tak, jak vy jste o tom přesvědčeni, ale myslím, že k citlivým tématům je třeba přistupovat citlivě.
T.

Crabat
Toto je velmi složitá otázka, tak složitá, že se jí odvážím dotknout jen okrajově. Především si musíme uvědomit, jedná se vlastně o odmítnutí života. Do jaké míry je to respektive zabití a do jaké ne, lze těžko posoudit, neboť každý případ je tak trochu jiný. Každopádně tento čin však nese karmické následky, o tom nelze pochybovat. Ovšem zároveň je nutné vzít v úvahu, že přijetí takového údělu může nést následky podstatně horší, pokud je matka nezralá vstoupit do důsledků takového činu (teď hovořím o znásilnění). Neboť ona v jistém smyslu má právo se od takového predisponování, jež za ní rozhodne nečistý člověk, distancovat. Potom zodpovědnost činu se vrátí tam, kam původně patřila, k aktérovi.

Řekl bych, že ani násilí neopravňuje k potratu. Nemluvě o tom, že žena, která je znásilněna, si za to může sama, když už ničím, tak svým postojem k sobě, k mužům, ke světu. Měla by se okamžitě zamyslet nad tím, co dělá špatně, proč muži na ní páchají násilí.


Přesto určitý díl karmy zůstane. Toho se totiž nelze zbýt v plném rozsahu.

Pokud se na celou věc díváme z hlediska nenarozeného dítěte, pak se mu neděje téměř žádná újma. Jde o přerušení vytvářených pout, což je zase jen karmický důsledek pro něj a protože je jednou nohou pořád ještě v duchovním světě, hodně se z toho poučí. Poučí se především z hlediska nelpění na vztazích, které si předpojal. Pro matku nebo rodiče vůbec je to podstatně horší. Neporovnatelně horší! Neboť oni rozhodují, oni tento život odmítají.

A zase: Mají právo ho odmítnout, pokud takový život by od začátku byl nějak poznamenán. Pokud se má dítě narodit jako mrzák, pak je lépe pro něj, aby se tak nestalo. Tohle všichni evidentně chápeme. Avšak jako v bodě prvém, nelze se zbýt v plném rozsahu. Rodiče by si měli být vědomi, že tím přijímají určitý díl karmy. Možná velmi nepatrný, ale je tam. Což ovšem alespoň částečně duchovně zralí jedinci ochotně přijímají. Dokonce vůbec nezaškodí mu (nenarozenému) přát, aby se vrátil, ovšem v lepších podmínkách. Do té doby že na něj budou čekat, ladit se směrem k němu. Tak ho skutečně mohou vrátit zpátky a navíc mu ještě pomoci.

Toto já nevidím tak jednoznačně. Třebas, pokud by došlo k přijetí poškozeného života rodiči, také by to mělo svůj výchovný účel a zcela jistě má. Postižené dítě pak odejde, když obě strany, dítě i rodiče ten účel naplní. Odmítnutí v tomto případě tvoří jistý díl karmy.
Narození postiženého dítěte je také karmickým momentem, jak pro rodiče, tak pro dítě. Odmítnutí této karmy může vytvořit závažnější karmické důsledky.

Úplně jiná situace nastane, pokud dítě odmítáme bezdůvodně. Tam už o účinnosti dopadu karmy nepochybujte, následky budou velmi tvrdé. To jsou všechny ty matky, které nemohou mít děti, případně dítě ztratí (zemře jim) atd. Kdy si doslova oči vypláčou a jako by jim někdo rval srdce z těla, ať již pro nenarozené, či pro maličkou bytost, jež je opustila. Je to jen a jen důsledek předchozích činů, kdy zcela neuváženě anebo pod vlivem nevhodných psychických tlaků jednali špatně.

Za všechno zaplatíme! Nedomnívejme se, že je možné uniknout Spravedlnosti.

Hele, Crabe, nebuď tak fatalistický. Tak to zcela určitě nefunguje. Život na zemi není trestem a nevede k trestu. Spravedlnost je pouhým vyrovnáním, Zákonem Harmonie. Nic víc a nic méně. Vede nás k dovednosti kráčet životem vědomě, přímě, rychle a přispívat k harmonii svým dílem. Neposilovat chaos ale rovnováhu. Spravedlnost není židovským lichvářem, ale božím nástrojem rovnováhy.

Avšak vždy jde především o napólování naší mysli. Je možné jednat nelítostně a přesto správně. Je možné jednat nekonečně soucitně a přesto nevhodně. Důvod, důvod je rozhodující! Jakmile se do hry vloží naše jáství a rozhodne za nás, pak jsme prohráli. Kdo však všechny své činy dokáže vydat do rukou Pána, ten jedná správně, i kdyby se za ním celý svět měl v příští vteřině zhroutit.

Život je takový. Jednou prohrajeme, jindy vyhrajeme. Někdy více prohráváme a jindy vyhráváme. Pán již je za vodou, má to v malíčku, ale my, lidé nikoliv. Tím vydáním života do rukou Pána myslíš asi duši, tehdy je to OK.
Pán od nás očekává, že budeme samostatně jednat, a také chybovat. Jinak bychom ho nenásledovali na cestě evoluce, ale postávali na místě. A to není v zájmu nikoho...

Upravil(a) Salvator (19. 6. 2006 13:54)

Ale ano, ano, Salve.., myslím, že s Ditou jsme se nakonec dokonale shodli, což byla právě ta specifika, na něž sám poukazuješ. To je jedna věc. A druhá: Nemyslíš, že jsi to byl právě Ty, kdo zde vylezl s citací, kterou si bohužel doslovně nepamatuji, ale asi nějak takhle: "Nevejdete, dokud nevyrovnáte do posledního haléře svůj dluh." Nebo něco v tom smyslu. Také jsi tehdy uváděl: "Nechť večer nezapadá nad vaším hněvem."

Takže fatalistický... To jen tak na první pohled vypadá, ty kluku ušatá.
Ale jak již jsem včera zdůrazňoval, spíš vzpoura než co jiné...
Což by se ovšem svým způsobem zase až tak nevylučovalo, viďže...
Tjů-dů-dů-dů-dů...

a pojdme do krajnosti. vemme v uvahu, ze dite v deloze dusi nema a duse se inkarnuje az behem tehotenstvi, ci tesne pred narozenim ditete. O kazdem diteti se vi, zda se narodi ci ne a k diteti, ktere je odsouzeno k zaniku se zadna duse nepriblizi. Duse  si tedy zvoli dite, kteremu je predurceno se narodit a kazde jine dite je z hlediska vyvoje dusi (a tedy i karmy) nezajimave. Duse se v urcitem okamziku priblizi k telu ditete a vklouzne do jeho mozku. Jejim prvotnim ukolem na zemi je spracovat soulad mozku, vedomi a podvedomi ditete do stadia, kdy je mozno narozeni myslici, duchovni a dusevne zpusobile bytosti. To by znamenalo, ze ne kazde potracene dite musi mit dusi inkarnovanou vubec, nebo inkarnovanou jen okrajove a potrat tedy nemuze uskodit a je bezvyznamny (podotykam, ze uvazuji jen o karme ditete, nikoli matky v tomto pripade) Mozek a mysl ditete musi najit s dusi spolecnou cestu, musi se dusi podrobit a prijmout ji. (neni to tedy zdaleka otazka duse a jejiho pruvodce ale i otazka fyzickeho zivota a to zvlast, vezmu-li v uvahu, ze pred prichodem duse je mysl ditete "prazdna" a necelistva ale existuje jiz jako samostatny subjekt. Timto predkladam otazky k zamysleni se nad jedinci mentalne postizenymi, u kterych duse tento prvotni ukol nezvladla. Nabizi se mi odpoved, ze v tomto pripade se ale nejedna o pokrocilou dusi, ktera si takovy zivot vybrala k nejakemu vyraznemu pokroku, ba prave naopak se mi podbizi uvaha o dusi velmi velmi mlade a nezrale, ktera se uci dosahnout souladu s ditetem a v momente, kdy se narodi v tele nepostizenem, dosahla sveho prvniho pokroku na zemi.

Crabat napsal(a):

Spíše bych řekl, nabízí se otázky: Co jsme to se sebou udělali?.. A kam až jsme ochotni zajít?..
Kdy se konečně probereme a začneme chovat v souladu s Universem?.. Protože jestli se hodně rychle nerozhoupeme, mohl by vypršet čas pro Homo Sapiens.

"Sapiens"!

... ... ...

Na to bych odpověděl asi takhle: Duše vstoupí do zárodečné buňky a rozbalí své energie. Z nichž nejdůležitější jsou: Vjána, Apána, Uddána, Samána a Prána... Od toho času pak se buňka začne dělit. Duše však není přítomna po celou dobu a různě se toulá magicky přitahována světem odkud vzešla, atd.

Crabate - MY ? a HOMO SAPIENS ? Co jsme se sebou udelali a kam az jsme ochotni zajit?? To je lidske uvazovani, i kdyz realne a spravne ale z hlediska dusi si myslim, ze pokud zaniknne homo sapiens, nejvyssi vytvori pro duse neco zcela jineho a zaroven podobneho podminkam na zemi. Bude to, jakobychom zmenili skolu v majerove ulici za skolu v Tomajerove ulici.

Ano duse vstoupi a rozbali energie, toula se i nejakou dobu po narozeni.... ale to nic nemeni na me uvaze o tom, ze se musi naucit sladit s ditetem. Energie nejsou "magicke" a dite je muze zpocatku take odmitat, i kdyz ne nejak razantne.

Crabat napsal(a):

Z hlediska duší si myslíš správně, tyto světy už dávno vytvořeny jsou, tudíž ti, kteří se na společném zániku neprovinili, by tam okamžitě mohli být přemístěni. Avšak Dita, Ty jsi pořád ještě člověk, proto bys měla uvažovat zevnitř našeho druhu. Nelze se jen tak snadno vyvléknout ze zodpovědnosti. Byť sama nic špatného neuděláš, zodpovědnost trvá! Pročež se nedomnívej, že s takovýmhle postojem by se tam kdokoli z nás dostal.

Nýbrž takovou Karmu zániku, jakou jsme způsobili, bychom si nejprve museli vyžrat. A to až do důsledků se zanořením do démonických světů, s jejichž náznaky tady už dávno koketujeme. Tak co, ještě máš ten ležérní postoj s Thomayerovou ulicí?..

... ... ...

Já myslel, že Tvá druhá úvaha vycházela z předpokladu, že embryo dosud duši nemá. Ale ono má, má v každém okamžiku, jen občas se ještě trochu toulá. Ovšem ve zlomku vteřiny je schopna se vrátit. Kdyby nedošlo k onomu rozbalení energií, hmota by byla mrtvá, tudíž neschopna vývoje! A jak říkal Salve, až teprve narozením se definitivně ukotví. Což ovšem na karmickém dopadu už nemá příliš velký vliv.

Energie duše dítě nemůže odmítat, neboť v okamžiku početí duše = dítě. To je jako bys prohlásila, že můžeme odmítat tep svého srdce anebo dech svých plic. Kdyby to vůbec bylo možné, ihned zemřeme. Jestliže někdo odmítá, pak občas duše nechce do hmotného těla! Protože je tím příliš svázána. Ale obráceně to je naprosto nemyslitelné! Ovšem ani v prvém případě neplatí, že duše se musí naučit sladit s dítětem, neboť ona ho vytváří, tudíž s ním je dokonale sladěna. To ovšem nic nemění na tom, že někdy by ho ráda nechala a utekla pryč.

prozatim myslim, ze ten postoj k tomayerove ulici zustal stejny a hned ti reknu proc. Duse se inkarnuji na zem jako do skoly. jejich postoj k budoucim a minulym zivotum je postoj ucebni a cilem kazde duse je postoupit vyse, do dalsi dimenze, k nejvyssimu..... Existuje mnoho jinych svetu, ktere funguji, ale vratme se na Zem. Ukolem je odpoutat se od egregoru, od veskereho "vedomi" jako je laska, potreby, nenavist..... a venovat se dusi.  Mnozi tak necini. Karma se netvori u Homo sapiens ale u dusi. Kdo tedy zpusobuje zanik tohoto sveta? (teto skoly). Jsou to duse samotne, nikoli homo sapiens. Kdo tedy ponese nasledky karmickeho dopadu?? Duse. Otazka jina je, jestli tento dopad postihne duse v telech homo sapiens ci uplne jinym zpusobem. Neni totiz ani v zajmu dusi, ani v zajmu nejvyssiho jakkoliv toto "skolni" prostredi rusit.

ma druha uvaha vychazela presne z predpokladu, ze embryo dusi dosud nema. Embryo ma mozek a mysl, ktery je pripraven jako prostredi pro dusi. V okamziku poceti je tu jen homo sapiens a ten musi dusi prijmout. je to to same, jako ti v obchode nemuzou vnutit auto ktere si nechces koupit (velmi zjednodusene receno) protoze telo ditete je vytvoreno pro urcitou dusi, ale presto muze mit jakysi problem ji prijmout. Tim chci rict, ze je to prave duse, ktera se musi naucit se inkarnovat do tela ditete a jestlize je to spravne, pak neni nikde zadny problem, protoze dite vi (at uz geneticky, nebo jinak) ze duse je jeho soucasti. Odtud teorie o velmi mlade dusi a mentalne ci fyzicky postizenem diteti. Duse ditete se sice ukotvi okamzikem narozeni, ale to jeste neznamena, ze ztraci sve "dusevni" vedomi tak jako dite, ktere ma veskerou zivotni energii neni jeste schopne mluvit ani chodit