Mazlík napsal(a):

Tak, milé děti, zazvonil zvonec a pohádky je konec......
V pátek se milášek stěhuje, rozhodl se, vybral si a jde. Sice jsem po několikerém odkládání už musela důsledně trvat na dohodnutém termínu, ale už je to tady!
A já? V sobotu mám třetí rande s krásným, vysokým, černovlasým třicetiletým převozníkem a tak asi už podlehnu jeho sladkým řečičkám a básničkám . Nota bene, už jsem zase volná, tak, bez výčitek svědomí, můžu a jdu do toho.
A v saténovým pelíšku, se sklenkou šampíčka v ruce a pod obdivnými pohledy mladýho, si budu představovat, jak bývalý milášek, šedivej, ztrhanej, maká ve vytahaných teplákách v pr...ákově, kolem něj se popelí houf ušmudlaných harantů a nad ním s karabáčem stojí slečna a nutí ho konečně dodělat plot kolem baráku, aby mohla chovat kačeny .
Ba ne, přeju mu, ať je šťastnej a doufám, že konečně našel to, co hledal.
A mě teď čekají samé příjemné záležitosti, teda kromě prodeje našeho domečku. Budu si shánět a zařizovat novej byteček, se svými velkými dětmi nebo přáteli budu vyrážet na různé akce, občas vyrazím do Pece-nepece za milými lidmi, konečně se pořádně pustím do tý angliny, co zatím jen tak šolichám, když budu chtít být sama, tak klidně budu a když ne, tak vždycky budu mít kam a s kým jít. A třeba se časem najde další milášek, se kterým budu chtít být, žít ... .
Takžeže, mám před sebou samá pozitiva, no, sociální jistoty nevím, ale to mě zas tak netrápí.
Díky za babinet jako úžasnou psychologickou poradnu, díky za vás všechny a vaši podporu, rady, za vaše životní příběhy, ze kterých jsem čerpala. Díky tomu všemu jsem to zvládla s gracií, bez nějakého velkého trápení a užírání se a hlavně s láskou. Mám vás ráda!

Ahoj Mazlíku, Majko, Somaio, všichni,

právě dnes se můj manžel stěhuje do nového bytu se svojí přítelkyní a jejím dítětem. Komunikujeme spolu v pořádku. Pohádáme se jen vyjímečně. Občas mi připadá, že je rozdvojená osobnost - jeden týden mě přesvědčuje, že nemám tolik pracovat, že mám odpočívat, že se o nás postará, dá nám peníze, druhý týden se mě zeptá, kdy se hodlám odstěhovat z bytu, aby nemusel platit hypotéku ... Téměř pokaždé, když příjde, přinese mi nějakou drobnost, čokoládu ... Já ani nemám moc chuť se s ním bavit a jemu vadí, že si s ním nepovídám. Vadí mu, když mu neodpovím na sms nebo mu nezavolám, na druhou stranu vykládá kamarádům, že by nechtěl ani za nic zpět, protože do něj rýpu a shazuju ho na veřejnosti (nikde jsme spolu na veřejnosti nebyli min. 3 měsíce). Bojí se opít v mé přítomnosti, myslím, že kvůli tomu, aby po mně nechtěl sex (opil se před čtrnácti dny s chlapama z našeho baráku a skončil automaticky v mé posteli, ale já ho poslala do háje a on dělal, že si nic nepamatuje). Bojí se se mnou kamkoliv jet (a já mu to rozhodně nenabízím), ale na druhou stranu je u nás tak třikrát do týdne, jednou dvakrát tu přespí - samozřejmě jen kvůli synovi.

Nejradši bych ho už neviděla, ale to se nedá uskutečnit. Když nás někdo slyší, jak se bavíme po telefonu nebo nás někdo vidí spolu u nás doma (např. sestřenka), tak říkají, že to nechápou. Že je manžel blázen. Stará se o nás, chová se ke mně jako by se nic nestalo. Zároveň se snaží dostat mezi naše kamarády tu svou slečnu. Ale téměř všichni (tedy hlavně slečny a paní :-)) mu dali najevo, že o to rozhodně nestojí - prý ať přijede, ale sám, bez ní.

Dnes mi volal, když se stěhoval (já se tvářím, že mi je to úplně jedno, na nic jsem se ho nezeptala, a vlastně mi to jedno asi je, jen takový ten pocit, že už opravdu všechno končí), slyšela jsem za ním hlas jejího dítěte. Bylo mi z toho divně. Měla jsem slzy v očích - takový ten pocit, že patří sem a ne někam do cizího bytu, k cizímu dítěti. Takové pocity asi budou trvat dlouho, že?

Také mám převozníka. Chlapa, který splňuje téměř všechno - sympaťák, inteligentní, zábavný, milý, něžný, v posteli náruživý - mmch nejlepší sex mého dosavadního života, má rád mého syna, má rád mě, ale .... má přítelkyni (ano, BABYI, mám zadaného chlapa ...). Jsem chvílemi moc šťastná a chvílemi nešťasná. Houpu se stále ve vlnách. Ukončuji to třikrát do týdne, ale nikdy mu to neřeknu. Mám výčitky, ale zase ne až takové, jaké bych čekala a pak si zas připadám hrozná, že žádné nemám ... :-) Nechci po něm víc, než nabízí a zároveň se bojím, co bude, až budu chtít víc. Neuvažuji o budoucnosti, neplánuji, užívám si chvíle, kdy mě objímá, hladí, miluje, čtu a píšu sms a maily (snad ještě horší než si psal manžel se slečnou .... :-)), poslouchám krásné věty o lásce, o budoucnosti (a nevěřím jim), sleduju, jak si hraje s mým synáčkem a dává mu pusinky, kupuju a dostávám dárečky, chodíme s kočárkem na procházky .... A vím, že to skončí a já zase budu sama. :-(

Nabuko, to dobře znám - převozník s přítelkyní. Co toho tvého u té přítelkyně drží? Bydlí spolu?

Salen napsal(a):

Nabuko, to dobře znám - převozník s přítelkyní. Co toho tvého u té přítelkyně drží? Bydlí spolu?

Nedokážu říct, co ho drží. Neřeším to, neptám se, radši. Bydlí spolu. V jeho domě. Pořídil si ještě byt na hypotéku jako investici - radši menší, než kdyby do hypotéky šel i s ní - prý proto, že s ní nechce mít žádné závazky. Je mladinká (dokonce mladší než já . Než jsme spolu začali "chodit", vyprávěl mi, že s ní začal v podstatě jen tak, je s ní prý tak nějak z rozumu a nepočítá s ní do budoucího života. Chce ještě dítě a svatbu - a s ní to nechce (a tohle mu celkem věřím). Když občas tak nějak automaticky "konverzačně" řeknu např. "až budete pracovat na mimču" (bavíme se třeba o nějaké mojí kamarádce nebo tak něco) nebo "Tvoje žena", tak se skoro urazí, že s ní rozhodně na žádném miminu pracovat nebude a že to rozhodně není jeho žena....

Mluví o naší budoucnosti - "naše první Vánoce budeme mít určitě kapra", "když chceš mít ve svatební kytce tulipány, dojedu pro ně třeba do Holandska". A taky říká "jseš můj velkej průser", "nemůžu bez Tebe být", "zjistil jsem, že jsi ideální žena pro mě", "bude to s Tebou těžký, ale co se dá dělat, když Tě miluju" atd.

Nevěřím, že by něco z toho mohla být pravda. Ale krásně se to poslouchá. Střihlo mě to od manžela. A vidím, že mě fakt někdo může mít rád i s malinkým dítětem a takovou jaká jsem. Nedusím už v sobě emoce tak jako dřív. Když chci být protivná, tak jsem, když milá, tak taky. Když se mě snaží školit, pošlu ho do háje. Je docela urážlivka a ješita a mně je to fuk. Nechci ho měnit. Taky je žárlivý (to jsou asi notoričtí děvkaři všichni, že?) - když jdu někam pařit - druhý den ráno sms "doufám, že v postýlce máš jen Venouška"; každou chvilku narážky na to, že se kolem mě pohybuje dost chlapů atd. Na to nejsem moc zvyklá. S manželem jsme na sebe nikdy moc nežárlili. A pokud ano, neprojevovali jsme to. :-)

Jéé, teď koukám na Kvasku - hezká hláška "On není rád, když se mnou je. On je jen nerad, když se mnou není."

Salen napsal(a):

Ježíši Nabuko - to snad není možný, jak se všechno opakuje. Vždyť já to mám naprosto stejný a co vím, nejen já tady z místních. Jen to mám úměrně mému věku. Ten můj měl doma taky mladinkou, taky do toho šel s tím, když odcházel od manželky do svého bytu, že je to jen dočasné, aby nebyl sám, že ona si jistě časem někoho najde. On už právě děti mít nechtěl a přál si, aby ta jeho přítelkyně žila normálně a založila si rodinu. Jenže mladinká přítelkyně u něj bydlí už několik let. Když začal chodit se mnou, přesně jak píšeš - plány co a jak spolu budeme. Chvíli jsem tomu všemu věřila. Jenže já jsem se dostala s tou holčinou do kontaktu a začala jsem dostávat informace od ní a nestačila jsem se divit. V jeho podání už jen čekal na její odstěhování, v jejím podání vedli normální společný život - tedy úplně normální ne, netrávili spolu moc času a on jí nikam nebral, ale využíval toho že mu vede domácnost, spali každý v jiné místnosti, ale když měl chuť, miloval se s ní. Přede mnou to zapíral.
A přesně jak píšeš - několikrát jsem to ukončila, ale on se pokaždé vrátil a já zase neodolala. Po roce !!!!! našel odvahu jí říct, že už s ní nechce bydlet. Co se tam všechno odehrálo přesně nevím, ale nestalo se opět nic. Od ní vím, že o tom zase přestal mluvit a opět se tváří že se nic neděje.
Já jsem mu řekla před pár měsíci že z toho vystupuju, že už to prostě tak nechci. Odmítám se s ním scházet, přesto mi denně dlouze volá a povídá si se mnou. Nevím co si myslet. Říká mi že mě má rád, že nic se nemá uspěchat, že vše se ukazuje v životě v pravém světle až s odstupem času, že s přítelkyní se chce rozejít v dobrém. Většinou se mi chce zařvat, že mu na to .....
Jo, zase souhlasím s tebou - hodně mi pomohl v té době po rozvodu, je to chlap kterýho bych si přála, ale co teď? Kdybych chtěla, můžu pokračovat v tom být jeho milenkou. Ale to nemám zájem. Jeden čas jsem ho tak využívala - měla jsem ho na mazlení, jako doprovod tam, kam jsem chtěla jít nebo se s ním jen tak koukat z postele na televizi a povídat si ...... jenže pak se zase zvednul, řekl jak mu bylo se mnou krásně ...... a jel domů. A já zjistila, že na tohle nemám. Že prostě už jsem v tom moc citově, že ho mám ráda a nedokážu mít ten nadhled "použít a vrátit".
Jo, jo .... taky mě "okřikne" když použiju termín "tvoje žena" nebo "tvoje přítelkyně" - pro něj je prý jen spolubydlící, ale já vím své. Možná to ti chlapi tohoto typu mají v hlavách srovnané nějak jinak.

Sakra, fakt to vidím podobně. :-( Taky zjistím až za rok, že takhle ne? Když já se zatím nechci vzdát toho mála, co mám. :-(

Dneska si vzal manžel poprvé syna do jejich nového bytu, ke svojí přítelkyni. Koukala jsem za odjíždějícím autem a tekly mi slzy jak hrachy. V hlavě jsem měla jen - ta hnusná kráva bude sahat na moje miminko, on má všechno - rodinu, lásku, štěstí a ještě mého syna a já nic .... Štěstí z něj jen ukapávalo. Montoval nějaké police či co a dělal to rád (doma jsem ho ke všemu musela měsíc přemlouvat ...), je zamilovaný, šťastný a já mu strašně závidím. Mám pocit, že on žije můj sen o naší rodině. Ach jo, už jsem zase dole. :-(

Pandorro, řekni mi, ať se proberu a nakopej mě do zadku. :-)

Upravil(a) Nabuko (2. 3. 2008 18:08)

Já se musím přiznat, jak jsem hnusná: nesnáším, když naše děti k mému BM chodí na návštěvu a vůbec, že spolu mají tak pěkný vztah. Já bych byla radši, kdyby to u nás bylo ajko u majkafy. Ale ne, dcera je s tou jeho Péťou nejlepší kámoška a můj syn už si taky zvykl. Takže musím poslouchat, jak spolu telefonují, občas tam jdou na oběd nebo na večeři a já jsem sama doma a to mě štve. Vím, že jsem hnusná, je spousta otců, kteří se o děti vůbec nezajímají, ale nemůžu si pomoct - kdybych o něm už nikdy víc neslyšela, bylo by mi líp.

Taky to znám, jako bych to psala já před pár měsíci Nabuko. Neboj, nejsi už tak dole jako tenkrát, ještě párkrát tě to zhoupne, ale bude už líp. Vím to určitě!!! Snaž se tím neužírat, nemyslet na ně, nauč se přemýšlet jen stylem "teď si chlapečka vzal jeho tatínek ven, já mám díky tomu chvíli klid pro sebe a to je správně". Že z něj kape štěstí se zdá tobě, kdo ví jaká je realita a hlavně jaká bude, až začne všední život.
Ale píše se mi to docela těžce, protože mě se zdá u BM totéž.
Prostě nedá se nic dělat. Chtěli jinou ženu, nový život, tak ho mají. My o to sice nestály, ale díky tomu budeme mít nový život taky! A až my začneme prožívat to naše nové štěstí, jim už bude zase opadávat pel :-). Ale nám už to bude fuk.
S tím převozníkem ti zrovna já fakt neporadím. Já si zkraje říkala držet si ho, využít co nejvíc pro sebe, ale dneska se mi zdá, že mě to spíš zastavilo na cestě hledání jiného. Ale co .... někdy je nejlepší nechat věci jít tak jak samy chtějí - vždyť to znáš :-)

Ivano to je hrozný. Nejhorší že nemůžeš dětem nic vyčítat a musíš tu hořkost strávit v sobě. A nijak si ty pocity nevyčítej. Já bych to cítila úplně stejně.

juli napsal(a):

Ahojky laki,jak se vede??? JUli

lakina napsal(a):

Nabuko,já to mám to samé,můj zamilovaný,bydlí s ní,mají spolu miminko a ještě mi berou mé miminko a já zůstala stará sama

no juli,ted jsem se na tebe ptala na pandořině školičce 1

Ahoj majko,
mně taky moc pomáhá, že v tom nejsem sama. Ráda si tady čtu příspěvky od Salen, juli, laki, majkafy, protože jsme na tom tak nějak podobně.
Moje děti taky vědí, že BM stále miluju a že se mi po něm stýská, ale dost často se zmíní o tátovi, o Péti a jejich Vašíčkovi. Na jedné straně to manželovi přeju, měl pocit, že tak, jak jsem chtěla žít já (užívat si, cestovat, výlety, kina, divadla...). žijí důchodci a tak si pořídil novou mladou ženu a rodinu a žije tak, jak jsme my žili před víc jak dvaceti lety. Na druhé straně mě ale strašně bolí, že on je šťastný, má kolem sebe milované lidi a já jsem sama. Děti odejdou, jakmile dokončí školu, já budu muset opustit byt, který mám ráda a začít úplně znovu úplně sama. To mě děsí a je mi to líto, že to s mým životem takhle dopadlo.

Majko, já si vždycky říkám (taky mám barák, zahradu ....) že někde sakra musí chodit chlap, kterej po rozvodu skončil někde v garsonce a sní o tom, že by se mohl starat o barák a zahradu k tomu :-)).
Ivano - proč budeš muset opustit byt??
A vůbec jsem zjistila, že na trhu chybí pořádná seznamka pro starší a pokročilé, která by pořádala nezávazné akce a dovolené pro nezadané lidi a třeba semináře ve stylu Pandorra.

Přesně jak píše hrosanek.....holky, dyť pro váš život ještě neskončil. Přestaňte konečně truchlit po svých BM. Ano, bolí to a chybí vám. Ale je to minulost a ta vrátit "bohužel" nejde.

Tak šup šup....koukněte na sebe do zrcadla, usmějte se a řekněte si, že takovou ženskou jako jste vy budou chlapi ještě na rukou nosit 

Vanilka69 napsal(a):

Nabuko, lakino, dovedu si představit, jak to všechno bolí, posílám vám a speciálně pro vás dvě jsem vložila do vlákna Láskopad text písničky Radůzy, snad vám pomůže, mmch i hudba je pěkná...

Díky, Vanilko. :-) Tu písničku už jsem si stáhla. Text je fakt "inspirativní". Chvílema si uvědomím, že si ty smutky způsobuju sama. Protože vím, že jsou chvíle, kdy jsem opravdu šťastná. Třeba když se Venoušek přitulí nebo ke mně natáhne ručičky, když ho drží někdo jiný a ví, že to jsem já, jeho maminka; nebo když zavolá můj miláček (dneska už 2x20 minutový rozhovor :-)) nebo prostě když je jen jarní počasí a já vidím kvést narcisky. Všechno přebolí, jak zpívá Radůza v jiné písni, já vím. Ale ať už to sakra je. :-)