Pan, mě ten název přišel příhodnej. Všeobsažnej.
Nebudu se vymlouvat, kočka přežije, seženu krmiče. A moc se těším na pročištění a očištění.

Pan, co slovo to perla. O té síle, i o tom postoji vůči ostatním lidem a pod stresem nebo problémy pracuji také daleko lépe jen k tomu potřebuji zázemí. A to jsem si až do té krize neuvědomovala. Díky a přeji hezkou školu v přírodě. Užijte si to.

-

Upravil(a) majkafa (27. 3. 2008 7:35)

-

Upravil(a) majkafa (27. 3. 2008 7:36)

Upravil(a) majkafa (22. 7. 2006 22:46)

Majkafo, poslala jsem ti mail. Ozvi se.

Ffly, ty žiješ ?

Ffly, vlastně nevím, s m. se vídáme teď málo, střídáme se, teď je pryč on, zitra se vrátí a v úterý jedu s dcerou já pryč na 11 dní, mezitím odjede on, a tak pořád dokola.
Než odjel, tak mi řekl, ať se nebráním lásce někoho jiného, že nevadí ani kdybych ho třeba rozvedla, protože prý mít někoho rád je jiný rozměr. Snad to i myslel dobře, narážel tím na jednoho mého starého kamaráda. Je mi mizerně. Myslela jsem , že jsem silnější. Spíš mi to všechno přišlo hrozně líto. Víš, to ,ž e toho vola jsem měla /a snad i mám / ráda a on hází takové perly. Tak nic neřeším, ale bojím se toho, až zítra přijede. Nějak s ním neumím komunikovat. Ještě mi řekl, že milenky přiz¨chází a odchází, ale Přátele /jako já /, zůstávají. Myslím, že kdyby mi dal facku, bolelo by to míň.

majkafa napsal(a):

Jsem tu a dnes je mi 20 dní. Pokusila jsem se nechat se převézt Cháronem přes řeku Styx, ale ten mi vysvětlil, že ještě nepřišel  můj čas. 2. července jsem dosáhla dna. Nic nebolelo, žádný tunel se světlem na konci jsem nezahlédla. Asi to bylo tím, že můj čas opravdu ještě nenastal  Nechtěla jsem doopravdy na druhou stranu řeky, jen jsem volala o pomoc. Teď jsem přerozená a mohu napravovat to, co jsem zkazila. Určitě při tom udělám zase nějaké chyby, ale odpustím si je, protože jsou mé, ale budu se snažit, aby jich bylo co nejméně. Díky za vše, co jste mi na babinetu dali.

Ahojky, velmi nerada sem pisu neco osobniho, ale tvuj prispevek me dost oslovil...necetla jsem tvuj pribeh, ale take jsem si prozila sve, i kdyz ne s neverou...byla jsem na tom taky psychicky velmi spatne, a proto jsem ti chtela napsat jedno, zadnej chlap nestoji za to, aby ses nechala prevest na druhy breh. Jsou na svete tak tezke osudy, ze ten tvuj je mozna skoro "malicherny" a tim, ze jsi to ted sama poznala, das mi mozna za pravdu.
Ze srdce ti preju hodne sily, skoda kazdeho dobreho cloveka!!

ahoj Mazlíčku, píšu ti protože jsem na tom hodně podobně jako ty, akorát už o kousek dál, ale pocity mám stejný jako ty. můžeš si to přečíst. my máme za sebou měsíc a půl po tom, co jsem na to přišla, už jsme přestáli měsíc jeho rozhodování o vztahu ke mě, nakonec se rozhodl pro mě, vztah ukončil, o mejch pocitech se rozepisovat nebudu, ty si umíš představit, mám o 5 kilo míň a horší měsíc jsem ještě nikdy nezažila. snažím se z toho vzít co jde, byla to chyba nás  obou, nedokázali jsme spolu řešit dlouhodobější krizi. všechno si to uvědomuju. taky jí má nebo měl v práci, nebyl pryč, trávili spolu ukradený chvilky. taky mě obejme, milujeme se, jsme spolu paradoxně hodně, nemluvíme o tom, nevracím se, slyšela jsem za ten měsíc od něj fůru věcí, který mě moc bolej, ale snažím se na to nemyslet. ale teď se to tedy relativně vyřešilo, ale nemám vůbec jasno. určitě jí nedokázal tak rychle vymazat, vídaj se spolu, dokážeme k sobě i přes to cestu znovu najít? je pro mě těžký mu ráno dát pusu a poslat ho do tý práce, i když to skončil. máme těžkou konkurenci, viď, po těch letech a já ani nevím, jak se chovat, protože emocí cítím moc, ale nevím co dát najevo. dávám lásku, ale mám strach, že on se sice snaží, ale ještě dlouho mu to ze srdce moc nepůjde, jestli vůbec ještě někdy. cítím poměrně silnou beznaděj a moc se v sobě nevyznám. je ti chci říct, že je to moc těžký a že to vím, ale že musíme jít pořád dál a že holky, co tu píšou, že máme myslet hlavně na sebe maj určitě pravdu, ale chci ti napsat, že to je moc těžký a že i když jsem o krůček dál než ty - moc to nezvládám a je to asi normální. nic si z toho nedělej. já od něj tu lásku taky necítím, ale asi musíme bejt trpělivý. buď to půjde nebo ne. tak jen abys věděla, že ti rozumim, depky mám hrozný taky a myslela jsem si, že už mám to těžký za sebou, ale asi ne. drž se a myslím na tebe.

Lucie33 napsal(a):

ahoj Mazlíčku, píšu ti protože jsem na tom hodně podobně jako ty, akorát už o kousek dál, ale pocity mám stejný jako ty. můžeš si to přečíst. my máme za sebou měsíc a půl po tom, co jsem na to přišla, už jsme přestáli měsíc jeho rozhodování o vztahu ke mě, nakonec se rozhodl pro mě, vztah ukončil, o mejch pocitech se rozepisovat nebudu, ty si umíš představit, mám o 5 kilo míň a horší měsíc jsem ještě nikdy nezažila. snažím se z toho vzít co jde, byla to chyba nás  obou, nedokázali jsme spolu řešit dlouhodobější krizi. všechno si to uvědomuju. taky jí má nebo měl v práci, nebyl pryč, trávili spolu ukradený chvilky. taky mě obejme, milujeme se, jsme spolu paradoxně hodně, nemluvíme o tom, nevracím se, slyšela jsem za ten měsíc od něj fůru věcí, který mě moc bolej, ale snažím se na to nemyslet. ale teď se to tedy relativně vyřešilo, ale nemám vůbec jasno. určitě jí nedokázal tak rychle vymazat, vídaj se spolu, dokážeme k sobě i přes to cestu znovu najít? je pro mě těžký mu ráno dát pusu a poslat ho do tý práce, i když to skončil. máme těžkou konkurenci, viď, po těch letech a já ani nevím, jak se chovat, protože emocí cítím moc, ale nevím co dát najevo. dávám lásku, ale mám strach, že on se sice snaží, ale ještě dlouho mu to ze srdce moc nepůjde, jestli vůbec ještě někdy. cítím poměrně silnou beznaděj a moc se v sobě nevyznám. je ti chci říct, že je to moc těžký a že to vím, ale že musíme jít pořád dál a že holky, co tu píšou, že máme myslet hlavně na sebe maj určitě pravdu, ale chci ti napsat, že to je moc těžký a že i když jsem o krůček dál než ty - moc to nezvládám a je to asi normální. nic si z toho nedělej. já od něj tu lásku taky necítím, ale asi musíme bejt trpělivý. buď to půjde nebo ne. tak jen abys věděla, že ti rozumim, depky mám hrozný taky a myslela jsem si, že už mám to těžký za sebou, ale asi ne. drž se a myslím na tebe.

Víš Lucie33, já to dokážu v sobě pohřbít (alespoň před ním), my se o tom vůbec nebavíme, jenom jednou, po zjištění a potom ještě jednou, takže jediný co vím, je, že kdyby se to neprovalilo, tak by to neřešil a nechal by to vyšumět, takhle teda bude muset to nějak vyřešit, ale rozhodně ne hned (jeho slova). Však já jsem mu ten čas na ujasnění si co chce dala a teď se musím obrnit trpělivostí, třeba to bude na měsíce, třeba na roky,co já vím. Jedno vím ale jistě, protože mě ta včerejší depka už přešla, vím, že si vezmu to, co mi zatím dává a není toho vzhledem k situaci málo - stojím mu za to, aby si vymýšlel, když se mírně opozdí, nechodí nikam po nocích ani o víkendech, pohladí, políbí, řekne miláčku nebo tak, jsme spolu mnohem víc než dřív, víc komunikujeme a i když teď asi je opravdu zaslepenej tím novým, tak si pořád myslím a doufám, že jednoho dne se probudí a bude to zase ten jenom můj miláček s cennou životní zkušeností. Já si myslím, že jsem to zjistila proto, abychom dostali druhou šanci pro nás, a pokud se pletu, budu se z toho dost těžce dostávat, ale určitě to zvládnu, jsem přeci velká holka.
Anebo taky čeká, až to za něj vyřešíme já nebo ona - komu dřív doj trpělivost nebo síly, ale já to teda nebudu!!!!!

Lucie33 napsal(a):

ahoj Danielo, já vím. ještě před 10 dny jsem ti psala, že ti svým způsobem závidím, ale že tvoje pocity chápu. teď je i prožívám, myslela jsem si, že už mi bude dobře, jak se to nejhorší vyřeší, ale není mi líp. to ty víš viď. no nic, jdeme dál, nějak bylo, nějak bude. ono je to těžký viďte, to je furt buďte sami sebou, myslete na sebe, jak mám bejt sama sebou, když je mi většinu času tak příšerně, že to dál, nejde, ale nemůžu se tak tvářit, snažím se dávat lásku i když už sama nevim, jak na tom s láskou jsem, a taky máme čekat, jestli lásku dostaneme, žejo. jednou možná...... a do toho všeho myslet na sebe, bejt sama sebou a věnovat se sobě. nějak je toho na mě moc.

Daniela02 napsal(a):

Mazlíčku a Lucie, prožívám úplně to samé. Cítím ty samé pocity své lásky, hodně to bolí. Z našich slz by byl už asi pěkný potok. Prožíváme to tady skoro všechny úplně stejně. Na "novém" začátku před cca 2 měsícy jsem taky z něho tu lásku necítila. Po pravdě řečeno, tvrdí, že mne miluje, ale ani teď to ještě necítím nebo se možná bojím znovu věřit, že mne miluje. Ale holky musíme věřit, čas vážně léčí, i když někdy to trvá příliš dlouho. A když se podívám kolem sebe, je strašná spousta lidí, která to ustála, tak to určitě ustojíme i my!!! Holky držte se (možná držme se), musí a bude lépe.

Luci, máš pravdu, je hodně těžké být sama sebou, zvláště když uvnitř cítíš pocit prázdnoty, jsi unavená, nic se ti nechce, nedokážeš se na nic soustředit a co tě dříve bavilo tě najednou nebaví. Dokonce jsem pochopila i lidi, kteří si dokázali vzít život. Všechny jste ohromně statečné. Na "začátku" jsme s manželem hodně rozebírali, co se stalo, moje pocity, plakala jsem mu v náručí. Dneska se to snažím minimalizovat, ale někdy to ještě nejde a pak pláču a je mi paradoxně nejlépe u něj v náručí. Jste vážně statečné, statečnější než já..........

máš pravdu, mám na to stejnej názor jako ty a v podstatě jsem se zachovala stejně jako ty. je to těžký. taky se nevracím, nemluvíme o tom, jen mám strach z tý budoucnosti, ale na to je asi potřeba ten dlouhej čas, ono se uvidí. jen mám prostě depku teďka já a už ani nevím, co si vlastně myslím a co chci. tak se drž a napiš, jak to u vás vypadá.

Mazlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj Mazlíčku, píšu ti protože jsem na tom hodně podobně jako ty, akorát už o kousek dál, ale pocity mám stejný jako ty. můžeš si to přečíst. my máme za sebou měsíc a půl po tom, co jsem na to přišla, už jsme přestáli měsíc jeho rozhodování o vztahu ke mě, nakonec se rozhodl pro mě, vztah ukončil, o mejch pocitech se rozepisovat nebudu, ty si umíš představit, mám o 5 kilo míň a horší měsíc jsem ještě nikdy nezažila. snažím se z toho vzít co jde, byla to chyba nás  obou, nedokázali jsme spolu řešit dlouhodobější krizi. všechno si to uvědomuju. taky jí má nebo měl v práci, nebyl pryč, trávili spolu ukradený chvilky. taky mě obejme, milujeme se, jsme spolu paradoxně hodně, nemluvíme o tom, nevracím se, slyšela jsem za ten měsíc od něj fůru věcí, který mě moc bolej, ale snažím se na to nemyslet. ale teď se to tedy relativně vyřešilo, ale nemám vůbec jasno. určitě jí nedokázal tak rychle vymazat, vídaj se spolu, dokážeme k sobě i přes to cestu znovu najít? je pro mě těžký mu ráno dát pusu a poslat ho do tý práce, i když to skončil. máme těžkou konkurenci, viď, po těch letech a já ani nevím, jak se chovat, protože emocí cítím moc, ale nevím co dát najevo. dávám lásku, ale mám strach, že on se sice snaží, ale ještě dlouho mu to ze srdce moc nepůjde, jestli vůbec ještě někdy. cítím poměrně silnou beznaděj a moc se v sobě nevyznám. je ti chci říct, že je to moc těžký a že to vím, ale že musíme jít pořád dál a že holky, co tu píšou, že máme myslet hlavně na sebe maj určitě pravdu, ale chci ti napsat, že to je moc těžký a že i když jsem o krůček dál než ty - moc to nezvládám a je to asi normální. nic si z toho nedělej. já od něj tu lásku taky necítím, ale asi musíme bejt trpělivý. buď to půjde nebo ne. tak jen abys věděla, že ti rozumim, depky mám hrozný taky a myslela jsem si, že už mám to těžký za sebou, ale asi ne. drž se a myslím na tebe.

Víš Lucie33, já to dokážu v sobě pohřbít (alespoň před ním), my se o tom vůbec nebavíme, jenom jednou, po zjištění a potom ještě jednou, takže jediný co vím, je, že kdyby se to neprovalilo, tak by to neřešil a nechal by to vyšumět, takhle teda bude muset to nějak vyřešit, ale rozhodně ne hned (jeho slova). Však já jsem mu ten čas na ujasnění si co chce dala a teď se musím obrnit trpělivostí, třeba to bude na měsíce, třeba na roky,co já vím. Jedno vím ale jistě, protože mě ta včerejší depka už přešla, vím, že si vezmu to, co mi zatím dává a není toho vzhledem k situaci málo - stojím mu za to, aby si vymýšlel, když se mírně opozdí, nechodí nikam po nocích ani o víkendech, pohladí, políbí, řekne miláčku nebo tak, jsme spolu mnohem víc než dřív, víc komunikujeme a i když teď asi je opravdu zaslepenej tím novým, tak si pořád myslím a doufám, že jednoho dne se probudí a bude to zase ten jenom můj miláček s cennou životní zkušeností. Já si myslím, že jsem to zjistila proto, abychom dostali druhou šanci pro nás, a pokud se pletu, budu se z toho dost těžce dostávat, ale určitě to zvládnu, jsem přeci velká holka.
Anebo taky čeká, až to za něj vyřešíme já nebo ona - komu dřív doj trpělivost nebo síly, ale já to teda nebudu!!!!!